Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Tohle JE yaoi povídka (vztah muž x muž)! Pokud víš co chceš! Jdi za tím!

Prosím pokud vás to nezajímá anebo vás to pobuřuje, nečtěte to! Díky!
A hlavně, mám tam jedno velké ale - pokud vám není alespoň 18let nečtěte to!

Pokud to porušíte tak... já vás varovala.
Kazu?
Zamrkal, slyšel právě teď své jméno? Rozhlédl se kolem sebe, ale v bezpostředním okolí nikdo nebyl. Zavrtěl hlavou a rozběhl se k vile!
Kazu, počkej!
Zastavil se jako kdyby se mu nohy naráz přilepily k zemi, až vzal málem čumákem o zem. „Sakra!“ zavyl a opět se rozhlédl kolem sebe. „Hej, vylez! Nemám náladu na blbý nápady!“
Nápady?
Kde jsi ty cvoku? Možná ti to přijde zábavný, ale tady jde o životy! Tak mě nezdržuj!“
Já se neschovávám, celou dobu jsem za tebou!
Kazu se stále nevěřícně rozhlížel kolem sebe, ale nikde nikdo. „Vzdej to!“ A pak na svém rameni ucítil letmý dotek. Zděšeně se otočil a podíval se na rameno. Tlak ruky na rameni byl citelný, ale vedle něj nikdo nestál! „Ty jsi,“ hlasitě polkl, „duch?“
Trefa, Kazu!
No-No-No-ri?“ zakoktal.
Bingo!
Ozvalo se mu těsně u ucha až ucukl. „Ale co Natalii?“
Natalii? Kdo je to?
Hej,“ vykřikl tentokrát vytočený na maximum. „Tvoje dcera, přece!“
Co?
Tak tohle mu už fakt vůbec vtipný nepřipadalo. „Nech mě být, teď musím jít za Willem a Sebastianem. Jsou v nebezpečí a já...“ Po chvíli však pochopil, že nebude mít šanci se pohnout. Vzduch kolem něj zchladl a nebe se zatáhlo ocelově šedými mraky. Oni, oni... já je zabiju! „Přestaň,“ vykřikl a rozhlédl se kolem sebe, stačil jen zahlédnout stín, který pomalu zmizel směrem k vile. „Co tím sakra myslel!? Co my ti idioti zase zamlčeli?“

Proč jste mu sakra nakecali takové blbosti!“
To nejsou blbosti a kdybys se tady neobjevil, tak nás ten idiot nechytl! Teď už má nejspíš i Kazuyu a kdo ví, co s ním dělá!“ zalkl se Will jen z té představy co by mohl ten cvok udělat jejich zlatíčku. Sebastian jen zavrtěl hlavou a otočil se na průzračného Noriho. Vůbec se nezměnil!
No, ale my nejsme jediní, kdo mu něco zamlčeli! A hlavně, to s Natalii je pravda! Jen s tím rozdílem, že sis ji nevybral ty, ale ON!“
Takže já mám... dceru?“
Jo,“ přikývl Will a rozesmál se nad nevěřícným pohledem jejich prvního chráněnce. „Víš, my si slíbili, že když jsme neochránili tebe, s ním se nám to povede! Určitě!“
Super, to zní jako slib a já... nezbývá mi nic jiného než vám věřit.“
Sebi se otočil na svého bratra a potutelně se usmál. „Myslím, že bys našeho Kazuyu neměl podceňovat!“
Co tím myslíš?“
Starší z dvojčat jen pozvedl hlavu a ten mladší jen vykřikl bolestí. „Za co!“ vykvikl jako poražené prase a snažil si zamáčknout bouli, která se mu objevila na hlavě. „Co děláš bl-“ nedokončil protože jeho oči se spojili s těma Kazuovými. Ty oči přímo zářily vztekem. Will se instinktivně přikrčil a Sebastian se smíchem a uslzenýma očima vykoktal cosi, co znělo jako: „Vychovali jsme z něj pěknýho dravce, co říkáš, Nori!“

****

Nemohl jsem jim říct, co se vlastně ten den stalo. Nepamatoval jsem si to! Ne, že bych si nemohl vzpomenout, ale... nechtěl jsem si vzpomenout. Protože, když jsem se probral několik minut poté, co jsem přišel do toho domu, vše kolem mě bylo ohořelé a temné!
Mojí poslední vzpomínkou bylo to, že se na mě dívaly dva páry zelených očí plných strachu. Poté následoval výbuch a nakonec vše kolem mě zmizelo!


