Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Je herečka?
Seznamuje se s Lily, která se před blbcama, schovala. Poté ji seznámí se svými přáteli a přijíždějí na hrad.

Poznání přítelkyně

Vracela jsem se zpět do svého kupé, s úsměvem od ucha k uchu. Ale v hlavě mi stále zněl ten hlásek, byl malý a tichý, ale začal pomalu a jistě sílit, " Chceš ovládat lidi, používáš své umění, nebo vliv svého otce k tomu, aby se tě báli. To přeci nejsi ty, a ty to víš. Nenechej se tím ovládnout. V té situaci, to nebylo zas tak špatné, chránila jsi se. Ale později tě to může pohltit. A to už bude špatně."
" Ach Rhyme, co budu bez tebe dělat. TY jsi vždy věděl co udělat", povzdechla jsem si.
A znovu se mi ozval ten hlas, který mi zněl v hlavě, "Nemusím se mnou komunikovat skrze slova, stačí myslet na to co mi chceš sdělit. Neboj se stále budu s tebou a na tvou žádost o pomoc rád vyhovím."
" Ahoj kluci, tak co?" promluvila jsem, jakmile jsem vstoupila dovnitř. Ale to co jsem viděla mě docela zaskočilo. Dívali se na mě jako bych měla tři ruce. " Co je?"
" No, mi jsme se o tebe báli, že jo kluci. Ale ty vypadáš nějak spokojeně. Víš mi jsme se nemohli dostat ven z kupé", promluvil Sirius. A Remus na něj navázal, " Víš báli jsme se jestli se ti něco nestalo, pošli kolem nějací kluci a mířili směrem k tobě. A tak, . . .
" Kde jsi, tedy byla", řekl Severus.
James na to " vypadáš docela v pohodě."
" Ale, víte. No, já je potkala. Bála jsem se byla jich přesila. Dva kluci asi tak z třetího ročníku. A já, . . . byla jsem tam sama.  Tak jsem se schovala na záchod. Je mi teprve 11 a nic neumím. Tak, nechtěla jsem se ztrapnit." A v duchu jsem si říkala, jak jsem skvělá herečka, měla bych si tím vy dělávat. A preventivně jsem se rozplakala.
S očima plnýma " falešných" slz jsem se zhroutila na sedadlo. Utřela jsem si oči a vyhrkla
" Popojedem ne?"
" Jo jasně", vyhrkly jednohlasně. A poté probíhala cesta bez sebemenších problémů.

