Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
POZNÁMKA: vztahy mezi muži!
Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.
Povídka - Byl mým osudem!
****

Daniel zamyšleně vyhlédl z okna. Přemýšlel o tom jestli před devíti lety neudělal osudovou chybu svého života. Proč se jen nechal přemluvit svým otcem k tomu, aby se postaral o svého mladšího, nevlastního bratra, když museli na několik měsíců opustit republiku? Tolik let si od jeho nové, náhradní rodiny držel odstup. Ze začátku nemohl svému otci odpustit, že se nedlouho po matčině smrti znovu oženil.
Oženil se i přes to, že ji tolik miloval. Začal jej pak nenávidět, aby nakonec zjistil, že... Ne, nepřestal ji milovat, jen chtěl zapomenout!
Pak stačilo jen jedno jediné – musel se od svého otce odprostit a nechat jej aby udělal šťastným někoho dalšího. Ne, nemohl to udělat společně s ním. Ne, věděl, že svému otci strašně moc připomíná zemřelou lásku jeho života. Když poté uviděl novou ženu svého otce, pochopil proč si vybral zrovna ji. Byla tak jiná než jeho matka. Úplně jiná!
Jeho matka byla tajemná a krásná, její oči toho tolik slibovaly.
Naopak ona byla... ano, byla to pěkná blondýnka, která rázně stála za vším co si předsevzala.
A toho kluka? Viděl jsem ho jako malého a hlavně šíleně rozmazleného parchanta. V malém městečku se toho totiž moc neutají! Co chtěl, to dostal! Pak jsem ho, ale poznal a musel jsem si svůj názor na něj trochu upravit. Ano, byl rozmazlený, ale jen proto, že se mu jako malému nedostávalo dost lásky. Jeho vlastní otec mu ubližoval, aby jej poté zcela ignoroval. Nepoznal co je to láska otce a jeho pochopení. Ona to jen chtěla napravit. Chtěla mu vrátit ty šťastné dny, které ztratil, když žila s tyranem!

****

Trávil v tom obrovském domě už druhý den, ale stále měl v živé paměti to, co se stalo když poprvé vešel do domu a setkal se svým mladším bratrem. Doopravdy byla úplně všechno pravda, klevety nelhaly – je to rozmazlenej spratek.

Seběhl do vstupní haly jen v triku a špinavých kalhotách. –Kdyby moje matka viděla jak se zatvářil když mě uviděl.– Zatvářil se tak otráveně až jsem měl chuť mu dát takovou facku až by upadl na zem. Nechápal jsem co se mnou dělá. Nikdy na mě takhle nikdo nepůsobil a to jsem se za tu dobu, co jsem žil sám, setkal doopravdy s mnoha lidmi.
Musel jsem se nějak uživit a sehnat práci pro mladého šestnáctiletého kluka nebylo nic lehkého. Téměř všude se mnou vyrazili dveře a tam kde by mě vzali, tam jsem zase nechtěl já. Nakonec jsem se však musel spokojit i s tím co se mi naskytlo. Sice jsem musel každý den dojíždět, ale za ty peníze to stálo!
Kdyby se to však dozvěděl můj otec, musel bych se hambou propadnout. K vlastnímu zděšení jsem jednoho dne v tom baru zahlédl i jednoho známého.
Ale zpátky k mému malému bratříčkovi.
Otče? Tak tohle má být moje nová chůva? Měl jsem za to, že jsme se dohodli na tom, že to bude pěkná holka.“
Zalapal jsem po dechu. –Jak se může k mému otci takhle chovat? Spratek.– Nadechl jsem se k odporu, ale ruka na rameni mě zastavila.
Tenhle mladík je tvůj bratr a uvolnil se k tomu, že tu s tebou těch několik měsíců zůstane. Musel kvůli tomu přestat chodit do práce...“
No a co? Mě to vůbec nezajímá!“
Hej, co si jako o sobě myslíš? Tati já ti říkal, že to–...“
Opět mě zastavil v půlce slova a nešťastně pokrčil rameny. „Promiň, ale ty jsi naše jediná naděje. Nechápu proč, ale nikdo to s ním nevydrží déle než dva týdny.“ Poté se otočil na Erika a promluvil na něj: „Dominik ti pomůže s učením! Na střední patří mezi nejlepší v ročníku.“
Šprt,“ zavrčel a poté vyběhl zpět do svého pokoje.
Otec mě objal kolem ramen. „Nic si z toho nedělej, když byl malý tak si toho hodně protrpěl. Jen chce být středem pozornosti.“
Hmm, ale já nejsem jeho hračka!“
Tak jsem to přece nemyslel! On jen potřebuje lásku a také trochu té přísnosti, ale já to nedokážu! Zažil toho za těch dvanáct let, co je na světě, doopravdy hodně. Jen s ním měj trochu trpělivosti.“
Dobře!“