Na místě, kde předtím stál Vincent jen zela obrovská díra. Samael nebo-li Gilbert, plakal nad tělem Raye a na vše se zcela bez emocí, na první pohled, dívala ONA.
Postavil se na roztřesené nohy a jako k prvnímu zamířil k ní. Pohlédla na něj a stále mlčela. Polkl a poté se podíval na Gilberta, který jeho pohled taktéž opětoval. „Ty zrůdo!“ vykřikl, v dlani svírajíc bratrovu ruku. „Já-já,“ vykoktal a utekl pryč hledat ty dva blbce!

****

Stalo se něco?“ Poposunul si brýle na nose a upřeně se na něj podíval.
Zamrkal. „Od kdy ty nosíš brýle?“
Odjakživa, proč se ptáš?“
Myslíš si, že na to přijdou?“
Oni? Nenech se vysmát, jsou tak krátkozrací, že jim to nedojde ani když kolem nich projdeme. Mají před očima jen jeho a přitom...“ rozesmál se. Po chvíli se k němu přidal i druhý muž a celá místnost byla naplněna jen jejich sytými hlasy.
Když se dosyta vysmál natáhl k němu ruku a opatrně mu sundal jeho brýle. Složil je a položil na stolek. „Teď je potřebovat nebudeš Vinci!“
Máš pravdu. Ale chtěl jsem ti něco říct... ty černé vlasy ti slušely o moc víc!“
Já vím,“ stáhl si ho k vášnivému polibku. „Jen mě mrzí, že jsme tím ublížili Gilovi.“
Vážně,“ se smíchem jej políbil.
Jistě! Je to náš malý bratříček a my jsme využili jeho naivity, ale... bude to mít skvělé výsledky!“
Ano, jen ať jeho nenávist k tomu malýmu bastardovi vzkvétá!“
Teš se Kazu-chan,“ vykřikli společně ve víru vášně a divoce se políbili.


Třetí částečka

Roky plynuly a z trojice milenců známých pod jmény – William, Sebastian a Kazuya, vyrostli mladí a úspěšní muži. Dvojčatům bylo třicet a tomu nejmladšímu pětadvacet.
Kazu-chan si obarvil své vlasy na jednotný blod a pořídil si zelené kontaktní čočky. K tomu všemu ještě musel podstoupit jednu ponižující věc a to... převlékat se za ženu. Will se Sebim, aby se od sebe odlišili si obarvili vlasy na modrou a fialovou barvu a vydávali se za Kazuyiovi milé sousedy, gaye.
A protože se z benjamínka na nějakou dobu stala žena... Natalii se stala její/jeho dcerou.
Proč tohle všechno vlastně podstoupili? Na to existuje jedna a dost jednoduchá odpověď. Jejich cílem totiž bylo odhalit vraha, který zabíjí osamělé ženy s dětmi a ty děti se pak ztratí, aby je už nikdo nikdy nenašel.
No a jak se k tomu dostali? No, jak slepý k houslím... řekla bych.

-------------------------------

Jak chytrolíni ke štěstí přišli aneb Jak se stát „žoldákem“
Další z otravných dnů se přehoupl ve večer a Kazuya dramaticky zívl. Sebastian s Willem se na něj starostlivě podívali a poté jej oba dva objali. „Nudíš se?“ promluvil jako první Will a políbil ho na pravou tvář. Mladík jen přikývl a opřel se o rameno toho nejstaršího z nich. „Věděl bych o něčem co by tu nudu zahnalo,“ šibalsky mrkl na Sebastiana.
Kazuya si jen povzdechl, ale nic neřekl.
No?“
Opět jen tichý povzdech. „Proč byl Nori s vámi?“
Atmosféra v místnosti se změnila jako mávnutím kouzelného proutku. Všude byla cítit téměř statická elektřina a nervozita.
Hmm?“ podíval se jim střídavě do očí. V jeho to hrálo samými jiskřičkami. Strašně rád je škádlil protože to bylo tak lehkéé.
Jsi jako malé dítě!“
No a?“ vyskočil na nohy a osteativně si dupnul. „Chtěl bych vědět proč to byl Nori a ne já!“
Doopravdy si si jistý, že to chceš vědět?“
Kazuya přikývl a posadil se zpět na postel mezi dvojčata.
Tak dobře! Sebastiane měl bys začít ty, co říkáš?“


Měli za úkol najít jeho syna. Už dlouho věděl, že to nebude trvat moc let a zemře. A právě proto, i když ho to mohlo stát život, to musel udělat. Musel ho najít, i když to s největší pravděpodobností bude znamenat jeho smrt.
Osud prostě obelhat nedokázal nikdo. Za těch několik století se o to nespočet z nich pokoušelo, ale... Kdyby v té době dokázal odolat té velké a spalující závisti, možná...
Téměř zuřivě zavrtěl hlavou. „Sebastiane a Williame, očekávám od vás obrovské nasazení ohledně mého syna. Musíte jej přivést a ochránit jej. Víte, kde je vaše místo!“
Oba dva pokorně přikývli, ale stále nechápali ten důvod, vždyť tím ohrozí svůj život!

