Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)


Mnoo... a možná bude i pokračování... kdo ví?



The purpose of my life is revenge!



Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala a pak si přijde ta hloupá husa a všehno zničí.
Celé mé velkolepé plánování je v troskách!
Jen proto, že jsem podlehla. Ano, podlehla dočasnému pominutí smyslů. Zaplatí mi za to, a to vlastním životem! Oba dva! Ani jednoho z nich neušetřím. Měla jsem ho mít jen já, anebo nikdo.

Mel, hele! Me, kde jsi?“ Ten její hlas mě už pomalu, ale jistě začíná sr...štvát. O co jí sakra jde? Otočila jsem se jako na obrtlíkučelem k níl. „Co chceš?!“ Musím si poblahopřát! Kdyby můj pohled mohl zabíjet, tak ona je na stoprocent mrtvá. O krok ustoupila a ztlumila hlas. Její pohled sjel k zemi, nejspíš ji moc zajímá něco na botě. „Tak co je!“ Zlostně podupávám nohou a zatínám nehty do své paže. Docela to bolí, ale je to lepší než jí přede všemi zakroutit krkem.
Proč jsi taková? Myslela jsem si, že jsme kamarádky.“
Trochu se usměji. Nevyznívá z toho nic laskavého. A ona to ví, moc dobře to ví. „Tak TY jsi myslela!“ Nemůžu se udržet, směji se ji do tváře.
Ale....“
Hej, mlč! Nechci, abys mi otravovala život svýma blbýma hemzama. Rozumíš!“ Nadzvedla jsem obočí. Vůbec jsem se na ni nepodívala a odkráčela. Stejně ji už nikdy nepotkám. Kdybych jen v té chvíli tušila jak se mýlím!

--*--*----*--*----*--*----*--*--

Poprvé když jsem ho uviděla jsem si předsevzala, že ho musím dostat a to za všech okolností. Dostanu ho já, jen já a nikdo jiný. Ta mrcha mě ale předběhla. Proč to sakra udělala! Byly jsme kamarádky. Možná, že si myslíte – oni ti za to nestojí. Opak je však pravdou. ON mi stojí za všechny možné i nemožné problémy.

Melánie! Nestůj tam tak dlouho, abys ho nevykoukala.“
Ale mami! Nech toho!“ Usmála jsem se na matku a otočila se k ní čelem.

Lépe se vám přeci na někoho mluví, když se mu díváte do očí. No, nemám pravdu? Někoho to otravuje, ale mě... mě to strašně moc baví.
Možná jsem vás uvedla v omyl. To na co jsem celou dobu tak upřeně zírala nebyl člověk ani to nebyla živá bytost, je to věc! I když jeho majitel je živý víc než dost. Jsem, tedy... jsme ve výstavní síni. Musím vám bouhužel lhát, nebo spíše... zamlčet jednu podstatnou věc, tedy místo, kde jsem jej viděla poprvé!
Ano, jistě, zapomněla jsem se vám představit. Mé jméno je – Melanie Faith von Lundic, pro přátele Mel! Vedu bohužel dvojí... pardon, trojí život. Mám tolik tváří, že někdy nevím co jsem stále já a co ne. Nejsem nemocná, ani nemám rozdvojenou osobnost... snad. Moje práce je prostě jen trochu zvláštní.

Znovu jsem se otočila na tu krásu. Zdálo se mi to anebo na mě ten chlap, co stojí vedle, mrkl? Zaostřila jsem na tu postavu zrak a on se rozhlédl kolem. Pak si nejspíše uvědomil, že doopravdy zírám na něj a vydel se mým směrem. Trochu jsem zpanikařila a ustoupila o jeden krok. Pak jsem ale do něčeho, někoho narazila. Tohle mě naštěstí vyrušilo z mého vyšilování. „Sorry, moc se omlouvám, neublížila jste si?“ Starostlivě jsem si změřila neznámou dívku. Na to, že venku teplo je oblečena doopravdy divně. Nespíš se snaží vypadat nenápadně, ale... spíše působí přesně naopak – vystupuje z davu jako neonový nápis ve tmě. V tu chvíli se vedle nás ozval mužský zvučný hlas. „Mel, sakra! Co tady vyvádíš?“
Pozorněji jsem si jej prohlédla a pak jako kdyby mi svitlo. No teda, ten se změnil! Máma ho nepozná! „Eriku, co ty tady? Myslela jsem si, že jsi se ztratil z povrchu zemského. Máme tě...“ Umlčel mě jediným pohledem. Ohlédla jsem se napravo. Holka do které jsem před cvílí vrazila se dívá fakt divně.

Vypískla! „Vy jste Faith! Ta známá herečka!“
A je to tady. Tak, a teď znáte jednu z mých tváří!
Soucitně se na ni usměji. „Ne, s někým jste si mě spletla. Já se jmenuji Evelyn Finley a mám na starost bezpečnost této výstavy!“ Ihned jakmile jsem domluvila dívka zbledla, její barvu by jí mohla závidět i čistě namítnutá zeď. Zakoktala, omluvila se a zmizela neznámo kde.
Teda Mel! Proč tak vyvádíš? Sice jsi ji skvěle odpálkovala, ale... měla bys přijmout svoji popularitu.“
Ty máš co říkat! Kde máš svého bodyguarda?“ odvětila jsem a vydala se za bratrem který si to pomalu razil pryč ze síně. Naposledy jsem se ohlédla na tu krásu a pak zmizela spolu s ním.

