Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

V této kapitole se seznamuje s přáteli. Zjistí, že má nějaké nové schopnosti. Pár lidí si myslí, že jsou něco víc.

Jízda vlakem a přátelé

Všichni jsme se sešli v uvítací hale.
" Konečně, že jste tady" ozvala se máma. " Co jsem ti řikala o tom strašení?"
" Já se moc omlouvám, já doopravdy netušila, že ho to tak vyleká. Moc se ti Regulusi omlouvám"
Sestra zalapala po dechu " No teda, to jsem nečekala."
" Já s vámi nejedu, něco mi do toho vlezlo a to že budu v Bradavicích učit se také odkládá na pozdější dobu."
" Dobře, tak se chytněte každý jednoho dospělého, Isabel." Dodala, když uviděla, že jsem se chytla Siriuse. Odskočili jsme od sebe. Jak po zásahu elektrickým proudem.
Kdyby mě slyšela máma, ach jo. To jak mluvím asi by ji trefil šlak. Takhle nemluví ani ti nejhorší kouzelníci. To se tak hodí pro mudly, dodala by opovržlivě.
Ještě, že na mě nepoužívají Nitrozpyt.
To učení Nitrobrany mi vážně pomohlo.
Ještě, že nevědí co už dokážu. Rhywes by dostal padáka.
On je něco jako sluha, ale v kouzlení je skvělej. Sice nevím jak se to naučil, ale to je vedlejší.
A moc mi to pomáhá v soustředění. Můj cit pro magii je na velmi vysoké úrovni. Což je také od něho.
Moc mi pomohl a mám ho ráda.
" Mami, počkej. Chci se ještě rozloučit s Rhywsem. Mohu?"
" Ano jistě, ale pospěš si."
Trvalo mi asi minutu než jsem ho našla, byl na zahradě a staral se o květiny. Jistě nebyl to člověk, ale kentaur. A otec ho zachránil od jisté smrti a od té doby je jeho věrným přítelem a pomocníkem. A udílí mi velmi užitečné rady.
" Ahoj Rhywe, tak já se s tebou loučím. Doufám, že nedostanu huláka za to, do jaké koleje se dostanu."
" Neboj se, jen věř tomu, že budeš tam kam se nejvíce hodíš. Nevím, nevím zda to bude to co by chtěli tvoji rodiče" usmál se na mě.
" V to já doufám."
" Chceš je děsit?", odvětil mi.
" Možná, ale nenechám se ovlivnit. Co myslíš, kam mě zařadí?"
Tajemně se na mě usmál, naklonil se ke mě a zašeptal mi do ucha, " Neboj Zmijozel to nebude, jen si věř a buď taková jaká jsi a jak tě máme rádi a vše bude v pořádku."
"Myslíš, a co když mě začnou nenávidět", odvětila jsem mu.
" Kdo tě zná, ten tě nemůže nenávidět, může ti jenom závidět. A mít tě rád."políbil mě na tvář a popostrčil mě.
" A teď utíkej ať se nezlobí a někdy mi napiš, víš jak." Cítila jsem jeho pohled v zádech naposledy se otočila zamávala mu a běžela do haly. Kde všichni nedočkavě podupávali.
" No konečně, chyť se a soustřeď se."
Ucítila jsem trhnutí kolem pupku, nadechla se a zase vydechla. Vše se točilo. A pak jsem dopadla na zem. Kluci na kolena a netvářili se moc nadšeně. Ale mě bylo skvěle.
" Dáme si to znova" vyhrkla jsem.
Stočil se na mě pohled dvou páru oči a oba dva naráz a ve vzájemné shodě vyhrkli, doopravdy zajímavé. " Si děláš srandu?"
" Já? Ne. Ani trochu."
" Tak děti, teď se s vámi loučíme. A hlavně, nezlobte." promluvila paní Blacková.
" A ty Isabel také ne, jasné?" to byla zase ta moje.
" Já přeci nezlobím."
"Tak honem, honem. "
Políbila jsem rodiče, rozloučila se s Blackovými. A nastoupila do vlaku. " A pak se nezapomeň převléct, víš že na zařazování musíš být oblečená slušně."
" Jasně."
Najednou slyším ránu, někdo padá a výkřik. Jejda, co se sakra stalo.
Z přepážky vylétl kluk a přímo na druhého, docela hezcí oba dva. I když ten co ječel pozor vypadá o něco zajímavěji. Ten s černými delšími vlasy, se kouká vyděšeně. Zamumlala jsem nějaké kouzlo a on se vznesl a ten druhý začal brzdit a pomocí mé mentální síly, která vycházela přímo ze mě se zastavil. Vyskočila jsem z vlaku a pomohla jsem jim na nohy společně se Siriem.
" Hej kluci není vám něco? My vám pomůžeme." usmála jsem se na ně. Ten vyšší něco zamumlal, ale usmál se na mě, to jsem fakt nečekala. Zrovna od něj. Ale te druhý se rozesmál a promluvil. " To bylo fakt skvělí, jak jsi to dokázala?"
" Chceš něco vědět? Já fakt nevím. Kluci co by jste řekli tomu, že by jsme všichni zavítali do jednoho kupé. Co říkáte?" a mile jsem se na ně usmála. I když jsem čekala, že jeden z nich odmíne.
" A pak se můžeme vzájemně představit."
Nikdo neodporoval a tak jsme došli do kupé, kde čekal Regulus. Jak uviděl hromadu lidí, něco vyjekl a utekl.