Zvedli telefon, museli mu to přeci říct. „Pane, máme tady menší problém. Oni jsou dva!“
Cože?“ zaječel do telefonu. „Tohle je... nemožné! Vždyť mi řekla... než zemřela, že,“ polkl a ruka s telefonem mu bezvládně sjela podél těla až téměř na židli. „Který z nich,“ opět se odmlčel. Zavrtěl hlavou a telefon si opět přiložil k uchu. „Promluvte s tím kterého jste viděli jako prvního a nenápadně zjistěte jestli se probudil.“
Pane, ale ten problém není v tom, že by byli dvojčata, ale... On říkal, že má bratra a ten je mladší než on a tak... Je to přeci nemožné!“
Dva? A určitě to jsou bratři?“
Jistě!“
.
Jsou si podobní jako vejce vejci pouze s tím rozdílem, že jeden chodí na střední a druhý již pracuje. Neví, kdo jsou jejich rodiče a jediné, co si pamatují, že se žili v sirotčinci!“
A pak?!“
Chvíli bylo na druhé straně telefonu ticho a pak pokračoval druhý z bratří. „Chtěli jsme se dozvědět podrobnosti a tak jsme se tam zastavili. Nejdivnější na tom všem bylo, že vychovatelé řekli, že,...“ odmlčel se, ale po chvilce opět pokračoval. „...že ten den to nebyly jediné děti, které nalezli před vchodem. Ve druhém přímo obrovském kočárku ležela trojčata a v tom prvním přímo identická dvojčata. Po pár letech však jako kdyby se vývoj těch nejmladších začal opožďovat a nerostla. Posílali je k různým lékařům a šarlatánům na různá vyšetření. Všichni ale jasně řekli, děti jsou v naprostém pořádku!“
Jak se jmenují?“
Nori a Kazuya!“
Ty trojčata?“
Dvě jsou zlatovlasé a ten třetí chlapec má černé vlasy!“
Proboha,“ zalapal po dechu.
Pane?“
Tohle je nemožné? On přeci nemohl mít...!“
Pane!“
Přiveďte sem jednoho z mých synů, ihned!“
Pane?“ neodpověděl, zavěsil.


A tak jsme se vlastě setkali s tvým bratrem.“
Ti tři, kteří s námi žili v sirotčinci,.. ty myslíš, že jím byli Gilbert, Ray a Vincent!“
Oba dva si spolu vyměnili pohledy než přikývli. Ale i tak byl přesvědčen o tom, že tohle je opět jen jedno z těch tajemství, které před ním střežili. „Já už vím, kde a jaká je moje síla. Jen nechápu k čemu mi má sloužit a tak... Chtěl bych se vás zeptat! Jak získáváte finance?“
Sebastian se usmál na Kazuyu a přistoupil k němu. Položil mu ruku na hlavu a rozcuchal mu vlasy. „To není nic pro tebe, jsi ještě dítě!“
Dítě!“ upřeně se mu zadíval do očí, založil si ruce na hrudi a hrdě pozvedl nosík. Co však po chvíli vypustil z pusy moc hrdě neznělo. „Ale na sex jsem vám dobrej, co?!“
To-to,“ zakoktal, „to je přece něco jiného!“
Možná,“ pousmál se ještě víc. „Jen bych tě chtěl informovat, pokud to stále nevíš! Tenhle rok mi bude osmnáct a chci se zapojit do vaší práce. Ať chcete anebo nechcete! Anebo... mám si najít jiné ochránce?“
Věděl, že tímto prohlášením vstupuje na tenký led, znovu, ale už nechtěl být zavřený v tomhle baráku. Zase zavřený, když tomu na několik měsíců unikl, ale díky té vypočítavé mrše se musel vzdát studia, pro svoji bezpečnost!
Dobře, uklidněte se, vy dva! Sebastiane ty si sedni a já... zavolám, aby nám poslali informace o nějaké misi a ty mu to mezitím vysvětlíš! V klidu!“

