Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

5. Kariéra/láska 1/2


POZNÁMKA: vztahy mezi muži!

Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.
PS: V téhle části se vrátíme zpátky k Jessovi.
Povídka - Hurikán!
PSS: Navazuje spíše na třetí kapitolku.


Jess ležel na břiše a cosi psal do svého netebooku, když se postel prohnula pod náporem dalšího těla a do ucha mu zazněl Benediktův hlas: „Copak provádíš?“ reakce, která na sebe nenechala dlouho čekat jej jen utvrdila v tom, co před pár minutami zaslechl. Jess sebou cukl jako kdyby byl nachytaný při něčem nezákonném a rychlostí blesku laptop zavřel. Ben si povzdechl a poté jej pohladil po boku. „Stalo se něco? Jsi nějaký ztuhlý já ti...“ nedořekl. Jess vyskočil na nohy a měřil si jej rozčíleným pohledem. „Udělal jsem něco co se ti nelíbí?“ zavrkal.
Jess přimhouřil oči do tenkých škvírek. „Všechno,“ odsekl a měl se k odchodu.
Slyšel jsem, že se scházíš s Horkou!“
Mladík sebou cukl, ale poté se s úsměvem od ucha k uchu otočil na staršího. „A kdyby?“
A kdyby?“ reagoval na to, že zopakoval to, co řekl Jess, „asi by se ti nelíbilo, kdybych si někoho našel když my dva spolu...“
Co my dva spolu? Náš v uvozovkách vztah, je založen jen a jen na sexu! Pokud jsi si nevšiml a hlavně... nikdy bych se tě nedotkl ani kdybys byl poslední člověk na celé planetě.“
Ale jak to...“ opět mu nebylo dovoleno, aby pokračoval. Jess se ušklíbl a založil ruce na hrudi. Shlížel na Bena jako kdyby byl ten nehloupější tvor na světě a pak řekl jen: „Vy-dí-rá-ní!“
Starší nasucho polkl a pak sklopil zrak k zemi. „Promiň,“ vstal a obrátil se k odchodu, „asi bych měl jít.“ Když se za ním zavřely dveře, Jess se posadil na zem a opět otevřel počítač. „Jo měl, idiote!“
Zmáčkl klávesnici a laptop se po chvíli opět rozzářil. Na obrazovce se rozzářila koláž z fotografií na kterých se vyskytoval stále jeden a ten samý člověk, ať už spící, usmívající se anebo... něco však všechny měly společné ani na jedné nevěděla ta osoba, že je fotografovaná. Jess pohladil jeho tvář přes obrazovku. Teď věděl, že tohle bude jediný dotyk, který si bude moc k němu dovolit. Nyní, poté co řekl, už nebude nic jako dřív. „Idiote! Proč to děláš!“

****

Kdy jsem vlastně pochopil, že měl pravdu?
Kdy jsem vlastně věděl, že bez něj to už nebude takové jako dřív?
Kdy jsem vlastně poznal, že ten vztah mezi námi není z mé strany tak úplně ne nedobrovolný?
Kdy jsem věděl, že... mám rád, když se ke mně chová tak jak se choval?


Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil ze svého pokoje na první hodinu, která následovala hned poté, co Ben odešel z mého pokoje. Těch několik minut, které jsem strávil tím, že jsem přemýšlel o našem vztahu a pochopil jsem, že ne všechno, co jsem mu řekl je pravda. Ne, doopravdy jsem k němu necítil něco jako lásku, ale uznal jsem, že v něčem přeci jen měl pravdu a já nebudu spokojený když se tím, co jsem mu řekl do očí, něco změní.
Když jsem otevřel dveře do třídy, věděl jsem že něco je jinak. Věděl jsem že... Oči všech přítomných se upřely na mě a poté ucukly, jen jediný pár z nich se na mě usmíval. Byla to Daniela Horká. Holka která mě, podle jejích vlastních slov, milovala už od té doby co mě poprvé uviděla. Mávla na mě a já s povzdechem zamířil k její lavici.
Neměl jsem sílu na to ji odmítnout, ne potom, co se stalo, když jsem to udělal poprvé.


