Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Není Zmijozel jako Zmijozel.
Aneb pravá tvář Selene. Z kapitolovky Vražedná láska. Najdete ji zde,

Byla milá, hezká. Co kecám. Je milá a hezká.
Ale to co mi na ní nejvíc vadilo bylo, že je ze Zmijozelu.
I když?
Isabel jí věří. Proč bych nemohl i já.


Ptáte se jak to vlastně všechno začalo?
Ano?
 
Tak to se pěkně usaďte a poslouchejte.
Nebo spíše – usaďte se pohodlně na své židly u počítače.
Do ruky chytněte myš.
Ale, ne tu živou s ocáskem co vám běhá kolem nohou. Ale tu která leží na stole.
Ano.
To je ona. Vpravo nebo vlevo od vaší ruky.
 
Asi už jste slyšeli, kde jsem se s ní seznámil. Ne?
 
Aha, vy vlastně ani nevíte, kdo jsem. Omluvte mě. Ihned svoji chybu napravím.
 
Mé jméno je Remus. Ano. TEN Remus Lupin. Kouzelník a vlkodlak v jedné osobě.
Ale to, že jsem vlkodlak je tajemství. Takže pšttt. A nikde o tom ani slovo, ani štěknout. Rozumíte?
Nebo vás budu muset kousnout a už nebudu sám vlkodlakem.
Ale to sem nepatří takže, držte jazyk za zuby. Jinak, . . .
Však víte, co tím myslím.
Takže, popojedem.
 
Šli jsme s Isabel. To je ta, která. Ale, tak taky ne.
To, že jsme šli je fakt, ale to dál ne. Takže zase odznova. Nebo ne.
Jak jsme se potkali je popsáno v 7. kapitole. Takže kdo to chce vědět, ať si ji přečte.
 
Později jsem ji potkal.
 
Je ze Zmijozelu. Ale to přeci není vada na kráse. A u ní, už vůbec ne.
 
Procházela se po pozemcích kolem hradu.
Něco hledala.
 
Co?
Ptáte se co hledala?
No, to já nevím.
Ptáte se proč to nevím?
To je přece jednoduché, já se jí na to totiž nezeptal. Ale, možná to napravím. Někdy později.
 
Bylo to o hodně později, než když jsem ji viděl poprvé.
Přesně to bylo po 4 letech, 8 měsících, 18 dnech, 7 hodinách, 45 minutách a myslím, že po 30 sekundách.
Takže nevím, kdy to bylo přesně. Ale byl to můj pátý rok v Bradavicích. Všichni moji přátelé věděli o mém malém chlupatém problému. Ne, že bych byl moc ochlupen. Ale to, že jsem, však víte co /vlkodlak/.
 
Potom.
 
Protože už asi našla to co hledala, nebo se na to vykašlala, či zapomněla co hledá.
 
Sedla si do trávy, pod můj oblíbený strom a kochala se pohledem na krásné jezero. Byl zrovna západ slunce. A já jsem měl za sebou svoji přeměnu ve vlkodlaka. Takže, to bylo skvělé.
Potichu, protože jsem v tom měl cvik. Jsem se k ní přiblížil. A vybafl na ni.
 
Ne, samozřejmě bych to neudělal. Nikomu, i když Malfoyovi nebo B.B. bych to udělal rád. Ne. No, co si myslíte vy, ale. Prostě bych na ně vybafl. Ale nevím, jestli bych to přežil.
Ale, jí určitě ne. Měla by ze mě osypky, nebo. Sakra, jak se to jmenuje. Jo, opar.
To někdy mívá moje kamarádka Katty, která chodí,…
Ne, to vám nesmím prozradit. To by mě Isabel dala. Prostě, teď s někým chodí.
 
Pozdravil jsem ji, a zeptal se jestli si mohu přisednout. Odpověděla mi, proč ne.
Tak jsem se tedy posadil a koukal se s ní na ten nádhernej západ slunce.
Během 30 minut, co jsme tam tak nehnutě seděli. Se mě zeptala. Zeptala se mě, jestli s někým nechodím. To mě zarazilo.
Sakra, neměl jsem se jí zeptat já?
Ale pak mě napadlo, je určitě emancipovaná tak přebrala iniciativu ona.
Zakroutil jsem hlavou na znamení záporné. Pak jsem si však uvědomil, že mě nevidí a proto jsem jí řekl, že ne.

