Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Zatím sem nic nejsem schoná dát, ale napravím. Musím si je všechny sesumírovat.

1. doporučení

První vlaštovka - Mé jméno, má krev


Tato povídka byla a stále je, jedna z mála, která mě uchvátila a když myslím, že uchvátila, tak... Prostě mě dostala... stále čekám na další a další kapitolu
Karkulka, tak si nechá říkat její stvořitelka, dopsala už jednu část a nyní píše druhou.
Je to ... prostě si to musíte přečíst.

Ukázečka:

Kapitola desátá - Parta zakuklených blbečků (část I.)

,,Co to tu tak smrdí?"
,,Nemůžu najít svou hůlku, sakra, Fleur, hejbni tou svou prdelí!"
,,Petře! To jsou tvoje nohy! Panebože, to je smrad!"
,,Táto, ty ses zul!"
,,Nezlehčuj to, Gigi a pomoz mi najít hůlku."
,,Ráda bych, ale Petr mi přisedl nohy a nemůžu se hnout!"
,,Smrtijedi jsou ve vlaku a vy tu probíráte Petrovi smradlavé nohy?!"
,,Lily!"
Lily vběhla celá udýchaná do kupé s Remusem v patách. ,,Lidi, máme závažný problém!"

Samozřejmě to není jen dost velká sranda, ale i tragédie

Ukázka z poslední kapitoly, první část:

"Ale, ale… není tohle naše malá Selene?"
Otočila se. Měla za zády pět Smrtijedů. Bezpečně je všechny poznala. Lucius, Severus, Bellatrix, Rodolfus, Avery a Rookwood.
"Copak, hledáš svého manžílka?" uchechtla se Bella.
Selene neodpovídala.
"Myslím, že je to sotva pět minut, co ho sebrali z ministerstva za třináctinásobnou vraždu?" zasmál se štěkavě Lucius a ostatní se k němu přidali.
"Cože?" vyhrkla Selene. "To není pravda!"
"Ale je, milá zlatá," zašklebila se Bella. "V záchvatu zuřivosti zabil Pettigrewa a dvanáct mudlů najednou."
"Byl to chytrý tah, udělat Pettigrewa Strážcem," uznal Severus. "Až na to, že je několik let Smrtijedem."
"Ty mlč, sám hraješ na obě strany!" zpražila ho Selene.
"Pověz, Selene, jaké je to, když víš, že umřeš?"
"Lepší než jistota, že shniju v Azkabanu."
"Za tvou vraždu je vypsaná vysoká odměna, to si nenecháme ujít, že, pánové?"
"Rozluč se se životem, Selene."
Odhodlaně jim hleděla do tváří. Neměla sílu se přemístit, neměla sílu se bránit. Myslela jen na své dvě dcery a na to, jestli budou v bezpečí.
"Avada kedavra!"

Poslední ukázka z kapitoly osmé - Porcelánová panenka (druhá část)

Nahlédl přes mříže dovnitř, zdálo se mu, že sedí pořád na stejném místě, na kterém ji před několika dny spatřil poprvé. Opatrně otevřel a vešel dovnitř. Nezdálo se, že by zaregistrovala jeho přítomnost. Seděla na podlaze, jemně se houpala ze strany na stranu, snad si něco pobrukovala. Voldemort se nad ní sklonil, zvedla k němu tvář. Hleděla na něj prázdnýma očima. Očima, ve kterých kdysi našel záblesky nenávisti a odporu. Jenže dnes neviděl nic. Absolutně nic. Prázdný výraz. Byla až děsivě klidná. Kdyby si pořád nepobrukovala, přísahal by, že je mrtvá. Vztáhl k ní ruku, neucukla. Váhavě ji pohladil po vlasech, zase žádná reakce.
"Odpusť," zašeptal, "odpusť mi to, Selene."


Další je: Rok jako žádný jiný

Další povídku určitě většina z vás zná, je to překlad od Aspen. Překládaná je větší částí lidiček a nevím koho bych měla napsat.
Jestli se najde, kdo nezná, určitě se tam podívejte. Už je přeložená celá, teď se pokračuje s Léto jako žádné jiné.
Jde o povídku na téma: vztah mezi SS/HP, rodinný vztah - adopce.
Vývoj jejich vztahu.

Nevím, co bych sem hodila za ukázku, ale třeba tohle:

“Nevím, co Brumbál sleduje tím, že si hraje s ohněm, jako jsi ty. Ale on je opravdu služebníkem světla. A to ho oslepuje. Mimochodem, tuhle metaforu má Pán Zla moc rád.” Luciusův hlas začal být hedvábný. “Ale Harry, já nejsem slepý. Tvá takzvaná divoká magie? Je skrz na skrz temná. Když jsi mě viděl ve třídě, nesnažil ses dostat z mého dosahu. Nesnažil ses bránit. Pokusil ses mě upálit zaživa. Roztavil jsi mi hůlku v ruce.”
“Nedokážu to ovládat,” zašeptal Harry a cítil se zaskočený. “To se mě jen má magie pokoušela chránit.”
“Tvá magie zaútočila. Pamatuj si má slova, chlapče. Jsi roven Pánu Zla. Pokud ho dokážeš zabít, zaujmeš jeho místo. Ty jsi temný mág, Pottere. A jak bys mohl být něco jiného?” Luciusův obraz se zatvářil poplašeně. “Ale no tak, je to vztek, to, co vidím? Štvu tě?”
To tedy ano, a jestli si nedáte pozor — Harry náhle cítil, že v něm vře ta magie, o které Lucius mluvil. Bublala někde pod povrchem, propalovala mu kůži a chtěla ven.
Otočil se, ve strachu, co by mohl způsobit.

