Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Je to tady. Všichni jsou zařazeni, do, ...
Uvidíte.
Nadělá si nepřátele.

Zařazování

Všichni jsme dále postupovali za Hagridem.
Až jsme dorazili ke břehu jezera.
A tam. V němém úžasu jsme hleděli na tu nejnádhernější scenérii v životě.
Mlha, která nás celou tu dobu obklopovala ustoupila, a my jsme mohli poprvé pohlédnout na hrad, který bude naším druhým domovem. Dlouhých sedm let.
Ze všech stran bylo slyšet samé, "Ach, och, . . ."
" Tak. Bando. A teď se nalodíme."
Byla to fakt nádhera. Ty věžičky, hlásky a ta velikost. Prostě bomba. A tak my z pusy, pro holku mého věku a postavení, vyklouzlo. " No to je teda barák."
Všichni se na mě podívali, někteří vyprskli smíchy, jiní kroutili hlavami. A někteří řekli něco v tom smyslu. " To je teda borka."
Asi , fuj já to slovo nechci používat, tak tedy jo, děti mudlů.
Do lodičky se naštěstí vešlo šest lidí. Tak jsme se nemuseli rozdělit. Cesta trvala asi něco kolem půl hodiny. "To je teda fakt jezero, co?" Vyhrkla jsem. " Úplný moře."
"To jo." Odpověděl mi jako jediný Severus.
Ostatní jen zírali s otevřenou pusou, to je tedy neslušné, a zírali na hrad. Tyčil se tam v celé své výšce.

Přirazili jsme ke břehu. A vystoupili.
" Tak prváci, za mnou."
" Směrem na hrad, vezmeme ho útokem, hurá." Zařvala jsem a běžela směrem k bráně. Kde jsem na všechny počkala.
" Ty jsi teda éro. Kdyby tě viděli vaši. No nevím, nevím. Asi by neřekli, že jsi slušná a vychovaná." Podotkl Sirius.
" No a co? Já, dělám to co cítím. Nedusím to v sobě. Chápeš?"
"Jasně, holka. Nerozčiluj se."
A zase se ozval nějaký hlas, ale ten nebyl v mé hlavě. " Ale Siriusi, ty se zahazuješ s mudlovskými šmejdy, kteří se neumějí chovat?"
Otočila jsem se a tam stála holka, mohla by být i hezká. Nebo spíše byla hezká. Ale tu krásnou tvářičku hyzdil. Úšklebek. Kterého by se někdo, kdo nemá můj žaludek i sesypal.
Sirius chtěl něco dodat, ale já ho přerušila. " Ty jsi Bellatrix, že? Zpočátku jsem si myslela, že to smrt a ono to spíš mrtvola. Co?"
" Jak - se - to -  opovažuješ - ty, ty . . ."
" Promiň, já se nepředstavila. Ach, to je tedy faux-pa. Mé ctěné jméno Isabel, Isabel Writte." Udělala jsem mírné pukrle, spíše se předklonila. A mrkla na Siriuse. Ten ztěží zadržoval dech. Protože, kdyby se nadechl tak by se nehorázně rozchechtal. To jsem mu viděla na očích. Lily jen koukala a v očích měla strach. Přece jen to byla starší holka, co kdyby.
Ta se na mě jen podívala, odfrkla si. A jako primadona odkráčela.
" Dívej se kam šlapeš, když máš ten svůj ctěnej nosánek tak nahoru. Víš, můžeš zakopnout a něco si rozbít . A nebo do něčeho šlápnout."
" Jak jsi věděla kdo to je?" Zeptal se Remus.
Podívala jsem se na něj a odpověděla. " Já ti ani nevím, že by o ní Sirius mluvil? Je to jeho sestřenice. Víš?"
"Aha", ozvalo se trojhlasně.
"Severusi, ty jsi to věděl?"
" Ano, já ji znám. Podle řečí." Odpověděl, když viděl naše udivené pohledy.

