Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

POZNÁMKA: vztahy mezi muži! Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.
Povídka - Byl mým osudem!


To přeháníš!“ odvětil jsem mu a měl se k odchodu. On mě však zastavil jediným dotekem na rameni. Nečekaně jsem se po něm ohnal až uskočil a nezapomněl vykřiknout.
Výkřik našeho fotografa jej donutil podívat se naším směrem. Upřený pohled mým směrem a následné sklopení hlavy, dalo vědět, že mě poznal. Mám se k němu hlásit? Mám... On to však vyřešil za mě.
Poté se podíval na svého manažera a zaníceně si začali povídat. Jak se dalo poznat z jejich gestikulací a následných kradmých pohledů naším směrem.
Michal si mě k sobě přitáhl. „Co s ním teda máš?“
Co bych s ním měl sakra mít? Jen jsme se kdysi dávno znali a to je všechno. Víš přeci, že mě chlapci nikdy nepřitahovali a hlavně, dostal jsi mě sem proto, že ti nebudu stát v cestě jako ON!“
Dominiku!“ Veselý výkřik mého jména tím jeho... jak by řekl náš Casanova... sladkým hláskem. To oslovení mě z nějakého, pro mě neznámého důvodu, celého roztřáslo. „Niku, nečekal jsem, že tě poznám zrovna tady!“
Otočil jsem se jeho směrem a snad nevědomky natáhl ruku, abych se dotkl jeho vlasů. Poté jsem však ruku nechal volně klesnout podél těla a jen se na něj bezradně podíval. Co mám sakra říct?
Dnes mě vlasy cuchat nebudeš?“
Ne. Nechci ti kazit tvoji image sladkýho hošíka, které ti určitě trvalo několik hodin.“ Nevím proč, ale v té chvíli jsem cítil jak mi do tváří stoupá horkost. Zrudl jsem jako nějaký pubertální blázen.
Erik se jen pousmál a to mě donutilo, abych se mu podíval do očí. Ty veselé jiskřičky... ne, vůbec se nezměnil, ani trochu.
Co se děje, Niku? Kde je ta tvoje kousavá nálada?“ ozvalo se mi za zády.
Hned jsem věděl o koho jde a Erikovo zblednutí dalo vědět, že jej poznal taky. Určitě nechtěl, abych je zrovna já viděl spolu. Ale... on vlastně neví, co se mezi nimi stalo.
Promiň, ale já už musím jít... manažer mě volá. Tak ahoj a někdy hodíme řeč,“ zamumlal a byl pryč.

****

Dominik nemohl z nějakého důvodu od té doby, co se znovu setkal s Erikem, spát. Trápili ho noční můry. Přičítal to sice tomu, že se moc dní nevyspal z toho důvodu, že několik měsíců nemohl najít práci a pak se na něj usmálo štěstí v podobě fotografa, který ho sám od sebe oslovil. Zpočátku chtěl, aby se stal tváří jeho firmy. Když to však Dominik odmítl se slovy –Já nejsem stavěný na to, abych se nakrucoval před davy lidí! Tak si to rozmyslel a vzal ho jako svého asistenta. Ředitelem však byl jeho otec a ten mu dal jasně najevo, že takhle by to nešlo! „Ten tvůj nový objev nesmí přeskočit ty, kteří se na tohle místo dřeli tolik let. Pokud se však jeho kvality projeví, pak nemám žádné námitky!“
A od té doby jako kdyby neustále chodil po rožhaveném uhlí. Stal se takovým „děvčetem“ pro všechno. Když někdo cokoli potřeboval musel to sehnat stůj co stůj a pak se na něj nečekaně usmálo štěstí!
Během pár minut, které byli vyhrazeny přestávkám se věnoval svému koníčku – reklamním návrhům, a jedno z těch děl měl rozpracované, když se za ním objevil sám Velký šéf.
Nic neříkal a Dominik o něm nevěděl, ale pak se ozvalo: „Tohle vypadá dobře, co bys řekl tomu, že tě zaměstnám jako...“
A tím to všechno pro něj vlastně začalo!
Několikrát se o něj také pokoušel zástupce ředitele, který byl známý tím, že si před ním nemohl být jistý nikdo, kdo vypadal alespoň trochu k světu.
A tak si před ním nemohl být jistý, ani žádný atraktivní muž.