-------------------------------

Nyní již byli sehraná trojka a vyřešili spolu nespočet záhad až jim do cesty vstoupila tahle!
Jak už jsem se snažila vysvětlit výše, Kazuya se prostě nudil a chtěl nějaké zpestření a to se objevilo, když zjistil co vlastně v opravdovém životě dělají. Ochraňují nebo likvidují pro ty, kdo jim zaplatí. Stali se z nich tzv. žoldáci. Někdy bodyguardi, jindy nájemní vrazi. Vždy se dokázali převtělit do hry kterou právě v té které době měli hrát. Mohlo to být cokoli a oni to dokázali, pro něj!
Ale pak vstoupil do jejich osudu Kazuya a jejich priority se zcela změnili. Teď už nezáleželo na tom, co chtěl on – jeho otec, nyní byl jejich jediným pánem Kazuya.
Cílem neznámého únosce a zabijáka, byly vždy jen osamělé mladé ženy-matky, které samy vychovávaly své děti. Ale tohle nebylo jediným pojítkem mezi nimi. Další věcí bylo, že zasvětily svůj život hledáním vhodného partnera a na děti jim prostě už nezbýval čas. Většinou to byli mladí chlapci, ale někdy se objevila i dívka. Nejudivující na tom všem však bylo to, že pár dětí se po několika týdnech našlo. Nikdy se však ani slůvkem nezmínily o svých únoscích. Ne ze strachu, ale naopak jim byly vděční za to, že je zachránili! Takto se o svých únoscích vyjadřovaly úplně všechny děti a nejevily žádná traumata z toho, že přišly o svoji rodičku.
Proč musím vždy dělat tu nejvíce ponižující část práce?“ zavyl jako poraněný vlk Kazuya, nyní Adriana! „Já se nechci pořád oblékat do šatů a... moment! Jako ženská přece můžu nosit i kahoty, tak...“
Sebastian s Willemem jej však přerušili. „Víš jak by to vypadalo! Uvědom si, že ti jako muži něco mezi nohama přebývá!“
Hmm, to máš pravdu. Tak by to mohla dělat Kiyoko!“ zamyslel se, aby poté vehementně zavrtěl hlavou. Ne, nedokázal si představit, že by tohle podstoupila, ne poté, co zemřel Rayi. Jako jediná mu to nedávala za vinu! Jak by také za to mohl, že ano? Tělo ani jednoho z bratrů se nenašlo a Samael jej nenáviděl. „No a nebude tomu bláznovi divné, že bude mé dceři patnáct a mě dvacet pět?“
Možná, ale to je vedlejší! Prostě jsi si vzala staršího muže i s dcerou a on zemřel. No a teď se musíš starat o úplně cizí dítě! To je vlastně ten důvod proč podáváš inzerát. Všechny ženy, které zabil to tak udělaly!“
Ach jo! Tohle bude jedna z nejtěžších misí, jaké jsme dostali.“ založil si ruce nad hlavou a zhluboka si povzdechl. Bratři se na sebe potutelně podívali a pak se vrhli na nejmladšího z nich. „Dobře, jen v klidu seď a mi ti uděláme dobře, uleví se ti.“ Pohlédl na ně z pod přivřených víček a pohodlněji se usadil. Tomuhle se prostě nedá říct ne!

Adrianko, kdepak jsi? Chtěla bych vědět jestli si mám dneska na tu schůzku se svým eventuálním tatínkem vzít tyhle šaty!“ Natalii byla podle hlasu naštvaná na tu nejvyšší možnou míru. Věděla, že je to nebezpečné a někdo z nich by mohl přijít o život, ale... chtěla se líbit. „Heeej, slyšíš mě!“ Byla v pokušení vtrhnout do pokoje, ale... moc živě si pamatovala na to, co tam před měsícem viděla a určitě nechtěla mít trauma až do konce života. Vidět jak si to Kazuya rozdává s oběma bratry! Ne, nechtěla aby se z ní stala stejná yaoyistka jako z jejich spolužaček ze střední. Zaklepala na dveře a čekala až ji vyzvou aby vstoupila.
Dále,“ ozvalo se roztřeseným hlasem. „Natalii už můžeš jít dovnitř, neuvidíš tady nic divného, doopravdy!“
Promiň,“ zamumlala když vešla dovnitř a ihned objala Kazuyu nyní Adrianu. „Já si na to nikdy nezvyknu, chci abys to byl ty a ne tahle podivná ženská. Nemám ji ráda, ale musím říct, že vypadáš jako doopravdická!“
To víš, to ta moje tvářička, která přitahuje divný týpky!“
Jo, to máš pravdu.“
Oba se podívali po očku na dvojici bratrů, kteří pohodili hřívou svých vlasů a ve vzájemné shodě vypochodovali ven z domu. „Dej nám pak vědět!“ zavolal Will přes rameno. Uchopil Sebastiana za ruku a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.
Jen se divím, že s tím souhlasili. Vždyť jsou to ti nejvíce žárlivý blázni jaké jsem kdy viděla!“ zamumlala polohlasně a mrkla na Adrianu. „Copak si jim slíbila?“
Ta jen zrudla. Poté cosi zakuňkala a sklopila hlavu na prsa.
Jak jsem si myslela!“

