Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Řešení problému, který vznikl první den.
Podaří se jim rozplést nikdy a přijít na to, kde je pravda?

Co budeme dělat?

Po obědě jsme si ještě došli na kouzelný formule. Kde bylo zase vše v pohodě.
Měli jsme s Mrzimorskýma. A na rozhovor, který jsem vedla s tím idiotem ze Zmijozelu jsem totálně zapomněla. Ale nemělo to mít dlouhé trvání.
Když hodina skončila všichni jsme vyběhli na chodbu. Tedy všichni až na Lily. Ta zůstala ještě chvíli vevnitř. Chtěla jsem na ni zavolat ať si pospíší. Ale v tu chvíli jsem uviděla její obličej. Byla bledá. A uslyšela její výkřik.
Našla ve své tašce nějaké mrtvé zvíře a lístek na kterém bylo napsáno - Příště to můžeš být TY, ty mudlovská šmejdko.
Přiběhla jsem za ní a chytla ji dříve než se mi složila k nohám. " Lily. To bude v pořádku. Neboj se. Já se o to postarám."
" Ne, my se o to postaráme, všichni. Aby si ti hajzlové nemysleli, že můžou všechno", ozvalo se čtyřhlasně. A do toho řekla Katty, " Jasně, to jim nedarujeme."
" Lily pojď, nemysli na to. My si nějak poradíme, aby to nedělali. "
" A co na ně seslat nějakou kletbu?"
" A jakou ty chytráku. Ty nějakou znáš?"
To toho všeobecného zmatku jsem promluvila já. " Nebojte já nějaké vymyslím, ale budu potřebovat vaši pomoc. Sepište mi co by to mohlo být a já pak vymyslím jak na to."
" Ty to dokážeš?" Zeptala se mě Lily. " Já ti věřím", řekla na to Katty.
" Jasně, díky za vaši důvěru."