Já-“ zakoktala se rusovlasá dívka a sklopila zrak k zemi. Jess si povzdechl a otočil se k ní čelem, čekal zda-li bude pokračovat, aly když se k ničemu neměla chystal se k odchodu. „Heej, dáma na tebe promluvila tak bys měl...“ vykřikla na něj holka, která byla jejím věčným stínem.
Mladík se opět otočil a tázavě pozvedl obočí. „Ano?“
Julie, to stačí!“ obrátila se rázně k dívce, která ihned sklapla a vzápětí zrudla. „Byla to moje chyba. Jessi... můžu ti tak říkat?“
Omlouvám se, madam.“ vyhrkla dívka ještě dřív než mohl Jess na otázku zareagovat.
Jessovo obočí se nazvedlo ještě výš. Ledový pohled, který na Julii 'madam' vrhla, jej překvapil ještě víc než to, co mělo následovat. Zrzku si vždycky pamatoval jako svoji zapřísáhlou odpůrkyni, kdykoli jen prošel kolem, měla na něj kousavé poznámky. Nikdy spolu nemluvili přímo, ale... z jejích slov bylo poznat, že jej nesnáší. Co se tedy změnilo? „Jistě, můžeš!“
Kdo ti dovolil abys madam tykal, nikdo jako ty si nemůže dovolit...“
To už stačí Julie, vypadni.“ Když se dívka k ničemu neměla rázně vyslovila jediné slovo, doprovázené vzpurným podupnutím. „Hned!“
Rozmazlená princeznička.
Poté se Julie obrátila na Jesse a s úsměvem čekala na mladíkovu reakci na to na co se jej chtěla zeptat. „Jessi, choď se mnou!“
Ano, nebyla to otázka, byl to rozkaz a to Jesse rožhavilo do běla.
Odkašlal si a sjel ji pohledem od hlavy k patě. Dívku to donutilo k tomu, aby zrudla, ale on stále neodpovídal. Polkla a olízla si rty, snad si myslela, že mu to přijde sexi, jiní studenti by dali cokoli za to kdyby na ně byť jen promluvila a on... nic.
Rozčilovalo ji to, ale věděla, že jej za každou cenu musí mít a nic ji nedonutí, aby se ho vzdala a co víc, ani on sám ji k tomu nedonutí! Udělá cokoli, aby byli spolu.
Ne!“ zazněl jeho hlas jako výstřel z pušky.
Několikrát na něj nevěřícně zamrkala a pak se její oči přimhouřily v naštvaném pohledu. 'On si dovolil... on si dovolil ji odmítnout!' „Proč ne!“
Jess si opět povzdechl. „Zkus si opět přehrát co jsi řekla a pak možná na odpověď přijdeš a hlavně... mohla by ses ke mně chovat jako dřív! Rozčiluje mě, když se někdo z minuty na minutu změní o stoosmdesát stupňů.“ domluvil a rázně se obrátil k odchodu.
Když jí zmizel z pohledu přiběhla za ní jako pejsek opět Julie. „Madam měla byste..“
Sklapni! Jessi, Jessi nedovolím ti, abys mě odmítl. Já moc dobře vím, že bys nepřežil, kdyby tě můj otec vyhodil!“

Den na to byl Jess pozvaný samotným ředitel na kobereček. Nechápal jaký důvod by k tomu měl mít, ale po chvíli pochopil.
Jessi, je mi to líto, že tě sem volám ale.... Já svoji dceru miluji a udělám pro ni cokoli...“
'Ach ano, odtud vítr vane.'
Pane?“
Ředitel si povzdechl. „Nikdo nemá rád, když mu někdo cizí radí, ale... Jessi, jsi inteligentní chlapec a měl bys vědět, že účel světí prostředky. No a moje dcera využije toho jak moc ji miluji, vždycky. Nemohu ji odmítnout žádost, i když tě mám rád. Jsi dobrý člověk, ale...“
Chápu, pouto krve. Co byste ode mě chtěl? Mám odejít?“
Ne!“ zaznělo z ředitelových úst rázně. „ K tomu by mě nedonutila ani vlastní dcera. Jsi pro naši školu přínosem a ani nevíš jakým. Jsi jeden z našich nejlepších studentů za posledních deset let!“
A tak?“
Choď s ní. Udělej cokoli aby byla šťastná, ale jestli ji raníš...!“
Jistě, nezachrání mě ani to jak jsem pro vás nepostradatelný, že ano!“ Nebyla to otázka, ale přesto na to ředitel reagoval. „Ano, přeci jen jsi chytrý chlapec.“


Co se stalo Danielo?“
Dívka se pousmála a její tvářičky dostaly nachový nádech. „Přece jsem ti říkala, ať mě říkáš víc zamilovaněji, miluješ mě přece, jinak bys se mnou nechodil.“
Jess si pozdechl, nasadil si na tvář láskyplný pohled a usmál se. „Zlato, co se stalo?“
Daniela se uchichtla, položila si dlaně na tvář a zrudla.
Jess jen protočil oči a čekal až se uklidní.
Tvůj instruktor zmizel...“
Cosi povídala dál, ale Jess ji už nevnímal. „Bene,“ zašeptal téměř neslyšně, ale podle toho, že Daniela přestala mluvit, poznal že to až tak tiše neřekl.
Jaký byl vlastně váš vztah.“
Co tím myslíš? Je to jen, byl to, můj instruktor a navíc... chlap!“
Její pohled říkal jediné: „No a co?“
Jess nevěřícně zamrkal, což Danielu rozesmálo. „Dělala jsem si legraci, ty můj hlupáčku.“ A v čem? probleskla mu hlavou jediná otázka.

