Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Prostě jen tak, moje nálada.
Seděl na okně a díval se, možná ani neviděl. Jeho pohled byl nepřítomný. Díval se, jako kdyby, mimo.
Někdo vstoupil, ale on nevnímal.
Kroky se pomalu přibližovaly, až utichly. Dotyčný se nejspíš zastavil. Bylo slyšet zrychlený dech a pak nakřáplý hlas, promluvil. „Odpusť.“
Dotyčný, pro kterého byla tahle žádost, se neotočil a stále zíral do ztracena. (Lidsky řečeno – do blba)
Nově příchozí se posunul blíž a položil, nehybné postavě, ruku na rameno.
Ten ji však trhnutím ramen shodil a vzdychl.
„Omlouvám se ti, nemělo se to stát. Vím, že mě to nepodpustíš, ale chci, abys pochopil. Mám tě rád a chci pro tebe jen to nejlepší.“
Od okna se ozval smích a poté i hlas. Byl jistý a rozlobený. „Ty máš někoho rád? A mě? Děláš si legraci? Proč mě tedy nutíš do něčeho, co nechci. Já ji nemiluji, není pro mě. Není a nikdy nebyla. V mém sdci není pro ni místo. Je totiž obsazeno. To by jsi nepochopil.“
Stále seděl otočen zády ke svému otci. Nestál mu za jediný pohled. On si to však nechtěl nechat líbit. Surově ho chytil za rameno a otočil k sobě.
„Kdo je to?“
V očích jeho syna se na chvíli mihl strach, který byl překryt nenávistí.
„Co bys mi udělal? Kdybych ti řekl, že,...“
Zespodu se ozval výkřik a poté se celým domem rozezněl smích. Nebyl to příjemný smích, ale šílený, plný radosti.
Pak se rozrazily dveře a v nich stál,...
„Nebudeš mu už ubližovat.“
...
...
...

Celým domem se táhl hrozný puch.
Bylo ho cítit po celé ulici, nikdo netušil, odkud přichází. Až jednoho dne. Přijeli vzdálení příbuzní. Jaký byl jejich údiv, když jim nikdo neotvíral.
Zavolali policii, která se dovnitř dostala, vylomením dveří z pantů.
Děs, který je čekal, nemohl nikdo z nich tušit. Ten puch se rozléval po celém domě. Centrum měl, v horních patrech.
Došli k pokoji, podle nápisu na dveřích patřil Garrymu, byl to nejmladší syn majitele domu. Opatrně otevřeli dveře, a první kdo vstoupil dovnitř. S výkřikem vyběhl a vyzvracel obsah svého žaludku.
Jeden z policistů vešel a zašeptal. „Proboha.“
Na zemi ležel muž. Možná to byl muž, anebo ne. Z toho těla nezbylo nic. Bylo posekáno, části těl byly roztaženy po celém pokoji.
„To je Fred. Poznal jsem ho podle toho zubu.“ Zašeptal jeden z mužů a vyběhl z pokoje.
31.07.2008 12:37:09
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one