Celou cestu nahoru do věže jsem přemýšlela jak na to, a pak mě to napadlo.
Ale problém je v tom, že nevíme kdo to byl. Kdo to tam dal. Jak to zjistíme? Na to se budu muset podívat, a nebo se mám zeptat Rhywse?
Jasně, to je nápad. On mi pomůže. A to moc rád. On totiž nesnáší namyšlený blbce, co si myslí že ví vše líp. A bez nich by byl svět v troskách. A přitom je to spíš naopak.
Ach jo, to bude ještě den, udělám to jak detektiv z telky. To by se tedy naši divili co já z té televize nepochytím. Byli by pyšní. A nebo taky ne? No. To se ještě uvidí. "Lily. pojď sem. Chci si s tebou popovídat. Nebo ne. Napíši ti otázky a ty mi na ně dáš písemné odpovědi. Ano?" Přikývla a já si vzala do ruky pergamen, brko a kousala do něj a přemýšlela, co mám sakra napsat.
Kdo si myslíš, že to byl? Byl to někdo ze Zmijozeláků a nebo ne? Všimla jsi si něčeho podivného? Motal se někdo kolem tebe a byl moc blízko? Neslyšela jsi něco podivného? Nenaštvala jsi někoho v blízké minulosti? Nemohl to být někdo koho znáš?
" Na Lily, tady to máš a snaž se psát to nejvíce pravdivě a když budeš mít nějaký problém tak se zeptej a můžeš napsat i nějaké svoje poznatky. Díky."                                    
" Ne, Isabel já děkuji tobě, jsi ta nejlepší kamarádka" Podívala se na mě a usmála se. A dala se do psaní. " Já na chvíli odejdu a zajdu za klukama do společenky, když chceš tak si zatím odpočiň." Usmála se na mě a zavrtěla hlavou. "Ne, ale moc ti děkuji, já to zvládno, to je v pohodě."
Podívala jsem se na ni a usmála se. Vzala jsem si do ruky knihu o lektvarech a formule a odešla jsem. Dole seděli kluci a povídali si z Katty." Tak, co? Přišli jste na něco? Já teda skoro na nic, ale mi na to příjdeme."
" Kde je Lily?"
" Ona, něco píše. Zápis o to co si myslí, že se stalo."
" A to je v pohodě, nebude jí z toho zle?" Zeptal se starostlivě Severus.
" Já ji řekla, že to může nechat na později. Napsala jsem jí pár otázek. A nechala ji tam. Katty, nešla by jsi tam za ní. Pohlídat ji. Aby se nesložila?"
Katty se na mě usmála a přikývla. Kluci se za ní smutně koukali a nikdo nepromluvil. Opatrně jsem začla zkoušet jestli budou reagovat. " Tak co? Kluci. Přišli jste na něco? Když jste tady tak seděli?"
"Jasně. Už víme, kdo to byl. A myslíme, že ti to bylo jasný hned od začátku. Není to kvůli tomu, že je. Co je. Ale kvůli tvému chování ke starším . . ." Vyhrkl James.
" Ale to bylo i na mě moc, vykřikla jsem. " Cože? A co to má s tím, sakra společnýho. To je mám nechat ať se navážej do mladších a bezbranejch? Nebo, co jsi tím myslel?"
"Ne. On to nemyslel takhle", vyhrkli na jeho obranu Remus a Severus. "On myslel, aby jsme se na ty individua zaměřili"
" A nenapadlo vás, že to udělal spíš někdo, kdo neumí zas tak moc dobře čarovat? Oni by si vymysleli něco jako kletbu."
" Jasně. Že jsem na to nepřišla hned. Je to jasný jak facka. Měli jste pravdu. Je to kvůli mě. Ale ne proto, jak se chovám. I když jo, ale ne tak jak jsme si mysleli." Vyhrkla jsem jedním dechem.
"Cože? Jak to myslíš?" Zeptal se mě Sirius.
Podívala jsem se na něj a odvětila," No přeci, moje milá sestra nikdy nebyla nadšená z mých přátel. Nikdy bez vyjímky. Kluci, kteří se se mnou přátelili by jistě v té společnosti, která je podle ní pro mě prospěšnější a lepší, neuspěli. To bylo jiný kafe. Takový malý zločinci."
" Ty jsi se přátelila se zločinci?" Promluvil Remus a hlas se mu chvěl.
Vstala jsem a začala jsem chodit po pokoji. A pak jsem promluvila" Ne, to ne! Nechci šokovat, to fakt ne. Ne zločinci v pravým smyslu slova. Ale tak, že se nehodí pro MĚ. Holka z "vyšší" společnosti. Chápete? No rebelové je praví slovo. Nespokojení s okolním světem, nerovnováhou mezi dobrem a zlem. Protestující proti dospělým atd. Můžu za to já, sakra." Otočila jsem se k nim, posadila se a položila hlavu do dlaní.
 
" A to ti vaši tolerovali?" Zeptal se mě Sirius a posadil se vedle mě.
Podívala jsem se na něj a zavrtěla hlavou. " Ne. Oni by to nedovolili, kdyby věděli, kde je pravda. Trochu jsem poupravila to co jsem o nich řekla našim. No, že jsou to úplně normální kluci, ale že jsou nepochopení. A já. Teda my, všichni by jsme to měli napravit. I když neumí čarovat jako my. Ale jsou to živí tvorové, myslící živí tvorové a mají právo žít. Nemohou být naši otroci, nejsou to zvířata. A ani ke zvířatům by jsme se takhle nechovali, jak se chovají někteří kouzelníci, k lidem. A ti co se takhle chovají ani nejsou myslící.
" Ale, sestřičko? Tohle by se pár lidem, který znám nelíbilo. Mohli by na tebe, . . ."
" No, a co? Mě to nevadí. Já vždy řeknu co si myslím."
 
