Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
POZNÁMKA: vztahy mezi muži!
Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.
Povídka - Byl mým osudem!


****

Nemocnice jej děsily již od té doby co zemřela jeho dcera, poté když ji napadla skupinka opilých bastardů! Proč jen musela umřít? Pak sem musel když onemocněla jeho žena a nyní je tady potřetí! A opět za to může chlast! Jak ten hajzl mohl napadnout svoji bývalou ženu, matku svého syna a to vlastně ještě v té době neviděl, že zabil dítě! A teď, teď bude konečně souzen. Ale proč to nemohlo jít dřív? Proč za to opět někdo nevinný musel zaplatit životem? A to ani ona nebyla mimo nebezpečí života.
Jestli to Erik už ví, tak... celý jeho život se mu začne hroutit pod rukama. Tolik let jim trvalo, aby zapomněl na to jak moc mu jeho otec ublížil a stalo se tohle!
Položil hlavu do dlaní a na chvíli zavřel oči, která ho pálily z nedostatku spánku. „Tati?“ ozvalo se nad ním opatrně. Zvedl hlavu, jeho rudé oči od potlačovaného pláče se upřely do těch modrých. „Eriku, jsem rád že jsi tady, máma bude...“ a pak se rozplakal naplno.
To je v pořádku tati, jsem tady s tebou.“ zašeptal nejmladší z mužů a sevřel jej v náruči. Ano, on je jediný otec jakého jsem kdy měl. „Omlouvám se za všechno, je to jen a jen moje chyba.“
Nejstarší se na něj zmateně podíval. „Co to vykládáš za hlouposti?“
Vaše manželka...“ promluvil kdosi a pohledy všech se upřely na nervózně se tvářící mladou doktorku, která je oslovila. „...je to velmi vážné... pokud přežije dnešní noc...“
Můžeme za ní?“ promluvil konečně i Dominik. Na nevyslovenou otázku odpověděl zcela automaticky. „Ten chlapec je její syn a já...“
Vy jste... Dominik?“
Jak...“
Ptala se na vás když poprvé po operaci otevřela oči a pak řekla,“ žena polkla, „řekněte mu ať se o něj postará tak dobře jak to dělal doteď.“
Dominik si s Erikem vyměnili nechápavé pohledy. Pak se všichni společně vydali na pooperační oddělení, které bude pro ně pro tento den jejich dočasným útočištěm.

Promnul si oči a podíval se na hodiny, které visely v místnosti.
Už je to tři hodiny a její stav je stále vážný!
Zcela automaticky položil ruku na hlavu, která mu ležela v klíně a pohladil jej po vlasech. Erik cosi zamručel a spal dál. Poté mu pohled sjel na otce.
Chvíli poté, co jim dovolili vejít na její pokoj se její stav opět zhoršil. Začala defobrilovat a dokonce jí poté i na pár vtěřin přestal fungovat mozek. Lékaři to řekli jasně – pokud to přežije, může být její mozek dost těžce postižen.
Tahle bezmoc mu připomněla ty dlouhé roky které trávil v nemocnici. Poprvé, když byla napadena jeho sestra a několik měsíců ležela na JIPce. Od té doby se neprobrala a on si ji pamatoval jen takovou. Byl ještě malé dítě a téměř nic nechápal. Ale poté jak onemocněla matka, tak pochopil! Chodil s ní na různá vyšetření, poté na ozařování a nakonec ji mohl jen sledovat. Pozorovat jak se mu pomalu ztrácí před očima.
Já...“
Erik se pět zavrtěl a poté mu položil ruku na stehno. Dominik na chvíli přestal dýchat a když se k němu Erik obrátil a podíval se mu do očí – nasucho polkl.
Ty?“
Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ snažil se to zamluvit.
Mám pro vás radostnou zprávu. Vaše žena a vaše matka je už nyní zcela mimo nebezpečí, jen... nejpíš trpí chvilkovou amnézií způsobenou šokem.“
Ona neví...“
Nechci vás rozrušovat, protože určitě nevíme jestli je to doopravdy jen dočasné a hlavně nevíme jak moc závažná ta amnézie je... ale mohu vás uklidnit tím, že žije. To je určitě dobrá zpráva, ne?“
Jistě,“ Erik se usmál na Dominika a sevřel jeho ruku ve své. „Skvělá!“

****

Společné bydlení s rodiči nebylo nic světoborného, ale hlavní bylo, že tu s ním byl Dominik. Dnes to bylo již půl roku, co se matka vrátila domů. Amnézie nebyla zas tak závažná jak se původně obávali. Jen zapomněla několik posledních hodiny před napadením a možná to tak bylo i lepší.
Stejně byl jeho otec odsouzen na základě jasných důkazů a tak mohli být na několik let zase v klidu. Erik měl jen strach, který ho hlodal jako malý červík, z toho, co bude až se vrátí. Ale hlavně se bál toho, aby se nestal takovým šílencem jako jeho otec.
A pak asi před měsícem se odhodlal říct Dominikovi pravdu o tom, co k němu cítí. Když to konečně vyslovil tak zavřel oči a čekal. Čekal na reakci, která nepřicházela. A pak je prostě musel otevřít a uviděl... Nik oněmněl, nečekal tahle slova, tak moc ho překvapilo, že ON ty city dokázal pojmenovat. „Proč... proč,...“ zakoktal.
Co? Proč?“
Tentokrát se Dominik usmál. „Proč jsi to neřekl dřív?“
A tímto dnem začal být jeho život doopravdy tím nejšťastnějším na světě a on si to štěstí nehodlal nikým vzít.



END






10.03.2011 12:50:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one