Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

POZNÁMKA: vztahy mezi muži! Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.

Vždy jsem tady byl pro něj. Byl pro mě něco jako bratr, ale on to viděl jinak. Nevím, kdy se to změnilo z pouhého zbožňování a úcty, v lásku. Anebo to v té době bylo jen jako?
Možná to bylo mým chováním. Nebo mou osobou, kdo ví?
Neustále jsem jej musel dráždit a vidět jeho naštvanou tvář. Když přišel do školy se svým pracně vyvedeným účesem, Mimochodem to pro něj byla téměř několikahodinová práce - jeho vlasy totiž byly velmi nepoddajné.
bylo přímo nepsaným pravidlem, že zamířil do mé třídy a oznámil mi, že - "Dnes jdu na rande
s jednou holkou od vás ze třídy." Na tom by přece nebylo nic zajímavého, kdyby jemu nebylo patnáct a jí dvacet, že? Ale zpátky k jeho účesu. Vždy se posadil na místo přede mnou, opět malé odbočení - nestudoval se mnou vejšku, ale chodil na sousední střední, a upřel na mě ty své studánkově modré oči a usmál se.
 
"Prosím tě Eriku, která to bude dneska?" naklonil se k mladšímu chlapci a rozcuchal mu jeho účes. Tohle však mělo očekávanou reakci a všichni, kdo seděli kolem to již znali. Erik se naježil jako kočka před psem a nafoukl své tváře jako žába, aby vzápětí zrudl jako paviánův zadek. Doopravdy vypadal roztomile a to jeho staršího kamaráda rozesmálo. "Proč jsi to zase udělal? Jsi otřesnej a já za tebou už nikdy nepřijdu." 
"Nezapomeň, je to slib?" odvětil mu.
Erik si odfrkl a odkráčel pryč, aby se vzápětí ještě otočil a vykřikl. "Jo, je to slib!"
"To je dobře."
Všichni však věděli, že neuplyne ani půl dne a Erik se v některé z poslucháren, které jeho starší kamarád navštěvuje, objeví jako vždy.
"Dominiku, tebe baví ho neustále dráždit, co? pamatuj si ale, že by ho to jednou mohlo přestat bavit. Jen mě udivuje, že sis nevšiml, že..."
"Cože?" odvětil oslovený a zakousl se do před chvíli koupené bagety. " Říkal jsi něco? Právě teď jsem tě neslyšel protože jsem..." podíval se na svého spolužáka a zároveň i nejlepšího přítele zpod přivřených víček.
"Nic." pohodil hlavou a zhluboka se nadechl. "Ty víš jak člověka rozhodit!"
"Hmm?" nechápavě. "Já vám fakt vůbec nerozumím! Oba dva se chováte jako zamilovaný puberťačky a já vůbec nevím jak mám s vámi mluvit."
"A tím Dominiku myslíš co?" naštvaný výraz v jeho tváři dal vědět, že je blízko výbuchu. "Měl by ses někdy podívat do zrcadla a pokusit se na sebe udělat," jeho hlas byl slyšet čím dál tím víc tlumeně a Dominik musel napínat sluch, aby ho slyšel. "pohled alá - já vůbec o ničem nevím. Je to totiž strašně roztomilý a hlavně sexy."
Tentokrát Dominik zrudl a podíval se upřeně na zem. "To doopravdy vypadám jako holka?"
"Sakra, ty to dokážeš vždycky tak překroutit, zapomeň na to!"
 
V podobném duchu to probíhalo až do konce mého vysokoškolského života a pak se stalo to, co jsem měl očekávat již od začátku. Erik se mi pomalu, ale jistě začal odcizovat až pak...
Zase se u mě zastavil jako každý den, když mířil do školy, která byla na opačné straně města, a chlubil se tím
s kým půjde dneska ven. Sakra, jako kdyby mě to mělo zajímat!  Měl na sobě školní uniformu jakou jsem neměl možnost vidět ani zdálky a nezapomněl si nechat rozepnuté knoflíčky u košile. Jako kdyby čekal, že...
Sluchátka, která měl většinou na uších mu visela kolem krku a jeho zrudlé tváře vypadaly jako kdyby sem celou cestu běžel. A určitě tomu tak bylo, protože za dvacet minut měl být ve škole a tak tak stíhal. Hlupák, jako kdybych stál o to, vidět jej každý den. Co mi však chtěl říct, to bych nečekal ani v těch nejdivočejších snech.
Oznámil mi, že jede studovat do hlavního města Prahy a pak čekal na moji reakci.
 