" Ano, ale nemuselo by se ti to vyplatit. Ale skrz to tady nejsem. Jde o ten politování hodný incident. Ten co se stal jedné tvé spolužačce. To bylo doopravdy hrozné."
" Ještě řekni, že tě to nepotěšilo?"
" Ale, no tak. Co si o mě pomyslí tvý . . . přátelé?" Odfrkla si pohrdavě. Bude se to samozřejmě vyšetřovat a pan ředitel na to dohlédne."
Koukala jsem na nich, jako by spadla z Marsu. " A máte nějakou stopu? Kdo to jen mohl udělat?"
" Asi někdo, kdo nemá rád, takové lidi. Jako je ona."
" Lidi? Co -, co tím myslíš? Je to čarodějka, stejně jako ty a nebo já" Vykřikla jsem a přiblížila jsem se až k ní. Reflexivně ustoupila a bylo vidět, že je v pokušení vytáhnout hůlku a potrestat mě.
V tu chvíli jsem pocítila jemný tlak na svém levém rameni a tichý šepot. " Vykašli se na to. Nech to být. Za ty potíže to nestojí. To bue v pohodě. Já to přežiju." Byla to Lily. V očích měla slzy, ale mluvila klidně.
" Ano. Já vím jak to myslíte.Myslím, ale že vyšetřování nebude nutné. Nebyl to nikdo. To já, já si tam dala to zvíře. Chtěla jsem, abych byla litovaná. Nechtěla jsem aby to došlo tak daleko. Doopravdy, ne."
" Dobře, vyřídím to panu řediteli. A on si s vámi ještě promluví", odvětila posměšně Marge.
Chtěla jsem něco dodat, ale zastavil mě pohled Katty. A její oči, dívali se na mě jako by mě chtěli říct - sakra, mlč. A proto jsem neslyšně zašeptala- Co?  Pokynula mi, abych šla za ní. " Tak zatím, ahoj, tedy nashledanou paní profesorko. Děkujeme, že jste nás informovala.
Jakmile odešla, všichni jsme se podívali a musím podotknout, že úplně všichni, dost nechápavě. Než se dala Lily do vysvětlování. Do toho ji však skočil James se Siriusem.
" Co to mělo všechno znamenat. Sakra, proč by jsi něco takovýho dělala vždyť to je nesmysl, to ti nikdo neuvěří. Koho kryješ?"
 
" Ale, ne. Já nikoho nekryji.Já jsem to řekla proto, aby odešla. My dvě totiž víme kdo to byl, i když ne úplně.
Sedla jsem si znovu na zem u krbu a vrtěla jsem hlavou. " Já to asi nechápu."
" To nejsi sama", ozvali se kluci. " Kdo to teda byl?"
" Jeden kluk, z Mrzimoru. Potloukal se kolem mě a dal mi krabičku. A, no řekl, že je to pro tebe od nějakýho ctitela nebo co říkal. No, dal mu to, že prý nějakej starší kluk. Ale já na to úplně zapomněla. Vzpomněla jsem si na to, až když jsem psala odpovědi na ty otázky. Ta otázka, jak jsi se ptala jestli se nestalo něco divnýho. No, a já. Prostě mě to do sebe zapadlo. Ale stále to nechápu. Proč by to dělal. Zrovna on a tobě?"
"Který kluk to byl?" Zeptala jsem se Lily. " A jseš si jistá. Neřekl to třeba jinak?"
"No. Počkej. Ještě se zamyslím. Ne. Už vím. Řekl, že je to od tebe a ne, pro tebe. Nejistě se zavrtěla. " Nemohli by jsme zajít ke klukům do pokoje? Tady se cítím trochu divně. Mohl by nás někdo poslouchat. A to bych nerada. "
Vystoupali jsme po schodech k ložnici kluků. " Tak, kdo to byl?" Zeptala jsem se Lily.
" No, on se nepředstavil. Takovej menší, silnější postavy."
" Jasně, já vím. Ten se jmenuje, . . .počkej. Nemůžu si vybavit jeho jméno." Vyhrkla jsem.
A na to navázali James se Siriusem. " Ano. Ten se s námi bavil. Vypadal jako ňouma, ale měl dobrý kecy. Řekl, že se jmenuje . . . Petr? Jo, jasně Petr." 
" Ale, proč by to dělal?" Zeptal se Remus.
" No, to by jsme měli zjistit. Ale jak? Možná to nebyl jeho nápad. Stačí se ho zeptat a bude to. Třeba nám řekne pravdu? " Podotkla Lily.
Na to, však  odpověděl Severus. " Myslíš? Já bych mu moc nevěřil. Může si vymýšlet. Ale já vím o něčem, co nám to řekne na 100%. Stačí něco použít a to mu už rozváže jazyk. A my si můžeme být jisti. Že je to co řekne pravda. Víš co mám na mysli?" A otočil se směrem ke mě.
" No teda." Klepla jsem se do čela. " Tohle by mě fakt nenapadlo. Ty jsi teda."
" Co je? Co bude?" Zeptali se zmateně James s Remusem. Ale Sirius souhlasně kýval hlavou. " Máte na mysli. Sérum pravdy - Veritasérum?"
" No teda? Siriusi, ty jsi hlavička. Ty jsi na to přišel a úplně sám." Posmívala jsem se mu. Ale, když jsem uviděla jeho vražedný pohled trovhu jsem své tvrzení poupravila. " Ty se nezdáš, ale jinak jsi fakt dost chytrej, když chceš."
Po mém výlevu se trochu začervenal a zašeptal. " Díky."
" A vy víte, kde ho seženeme. Nebude to určitě nic jednoduchého." Poznamenal Remus.
" A nebylo by přece jen lepší se jej zeptat. Potom ho můžeme požádat jestli by to nevypil sám. Aby se potvrdily naše domněnky?" Zašeptala vyděšeně Lily. " Nemohl by to pak použít proti nám. Víte jak to myslím?"
" Má pravdu. Ale stačí malý kouzlo a zapomene, že nám to řekl. Co ty na to? Já ho seženu v knize od dědy." Zamumlala mi Katty do ucha.
" Tady Katty má skvělej nápad. A myslím, že by to šlo i tak. Už vím jak na to. Tady je plán. Poslouchejte." A začla jsem psát všechny kroky co nás čekají na pergamen.