Nic moc tato ukázka neukazuje, ale... pokud chcete vědět víc, čtěte. Je to hodně, hodně dlouhé, přes devadesát kapitol.
Na zkrácení dlouhých chvil, když čekáte na povídky.

Můžeme pokračovat, stejná kapitola (93.), ale posunuli jsme se v ději:

Harry se posunul tak, aby se opřel o čelo postele a zavřel oči. Čím déle o tom přemýšlel, tím lépe věděl, co musí udělat. Klíč k tomu, přestat se bát, je čelit svému strachu tak, jako Draco.
Ale jak? Lucius už je mrtvý a vyzvat Voldemorta, nebylo zrovna moudré. A navíc by ho nejspíš zabil vlastní otec. Takže jak má čelit svému strachu, aby ho překonal?
Jehly, to je ono. To je to, čeho se doopravdy bojí.  A ty to taky všechno začaly. Jehly během transplantace, jehly o Samhainu. Kdyby nebylo jehel, nikdy by neztratil svou světlou magii.
Bylo načase přestat se jich bát.
Otevřel oči a začal si prohlížet místnost. Samozřejmě, že tu nebyly žádné jehly, ale na nočním stolku stála svíce. A v šuplíku pod ním, byly sirky. Nebo tedy alespoň bývaly, pamatoval si Harry z doby, kdy nebyl schopný zakouzlit Incendio.
Harry si je přivolal a ani se neobtěžoval předstírat, že používá hůlku.
Vytáhl sirku a vzpomněl si na první ročník, kde se tohle kouzlo naučil. Úplně jednoduché kouzlo. Nebylo zatím v jeho lexikonu, protože ho nenapadlo, že by chtěl vykouzlit jehlu, ale nebude zas tak těžké vymyslet to v hadím jazyce.
I když v něm neexistuje slovo pro jehlu.
Harry se podíval na hádka v rohu svých brýlí, držel sirku a syčel to, co tohle konkrétní kouzlo vždycky znamenalo pro něj. “Změň se v ostrou kovovou věc, které se tak bojím….”
V ten okamžik držel lesklou stříbrnou jehlu.
Bodnout ji sám do sebe bylo daleko těžší, než očekával.  A to přitom očekával, že to bude těžké. Otřásl se. Dřív mu nevadilo přeměňovat jehly. Ale tehdy je také do sebe nechtěl zabodnout.
Ale nedá se s tím nic dělat. Musí čelit svému strachu.
Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy. Uchopil jehlu jinak a tlačil její ostrý konec, proti dlani levé ruky. Už jen to stačilo, aby mu běhal mráz po zádech, ale zaťal zuby a sám sebe okřikl, aby se přestal chovat jako děcko. Je to přeci jen jehla! Už to zažil a bylo to o hodně horší, než tentokrát! Otřásl se odporem a zatlačil. Nejdřív trochu, pak víc.
Jehla tlačila na kůži, působila mu bolest, ale neprobodla ji.
Místo toho, aby to zkusil silněji a pokusil se jí prorazit, Harry změnil strategii. Kůže na dlani je vážně dost silná. Možná by měl začít na nějakém jednodušším místě.
Znovu se otřásl, vyhrnul si rukáv a otočil předloktí. Jediný dotek ho přesvědčil o tom, že tady je kůže daleko jemnější. Půjde daleko snáz probodnout. I když to pravděpodobně bude znamenat, že to bude daleko víc bolet. O hodně víc. Ale co na tom záleží? Alespoň tam bude schopný tu jehlu vrazit.
Opatrně se vyhnul modrým žílám, které tu byly vidět, kousl se do rtu, obrnil se a znovu zatlačil.
Když jehla projela kůži, skutečně to bolelo. Téměř zaječel.
Místo toho zadržel dech a tlačil dál, vedl jehlu pod kůží, takže lesklý kov bylo téměř vidět. Kousek po kousku, ten pohled byl odporný, ale zároveň v něm bylo něco hypnotizujícího.
Netekla žádná krev a tak se cítil docela nezúčastněně. Když měl za sebou první nejhorší část, bylo to téměř jako by se díval, že se to děje někomu jinému.
Harry tlačil dál a dál a díval se, jak po jehle zůstává bílá cestička v jeho kůži.
Nakonec vyjela na druhé straně.
Harry vydechl a díval se na předloktí probodané jehlou. Čeho se to vlastně bál? Nebylo to tak hrozné. Děti dostávají injekce, řekl si pro sebe. Spousta holek v Surrey, má propíchnuté uši. A mudlové si dokonce šijí rány a ani o tom nepřemýšlí.


To by myslím stačilo. Tak co? Navnadila jsem Vás?
Později budu aktualizovat.
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one