Celý den probíhal docela klidně až na to, že nikdo nevěděl z jakého důvodu školu opustil jeden z jejich nejlepších instruktorů.
Jesse na chodbě několikrát zastavila skupinka holek a po několika vteřinovém tichu se vždy jedna z nich odhodlala k otázce na to, kde by mohl Benedikt být. Ale vždy na ně čekala jen otázka: „Proč bych to sakra měl vědět?!“
Občas na něj promluvilo i pár studentů, ale vždy jim odpověděl jen pokrčením ramen.
Konečně tady byl večer a na Jesse konečně čekalo setkání s přáteli. Po pár měsících na policejní škole totiž zjistili, že to pro ně není to pravé ořechové a oba změnili zaměření. Erik přešel na vysokou školu se zaměřením na architekturu a Elizabeth na práva.
Co se děje, Jessi?“ vyhrkli oba jako na povel hned, když ho uviděli. Ten jeho ztrápený pohled mluvil za všechno. „Vypadáš hrozně! To ti madam dává tak zabrat?“
Blbci! Já jen... Benedikt zmizel.“ odpověděl.
Dvojice si vyměnila chápavé pohledy a pak se dva páry očí upřely do těch jeho. „Proto nám přišel tenhle dopis!“
Nám?“ Elizabeth zrudla a začala si nervózně okusovat nehet. „Co jste mi zamlčeli!“
My...“
Vy?“
Elis před sebe natáhla ruku. Na její prst zasvítilo světlo a do očí jej uhodil přímo nadpozemský lesk. „Erik mě včera požádal o ruku!“
Cože?“
Mno...“ začal Erik, „... my spolu už půl roku žijeme!“
Jess na ně nevěřícně vytřeštil oči. „Kdy jste mi to plánovali říct? Jsme přeci přátelé, nebo ne?“ zamumlal zklamaně. Jestli jej zradí i oni, nepřežije to. Už víc nepřežije zradu od někoho komu věří!
Než mohl dojít k mylnému závěru oba dva jej bouřlivě objali. „Ty hlupáčku. Chtěli jsme aby to pro tebe bylo překvapení. A hlavně... právě proto jsme dneska tady.“
Erik se otočil na Elizabeth a ta s úsměvem přikývla. „Za měsíc máme svatbu a zveme tě na ni jako mého svědka.“

****

Druhý den v ruce obracel dopis, který byl podle písma od Benedikta. Byl dost tlustý a těžký a něco mu říkalo, že když jej otevře spadne mu ze srdce obrovský kámen.


Drahý Jessi,
tímhle dopisem bych se ti chtěl omluvit za všechno co jsem ti během tohohle roku udělal. Vím, že kdybych to udělal z očí do očí... neodhodlal bych se k tomu. Stačí totiž jediný můj pohled na tebe a všechna racionalita je pryč. Stačí jen abych tě zahlédl, byť jen koutkem oka, a vše kolem mne se zastaví.
Ale když jsi mi řekl to, co jsi mi řekl. Ukázal jsi mi jaký ve skutečnosti jsem, nejsem o nic lepší než ONI. Ne, možná jsem horší než Robert, protože jsem to všechno dělal jen z pomsty. Nenáviděl jsem tě a chtěl abys trpěl, i když jsem věděl čím jsi si musel projít i přesto... Víc ti bohužel vysvětlit nemohu.
Zpočátku byl můj cíl jasný, ale nakonec se všechno zvrtlo a já... začal jsem tě milovat téměř sobeckou láskou.
Když jsem potkal ty dvě nány a slyšel je jak se baví o tobě a ředitelově dceři... měl jsem chuť někomu ublížit a kdybys věděl jaké bylo moje zděšení při pochopení komu, chtěl jsem ublížit tobě. Ublížit ti za to, že jsi mě zradil, ale tys řekl, pojmenoval náš jakoby vztah. Ano, nebyl založen na důvěře a lásce, ale na strachu a nenávisti.
Vydíral jsem tě tím, čím jsi si musel projít. Použil jsem to proti tobě! Proti někomu, koho jsem začal milovat.

PS: Určitě sis všiml, že je tenhle dopis hodně těžký a když si jej pořádně prohlédneš tak pochopíš. Je tam úplně všechno, nic jsem si nenechal.
Jen doufám, že s ní budeš šťastný víc než se mnou.

Sbohem, prosím nenáviď mě alespoň tak, jak se nenávidím sám,
Benedikt.


