Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Nová kamarádka, vnučka jednoho kouzelníka.
Dostává se do stejné koleje.
Problémy se hromadí a nepřátelé se ničeho nezaleknou.

První den v Bradavicích, potíže začínají

Po vydatné večeři, jsme se vydali v doprovodu prefektů do našich kolejí.
Když jsme procházeli kolem shromážděné Zmijozelské koleje. Uviděla jsem zvědavé pohledy a šuškání, které bylo jistě namířeno proti mě. Slyšela jsem taková slova jako: " Viděl jsi, jak tam dlouho seděla. A jak je drzá na starší ročníky? To by se jí mělo zatrhnout."
Chtěla jsem něco vykřiknout, ale jako první si toho všiml Remus. Chytnul mě za ruku a zašeptal, " Nech to být, budeš mít jen potíže." Přikývla jsem a okázale je ignorovala.
Došli jsme k portrétu, který strážil vchod do naší koleje. Byla to docela tlustá ženská, nebo-li paní trochu více při těle.
" Tak, tohle je Buclatá dáma, pozdravte!"
" Dobrý den", ozvalo se mnohohlasně. " No tě pic", zašeptala jsem. Naštěstí mě nikdo nezaslechl, tedy až na Siriuse. Ten se na mě překvapeně podíval.
"No, co?" vyhrkla jsem.
" Ale, nic!" řekl a usmál se.
"Heslo pro tento týden zní : Caput Draconis, to si velmi dobře zapamatujte.

Na pokoji, jsme již měli všechny svoje věci. Vytáhla jsem si si z kapsy knihu, skočila na postel a dala se do čtení.
" Co to čteš?" Zeptala se mě Lily.
"Ale takový napínavý čtení, znáš Capoteho? Ne? Tak tento román se jmenuje Chladnokrevně a je to o tom jak nějací dva maníci v Kansasu, to je v Americe. Vyvraždili celou rodinu, a to kvůli 50 dolarům. Drsný, co?"
" TY čteš takový knihy, a to ti vaši dovolí?"
" Nedovolili by to. Ale co oči nevidí to srdce nebolí. Znáš to."
Podívala se na mě udiveně, " Jasně, máš pravdu."

Odložila jsem knihu a podívala se na ni. " Lily, chceš se mě na něco zeptat? A nebo mi snad chceš něco říct?"
" Já? Ano. Chci se tě zeptat. Jak jsi se to všechno naučila?"
" A co všechno?"
" No to tvoje chování a to jak se nebojíš říct co si myslíš."
" Aha, to! To je jednoduchý. Mám totiž pár kamarádů, těch co neumějí čarovat. No a ti. Se takhle chovaj normálně. No to víš, kluci. Takže já jsem spíš takovej malej rebel. Nebo spíš jak říka moje milovaná sestrička. Ďábel s tváří anděla." Podívala jsem se na ní spod řas, jakpak se tváří. Jen se usmívala.
" Tak to jsem moc ráda, protože já mám taky pár takových přátel. Jako, mudlů, víš?"

Povídali jsme si ještě asi půl hodiny. A najednou bylo tich. Slyšela jsem jenom klidné oddychování. Asi usnula. Tak nic. Jdu si číst. Kouknu se na pár učebnic a skusím si pár malých kouzel.
Do čtyř hodin do rána jsem prolistovala všechny učebnice. A spát se mi už nechtělo. Proto jsem se vydala do koupelny. Trochu se umyla. A sešla do společenské místnosti. Kde jsem si ta kouzla zkoušela. Unavená vším tím. Jsem najednou zjistila, že bych usnula a to jsem nemohla. Proto jsem si z kapsy hábitu vytáhla lahvičku. Na které bylo napsáno - Když budeš moc unavená trochu se napij. Pomůže to, ale POZOR jen tobě.
" No jo, zlatej Rhyme." A napila jsem se, ale jenom trošku, a hned mi bylo lépe.