Pomalu jsme došli do vstupní síně, kde na nás čekala. Přísně se tvářící  žena. Ale její oči se smály.
" Tak první ročníky, srovnejte se za sebou. Ano, podle abecedy. Vy slečo . . ." a sáhla na mě.
" Writtová, paní učitelko."
"Ano, vy půjdete na úplný konec. Tady je seznam. Srovnejte je."
" Jistě, děkuji za důvěru paní profesorko..."  ?
" McGonagalová, slečno."
Seřadila jsem je. Naštěstí poslouchali jako hodinky.
" Tak, můžeme jít."
A všichni jsme se vydali směrem do sálu. Strop byl doopravdy nádhernej. Skoro tak jako ten můj. I když ten kopíroval moji náladu. A ne to co se dělo mimo hrad.
"Tak, až vyvolám vaše jméno. Půjdete a sednete si na tuto stoličku. A já vám nasadím na hlavu tento klobouk, který vás zařadí do té koleje, do které se nejvíc hodíte."
Promluvila a doplňovala to tím, že vždy ještě ukázala co má na mysli.
A zařazování začalo.
Jako první Aleinová Elen.
Za chvíli byl první z naší malé skupinky přátel na řadě Sirius. Klobouku to trvalo asi 10 minut, než jej zařadil. A vykřikl - NEBELVÍR.
Potom jsem zase nevěnovala pozornost tomu co se děje, protože se na mě koukal Sirius a ukazoval mi jak mi drží pěsti, pro štěstí.
Lily byla zařazena během dvou minut - NEBELVÍR. Vykřikl zase klobouk.
V duchu jsem si šuškala, tak to je fakt super. Dva ze šesti. Ach, jo. Já se tam nedostanu. Isabel, no tak. Nebuď srab.
A tak jsem zvedla hlavu a poslouchala co se kolem děje.
Lidí ubývalo, další na řadě byl James, to také chvíli trvalo a pak vykřikl - NEBELVÍR.
KDYŽ JSEM TO TAK POSLOUCHALA, SAKRA. JAK TO, ŽE ZATÍM NIKDO JINÝ NEJDE DO NEBELVÍRU? CO SE DĚJE?

Sakra, co jsem dělala? Já zaspala zařazení Remuse. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla je jak sedí všichni pohromadě. A zamávala jsem jim.
Jo, sedí tam s nimi.
Tak to je fakt super. Za chvíli je na řadě Severus a pak tři lidi a JÁ. Sakra, sakra.
" Isabel, ponoř se do svého vědomí a naslouchej."
" Jasně", promluvila jsem polohlasně.
" Snape Severus" , a Sev vykročil směrem k židličce. Nasadil si klobouk na hlavu. A usmál se na mě. Já mu úsměv oplatila.
Toto bylo, ale ze všeho nejvíc zajímavé. Sev, měl klobouk na hlavě alespoň půl hodiny. Až nakonec klobouk vykřikl - HAV, ne NEBELVÍR.
Co to jako bylo? A Severus se vydal za klukama a Lily.
A na konec. " Writtová Isabel ".
Pomalu jsem se vydala k židličce, dosedla na ni a poslední co jsem v tu chvíli uviděla byly úsměvy mých přátel.
A pak jsem uslyšela hlas, " Ale, ale. Kohopak tu máme? Další."
" Co?"
"Ty to nevíš? Nevadí, dozvíš se to. Až bude čas. Tak, kam tě zařadím? Kampak by jsi chtěla? Můžeš si vybrat"
" Jak to? To přeci nejde."
" Myslíš? Ale ty můžeš jít kamkoli. Stačí říct."
" Já, já. Chci za přáteli."
" Ale, jak víš kdo je přítel? Někdo se může jako přítel tvářit. Ale poté ti ublíží."
" Nevadí, já se s tím vypořádám. Když nejde o život, nejde o nic. A co by jsme byli bez přátel? Přítel je někdo kdo mi pomůže a nenechá mě ve srabu."
" Ano, máš pravdu. Tak tedy, ať je po tvém. - NEBELVÍR."
Klobouk mi profesorka sundala z hlavy a pokynula mi ať se posadím.
Posadila jsem se na židli vedle přátel a přemýšlela o slovech Moudrého Klobouku.
" No teda, to byla síla. TY jsi tam byla ještě déle než Severus. A ten tam byl půl hodiny. Co se to tam dělo?", zeptal se mě Remus.
" Ani se neptej, on si se mnou normálně povídal."
Podívala jsem se směrem ke stolu, kde se všichni usmívali a můj pohled padl na židli, vedla ředitele Brumbála. A tam seděla. Moje milovaná setřička. A jako jediná se, samozřejmě, neusmívala. Naopak tvářila se jako by umřel někdo z rodiny.
Až mi z toho naskočila husí kůže. Odvrátila jsem pohled, usmála se na své přátele a pokračovali jsme v hovoru i během jídla.

18.04.2008 13:44:16
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one