****

Tohle byl zase jen jeden ze zbytečných dnů! Kašlu na to! Natalíí pojď vyrazíme si do zábavního parku, je tady hrozná nudááá!“
No, doopravdy! Koho by bavilo scházet se už na alespoň padesáté schůzce a stále bez jasných výsledků. Jo, většina z těch rádoby nápadníků byla normálních, pár z nich byli úchyláci, ale ani jeden z nich nebyl vrahem!
Procházely parkem a pozorovaly hrající si děti. Poté se posadily na lavičku u jezírka a zasněně se dívaly na jeho hladinu. Natalii položila hlavu na Adrianino rameno a zhluboka si povzdechla.
Dobrý den,“ ozvalo se příjemným mužským hlasem napravo od nich a v jejich zorném pohledu se objevil šarmantně vypadající mladý muž. Zdvořile se uklonil. „Nevadilo by vám, kdybych si přisedl? Moc částo se nevidí vidět roztomilou matku s tak milou dcerou.“
Adriana zrudla. Ne, na lichotky si pořád ještě nezvykla.
Krásný výhled, že paní? Kdepak máte manžela, že jsem tak smělý?!“
Ma-ma-manžela?“ zakoktala a sklopila pohled.
Tentokrát se ozvala Natalii. „Nezdá se vám, že jste poněkud drzý! Moje macecha nemá zájem o divné týpky, kteří se jí snaží zbalit na tak laciné triky. Adri, pojď!“
Ta se jen pousmála a nechala se mladší z nich vytáhnout nahoru a po chvíli obě zmizely z parku.

Zbláznila jsi se!“ vyhrkla na ni jakmile vešly do ulic. „Mohl to být ON!“
Byl to on!“ vítězně se na Adrianu usmála. „Nemůžu mu ale dovolit, aby tě zbalil tak lehce. Co by se stalo, kdyby se ti snažil dostat pod sukni? Hmm?“
No to díky, ale ani jedna z těch žen neměla sex před tím než je zabil! Moment, ale jak jsi poznala, že je to určitě on?“
Víš, já mám totiž také jednu schopnost a to... dokážu se komukoli dostat do hlavy aniž by to jakkoli zaregistroval. Proč si myslíš, že jsem tolik oblíbená i když jsem divná!“
Ty nemůžeš být divná blázínku, jsi jen jiná a to je na tom to nejkrásnější. Na co být stejná jako tísíce dalších lidí. Dřív jsem si tak připadala taky, ale teď když mám tebe a ty dva hlupáky... cítím se skvěle.Chtěla bys vědět, co dokážu já?“ Dívka radostně přikývla. „Dobře, chyť se mě za ruku a mysli na něco, co bys ráda viděla.“

Blondýn s brýlemi se pohodlně opřel do lavičky a zpod přimhouřených očí se podíval na slunce. Poté založil ruce na hrudi a podivně se usmál. „Myslím, že jsme JI našli! Nikdy by mě nenapadlo, že to bude dívka!“
Po chvíli se vedle něho posadil druhý blondýn, který jako kdyby tomu prvnímu z oka vypadl, až na ty brýle. „To nečekal nikdo!“
První muž si sundal brýle, chvíli si s nimi hrál mezi prsty než se podíval na toho druhého. „Nyslyšel jsi nějaké zvěsti o Kazuyovi a našem malém bratříčkovi?“
Poslední co vím, že Gil žije v tom malém městečku společně s Kiyoko a ON zmizel. Po té co se stala ta hrozná událost, nikdo o něm,“... na chvíli se zamyslel, „nikdo o něm ani o těch dvou neslyšel asi pět let!“
Super, teď bychom se ale spíš měli věnovat našemu novému cíli.“


Ani jeden z nich netušil, že jejich první cíl je jim tak moc blízko. Netušili, že tímto činem, pokud se jim povede, zabijí dvě mouchy jednou ranou! Ale kdyby to věděli, změnilo by se tím něco?
V čem však vězí jejich snaha o to získat tento podivný cíl. O co jim vlastně jde? Proč zabíjí matky a pak si berou jejich děti. Většina z nich byla týrána, ale některé děti byly svými matkami milovány tak moc, až... Proč z milujících udělali to co z nich zbylo, když po několika měsících unesené děti promluvily? Nikdo už nebyl přesvědčen o tom, že... byly milovány. Všichni žili v přesvědčení o tom, že ONI je osvobodili a dali jim novou šanci. A tak mezi unesenými a únosci vznikl tzv. Stocholmský syndrom.