" Sakra, co s ním je? Siriusi on se tak fakt chová pořád?"
A pak začalo představování.
Mí nový kamarádi se jmenovali James Potter a Severus Snape.
" Kde jsi se to Isabel naučila. Ty umíš kouzlit bez hůlky?" zeptal se mě Severus.
" No, to byla fakticky jenom náhoda. A co vy? Kam by jste chtěli být zařazeni?"
Nakonec jsem se dozvěděla, že převládá představa o tom jak Nebelvír je to nejlepší. Že Zmijozel je pro prevíty, Havraspár pro chytráky a Mrzimor pro ty co se nehodí nikam jinam.
Severus zastával názor, že Zmijozel není zas tak špatnej, jen že je to velký předsudek, který by se měl napravit. Ale, že by byl rád kdyby byl tam, kde má přátele a kde je najde, jak doufá řekl.
Povzbudivě jsem se na něj usmála. A řekla: "Moje řeč, doufám.
 Ale nemůžeme jenom doufat. Je lepší s tím něco udělat.
Zkuste to tak, že si budete jistí kam jít nechcete a uvidíte jestli to dopadne podle vašich představ. Ale nesmíš pociťovat nenávist.
I když to dopadne tak jak nechtěls. Můžeš být ve Zmijozelu, ale nemusíš být zlej. Máš totiž na výběr. Chápete?" Dokončila jsem svou řeč.
Nečekala jsem na reakci a vyšla ven na chodbičku, kde jsem omylem vrazila do milého kluka. Hned jsem se mu začala omlouvat. " Promiň, já jen. Nečekala jsem že bude stát někdo tak blízko dveří. Nechceš si jít sednou za námi? Jé promiň, nepředstavila jsem se já jsem Isabel Writtová a ty?"
" Ahoj Isabel, já jsem Remus, Remus Lupin"
Vyprskla jsem smíchy " To je skvělí"
" Co, co , co je. To přece není vtipný."
"Promiň, já se nesměju tobě, ale tomu jak jsi to řekl. Znáš Bonda? Ne? No tak ten se tak představuje, v jednom nebo více mudlovskejch filmech. Je to královskej agent s povolením zabíjet." Usmále jsem se na něho a popostrčila ho dovnitř. " Nazdar kluci, zase jsem zde. Představuji vám pana Remuse Lupina, je to můj kamarád. Tak ho nezlobte. Jasný?"
"Jasný, paní Isabel", ozvalo se trojhlasně.
A zase jsem se vrátila na chodbu. Otevřela si okno a koukala ven.
Z levé strany jsem náhle uslyšela divný šramot a hlasy, které se dost rychle přibližovali. Nemohla jsem ani na jednu strano, protože jsem byla na samém začátku vlaku. A dovniř se mi nechtělo. Jak se ty hlasy blížily rozeznávala jsem i slova co říkaly.
"Slyšely jste to? Takový kecy může mít jen mudlovskej šmejd. Filmy, pro Merlina, kdo to kdy slyšel."
Zůstala jsem na místě a ani jsem se nepohnula.
Když mě uviděli jejich řeč přešla v tichý šepot. BYla jsem moc daleko od svého kupé a hůlka byla taktéž daleko. Sakra, já jsem debil.
Obrnila jsem si nervy a beze stopy strychu na ně promluvila. " Mohl by mi někdo z vás říct, co je smysluplného na těch vašech kecech?"
" Luciusi slyšel jsi to, ta malá šmejdka se dovolí být ještě drzá." Podíval se na mě s odporem.
Na nic jsem nečekala a vyjela na něj, " Co si o sobě jako myslíš? Co? Jedinej šmejd co tady je jsi ty, víš ty vůbec, že šmejd je něco co už nejde použít a nebo. Víš ono je to spíš věc. Než člověk."
" Tss, slyšel jsi. Ono by se to chtělo asi prát, co?
" Počkej, nech ji. Začíná mě to bavit. Je to prvačka a vyskakuje si." promluvil ten koho ten druhej nazval Luciem.
Pomalu, ale jistě ze mě začal vyvěrat pramínek smíchu a ten se proměnil v řeku, která tekla velkým proudem.
To už bylo asi na oba moc, dorazili až ke mě a nenávistně ne mě zasyčeli " Víš co se dělá s takovými jako jsi ty? Zabijí se. A nebo něco lepšího?" usmál se Lucius na toho druhýho.
" Mohla bych se na něco zeptat, víš než mě zabijete kolik ti je let.  A nebo něco lepšího? Jaké je tvé jméno? a trochu jsem odstoupila abych se mohla představit. "Já jsem Isabel Writtová." Uviděla jsem v jeho očích strach, jakmile jsem ho vyslovila, ten druhej se zatvářil dost nechápavě. Asi neznal mého drahého otce, a nebo byl jen hrozně moc tupej.
Ale pak mu to docvaklo. Cvak, úplně jsem slyšela jak mu v hlavě cvykají kolečka.
" Copak, snad se nebojíš?" vyjela jsem na něj.
"Dělej Luciusi padáme."
"Ty jsi - " vykoktal  rozrušeně Lucius.
" Ano já jsem, a nebo snad nežiju? Vypadám mrtvě" vykřikla jsem mu do jeho ksichtu.
" Ministr! A sakra." A utekl.

18.04.2008 13:42:50
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one