Idiote!“ tohle jediné slovo zcela vystihovalo jeho momentální rozpoložení. „Proč jsi mi to neřekl a hlavně... za koho ses chtěl pomstít?“

****

Netrvalo to dlouho a několik měsíců po ukončení studia se z Jesse, vlivem otce jeho přítelkyně, stává člen kriminálky zabývající se vraždami. Jak to tak bývá, jeho kolegové mu to dávají pěkně sežrat, nemají totiž rádi protekci. Po půlročním zapracování se však z něj stává platný člen, díky kterému objasňují i některé zločiny, které byly založeny jako nemožné objasnění.
Zpočátku byl totiž přiřazen do skladu, kde se k mnoha případům nedostává, nuda jej však donutila k tomu, aby párkrát zašel do archivu, k odloženým případům a z novým pohledem na případ se najednou objevují nové a nové důkazy, které najednou celý čin téměř zcela objasní. Stačí, aby se zeptal pár svědků, kteří byli předtím opomíjeni a téměř padesát procent případů je po půl roce jeho pilného snažení objasněno.

Jessi, mohl bys na chvíli ke mně!“ zavolal na mě šéf, když mě uviděl jak procházím kolem jeho kanceláře. Tohle mě na chvíli rozhodilo, ale zachoval jsem chladnou hlavu. Nikdy mě neoslovil jménem.
Vždy když jsem prošel kolem, spíš jako kdyby mě nevnímal, někdy jsem na sobě cítil jeho pohled, který říkal jen jediné: „Takové jako ty tady nepotřebujeme.“ A když mě náhodou oslovil, protože něco potřeboval a to něco bylo například – uvařit kávu! Tak jen řekl: „Hej ty!“
Zastavil jsem se u jeho dveří a zaklepal. Chvíli bylo ticho a pak následovalo: „Dále!“ Když jsem otevřel dveře první co upoutalo moji pozornost byl muž v obleku a s černými brýlemi. „Ach, to jsi ty. Rád bych ti představil tvého nového šefa. Tenhle muž je...“
George Wodd, jméno mé. Jsem rád že poznávám někoho tak mimořádně nadaného jako vy! Už po půl roce jste dokázal odhalit něco, co nezvládli ani ti nejlepší z tohoto okrsku.
Pane, nechci vám to znovu opakovat, ale my tady doopravdy žádné okrsky nemáme.“ ozval se Jessův šéf opatrně. Bylo znát, že má z muže strach a že k němu chová respekt, ale musel jej opravit. Už z principu. Takový už byl totiž snad již od narození, jak Jess po půl roce sám pochopil.
Omlouvám se. Ale opět ke mně, jsem z oddělení organizovaného zločinu a mimořádných mordů. Tím myslím takové zločiny, které se zcela vymykají, jako například několikanásobné vraždy.“
Ano?“ Nevyslovil to, ale další otázka, která jej pálila na jazyku byla: „Proč mi to říkáte?“
Muž se pousmál a posadil se do volného křesla, které bylo naproti komisaře a Jessovi kývl, aby se posadil na to, které bylo vedle něho. Jess se podíval na šéfa, který jen přikývl a nadechl se k tomu aby něco řekl. George Wood jej však přerušil. „Pane, nemusíte nic říkat, já si tady s Jessem na chvíli popovídám a tu nabídku mu sdělím sám. Nebojte se pokud s tím nebude souhlasit, nebudeme jej nutit. I já sám bych vám nerad způsoboval potíže.“
Jess stále nechápal ale malý červíček, který jej kousal do jedné části mozku mu říkal, že to co se dozví by mu mohlo být prospěšné.
Poté se Wood, hned jak se za šéfem zavřely dveře, obrátil na Jesse. Sundal si brýle a téměř otcovským pohledem se na mladíka podíval. Až teď Jessovi došlo, že muži musí být alespoň padesát let, ne-li víc. Vrásky kolem očí, které teď byli více než patrné to jen podtrhovaly. Starší muž si povzdechl, spojil prtsy do stříšky, aby si je vzápětí položil na kolena. „Možná jste to už pochopil, ale rád bych vám to řekl na rovinu, Jessi.“ chvíli počkal snad aby Jess tuhle krátkou větu, která nic nevysvětlovala, vstřebal a pak pokračoval stále stejným věcným tónem. „Rád bych vám nabídl práci v naší partě. Zpočátku budete vše jen sledovat, ale poté, až se zapracujete...“
Dobře. Tím myslíte, že bych měl pracovat na organizovaném zločinu. Ale proč zrovna já?“
Muž si nervózně poposedl a sklopil zrak k zemi. „Víte, není to jen kvůli vaším kvalitám a píly, ale hlavně kvůli tomu co o vás víme.“
Víte?“ zašeptal Jess tiše. „Co vy o mě můžete vědět?“
Slyšel jste co se stalo asi před měsícem v jednom ústavě ve městě?“
Mladík polkl a pozvedl zrak ke staršímu. Nepromluvil, ale oba věděli kam tím míří.
Takže to víte. Kdosi to tam vypálil a my našli několik důkazů, které poukazují na zvěrstva, která se tam děla i přesto, že tam několikrát byla kontrola, vždy se to zametlo pod stůl. Před nedávnem se odtamtud začali ztrácet chovanci a všechno to vlastně začalo jednou sebevraždou. Také vím o tom, že jste měl tu čest poznat našeho bývalého agenta Benedikta.“
Bývalého?
Moc se do toho osobně zainteresoval a tak jsme jej museli propustit. Jen nechápu kam nedávno zmizel a hlavně, to určitě nevíte, ale ten chlapec, který se zabil byl jeho bratr.“
Bratr?!“ vykřikl Jess nahlas, dřív než se mohl zastavit, aby si vzápětí položil dlaň před ústa a tiše zašeptal: „Proboha!“ Oči se mu nebezpečně zaleskly. V první chvíli vypadal, že se rozbrečí, ale po několikerém zamrkání získaly jeho oči zpět odhodlaný výraz. „Dobře, rád se k vám připojím.“
To jsem rád,“ usmál se spokojeně jeho budoucí šef. Vstal a natáhl před sebe ruku. Jess ji po chvíli pevným stiskem sevřel a zeptal se na to, co jej trápilo už od té doby co se od své sestry dozvěděl, že kdosi ten dům podpálil. „Našli jste pachatele?“
Ne,“ zavrtěl hlavou, „ale kdyby to ten neznámý neudělal, nikdy bychom se nic z toho nedozvěděli. Trezor, který jako zázrakem přežil celý požár, toho skrýval doopravdy hodně. Více se dozvíte až u nás nastoupíte... Nic z toho co se tam dozvíte...“
Já vím, nejsem u policie zase tak dlouho, ale tohle my je jasné. Všechno je přeci přísně tajné!“