Podívala jsem se na hodinky. "Páni to už je sedm."
Vyběhla jsem na pokoj, převlékla si hábit, na kus pergamenu napsala - Lily, šla jsem na snídani. Sejdeme se tam. Nezapomeň si věci.
PS: Raději ne, potom se vrátíme. Nevíme totiž co budeme mít za hodiny.

U stolů sedělo pár lidí, kteří nemohli dospat. A mezi nimi i jedna holka. Byla totálně mokrá. Jak to? Ono pršelo? A nebo snad, spadla do jezera?
Došla jsem až k ní a zeptala se, " Ahoj, co tady děláš? Proč se nejdeš převléknout. A nebo, chceš vysušit? Já znám jedno super kouzlo, chceš?"
Jen přikývla a nic neřekla. Asi je vyděšená. Zamumlala jsem kouzlo, který jsem se naučila od Rhyma. A v mžiku byla suchá.
" Díky", zašeptala.
" Ahoj, já jsem Isabel", řekla jsem a podala jí ruku," A ty?"
" Katharine McDowelová."
" A můžu ti říkat Kat?"
" Jasně."
" A ty budeš chodit na jakou kolej? Kat?"
" Já, já ještě nevím. Čekám na profesora Brumbála."
" Aha, jasně. Já si přisednu, můžu?"
Povídaly jsme si jen chvíli a nejednou byl tam. Přišel tak neslyšně.
" Tak, vidím Katharin, že jsi se už seznámila se slečnou Isabel Writtovou."
" Ahoj dědečku."
Vyvalila jsem oči. " Cože?"
" Aha. Jak vidím Kat, tak jsi nic neřekla. No nic. Omlouvám se, že jsem ti to pokazil. Ale neboj, už se to nebude opakovat."
" To nevadí, já jsem to chtěla Isabel říct. Fakticky!" Dodala, když viděla nevěřící výraz v očích Brumbála.

A najednou se rozjel takový šrumec, že jsem nevěděla kde jsem.
" Ahoooj Isabel", ozvalo se mnohohlasně.
" Doobrýý den profesore Brumbále, my jsme vás neviděli."
" To je v pořádku pane Blacku, já se s vámi loučím, a vy slečno McDowelová pojďte se mnou. Zařadíme vás." Mrkl a odešel. V závěsu za ním Kat, která mi zamávala a povzdechla si.
" Kdo to byl?"
" Nová studentka. Jmenuje se Katharin. A jinak nevím. Doopravdy to nevím." Dodala jsem když jsem viděla ten nevěřící výraz v očích všech.
" Jen jsme si povídali, neptala jsem se kdo je její otec, kolik má peněz a kde žije. A příjmení jste slyšeli. Tak si to vyvoďte." Zamračila jsem se na ně a sjela pohledem do talíře a dál jsem je okázale ignorovala.
" Tak teda, promiň."
" Ne to je v pohodě. Já, bych se měla omluvit."
" Tak, tady máte rozvrhy na celý školní rok." TO PROMLUVILA McGonagalová, která byla ředitelkou naší koleje.

Pondělí - formule - formule - obrana - obrana - bylinkářství, Odp. - bylinkářství
Úterý - přeměňování - přeměňování - létání - lektvary, Odp - obrana
Středa - péče o kouzelné tvary - péče o kouzelné tvory - astronomie - obrana, Odp - lektvary
Čtvrtek -  dějiny čar a kouzel - dějiny čar a kouzel - formule - přeměňování, Odp. létání
Pátek - přemeňování - lektvary - lektvary - létání - létání, Odp. - formule

"No, tak to je skvělý. Ještě, že je pátek."
" Proč?" Zeptal se James.
Podívala jsem se na něj a odpověděla. " Aha, ty to nevíš. Bylinkářství učí moje sestra."
" No, tak to bude skvělí, nebo ne?" Dodal, když uviděl můj šokovaný výraz.
" Uvidíš, počkej si na pondělí. A nebo taky ne. Už se blíží. Jde sem." Zašeptala jsem a pomalu si balila věci, abych vypadla dřív, než dojde až ke mě. Bohužel jsem to nestihla.
" Isabel. Pojď se mnou. Něco si spolu musíme vyřídit."
" A ono to nepočká?" Zeptala jsem se jedovatě.
" To víš, že to nepočká"
" Ale já mám za chvíli hodinu. To. No, přeměňování. A to je moc důležitý. Že ano Margareth. Tedy, pardon  paní profesorko."
" A nezdá se ti, že jsi drzá." Vykřikla na mě a chtěla mě uhodit.
Ale naštěstí se tu objevil ředitel a zvolal. " Slečno Margaret, nepamatujete si, co jsem vám říkal?" Promluvil a ona hned zkrotla. " Jistě pane řediteli."
" No tak, moji milí studenti. Za chvíli vám začíná první hodina. Honem."

