Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

10. Přátelství vs. Láska 1/3


Nemám co k tomu napsat, snad jen... užijte si to. 
Bude ještě pár stránek a pak konéééc. 
Jinak se už těště na pár posledních kapitolek k povídce Hurikán a také se s ní rozloučíme a pak bude následovat přestávka.  
Jak dlouhá? 
To se ještě uvidí. 

10.



Ptá se láska přátelství: „Co tu děláš, když jsem tu já?“
A přátelství jen tiše odpoví: „Jsem tu, abych utíralo slzy, které ty způsobíš!“

Otevřel oči.
Zamrkal, když jej do očí udeřilo silné světlo vycházející z chodby. Několik slziček opustilo jeho karamelově zbarvené oči, aby se vzápětí vsákly do polštáře.
Pokusil se posadit, ale neměl dostatek síly k tomu, aby se mu to podařilo a tak se zhroutil zpátky do měkkých peřin. Po chvíli se jen natočil na druhý bok a opět zavřel oči. Nechtěl nad ničím přemýšlet, ale jeho myšlenky jej zavedly zpět do těch okamžiků, kdy si myslel, že brzy zemře.
Celé jeho tělo je najednou jako kdyby v ohni a naráz se pocity zcela změní a celého jej obklopí mráz. Třese se, nemůže s tím přestat a tak si k sobě silněji přivine přikrývku a stočí se do klubíčka. Pažemi obejme své nohy a rozpláče se naplno.
Třas jej stále neopouští ale jeho unavané tělo a duše se rozhodnou že toho bylo dost a mladík vysílením usne. A tak si nemůže všimnout, že chvíli na to než se zavřely dveře dovnitř kdosi vešel a posadil se do křesla stojícího kousek od postele a upřel na něj starostlivý pohled plný lásky.

Zhluboka se nadechl a pootevřel oči. Podle tmy v místnosti a po jeho opatrném pohledu z okna poznal, že je hluboká noc, ale něco jako kdyby bylo jinak než usnul. Zaposlouchal se a do uší jej udeřil tichý, ale jiný dech než ten jeho. Dech hluboce spící osoby.
Jak nejrychleji byl schopen se otočil na druhou stranu, bolest jej na chvíli ohromila, ale ten pohled přeci jen stál za to. V křesle, s hlavou předkloněnou, seděl Paavo s hlavou omotanou obvazy. Vypadalo to vtipně a tak se lehce usmál. Jednou dlaní si podložil hlavu a sledoval pomalu se zvedající hruď druhého mladíka. Takhle vypadal tak sladce, bezbraně. Opět se pousmál. Tak jiný jako ve skutečnosti.
Pokusil se polknout, ale tu bolset kterou pocítil. Jak to, že předtím nic z toho necítil? Zasýpal, což druhého mladíka probralo. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a až potom mu došlo kde právě je.
Paavo rychle vyskočil na nohy a opřel se o postel vedle Mattiho hlavy. „Matti, Matti, co se děje? Řekni něco!“
Pohled, který mu druhý věnoval trhal celé jeho srdce na malé kousíčky. Ta bolest! „Řekni...“
Zoufale zavrtěl hlavou a chytil se za bolavý krk. Až nyní staršímu došlo co se děje. Rozhlédl kolem sebe. Pohled mu padl na zvoneček vysící nad postelí a stiskl tlačítko. Chytil druhého za ruku a silně ji stiskl. „Za chvíli bude dobře.“
Matti zamrkal. Jen ten laskavý hlas jej dokázal uklidnit na přijatelnou míru. Už se necítil tak ztracený a bolest jako kdyby ustupovala do ústraní. Pokusil se promluvit, ale... vyšel z něj jen přidušený vzlyk.
Přejde to jak ti dají něco od bolesti. Je to už několik hodin co jsi dostal poslední tišící lék a... nemusíš mít strach že bys přišel o hlas. Lékaři říkají, že ztráta hlasu může být dočasná komplikace.“ Matti opětoval jeho stisk a přikývl.
Dveře se otevřely a dovnitř vešla sestřička. Podívala se na jejich spojené ruce a mile se usmála. Promluvila, její hlas byl namířen na staršího protože věděla, že druhý ji nejspíše nebude schopný odpovědět. „Potřebuje něco od bolesti, že ano.“ nečekala na odpověď a do svalu na noze zapíchla jehličku. Lehce aspirovala, aby se ujistila že není v žíle a poté aplikovala lék. Píst pomalu vpravoval do těla účinnou utišující látku a Mattiho obličej se po chvíli začal pamalu uvolňoval. Samozřejmě ho nezapomněla předtím varovat že: „Na chvíli to zabolí, ale pak se ti uleví. Neměj strach,“ sevřela lehce jeho paži a opět její tvář zkrášlil upřímný úsměv. Matti opět jen přikývl a také se nepatrně usmál. Pokusil se jí poděkovat, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Nemáš za co.“
Když žena odešla, Matti Paavovi naznačil, že by se ho rád na něco zeptal. Starší odkudsi vytáhl papír a propisku, poté postel posunul do polohy, aby si mladší mohl pohodlně usadit a čekal.
Matti se na chvíli zamyslel a strčil si do pusy prolisku, aby ji pomalu okusoval. Nevěděl jak otázku správně formulovat aby se snad Paava nějak nedotkl. Přeci jen ho málem zabili kvůli němu a... nějak zapomněl na to, že i on se málem stal obětí. Ne, on se jí přeci stal!
Nakonec se zhluboka nadechl a napsal tam to co chtěl vědět. Popsaný papír podal staršímu a čekal na odpověď.

Zamrkal a několik chvil přemýšlel nad tím, co si přečetl. Proč se hned ptá na někoho kdo ho málem zabil! To co tam stálo jej doopravdy překvapilo, ale co by si nalhával, věděl co může od Mattiho čekat. Více se staral o ostatní, o to jak jim je, jak se cítí, jestli jim svými činy nemůže ublížit, než o sebe.
Usmál se, „Lokiho před chvíli ještě operovali, ale říkali že má tuhý kořínek. Určitě se z toho dostane a pokud jde o...“ zde se odmlčel. Nemohl tomu bastradovi který tak moc ublížil jeho lásce přijít na jméno. „Seth,“ procedil s nádechem nenávisti skrz pevně sevřené rty, „po něm je vyhlášeno pátrání.“
Zmatený pohled, který mu mladší věnoval jej na chvíli přerušil v jeho vyprávění.
Co se děje?“
Matti ukázal na papír, který mu druhý hned podal. Tentokrát mu psaní trvalo déle, protože se chtěl zeptat na více věcí.
- Viděl jsem ho jak objímal Lokiho a pak se otevřely dveře a dovnitř kdosi vešel. Slyšel jsem jakýsi známý hlas, ale nedokázal jsem ho nikam zařadit. Ta žena říkala cosi co znělo jako: „Není to vtipné? Opět jsi ublížil někomu koho dle svých slov miluješ! Jaký je to pocit, zabíjet ve jménu lásky?“ A nakonec jsem už nic dalšího neslyšel. Bezvědomí bylo vysvobozující -
Dopsal a popsaný papír opět druhému podal. V očekávání upřel oči na druhého rty a čekal.
Druhý se nadechl a začal povídat. „Doopravdy nic dalšího nevím a hodně mě překvapilo to, co jsi řekl. Asi...“ opět se odmlčel. Nevěděl co říct dál a to z jednoho prostého důvodu. Matti se nikdy neměl a nesmí dozvědět co se ten den doopravdy stalo. 


14.05.2012 15:33:34
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one