Ahoj,“ přivítala jej jako první černovlasá plnoštíhlá žena, „ty jsi ten nováček? Šéfe, jste si jistý, že to tady to štěně přežije?“
Divila by ses co tohle, jak jsi řekla – štěně, dokáže. A hlavně, zaučoval jej Benedikt!“
Ben?“ nedůvěřivě si Jesse prohlédla od hlavy k patě a poté se jí na tváři mihl úsměv. „Chápu!“
Dalším, kdo na něj promluvil byl sympaticky vypadající a na první pohled namachrovaný asi pětatřicetiletý muž. „Vítej, já jsem Tomáš, ta která se ti nepředstavila, je Marie.“ Poté se otočil na šéfa a odvětil něco co znělo téměř navlas stejně jako to, co řekla Marie. „Georgi, jsi si doopravdy jistej! Vždyť nemá žádný svaly a hlavně...“
Tohle už Jesse začalo doopravdy štvát. Jestli to tady bude stejné jako všude jinde kde nastoupil tak se neudrží a něco se stane. „Nechci vám pomlouvat váš skvělý úsudek, určitě i vysoký intelekt a samozřejmě i skvělou dedukci, ale nikdo z vás mě nezná. Tak bych byl rád, kdybyste mě nechali dělat mou práci a poté mě můžete soudit. Ano! Děkuji!“ odvětil, když se ani jeden z nich neměl k reakci a vyrazil na svoji první akci. Doprovázen šéfem, který se potutelně ušklíbal, když viděl reakci, kterou mladík vyvolal. Jess se samozřejmě ani na jednoho neohlédl a tak přišel o dech beroucí scénu. Oba dva se posadili na zadek a beze slova civěli za odcházejícím Jessem. Takhle narovinu jim nikdo nikdy neodporoval.
Tak se uklidněte a hlavně, vzpomeňte si jak jste se cítili, když jste sem nastoupili, ano!“ prohlásil George a pak se za ním zavřely dveře.