1. Seženeme vše co potřebujeme a to,
 za a) knihu podle které to uvaříme
      b) ingredience na přípravu

2. Musíme se k němu dostat co nejblíže,
 někdo z nás se s ním spřátelí a získá si jeho důvěru a pak je tu bod 3

3. Zeptá se ho jak to bylo doopravdy

4. Potvrdíme to a nebo vyvrátíme pomocí lektvaru.

"Tak, kdo si co vezme na starost?" Zeptala jsem se a podívala se kolem sebe. " Máte-li někdo ještě jiný návrh sem s ním."
" Já se Siriusem seženeme knihy, v kterých by to mohlo být. Ale jak ty knihy dostaneme to si zatím nechám pro sebe. Ale pak vám to vysvětlím. Teď na to totiž není čas. Ale lepší by bylo, kdyby nikdo nepoznal, že ty knihy zmizeli.Nevíte někdo jak to vyřešit?"
" Já se na to podívám do té knihy. Myslím, že by nám pomohlo malé kopírovací kouzlo. Já se ho naučím a pak to udělám. Můžu tam jít s vámi?" Mrkla na ně Katty.
James se Siriusem se na sebe podívali a přikývli. " Jasně. Tak zítra. Večer počkej tady ve společence. Kolem 12hodiny večer. Vydáme se na cestu tak aby nikdo nevěděl, že nejsme v postelích."
" Isabel, my dva by jsme to pak mohli uvařit. Bude to docela těžký, mi to však určitě zvládneme, ale kdo sežene ingredience?" Zeptal a se Severus a rozhlédl se kolem sebe.
Já jsem přikývla a řekla. " Jasně, máš pravdu. Ty ingredience jsou důležitý. Tak, kdo si to vezme na starost?"
Na to odpověděla Lily zároveň s Remusem. " Já to seženu." A pak se rozesmáli, zase zároveň.
" Dobře. Tak je seženete spolu. Tak a teď to, kdo se s ním spřátelí. Co vy dva?" Usmála jsem se směrem k Siriusovi a Jamesovi.
" Jasně, proč ne." Přikývli.
" Tak, a teď je vše naplánováno. Můžeme rozjet akci - Pravda nade vše."