Pozn.:
Stocholmský syndrom
  • Kladný vztah oběti k pachateli bývá označován jako Stockholmský syndrom.
  • Stockholmský syndrom je pojmenován podle události, která se stala v roce 1973. Oč šlo? Jan-Erik a Clark Olssonovi se pokusili vyloupit Švédskou kreditní banku ve Stockholmu a jako rukojmí zadrželi čtyři zaměstnance. Vyjednávání trvalo 130 hodin. Nikdo nebyl zraněn a po propuštění projevovala rukojmí náklonnost vůči pachatelům a nevoli vůči policistům. Čtveřice rukojmích dokonce odmítla svědčit u soudu proti pachatelům a na veřejnosti je obhajovala. Několik měsíců po události se jedna ze zadržovaných bankovních úřednic s J. E. Olssonem zasnoubila.
  • Od té doby je patrná určitá tendence podobné případy, kdy existuje pozitivní vztah mezi pachatelem a obětí, označovat jako takzvaný Stockholmský syndrom. Je ale takové označení oprávněné a lze vůbec existenci tohoto syndromu potvrdit?
Jaké má příznaky?
Slovo syndrom lze přeložit jako soubor příznaků či symptomů. Nabízí se analogie se systémy klasifikace nemocí, jako jsou MKN-10 či DSM-IV (kde mimochodem tento syndrom uveden není). Podle nich má každá nemoc či porucha uveden výčet projevů, a pokud je daný člověk splňuje, tedy jestliže trpí či zažívá přesně uvedený počet příznaků z celkového výčtu, lze u něj danou nemoc nebo poruchu diagnostikovat.
Jak by tedy vypadal výčet možných příznaků a kolik z nich by bylo nutné „splnit“, abychom mohli o někom prohlásit, že je postižený Stockholmským syndromem? Vyjdeme-li z popisu události, nalezneme několik styčných bodů: jednalo se o trestný čin (loupežné přepadení); pachatelé byli muži; mezi oběťmi (rukojmími) byla žena; nedošlo ke zranění; pachatelé s obětmi navzájem komunikovali a ty jim projevovaly náklonnost; působil tu časový aspekt (130hodinové vyjednávání); oběti projevovaly nevoli vůči policii a jiným institucím; zasnoubení oběti s pachatelem. Podívejme se na jednotlivé „příznaky“ podrobněji.
Byl přítomen u páchání trestného činu.
Je důležité, o jaký trestný čin se jedná? Anebo by lépe vyhovoval termín traumatizující událost, kterou trestný čin bezesporu může být? Je podstatné, v jaké roli byl postižený – zda oběť, rukojmí, svědek, zasahující, či dokonce někdo z pachatelů?
Pachatelé byli muži. Obětí byla žena.
Je nezbytné takové „rozložení sil“? Mohlo by to být i naopak? Jak je to u dětí? Obětí sexuálního násilí přeci může být žena, muž i dítě. Hraje roli počet pachatelů a počet obětí? Může vznik syndromu nějak ovlivnit věk pachatele či oběti? Mohou existovat „věkově imunní“ osoby?
Být obětí trestného činu.
Oběť je souhrnné označení, které v sobě nese několik různých typů. Každý trestný čin vytváří řetězec obětí. Tou primární je sám poškozený či napadený, ale obětí mohou být třeba i rodinní příslušníci, kolegové…
Navíc se domnívám, že je velký rozdíl mezi tím být obětí únosu, kdy je unesený primárním cílem pachatele a následně se stává prostředkem k dosažení jeho cíle (peníze, sexuálně motivovaný únos aj.), a mezi tím být obětí – rukojmím, které slouží jako určitá pojistka, výhoda při dalším vyjednávání, jako prostředek, o němž si pachatel myslí, že usnadní proces páchání daného činu (rukojmí při loupežném přepadení).
Nedošlo ke zranění.
Pokud je obět zraněna, nemůže se uvažovat o takzvaném Stockholmském syndromu, i když jiná kritéria budou naplněna? U domácího násilí přeci existuje silný vztah mezi pachatelem a obětí, ubližovatelem a ubližovaným.
Komunikace mezi pachatelem a obětí.
Komunikace velmi urychluje a usnadňuje vytvoření vzájemného vztahu. Vznik kladné vazby můžeme prakticky předem vyloučit u oběti, která je svázána a umlčena a s níž pachatel příliš nekomunikuje, případně s ní jedná hrubě.
Časový aspekt.
Kolik času je potřeba k vytvoření tohoto syndromu? Existuje časová hranice, za níž se o takzvaný Stockholmský syndrom již jednat nemůže? Vzniká jen v dané situaci, nebo lze hovořit i o opožděné reakci, která se projeví až za určitý čas po spáchání trestného činu?
Nevole vůči policii a jiným orgánům.
Oběti trestných činů někdy vykazují nevoli vůči příslušníkům policie či jiným orgánům činným v trestním řízení. Například účastník dopravní nehody při pozdním příjezdu policie, člověk, kterému bylo vykradeno (ukradeno) vozidlo (byt či chata) a pachatel nebyl dopaden. Nevole vůči těmto orgánům je přímo programem některých skupin a hnutí.
Ritualizované pouto (zasnoubení s pachatelem).
Zasnoubit se s pachatelem či si ho vzít může kterákoli žena či muž. Existují ženy, které se zamilují do muže ve výkonu trestu odnětí svobody a po jeho propuštění se za něj vdají. Má být v rámci syndromu vzájemný vztah ritualizován, i když samotný akt nemůže být zárukou hloubky a síly vztahu? Láska se dá jen těžko poměřovat tím, zda jsou dva lidé manželé/registrovaní partneři, či nikoliv.