****

Sakra, sakra, sakra!“ ozvalo se naštvaně z temnoty a poté z ní vystoupil Tomáš, následovaný Jessem. „To my snad George dělá schválně. Vždyť ví, jak nesnáším takový případy.“
Jess se jen ušklíbl a opatrně se rozhlédl kolem sebe. Byl připravený za všech okolností a něco mu říkalo, že určitě něco přehlédli. Vytáhl zbraň a co nejtišeji to šlo, ji odjistil. Na tohle nebezpečný místo přišli z jediného důvodu, dostali tip na to, že má tady proběhnout výměna. Zbraně za ženy.
Tomova averze z tohoto typu případů pramenila z toho, že ten den kdy nastoupil byl právě na takové misi a ta se nezdařila. Přesněji řečeno – také šlo o typ jakéhosi informátora, který však hrál na obě strany. Zařvalo na ni mnoho agentů a hlavně i jeho přítelkyně.
Stále se rozhlížel kolem sebe, oči přimhouřené jako kočka, která kouká přímo do sluníčka a snažil se prohlédnout skrz temnotu. „Něco my na tom nesedí, Tome!“
To mi říkej!“ odvětil služebně i věkově starší agent a zimomřivě si k tělu přitáhl bundu. „Nic se neděje, tma a ještě k tomu ta zkurvená zima!“
To jsem neměl na mysli, spíš...“
Ticho!“ odvětil Tom polohlasně, „zdálo se mi jako kdybych něco zaslechl. Chvíli tady počkej!“ zavelel a než se Jess nadál, byl pryč.
Mladík zavrtěl hlavou a opřel se zády o zeď. Moc se toho za ten půl rok nezměnilo. „Pořád jen bažant! Kdy konečně pochopí, že taky něco dokážu.“ Ticho, které jako kdyby se rozprostřelo kolem něj, mu v hlavě rozsvítilo varovné světýlko. Něco se stane anebo stalo.Musím jednat dřív než bude pozdě! Rozhlédl se kolem sebe a poté se rozběhl směrem, kde před chvílí zmizel Tom. Netrvalo to dlouho a zaslechl rozrušené hlasy, které se bavili mezi sebou. „Ty idiote! To byl polda, co když jsi ho zabil!“
Celý svět jako kdyby se s Jessem zastavil.
Neměl tady čmuchat!“
Jasně, neměl, ale teď se tady už neukáže a to byl náš klient z toho kaufu tak nadšenej. Ne moc často se podaří, aby získal tak kvalitní mladý masíčko a hlavně v týhle době. A hlavně, viděl jsi toho, kdo je minule doprovázel. Jestli jsou všichni jako on... taky bych si dal říct a pořádně bych mu tu jeho díru protáhl, aby věděl jak to dělají pořádní chlapy. A ty víš jaký jsem zapřísáhlý homofob.“
Jasně! Pamatuju si jak jsi to nandal těm buzerantskejm děvkám před týdnem. Ty si jen tak na ty svý prdele nesednou a maj po ptákách!“ rozesmál se jako kdyby řekl kdoví jak vtipnej vtip. „Ale máš pravdu, stál by za hřích. Díra jako díra!“
V tom hurónském smíchu téměř zanikl chrapot, který určitě patřil Tomovi. „Vy parchanti!“
Ne, on si nedá říct ani když má téměř smrt na jazyku. Tohle jako kdyby Jesse vytrhlo z ohromení. Musí jednat. To věděl. Důležitější ale teď bylo – kde je sakra jejich podpůrný tým! Už tady měl být alespoň půl hodiny, ale nikde po nich nebylo ani stopy. Mysli! Sakra, mysli! Nevěděl kolich jich je, jestli jsou tady jen ti dva tak by mohl mít šanci, ale podle hlasu poznal, že alespoň jeden z nich musí být pořádná vazba. Kdyby to podcenil, mohli by zaplatit životem oba dva. Další co věděl bylo, že v tom Toma nemůže nechat. I když jej starší štval, stále to byl jeho parťák a oba dva byli na jedný lodi.
Tma kolem mu však nic neusnadňovala, spíše naopak.
Hej, snad si nemyslíte, že jsem tady sám! Všude kolem je zásahová jednotka a...“
Snad si nemyslíš, že jsme takový idioti! Když si to celý posral tak by se na nás vrhli. Jsi tady sám anebo jsou to srabi a nechali tě tady samotnýho.“ neněchal jej jeden z nich domluvit. „Posral jsi nám naši akci a teď nedostaneme ani floka. Idiote!“ Nejspíše do ležícího muže kopl, protože Tom přidušeně vykřikl.
Jess sice nevěděl, co se Tomovi honí hlavou, ale věděl, že tím co říká si to jen a jen zhoršuje. Tome, ty idiote! Cvakl zapalovač a jen pár metrů od Jesse se v jeho světle mihla zarostlá tvář. Obličej muže byl téměř to nejodpornějšího, co kdy Jess viděl. Jizvy, které pokrývaly téměř celý jeho obličej byly odpudivé a nejspíše i zanícené. „Vidíš to!“ přiložil si prst k obličeji a poté baterkou, kterou svíral v druhé ruce, zamířil na Toma, který se svíjel v bolestech na zemi. Krev kolem jeho těla stále přibývala a začínala pomalu tuhnout. Jestli nezasáhnu, tak umře. Tom nic neřekl jen tiše sýpal. „Tohle jste mi udělali vy! Určitě si pamatuješ na vaši akci před rokem.“