Trvalo nám dva měsíce, než jsme vše vyřídili. A to nejtěžší bylo před námi Donutit ho aby to vypil.
"Tak co, kluci? Spřátelili jste se s ním?                                                
" Jasně! My jsme, spolehliví. Nebo jsi si myslela, že ne?" Mrkl na mě Sirius.
Ja na něj taky mrkla a zašeptala s přivřenýma očima. A milím úsměvěm. " To víš. Tobě, já věřím všechno. Úplně."
Trochu zčervenal a uhnul pohledem.
A nad jeho reakcí se všichni, kdo byli v doslechu a viděli co se děje rozesmáli.
" No, teda? Siriusi? Ty jsi se nám zamiloval?" Zavrkal James.
" Jamesi, ty máš co mluvit." Rozčílil se a pak se rozesmál. " Fakt vtipný." A dal se do zkoušení kouzel do přeměňování.
"Ale?"
" Nech ho být", vzala jsem Jamese za ruku sedla si k němu a začala vyzvídat. " Kdopak je ta nešťastnice", zeptala jsem se úplně vážně. Když jsem ale uviděla jeho vražedný výraz hned jsem svou řeč napravila." Tada šťastná. Jsem chtěla říct", nešťastně jsem se podívala na Siriuse. On se jen usmíval a nic neřekl. " Tak dík", zašeptala jsem neslyšně a naznačila jak bych ho nejraději uškrtila.
Chvíli se jen tak ošíval. Kouknul se po Katy, která se učila s Lily na druhé straně společenky a  podíval se do země. A pak zašeptal." Katty."
" Aha, a já si myslela, že jsem to já." Obrátila jsem na něj svůj nejlepší, nešťastnej obličej.
" Fakt? A to já si zase myslel, že se ti líbí někdo jinej", řekl a mrkl směrem k Siriusovi.
A to jsem zase pro změnu zčervenala já a zamumlala. " No, líbí. Ale jen líbí. A to mě je teprve 11, takže to nic neznamená. Nemůžu přeci začínat vztah už tak brzo. Nemělo by to dlouhý trvání a to já nechci. Chci aby to bylo pozvolný, ale trvalí. Ať si každej vyzkouší co a jak. A pak třeba. " Dodala jsem rozvážně.
" No teda. Ty mluvíš fakt dost chytře. Myslí, že z tebe bude někdo hodně důležitej."
" Co vy to tam, vy dva? Snad nepomlouváte?" Zeptal se Sirius.
"Tebe, že jsi úplná primadona", rozřehtala jsem se, když jsem vyděla jeho nechápaví výraz. A dodala, " Nech to být."
" Isabel? Mohla by jsi sem? Na chvíli? Já s Lily na tebe máme malý dotaz."
" Jasně, už letím." A rozběhla jsem se směrem k nim a skočila mezi ně na pohovku. "Copak? Co by jste si mé drahé přítelkyně přáli?
" No, tady Lily. Ctěla by se na něco zeptat, ohledně Severuse."
" Jo? A o co jde?"
" Jestli,... No tak, Lily. Řekni to sama."
" Tak jo." Vyhrkla. Mluvila rychle a docela nesrozumiteně, ale pochopila jsem. No, on. Severus se mi líbí. No, a... Sakra, já nevím jak to říct. Chtěla bych, aby mě pomáhal s lektvary. Jemu to jde, a je v tom skvělej a já bych chtěla taky. Ale. Nejde mi to a myslím, že kdyby mi pomohl." Skončila svou řeč nešťastně.
" Chápu to dobře? Ty ho máš ráda, chceš s ním být v těsném kontaktu a  byla by jsi ráda kdyby ti pomohl s přípravou lektvarů. Je to tak?"
" Jo, to je ono. Vy si totiž spolu báječně rozumíte. Máte toho spolu tolik společnýho. A on, má tě rád." Podívala se na mě s nadějí v očích. " Zeptáš se ho na to?"
Otočila jsem se k ní, vzala její ruce do svých a řekla. " To není žádnej problém. Řekni si mu to sama, uvidíš. On bude rád. Pořád o tobě mluvil. To jak si silná. A že jsi se nesložila po tom co se stalo. Že jsi chytrá a pěkná a určitě by jsi nestálo o něho. A ono je to úplně jinak."
" Jé. Tak to je super. A to si Lily myslela. No. To je teda skvělí. Pořád mluvila o tom, jak je to beznadějný." Zašeptala mi do ucha Katty a ještě více ztlumila hlas. " Že, on je zamilovanej do tebe. Pořád spolu trávíte tolik času, rozumíte si. A tak. Pořád dokola. Slyšela jsem to každý den nejméně 100x."
" No teda. A ono to bylo spíš naopak. On o ní taky mluvil pořád.
Lily on tě má rád a hodně, denně o tobě mluvil. Že pro tebe není dobrej a kdo by chtěl takovýho jako je on. A ještě k tomu ty. Taková hezká holka. Vařili jsme ty víš co a on pořád jen Lily tohle a Lily tamto. Myslela jsem si, že mě klepne."
Neklidně jsem se zavrtěla a vrhla pohled směrem k Remusovi, Jamesovi a Siriusovi. Severus tady nebyl, měl něco v lektvarech. Nějaký doučování, ne že by to potřeboval. Ale chtěl být nejlepší. A pak jsem hodila očkem po Katty. " A co ty? Tobě se líbí . . ."
" No,..." zamumlala a zrudla jako rajče. " James." Zašeptala.
" Tak to je tedy gól." Rozesmála jsem se, až se po mě všichni podívali. A dodala jsem. " Tak jsem to nemyslela. On mi totiž řekl to samé" A spiklenecky jsem na ni mrkla.
"No, tak to by jsme měli." Zamnula jsem si ruce. "A co Remus?"
"Co by?"Vyhrkli obě jedním dechem.
" Nenecháme ho přeci bez holky."
" Neboj. To se vyřeší samo" Dodala Lily.
" Jak to myslíš?" Zeptala jsem se zvědavě. Neodpověděla jen se usmála a dále se věnovala učení.