" No tak to teda bylo, měla jsi pravdu ta tvoje sestra. No, škoda mluvit. Jste určitě sourozenci? Vždyť jste každá úplně jiná."
" Já vím. Ale co s tím naděláš. Nic." " Kde je Kat? Neviděli jste ji?"
" Hele, já jsem tady."
" Tak co, jak to dopadlo?" Zašeptala jsem jí do ucha.
" Co by jsi řekla?"
" Dostala jsi se taky do NEBELVÍRU?"
" Trefa."
" Jupí, tak to je super. A kde budeš spát? Doufám, že se mnou a Lily. My jsme tam sami dvě, víš?" Podívala jsem se na ni s nadějí v očích.
" Jo. To máš recht."
"No teda Kat, ty mě překvapuješ. Bych se divila kdyby jsme tomu tady nedaly pořádně takříkajíc na prdel." Rozesmály jsme se, až se po nás všichni ohlédli. " Počkej Kat, já ti představím svý přátele. Zatím máme ještě 5 minut čas."
" No tak pojďte sem. Tak Kat tohle jsou James, Sirius, remus a Severus a tohle je Lily, ta bude s námi na pokoji." A postupně jsem na ně ukázala. "A lidi, tohle je Kat."
" Ahojky"

Vstoupili jsme do třídy a vyučování mohlo začít.
Bylo vynikající jak nám všechno šlo. Na chvíli jsem se zamyslela. Je to úžasný, takhle skvěle jsem si to ani nepředstavovala.
Doufám, že nikde nepotkám nějakýho blba ze Zmijozelu.
Hodina skončila. Blýskla jsem se tím, že jsem věděla skoro všechny otázky na odpovědi který mě položila McGonagalka, Křiklan a Kratiknot. Ale mezitím, bylo to na co jsem se těšila ze všeho nejvíce a to bylo létání.
A to jsme bohužel měli zároveň se Zmijozelem. Kde byl kamarád Bellatrix, Lastrange a její sestřička Narcissa.  Ach jo, ta byla ještě namyšlenější než její setra. A to jí bylo teprve 11. No to nám to hezky začíná.
Ale to co jsem fakt nečekala bylo to co se stalo. Ten odpornej zmetek, ta krysa si stoupla vedle mě. Ptáte se kdo? No přece. Ten kámoš Belly.
Stoupnul si vedle mě, ale tak blízko, až mi z toho bylo zle a mluvil o tom, že mě čeká dost problému jestli nebudu na všechny ze Zmijozelu hodná.
 Mohl by na to někdo doplatit.
"My víme, že se nebojíš. Ale co oni? "A kývl hlavou směrem k mým přátelům.
"Ty ochrany nemají oni, ale ty! A ty je všechny neuhlídáš. To si zapamatuj" A ustoupil bokem, dále ode mě.
No teda, to jsou bastardi.
Mile jsem se na něho usmála a odpověděla. " A ty vzkaž, těm svým "šéfům", že to dokážu. Ať nemají strach."
" Jak myslíš, my jsme tě varovali."
Hodina dále pokračovala nerušeně a bez problémů. Ale to, co mi ten - zmetek řekl mi stále znělo v hlavě.
Na konci hodiny mě kluci odchytili a za všechny se zeptal James. " Co to mělo znamenat?"
" Ale, nic. Jen se mě snažil zastrašit."
" A co ti řekl?"
" Nic, nech to plavat."

18.04.2008 13:47:22
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one