Tom sebou cukl a skelným pohledem se podíval na doposud neznámého muže. Po chvíli však jako kdyby jej poznal. Nevěřícně na něj vytřeštil oči a pak cosi zašeptal, cosi co znělo jako: „Davide?“
Takže jsi mě poznal, parchante!“
Hej! Co to má znamenat!“ vykřikl nechápavě druhý muž. Zapalovač zhasl, baterka dopadla na zem, ale stále svítila. Na další slova muži už nezbýval čas, v ruce druhého se zaleskl nůž. Který se vzápětí zabořil do břicha muže který stál ve stínu. Zvládl jen vykřiknout a pak dopadl na zem, nejspíš jej zasáhl do břišní aorty, protože krev z něj přímo stříkala.
Jess zalapal po dechu a opřel se zády o kontajnery, které byly všude kolem.
David se bláznivě rozesmál, poté přistoupil ke svému pomalu chladnoucímu kumpánovi a stále smějíc do něj několikrát kopl. „Vždycky jsi mi lezl na nervy.“
Musím něco udělat než ten blázen zabije i Toma! Mihla se mu hlavou první racionální myšlenka po dlouhé době. Jo, musím, ale nemůžu ho zabít jen tak!
Proč to sakra děláš!“ dostal ze sebe se zbývajícím zbytkem sil Tom. „Vždyť byls jedním z nás. Nenáviděl jsi tu chátru, která prodávala ty nevinné děti a teď... co se to s tebou stalo?“
Ty se mě ještě ptáš? Víš moc dobře jak to celé je! Víš, že si všichni hrají na stejném písečku. Já tobě a ty mě. Občas nějakou tu malou rybičku chytnou, aby mohli tu větší pustit. Pořád to tak je a já... jen jsem si chtěl ohřát nějakou tu polívčičku na jejich ohni. Jen chci trochu toho, co mají oni!“
Mýlíš se, šéf není...“
Sklapni!“ vykřikl a několika kroky byl u muže ležícího na zemi. „Šéf sem, šéf tam! Proč jím stále pohazuješ. Já vím, jaký je, ale jen jeden takový člověk jako on nemůže celý tenhle systém změnit. Oni ho jednou pohltí, anebo.... Já chtěl jen v klidu žít, alespoň nějakou dobu jako oni, proč nemůžu...“
Ruce vzhůru, tady policie!“ vykřikl Jess a pevně v ruce sevřel zbraň. „Okamžitě odstupte od toho muže a odhoďte zbraň. Jste zatčen, všechno co...“
Jessi, ty idiote, vypadni!“
Ale Tome? Snad to není tvůj novej parťák? Docela dlouho jim trvalo než ti někoho přiřadili. Podle hlasu se mi zdá, že to je nějakej bažant. Nemám pravdu? Podle tvý reakce to tak nejspíš bude, co?“
Tom přivřel oči a zhluboka se nadechl. „Nenech se zmést jeho věkem. Pamatuješ? To je to co jsi mi kdysi řekl a on, on my to řekl zase.“
Doopravdy? Tohle si nepamatuju. Víš, já toho vždycky hodně nakecal, že si ani nepamatuju co z toho byla pravda.“
Nerad se opakuji, ale nejspíš budu muset. Odhoďte zbraň a položte se na zem, s rukama a nohama od sebe!“ promluvil opět Jess a pomalými kroky vystoupil ze stínu.
Pohled který na něj David vrhl si nezadal s pohledem člověka, který si na trhu prohlíží nabídnutý produkt. „Hmm, George, si vybírá čím dál tím líp. Ta šmudla, kterou si vybral naposledy nestála za nic, ale tohle štěně, dostal bych za něj na trhu dost velkej balík.“
Jess se zhluboka nadechl a překonal další tři metry. Nyní jej od ozbrojeného muže dělila jen krabice a asi dva metry. Zkontroloval si, jestli je jeho zbraň odjištěná a pěvně ji stiskl v nepatrně se chvějící ruce.
Už jsi někoho zabil? Jestli ne, tak bys to měl udělat právě teď, protože já se nemíním hned tak vzdát.“ promluvil a sám překonal zbývající metry tím, že krabici odkopl. Svíral v ruce nůž a usmíval se, ano ten muž se usmíval jako kdyby si to celé užíval.
Odhoď ji!“
Zavrtěl hlavou a řekl jediné slovo: „Ne!“
Výstřel jej zasáhl do ruky, ale ani to jej nerozhodilo, stále pokračoval dál zatímco Jess malými kroky ustupoval. „Tak se sakra vzdej!“
Nemám důvod!“
Další výstřel ho jen na chvíli vychýlil z jeho dráhy, ale i přesto pokračoval v přímé cestě rovnou za Jessem. Mladík zbraň sevřel pevněji, nadechl se a přivřel oči. Poslední výstřel mířil na mužovo koleno. Až to jej donutilo, aby dopadl k zemi.
Teď už Jessovi nic nemohlo zabránit v tom, aby se rozběhl za svým parťákem. Přiklekl k němu aby mohl Tomovi zkontrolovat tep, sice byl velmi nestabilní, ale byl. Starší k Jessovi zvedl skelný pohled a nepatrně se usmál. „Díky,“ a vzápětí upadl do bezvědomí.