Už se pomalu blížili Vánoce. Byl listopad, 14. A tento den se to mělo stát. Přípravy trvající již bezmála tři měsíce měli být tohoto dne naplněny. Svítilo slunce, byl příjemný podzimní den. A James se Siriusem a jejich novým přítelem se vydali k jezeru.
My ostatní z naší party jsme se vydali v jejich stopách. Posadili jsme se pod strom, asi 300metrů od nich a povídali si. Uběhla hodina, a já se vydala splnit svou část plánu.
Zvedla jsem se ze svého místa a došla k nim. " Ahoj kluci. Copak tady děláte, snad neplánujete další lumpárnu? Doufám, že jste nezapomněli na ten trest. Ve tři máte být u Křiklana, za ten incident při lektvarech." Podívala jsem se na Petra a řekla. " Oni totiž nechali vybuchnout kotlík a to z nějakým odporným lekvarem, nedávali pozor a přidali tam něco co tam nepatří. Jako vždy. A ty? Kdo jsi ty? Kluci o tobě jednou mluvili. Počkej já si vzpomenu. Jo, už vím. Ty jsi Petr. Že jo?"
Pouze přikývl a koukal jako právě vyoraná myš." No. A já jsem Isabel."
" Jo. Já vím, kdo jsi. To, jak jsi sjela ty Zmijozeláky, to bylo něco. Ty už si nic nedovolili. Co?" Podíval se na mě a dál pokračoval ve svém monologu. Vyjeveně jsem se podívala na kluky. Ti se jen uculovali a ani nemukli.
No, a to bylo i na mě dost a proto jsem mu skočila do řeči. " Jasně. Díky. Moc mě těší, že jsem na tebe udělala takový dojem. No. Jen jsem se tě chtěla na něco zeptat." Mrkla jsem na kluky a ti ihned pochopili. "Sakra. Měli by jsme jít. Jamesi pojď. Ať Křiklan nevyvádí." A s tím se zvedli a odešli.
Vypadalo však, že si toho ani nevšiml. Koukal se na mě. Až mi přišlo jako by se díval na jinou bytost. Někoho jako, skoro boha. To byla pro mě novinka. Přišlo mi docela sprostý na něj vyjet s tím proč jsem tady. A proto jsem začalo velmi, ale velmi opatrně.
" Slyšel jsi o tom, co se stalo na začátku roku? No, té holce z Nebelvíru. Lily se jmenuje."
Podíval se na mě a neklidně se zavrtěl. " Ano. Proč se ptáš?"
" No, protože je to moje kamarádka. Mluvila o to, že jsi jí to dal ty." Chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě. Vykřikl. " Tak to lže. Já. Ona si to tam přece dala sama. To ví všichni."
Tohle bylo i na mě dost. " Tak ty tvrdíš, že mi lhala? A nebo lžeš ty."
" Tak dobře. Já ti řeknu jak to bylo doopravdy. Ale musíš mi věřit." Dodal a začal vysvětlovat jak to bylo.

18.04.2008 13:51:02
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one