--*--*----*--*----*--*----*--*--

Crr, crrrrr,....
Sakra!“ Natahuji se po budíku a házím jej do rohu pokoje. Nic, zvoní dál!
Crr, crrrrr,....
Otvírám jedno oko a pak i druhé. Ne, tohle není budík, ale telefon. Otráveně vstávám a mířím si to k tomu otravavovi. Nezvedám však sluchátko, vytrhávám ho ze zdi. Telefon, ne sluchátko! Moje bosé nohy klapají po podlaze. Nesnažím se ani rozlepit oči, jdu poslepu. V tomhle bytě znám dokonale každý kout. Narazila jsem však do něčeho, co by tu určitě být nemělo. A tak jsem se natáhla jak dlouhá tak široká na zem. „Do prdele práce!“ lamentuji nahlas. I dlaždič by se nemusel stydět. Nadávky neborou konce. Kopu do toho, co se mi dovolililo vstoupit do cesty. Oči mám stále zavřené. Pak něco zarachotí a já se donutím ty oči otevřít. To co vidím mi vyrazí dech.
Zase jsem někde lítala a nevím o tom!
Na zemi leží hromada šperků a aby toho nebylo dost na vrchu si to trůní meč! Povážlivě se zakymácel a s rachotem dopadl jen několik centimetrů od místa na kterém před chvílí byla moje noha. Vyskočím ze země. Na to jak jsem zničená mi to jde docela dobře. Beru do ruky ovladač a zapínám televizi. „Mel cos zase provedla,“ mumlám si sama pro seb.
V televizi však není o ztracených... ukradených věcí anebo o zmizení arzenálu zbraní, žádná zmínka. Co s tím budu dělat?
Musím zavřít oči a přehrát si předchozí noc jako na videu.

Holka vypadající jako já, vychází z domu. Má na sobě černé a velice přiléhavé oblečení, vypadá jako stín a je taky tak tichá. Míří přímo ke zlatnictví, které stojí jen tři bloky od mého bytu. Docela bez zábran a beze strachu, ani se neohlédla a zastavuje před dveřmi. Chvíli tam jen tak postává a pak mizí ve stínu.
Její odraz ve skle mnou otřese. Není to dívka vypadající jako já... jsem to JÁ!

Crr, crrrrr,....
Zase ten zasranej budík. Mrkám, snažím se zaostřit. Budík to ale není. Což mi potvrdí i hlasité mužské volání. „Mel, co je s tebou? Jsi v pořádku? Nemohl jsem se k tobě dovolat, měl jsem strach...“
Dál ty jeho kecy neposlouchám. Jasně, nedostal mě ještě do postele, tak se snaží ze všech sil. Má však smůlu, blbeček jeden namyšlenej!
Tohle mu ale nemůžu říct. Vyhodil by mě z toho skvělýho seriálu do kterého mě sám obsadil, co jej natáčím v... No, nemůžu pokračovat dál, sorry! Prozradila bych se...
Jasně Nicku, jsem v pohodě. Enybylo mi jen dobře a tak... prostě jsem spala.“
Mohla bys mi otevřít, musím tě zkontrolovat. Nemůžeme v téhle době přijít o naši hvězdu, to přece víš!“
Jeho hlas zní naléhavě, ale nemohu mu sloužit. „Ne, nemůžu. Vypadám hrozně, nejsem oblečená a navíc... mám tady strašnej bordel!“ Mírně se usměju. Ještě že to tady nevidí. Bručela bych dost dlouho.
Až přijdou na všechny mé, jak bych to řekla.... zločiny... tak si pěkně dlouho posedím! Pokud mě nezachrání proslulost mediální hvězdy. F.B.I., C.I.A., atd.,... prostě všechny firmy na mě mají spadeno dost dlouho a některým zlým hochům v žaludku vězí mé výstřelky. Kdyby jen věděli, že ta osoba kterou občas financují je okrádá! Jsem hledaná snad po celém světě a mezitím jsem jim všem na očích. Je to prostě sranda být zločinec a zároveň stát na staně zákona a to jsou moje další dvě tváře!
Sakra já zapomněla na Nicka!
Nick je většinou horká hlava. Prvně jedná a pak přemýšlí nad tím co udělal a důsledky jsou někdy fatální. Je to prostě blb na entou. Vzpomněl si totiž, že jsem mu dala klíče a i přes mou jasnou neochotu vidět jej na vlastní oči, si sprostě otevřel sám a samozřejmě mě našel na zemi!
A to by nebyl on, kdyby se nenadálé sitiuce nesnažil využít. Dobře mířenou ranou... ano, přesně tam, jsem jej poslala do říše snů. Bohužel se uděřil do hlavy, ale na jeho ošetřování v té chvíli nebyl čas. Opět se objevil někdo, koho bych tu nečekala.
Mel, otevři. Nemůžu se ti dovolat!“
Ach, scéna se opakuje!
Sakra, ten hlas! Někoho mi připomíná. Kdo to sakra je?
Melanie Faith von Lundic, otevři ty zasraný dveře nebo je vyrazím. Ty víš, že jsem toho schopnej, nebudu se s nimi mazlit!“
Konečně mi svitlo. „Blik!“ To je přece můj brácha. Můj milovaný bratříček, dvojče, Erik. Hlavně aby s ním zase nebyla nějaké holka. Nežárlím. Ne, to ne! Ale... štve mě jak často je střídá. Ne, že by s jednou chodil alespoň měsíc, ne, to on ne! Klidně randí s třema holkama naráz a ani jedna o tom neví. Má je jen na to jedno!
Musím být v této chvíli objektivní a říct... můj brácha jen fakt sexy a ty holky se na něj lepí snad samy od sebe. Kdyby nebyl mým bratrem tak bych... ale takhle jej jen musím chránit! Je přeci jen o nějakou tu hodinku mladší a hlavně když byl malý byl velmi křehký a velmi často nemocný.


A dál???

10.04.2011 11:59:48
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one