Chtěla něco říct. Ale já ji předběhl. A zeptal jsem se jí, jestli se mnou nechce chodit.
A odměnou mi byl její nádhernej úsměv, ty zoubky. Ach, prostě krása.
Podívala se mi do očí a přikývla. Byl jsem šťastnej jako blecha a chtěl jsem si začít zpívat. (Jsem šťastnej jako blecha, když tě vedle sebe mám, atd.,…)
Ale ihned jsem od toho upustil. Chytnul jsem ji za ruku a přisedl si blíž k ní. Položila mi hlavu do klína a začala mi o sobě povídat.
O tom, že jsem se jí líbil od prvního okamžiku. A jak jsem milý. A pak se mě zeptala jak jsem  s tím na tom já.
Samozřejmě jsem jí vše popravdě vypověděl. I to, že jsem se bál jí říct co k ní cítím. Zeptal jsem se jí, co si myslí o tom, že učit by se na téhle škole měli jen žáci z čistokrevných rodin. A přitom jsem ji hladil po vlasech a políbil ji na tvář.
Otočila ke mně hlavu. Položila mi ruku na zátylek a přitáhla si mě k sobě. A začala mě líbat.
 
Sakra, zase mě předběhla. Nejde na to nějak moc rychle?
Musím se polepšit. A být příště rychlejší.
 
Líbali jsme se fakt dost dlouho. Ale, najednou jsem uslyšel pobavený smích a někoho, jak blbě kecá.
Byl to Malfoy, s celou tou svou bandou. Zrovna teď bych si přál, abych se mohl přeměnit ve vlka a všechny je pokousat. A ne čekat na nějakej blbej úplněk.
Vykřikovali tam nějaký hnusný výrazy. A pak ten peroxid, zavolal. „ No teda? Selene? Ty se cucáš s takovým,…
Nedořekl, protože Selene na nic nečekala a vylítla, jak rozzuřená fúrie.
„ Co si sakra myslíš. Malfoyi? TY. Nebudeš urážet nikoho z mých přátel. A zvlášť ne toho, koho miluju. ROZUMÍŠ?“
Nevěřícně na ni zíral. A to co řekl, mě dost udivilo.
„ No, tak se nečerti. To byl jen žert, chápeš?“
Nebyl jsem jedinej, kdo se tvářil udiveně. Všichni se totiž tvářili jako by právě teď zjistili, že neexistuje Santa Klaus.
 
A musím podotknout. To ani nevytáhla hůlku.
Malfoy něco řekl těm svým gorilám. Neslyšel jsem sice ani slovo. Ale určitě to bylo něco jako – asi se zcvokla.
Selene si sedla opět vedle mě a zašeptala mi do ucha ať si z toho nic nedělám. Samozřejmě jsem chtěl říct něco o tom, že bych se dovedl ubránit sám. Ale jak jsem už říkal je emancipovaná. A nemusel bych to třeba přežít.
Znovu mě. Tedy. Já jsem ji znovu začal líbat. Věděl jsem, že by to mohlo dojít, ještě dál. Ale, přece jen jsme na školních pozemcích a mohl by nás někdo načapat. Ale 15 je vám jenom jednou, že?

Asi hodinu jsme se tam muchlovali. Pak jsem se jí zeptal, jestli jí není zima. Přikývla, tak jsem jí nabídl svoji košily. Hábit jsem na sobě neměl, byla přece jen sobota. A chodit v něm furt. No, to je vopruz. Stačí, že v něm musí být člověk celej tejden ve škole. No neříkejte, že to není pravda.

Zvedli jsme se a vydali jsme se směr hrad. Chytil jsem jí za ruku, kdyby mi náhodou chtěla utéct. V ruku v ruce jsme vstoupili do hradu a vešli do Velké síně.
Najednou jako by vše utichlo, kdyby někdo pustil na zem špendlík, bylo by to slyšet. To ticho však narušil Sirius. „ Hej, co vy to tam, vy dva. Pojďte za námi a nestůjte tam jako tvrdý Y.“
Ještě, že to vzali takhle.
Přisedli jsme si k nim a začali si povídat.
 
No, a takhle to tedy mezi námi začalo. A nemyslete si, že to byla pořád taková sranda.
Občas se stalo i něco fakt hnusného, ale o tom někdy jindy.
A nebo, víte co?
Asi nevíte, ale to je fuk. Já vám to totiž povím.
To je, ale jiný příběh.
A ten vám řekne někdo jiný.
Nebude to nic hezkého. Takže se držte. Ale nebude to tak rychle. Takže. Mějte strpení.
Děkuji.
 
Děkuji Vám, že jste to se mnou strpěli. A prosím. Až doházíte ta shnilá rajčata. Utřete si svůj monitor. Nemohli by jste totiž číst další trapárny.
I když, tohle jste asi již vzdali.
Takže ani tuhle poznámku pod čarou nečtete.
29.01.2008 12:18:34
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one