Za pár hodin, jsem si již neměli o čem povídat. A mě se chtělo tak moc spát. Seděli jsme a koukali na sebe. " Kluci, já se budu muset jít zase projít. Jinak tady usnu. Jde někdo se mnou?", podívala jsem se na ně. Ale co nevidím všichni spí a ještě do toho chrápou. Jediný kdo je vzhůru je Remus.
" Reme, půjdeš se mnou. Jako doprovod? CO?"
" Jo, jasně, se mnou budeš v bezpečí", usmál se na mě.
Vzala jsem ho za ruku a vytáhla z kupé, " Pojď něco koupíme a pak si to mezi sebou rozdělíme. Co říkáš?"
" Jasně, proč ne?"
Prošli jsme skoro celým vlakem, ruku v ruce. Než jsme nalezli, co jsme hledali. " Dobrý den, chtěli by jsme . . . zatím něco vyber Reme, tady máš peníze a počkej na mě já za chvíli příjdu." A odběhla jsem směrem dále od vozíku s občerstvením. Skoro na konci seděla na zemi holčička, asi tak stejně stará jako já  plakala a naříkala. " Já nejsem, ne, já nejsem, aaachhh."
" Copak, co se ti stalo, jak se jmenuješ?"
" Oni, oni mi nadávali. Že sem nepatřím, a ať táááhnůůů." Řekla a dál plakala.
Přiklekla jsem k ní a zašeptala jí " To byly ti dva blbečkové? Z těch si nic nedělej. Oni ti za ty slzy nestojí. Jsou namyšlení a hloupí. Uvidíš, ty jim ještě ukážeš. Kdo kam patří a kdo ne."
Přes slza v očích se na mě podívala a usmála se, " Jasně, máš úplnou pravdu. Jsou to blbci. Ale oni ještě uvidí" A vzdorně vyšpulila pusu.
" Jo, takhle se mi líbíš. Pojď. Kde máš kupé? Zavedu tě tam."
"Já žádný nemám, můžu jít s tebou?" zeptala se mě se strachem v očích.
" A kde jsi byla doteď?"
" Na záchodě. Já se jich bála. Oni křičeli. A . . ."
" To je v pohodě. Se mnou se nemusíš bát. Oni si netroufnou. Uvidíš!" Dodala jsem, když jsem uviděla otazníky v jejích zelených očích.
" Jak se jmenuješ? Já jsem Isabel Writtová." Vykulila na mě oči, " tvůj táte je ...?"
Podívala jsem se na ni s otázkou v očích. " Jo to je můj táta, ale to přece nevadí. Nebo snad jo?"
Když jsem uviděla hrůzu v těch očích začalo mě jí být líto. A proto jsem se rozesmála. " Jo, táta je ministr kouzel. A já jsem já. Takže v poho?"
Usmála se na mě a odpověděla mi, " Jasně."
Vzala jsem ji za ruku a postrkovala ji před sebou. " No, tak. Běž. Pak ti představím své kamarády. Jsou to čtyři kluci a jsou fakt v pohodě"
Zastavila se a podívala se na mě. " A jsou tak milí jako ty. A kde jsi se naučila ty výrazy. Vždyť jsi čistokrevná . . ."
" A dost, ... kde jsi na tu blbost přišla? Já mulím jako úplně normální holka svého věku. Ví kolik mám takovejch kamarádek jako ty doma? Nevíš? Pět. A vůbec mi to nevadí. A ony ještě k tomu ani neumějí čarovat narozdíl od tebe. A nejsou kvůli tomu méněcení. Nebo si snad, zrovna TY myslíš ře ano?"
Zakroutila hlavou a podívala se na zem, " Promiň, já ..."
"Ne to nevadí, sorry že jsem na tebe tak vyjela. Je mi to líto."
A jak jsme si tak povídaly narazila jsem do Remuse, který měl plné ruce sladkostí a ty se rozletěli všude kolem.
Vykřikla jsem, a najednou to vše spadlo, ale ne na zem. Spadlo mi to do náruče. Vítězoslavně jsem vypískla. " Jupí. Povedlo se. Ani zrnko nazmar." A všichni jsme se rozesmáli.
" Tak tohle je Remus . . . Jak se jmenuješ?" otočila jsem se na tu zelenoočku.
" Jasně, já jsem Lily Evansová"
" Jo a tohle je Lily."
"Pojďte holky, půjdeme je probudit. Za chvíli tam totiž budeme"
A tak jsme se vydali na cestu do kupé.
Lily jsem představila všechny kluky a zase jsme si povídali.
" Kluci, neměli by jsme se převlíknout?" zeptala jsem se jich svým nejmilejším hlasem a mrkla po Lily.
Pochopili to a vyhrkly, " my jdeme na chvíli ven a pak si to vyměníme, jo?"

Za půl hodiny po našem převlečení se vlak s pomalým kodrcání zastavil.

" Kluci, máme si vytáhnout věci? A nebo je tady nechat?"
A v tu chvíli se ozval z venku hlas. " Prváci, ke mě. Věci nechat ve vlaku. My je poté dopravíme do vašich pokojů."
Vyběhli jsme z vlaku a pomalu se seřadili za toho velkého chlapa. Který nás svolával.
" Dobrý den" Vyhrkla jsem, jako jediná. " Tedy večer."
Usmál se na mě a řekl. " Ty jsi Isabel, že ano."
Nebyla to otázka, ale konstatování. A proto jsem přikývla. " Jak to víte?"
" Hmm, někdo mě na  tebe upozornil." Usmál se na mě.
A já na to. " Jé, vy jste Hagrid, že ano?"
" Jo to jsem já."
Cítila jsemjak do mě někdo strčil a hlas, který se mě ptal. " Ty jo, ty ho znáš. Kdo to je? Obr?"
"Já nevím." Zašeptala jsem zpátky.

18.04.2008 13:43:32
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one