Jess roztřesenýma rukama vytáhl z kapsy mobil a zavolal záchranku. V druhé ruce stále svíral zbraň a pohledem těkal z parťákova těla na to Davidovo. Muž se s vypětím všech sil nadzvedl na nezraněné ruce, aby mohl vidět na Jesse. „Proč jsi mě nezabil?“
Neměl jsem k tomu důvod!“
Pár minut na to se všude kolem objevil záložní tým, doprovázený zvukem houkacích sirén sanitky. .
Co se stalo?“ chtěl vědět Jess hned jakmile zahlédl George. „Proč nám doprdele nikdo nedal vědět, že se ta akce nebude konat! Kdo ji sakra zrušil!“ byl vytočený na maximum což jasně ukazovala jeho mluva. Za žádných okolností nemluvit sprostě, to byla jeho zásada.
Šéf si zamnull ruce a poté je způsobně položil na opěrky svého koženeného křesla v kanceláři. „Vedení! Když jsme se vrátili na ústředí a po vás dvou nikde ani stopy, napadlo mě...“ zakašlání, které se ozvalo ode dveří George donutilo, aby se opravil. Jess však stále upíral naštvaný pohled na šéfa a nezvaného hosta si nevšímal. Což byla chyba. „...napadlo nás, že se něco pokazilo!“
A?“
Všichni víme, že si Tom občas zapomene mobil anebo vysílačku! A právě tohle byla...“
Doprdele, šéfe! A já jsem sakra co? Pokud máme spolupracovat, měl byste mi věřit!“
Ode dveří se ozvalo zakašlání což Jesse donutilo k tomu, aby se otočil. Toho muže, kterého uviděl, by tu neočekával ani ve snu. Ve dveřích stál Henry a tvářil se velmi vážně. He-Henry?
Ani jeden z nich nepromluvi. Zírali na sebe, z očí do očí a ani jeden z nich nemrk. Jako první ucukl Henry a přistoupil K Woodovi. „Pane, měl byste nás představit!“
Jess si nervózně poposedl na tvrdé židli. Z nějakého nejasného důvodu si připadal jako u výslechu. Ten tvrdý pohled, který na něj Henry vrhal jej znervózňoval a hlavně... netvářil se jako kdyby jej poznal.
Pane!“
Jistě, omluvám se.“ otočil se na Jesse a shovívavě se usmál. „Tento pán je z ředitelství a měl by na tebe pár otázek. Doufám, že se mu budeš věnovat a zodpovíš všechny jeho otázky.“ Muž si odkašlal a to jako kdyby George probudilo. „Nyní vás tady nechám osamotě.“ vstal z křesla a po chvíli se za tím tiše zavřely dveře.
Henry přistoupil k oknu, které mířilo ven a zatáhl žaluzie, vzápětí přistoupil k tomu, které vedlo do kanceláří a úkon zopakoval, aby vzápětí zamířil ke dveřím. Zámek cvakl a v Jessovi se zachvěla malá dušička.
Poté se posadil na uvolněné křeslo a upřeně se podíval na mladíka před sebou. „Abychom přešli k tomu z jakého důvodu jsem tady.“ odkašlal si, „akce ze které jste se před chvíli vrátil se nezdařila a něco napovídá tomu, že kdosi zradil. Protože byl váš parťák vážně zraněn a muž který to udělal na následky zranění zemřel...“
Moment,“ Jess jej nevybíravě přerušil, „jak zemřel? Vždyť jsem ho střelil jen do ruky a kolene. Jediný, kdo tam zařval byl ten jeho spolupachatel.“
Henry sepjal ruce, lokty položil na stůl a dlaněmi si podložil hlavu. Zpod přivřených očí se podíval Jessovi do očí a pousmál se. „Ale co řeknete na to bodné zranění v břiše! Zemřel na vykrvácení!“
To je blbost!“ vykřikl a vyskočil na nohy tak rychle až málem porazil i masivní stůl. „To si snad myslíte, že jsem zabil neozbrojenýho a zraněnýho člověka! I kdyby to byl sebevětší gauner... nikdy bych bezdůvodně nezabil. Nikoho, nikdy!“ vzlykl, „za co mě sakra všichni máte!“
Promiň Jessi,“ tiše zašeptal.
Divali se z očí do očí, protože i Henry vstal. Jess nevěřícně zamrkal a poté se způsobně posadil zpět. Ne, nemohl se v něm zmýlit.
Věcný Henryho tón, se vrátil. „Zpátky k té akci. Nikdo vás nevinní z toho, že jste jej zabil. I kdyby jste to udělal, nikdo by vám to neměl za zlé. Za svůj život způsobil hodně škod.“
Kdyby si Jess nebyl jistý tím co slyšel z jeho úst, myslel by si, že se mu to zdálo. Ne, Henry na něj nezapomněl, jen... musel hrát tuhle hru pokud nechtěl aby došlo ke střetu zájmů, ale jak se mohl dostat tak vysoko? Něco mu na tom nesedělo a to mu tak moc chtěl věřit.
09.12.2011 11:13:52
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one