****

Filip jej zamyšleně pozoroval a podložil si hlavu dlaněmi, aby na něj pořádně viděl. Takhle zaníceně a hlavně naštvaně jej neslyšel mluvit již od střední školy.
Dokážeš si to představit? Ten idiot se normálně chlubil, že se vyspal s klukem, kterej by mohl být skoro jeho synem! A hlavně...“
Nerozčiluješ se tak jen proto, že je to Erik?“
Chápeš... Co jsi tím myslel?“ odbočil od tématu, protože to co Filip řekl jej vyhodilo z konceptu. „Oh ne, tak to není já jen nemám rád lidi, kteří se chlubí takovými věcmi.“
Jsi si jistý?“
Jasně, Erik je pro mě něco jako bratr a...“
Hmmm, tohle říkáš pořád! Ale nikdy jsem tě takhle neviděl od té doby, co byla napadena tvá starší sestra. Hlavně sis vždycky od všech držel odstup a nikdy jsi nikomu nedal najevo své city a teď jsi napadl člověka jen proto, že se vyspal s někým koho znáš. Nezdá se ti, že je v tom něco víc?“
Ne,“ snažil se to vehementně popírat, ale Filipův pohled dával vědět, že mu nevěří ani slovo. „Já jsem ho chtěl vždycky chránit až do té doby než se usadí a někoho si najde, ale pak odešel a já nevěděl co dál. Tohle přišlo jako blesk z čistého nebe a já jsem za to rád!“
Tohle nadšení pro tak jednoduchou věc! On doopravdy jen chtěl, aby byl ten chlapec šťastný a přitom by stačilo jediné... dát průchod svým citům. Dominik prostě přes to všechno neviděl to, co bylo nad slunce jasné každému, kdo je viděl spolu. Nechápal, že jej ten chlapec nejenom obdivuje, ale i... miluje.
Ten chlapec, kterého on viděl jen jako mladšího bratra, jej miloval celým svým srdcem a chtěl mu dokázat, že stojí za to, aby mu i Dominik mohl svoji lásku dát.
S tebou je to fakt těžký,“ okončil svůj vlastní vnitřní monolog a chytil jej za ramena. „Kdy konečně otevřeš ty svý zelený oči!“ Nechápavý pohled Dominika jej rozesmál. „Neřeš to, já jen mluvím sám pro sebe. Dali jste si pak někde sraz? Nebo ti dal alespoň své číslo?“
Jasně, když jsme skončili s focením tak se za mnou zastavil a do ruky mi vtiskl lístek. Bylo na něm napsáno... Sakra, kolik je hodin!“
Druhý muž se podíval na svůj mobil a odvětil: „Za deset tři!“
Do prdele! Ve tři mám být...“

Nervózně jsem se rozhlížel kolem sebe a vyklopil do sebe už druhou sklenici whiskey.
Otřásl se.
Na tohle jsem nikdy nebyl! Co tady vůbec dělám? Vypadám jako kdybych se nemohl dočkat, že... je snad tohle rande? Rozesmál se nad svými vlastními myšlenkami. Nik to takhle nevidí!
Ty už seš tady,“ vyrušil jej hlas člověka, kterého... „To jsem rád, jen jsem na sebe naštvanej, že jsem dorazil tak pozdě. Sorry, ale úplně jsem zapomněl na čas. Když jsem s Filipem, tak...“
Srdce se mi zastavilo až v krku. S Filipem? „To je ten tvůj přítel ze studií, že? To jste si zůstali tak blízcí i po tolika letech? Co teď vlastně dělá? Pokud si to dobře pamatuji, tak jeho otec vlastnil právnickou firmu, ne?“
Jo, přesně tak. No a on tam pracuje. Dokonce mě jednou požádal abych pro něj pracoval jako sekretář, ale zdálo se mi to trochu mimo. Tahle práce je spíš pro ženy!“
Erik vyprskl všechno co nestihnul spolknout přímo na Dominika. „Promiň, já...“ snažil se zachránit situaci. Vzal ze stolku ubrousek a dal se do stírání kapek, které ulpěly nejenom na Dominikově tvář. Když však položil ubrousek na jeho klín... vyskočil a vytrhl mu jej z ruky. „Tohle zvládnu sám.“
Promiň,“ zašeptal Erik tiše.
Dominik se na něj otočil a zatvářil se nanejvýš nechápavě. „Za co se omlouváš?“
Já... promiň,“ opět zašeptal a položil ruce do klína.
Tentokrát se starší z mužů doopravdy naštval. „Neomlouvej se za nic! Za prvé nevím, co chceš omlouvat a za druhé... rozčiluje mě to!“
Bylo to za to, že jsem ti nedal tolik let vědět co se mnou je. Bylo to za to, že jsi o mě nic nevěděl tak dlouhou dobu a přitom jsi se o mě staral jak o někoho na kom ti záleží... a přitom jsem jen cizí člověk.“
Ne, pro mě nejsi cizí. Jsi...“ Dominik se odmlčel a Erik mu přímo dychtivě visel na rtech, ale poté jakmile pokračoval jeho pohled zvadl. „... jsi pro mě část rodiny. Jsi jako můj mladší bráška.“
Ale tohle já nechci,“ opět zašeptal tak tiše, že to on ani nepostřehl.

****

03.03.2011 08:58:45
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one