Zase jeden z těch téměř nekonečných večerů. Měl jsem toho opravdu už dost. Doopravdy jsem pro něj byl jen chůva. Dokonce, i ve svých dvanácti letech, nemohl usnout bez pohádky.
Tak to šlo den za dnem až se nakonec přiblížil můj poslední den pobytu zde. Erik konečně usnul, to jsem si alespoň myslel, a mě zazvonil mobil. Stihl jsem jej vzít dřív než ho mohl probudit a na druhém konci se ozval hlas mého nejlepšího přítele. „Niku, nechtěl by ses dneska zastavit v baru? Je tady bez tebe taková nuda! Anebo, co bys řekl tomu, že tě přijdu navštívit s párkem hezkých holek.“
Zbláznil ses? Hlídám svýho malýho brášku!“
Stejně spí,“ odvětil, „ je to přece jen dvanáctiletej kluk a ti v tuhle dobu obvykle spí.“
Jak to ty můžeš vědět?“
Filip se dramaticky odmlčel a pak řekl: „Mám přece ségru!“
Tak dobře, kolem půlnoci se zastavím a zůstanu tam tak na hodinku, jasný!“
Super, holky se tě už nemůžou dočkat.“
Opatrně jsem vstal z křesla a vydal se ke dveřím. Chlapec cosi nespokojeně zabručel a přikrývka mu sjela z těla. „Sakra,“ zavrčel jsem. Vrátil jsem se zpět a přikryl jej až po bradu. Poté jsem opatrně zavřel dveře a nevšiml si Erikových pootevřených očí.
Vrátil jsem se kolem druhé hodiny v povznesené náladě a jaké bylo mé překvapení, když jsem jej uviděl na pohovce v obývacím pokoji, který se nacházel hned naproti vchodovým dveřím. Seděl ve vzpřímené poloze a hlava mu pomalu padala do klína – spal!
-Ten hlupáček na mě čekal!-
Přistoupil jsem k němu a vzal jej do náruče. Otevřel na mě své modré a hlavně uplakané oči a popotáhl. „Měl jsem strach, že se už nevrátíš!“
A proč bych to dělal?“ odvětil jsem tak tiše, že jsem ani v té chvíli nevěděl, jestli jsem to doopravdy řekl. Jeho další slova mě však utvrdila v tom, že ano.
Táta to taky udělal! Tvůj hlas, když jsi mluvil do telefonu – zněl jsi tak šťastně. Já ti tak závidím,“ vykřikl, aby do mě vzápětí začal bušit svými malými pěstičkami.
Jsi můj malý bráška a já se o tebe chci postarat. To je všechno!“
Pohladil jsem jej po tváři.
Doopravdy?“ šťastně se usmál. Ty jeho rozzářené oči i přes ty slzy, byl to ten nejroztomilejší malý bratr jakého jsem kdy viděl.

****
07.03.2011 16:36:01
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one