Natáhl k němu ruku a položil ji na jeho rozcuchané vlasy. "Kde máš ten svůj slavný účes?" usmál se nervózním úsměvem. "Víš, co by se hodilo k tomu tvýmu obojku, kterej máš na krku?"
Mladší chlapec zavrtěl hlavou a snad nevědomky pootevřel rty a přejel si po nich jazykem. Starší sevřel druhou ruku v pěst a křečovitě se usmál jako kdyby se musel silou vůle ovládat aby neudělal nějakou hloupost.
"Obojek," odvětil a postavil se, aby mohl dojít k oknu a opřít si čelo o jeho chladivé sklo. "Je dobře, že chceš něčeho dosáhnout, ale co tam vlastně budeš dělat?"
"No, naši mi zase chtěli zaplatit soukromou školu, ale vymluvil jsem jim to. Chci se o sebe umět postarat tak jako ty!"
Dominik se rozesmál ale na Erika se nepodíval. "Jo? Víš jak je to těžké?"
"Ano, a právě proto ti to chci dokázat! Chci ti dokázat, že nejsem jen rozmazlenej spratek
a že se na mě můžeš ve všem spolehnout!"
Tentokrát se už na něj starší
z nich podíval. Nemohl skrývat překvapení z toho, co ten mladší řekl. "Proč?"
"Ty to do dnešního dne nevíš?"
Jeho oči se v té chvíli leskly, ale toho si Dominik nevšiml. Na oči jako kdyby mu padl závěs. "Co bych měl vědět?"
Důrazné zavrtění hlavy toho většího, ale mladšího byl zoufalý pokus o zastavení slz které se hromadily v jeho očích jako voda při záplavách za hrází, která tu sílu nemůže udržet i když se drží zuby nehty. "To je jedno. sbohem!" vykřikl a byl pryč.
 
****
 
Trvalo to dlouhé roky než jsem se s Erikem zase setkal a dopomohla k tomu jen pouhá náhoda. Já pracoval
v jedné reklamní agentuře, která měla smlouvu s modelingovou agenturou zabývající se oblečením pro mladou generaci a to hlavně mužů. Do očí mi padla jedna z prvních fotek a já nemohl uvěřit tomu, koho na ní vidím.
V tu chvíli šlo o prádlo a na té fotografii byl člověk, který mi tolik let nedal spát. Pohled, který říkal - pojď si se mnou hrát! Mé srdce sevřela ledová pěst a první myšlenka byla tak děsivá až jsem se jí sám zalekl. Ten kluk je tak sexi! A to my potvrdil jeden z mých spolupracovníků, který mi tu fotku přímo vytrhl z ruky. "To snad není pravda, tohohle jsem zrovna včera vyšukal!"
"Co-cože," zakoktal jsem a přímo brunátný vzteky jej chytil za klopy jeho saka. "Zopakuj ještě jednou co jsi řekl a mě rovnou do očí!"
"Niku, co šílíš! Jsi snad jeho otec anebo matka? Nikdo jej do toho nenutil a rád ti klidně zopakuju, co říkal když jsem mu vystříkal tu jeho rozkošnou prdýlku." Olízl si lascivně rty a položil mi ruku na hrudník aby mě od sebe odstrčil. A pokračoval tam kde skončil. "Byl úžasně těsnej a jak mi ho svíral..." Víc už nestačil říct, protože moje ruce byly rychlejší než mozek. Na tváři mu přistála má pěst.
"Tohle by stačilo!" okřikl nás náš šéf. "Dominiku, měl byste říct jaký je váš vztah k tomu mladíkovi. Nechceme přeci, aby to ovlivnilo vaši práci."
Zhluboka jsem se nadechl a posadil se na křeslo. "Je pro mě něco jako bratr."
"Dobře. Zítra se tady zastaví a chci po tobě, aby jsi jej přichystal na focení oblečení pro volný čas. Začínáš u nás a tak si musíš projít všemi fázemi práce. Jako první..."
 
Kráčel se starším mužem, který měl položené ruce kolem jeho ramen a zaníceně si povídali. "Vidíš ty dva? Já kdybych nevěděl, že je to jeho manažer, tak..."
"Je vidět na co myslíš!"
"Prosím tě Dominiku vždyť mě znáš. Sice mám blbý keci, ale nikdy bych nevyužil svoji moc k tomu dostat se mu do kalhot. Sice by stál za hřích, ale když jsem slyšel cos udělal našemu Casanovi!"
"To přeháníš!"  
27.02.2011 00:25:35
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one