****

Sebastian s Willem se drželi zuby nehty, aby se nerozběhli za Adrianou a neodtáhli ji zpět do domu a snad by ji i na několik západů zavřeli. Přesto všechno však věděli, že tohle by jim ON nikdy neodpustil.
Měl to udělat jeden z nás, dokážeš si představit pokud někdo zjistí, že... mohli by... ach jo.“ Tahle smysluplná věta je akorát rozhodila a posadili se zpět před okno. „Wille, musíme jen čekat a vůbec se mi do toho nechce. Co když... kdyby se nevrátil.“ Už jen z těch slov, myšlenek se jim dělalo mdlo, měli mžitky před očima a na okamžik přestali dýchat. „Nikdy bych si to neodpustil,“ zamumlal tiše Will. „Já také ne!“ doplnil jej Sebastian a pevně sevřel jeho ruku ve své.
Po chodníku na protější straně ulice kráčely dve ženy. Starší tu mladší pevně svírala kolem ramen, ale bylo vidět, že klopýtá. Během té chvilky, co je mohli zahlédnout se obě zastavily alespon pětkrát a ta starší se co chvíli chytala za bok. Předklonila se a opřela se o blízký plot a poté dovolila té mladší aby se vydala k jejich domu. Natalii udýchaně vrazila do dveří, kde se srazila s jedním z bratří, který na ni cosi vykřikl, ale ona to nevnímala. Jen zvolala: „Rychle, pojďte jí pomoc,“ a byla pryč. Jak nejrychleji to šlo, ji následovali. Sebastian, který byl rychlejší nesl znavenou a nejspíše i zraněnou Adrianu/Kazuyu do jejich obývacího pokoje, kde ji položil na pohovku a ustaraně se zadíval do její tváře!
Seru vám na to!“ vykřikl a shodil si z hlavy paruku. Teď to byl ten jejich starý známý Kazuya! Sebastian s Williamem si spokoje oddychli, na tváři se jim objevil úsměv. „Díky bohu, jsi v pořádku.“ promluvil jako první starší z dvojčat a láskyplně jej objal. „Copak se stalo?“
Natalii jen mávla rukou a posadila se na zem, musela začít povídat sama protože Adriana nyní už opět Kazuya, se k tomu neměl. „Potkali jsme pravděpodobného pachatele...“
A...?“ prerušil ji nevybáravým způsobem Seastian. Will do něj dloubl ramenem, aby se uklidnil, ale mělo to opačný účinek. „Co jste tam sakra dělali! Jsi ty vůbec normální! Mohli Kazuyu zabít!“
Proč by to kdo dělal!“ vykřikla Natalii ublíženě. „Kdyby mě nezachránil, tak bych byla mrtvá JÁ! Takhle se jen zranil, ale... já vlastně zapomněla že vám na mě nezáleží! Pro vás je přednější ON! I když jej mám ráda... jak by ses cítil, kdyby se k tobě někdo z rodiny choval tak jako vy ke mně!“ Z očí jí sršely blesky spojené s vodopádem slz, které se nezadržitělně hrnuly ven přitahovány gravitační silou a dopadaly na její spojené ruce. Na ruce které měla položené na kolenou, třásly se jí stejně jako hlas, ale i přesto se mu podívala zpříma do očí. „Nenávidím vás a doufám, že umřete...“ Na tváři ji přistála facka.
Položila si na pomalu rudnoucí tvář dlaň a nevěřícně se podívala na stranu ze které ten úder přiletěl. Kazuya rychle oddechoval, ale její pohled opětoval. „Promiň za tu facku, ale měla by ses ovládat. Jsi přeci mladá dáma.“
Ano,“ přikývla. „Pokud mě omluvíte... ráda bych si někde lehla.“
Jistě... chlapci ti určitě dovolí, abys využila jejich jednoho z mnoha pokojů, že?“ významně se podíval na Willa. Teď potřeboval být se Sebastianem osamotě. Musel někomu vysvětlit situaci a někdo musel uklidnit Natalii. Po té výměně názorů se Will jevil jako lepší volba pro to, být s Natalii. Will se ke Kazuyovi naklonil a šeptem mu potvrdil, že si za tento dobrý skutek poté vybere svoji cenu.
Co se vám tedy stalo?“ zamumlal a protáhl se na křesle. Musel si přiznat, že to trochu přehnal a mrzelo ho... možná trochu, že ve všem co řekla bylo tolik pravdy, ale nahlas by to nikdy nepřiznal.
Kazuya se pousmál a položil mu ruku na paži. „Chtěl jsem jí jen ukázat svoji moc, na oplátku toho, že mi řekla co dokáže a dostali jsme se do potíží.“ Pravou rukou si přejel po tváři jako kdyby chtěl odehnat špatné vzpomínky a pak si zhluboka povzdechl. „Kdybych nebyl tak sebestředný, měl jsem být opatrnější a nic z toho by se nestalo!“
Co-“ pokusil se ze sebe Sebastian vykoktat nějakou souvislou větu, ale nepodařilo se mu to. Jen tím Kazuyu rozesmál.
Když se dosyta vysmál, nadechl se a pustil se do vyprávění. „Přenesl jsem nás zpátky... víš, moje síla se nepatrně změnila, dokážu se dostat i na delší časovou vzdálenost, ale poté jsem unavený. Hodně unavený a vlastně jsem ani nevěděl kam se dostaneme. Nechal jsem to na ní a dostali jsme se...“ polk. Záměrně se vyhýbal pohledu na Sebastina. „Víš... ještě dřív než... když jsem tě ještě neznal... osobně neznal... tak... měl jsem tě rád! Moc rád! Ona jen chtěla vidět tu dobu kdy jsem byl šťastný a to bylo pár chvil před tím než Nori zemřel.“
To je...“ opět ze sebe nic dalšího nedostal. A tak jej jen objal. „Měli bychom se postarat o tvé zranění, to je teď přednější a pak,“ polkl, „pak se jí půjdu omluvit a pokusím se napravit tu propast. Měli jsme se o ní starat lépe. Je to přece jen dcera naší sestry a Nori v ní také zanechal nějakou tu část.“
Konečně to alespoň jeden z vás pochopil.“
Co tím jako myslíš,“ ozvalo se z horního patra rozhořčeně. „za týden má Natalii narozeniny a já jí nachystal veliké přímo obrovské překvapení.“

Ty jsi jim lhal?“
Zmohl se jen na přikývnutí.
Proč?“
Podíval se na ni, v očích slzy, kterým bránil jen silou vůle, aby je neopustily. Zamrkal, protřel si oči rukávem a poté popotáhl nosem. „Jak by se zachovali, kdyby zjistili, že jsem se pokusil změnit minulost!“ polkl. „Chtěl jsem, abychom se nikdy nepotkali, aby žil můj bratr a... nenarodila by ses!“
Možná! Ale ty bys byl šťastný! A to je pro mě důležitejší než to...“
Zuřivě zavrtěl hlavou. „Tohle už nikdy neříkej. I když jsem byl možná dřív šťastnější, teď jsem rád že se tohle všechno stalo. No, a ty bys měla být ráda za to, že žiješ!“
Ale kdyby...“
Ne. Na tohle se v životě nehraje a já jsem rád, že se nic nezměnilo.“
Doufejme!“

****
02.08.2011 18:53:39
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one