Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Dovolená v Egyptě s kamarádkou.
Zjištění, že se má stát něco, na co nebyla připravena.

Prázdniny s Elizabeth

Po dlouhých deseti měsících jsem se znovu zjevila u svého domu.
Když nepočítám jedno dopoledne a odpoledne v listopadu na pohřbu.
I když byl čas na konci roku hektický a dost nepříjemný, další část roku školního probíhala v pohodě.
Zkusila jsem si i věci, které jsem zjistila v knize, mapující náš rod. Pouze teoreticky.
Dostala jsem ji od Brumbála, když jsem ho o ni požádala. Bylo tam dost zajímavých věcí.
Zjistila jsem to, co jsem se jinak dozvědět nemohla.
Napsáno tam bylo i to, co jsem se měla dozvědět až když mi bude 15.
V té době se u mě měli tyto schopnosti projevit.
Podle této knihy se ve mě měli spojit všechny schopnosti mých předků. V naší rodině byli potomci všech čtyř zakladatelů Bradavic, ale i mnoho ostatních a ne o moc neznámých. Patřili jsme k velmi starobylé rodině z které se oddělili všechny ostatní rody.
Patřili k nám rody Blacků, Malfoyů, Potterů, ale i Gauntů, Paravelů a mnoho ostatních. Naše jméno však provázelo náš rod již od počátků.
Schopnost měnit se jak ve věci tak tvory, znát budoucnost. Přemisťování se. Čtení myšlenek. Tyto schopnosti měli být použity pouze k ochraně a obraně.
Nesměla jsem je zneužít, neboť by se mohli obrátit proti mě.
Bylo to pro mě dost náročné. Vědět co jednou dokážu, ale prozatím to nemoci použít, to je fakt vopruz.
Všichni na mě už čekali.
No, i když ne tak úplně všichni. Matka byla u Sv. Munga, brácha v Azkabanu, sestra bůh ví kde.
Čekali tam na mě. Elizabeth, Rhywes a táta. Okolo nohou mi poskakoval Achilles, který se už moc těšil na to, až si označkuje svoje teritorium. Z toho by máma nebyla moc nadšená, pomyslela jsem si. I když, Rhywes také ne.
Určitě se ptáte, jak jsem se dostala až před dům. To je docela jednoduché. Protože útoky neskončily, ale začaly se stupňovat. Už nebyli napadáni jen mudlové, ale i děti z mudlovských rodin. A také ti, kteří se netajili tím, že s touto „politikou“ nesouhlasí.
Zajistil ředitel Brumbál všem, bez vyjímek přepravu pomocí přenášedel. Domy byly zajišťovány Fideliovým zaklínadlem. Ochranná kouzla, štíty,...
Vstoupila jsem dovnitř, byl tam chlad.
Jako by ani nevěděli, že přijedu. Kde jsou všichni, pomyslela jsem si.
A najednou se ozvalo. „Překvapení.“
Jako by bouchla bomba, všude bylo najedou moc světla. A v hale visel nadpis.
VÍTEJ DOMA ISABEL.

Achilles začal štěkat. Otáčel se kolem mě. Poskakoval kolem.
Elizabeth přiběhla k nám a objala mě a pak i Achilla. Olízl ji obličej. Rozesmála se.
Byla jsem ráda, že se směje. Otec se na mě smutně usmál a objal mě. A Rhywes taktéž.
„Máme pro tebe ještě malé překvapení. Výlet. Pojedete s Elizabeth do Egypta. Podívat se na pyramidy a poučit se. Dozvíte se nové kouzla. Bude se vám to hodit.
A Isabel! Pojď za mnou.“
Vyšla jsem, Achill šel se mnou. Přikázala jsem mu: „Zůstaň, hlídej!“ Trochu zakňučel, ale poslechl. Sedl si a koukal se za mnou jak odcházím.
Došla jsem do otcovi pracovny, už seděl za stolem. Posadila jsem se do křesla a čekala co mi řekne.
„Dostaneš tuhle hůlku.“ Řekl a podal mi ji. Byla slabá, ohebná asi 14 palců dlouhá z ebenu a s jádrem z hřívy jednorožce. Jak mi sám, již dříve řekl. Patřila mému prapředkovi a dědila se z otce na syna.
Můj otec, ji však nepoužíval. A můj bratr také ne. Proto ji předal mě.
„Tato hůlka je zajištěna tak, aby ji mohl použít pouze jeden člověk, je nemožné zjistit kdo čaruje. Můžeš s ní čarovat i ty, i když jsi nezletilá.“
„Ano otče.“ Přikývla jsem.
Podíval se mi do očí a pravil. „Její otec se o ní nesmí dozvědět.
Musí použít mnoholičný lektvar, který jsem připravil.
Neptej se mě kdo to je. Nemohu ti říct vůbec nic.
To, kdo je jejím otcem je tajemství, zajištěné Fideliovým zaklínadlem a já jsem teď jediný, kdo to ví. Když nepočítám Albuse.“
Znovu jsem přikývla a pomalu se zvedala. „Tati? Kdy odjíždíme?“
„Příští týden.“
Zvedla jsem se a nechala jsem ho samotného.
 
Přišla jsem nazpátek do haly, kde na mě čekala Beth a Achilleus.
Beth mě objala, chytla mě za ruku a vadla mě nahoru do pokoje. Achill běžel před námi a poskakoval kolem našich nohou.
„Mám pro tebe dárek. Koupili jsme ho, když jsme šli s tvojí má...“ Odmlčela se, chytila se pusu. „Promiň. Já, já jsem si to neuvědomila. Fakt, ne.“
„Beth. To je v pohodě. Nedošlo ti to.“
Promnula jsem si oči, byla jsem ospalá. Viděla jsem, že má radost z mé přítomnosti a nechtěla jsem ji kazit náladu. „Copak jsi mi to koupila?“
„Podívej,“ podala mi krabičku převázanou zelenou stužkou. „Rozbal to. Doufám, že se ti bude líbit.“
Zamyslela jsem se, ví o tom, že je to barva Zmijozelu.
Pomalu jsem rozbalovala dárek. Viděla jsem, jak jí září oči. Měla radost, bylo to na ní vidět. Krabička byla s víkem, a uvnitř. Přívěšek ze stříbra, a nebo z platiny. Na obalu byl vyryt pták - orel a uvnitř.
Vevnitř byla schránka.
„Je to vyrobeno tak, aby jsi to otevřela jen ty. Když dostaneš od někoho něco, můžeš si to zmenšit a dát dovnitř. Ta věc je pak spojena s tím, kdo ti to dal. Poznáš pak jestli ta osoba není v nebezpečí.“
Vyskočila jsem a objala ji. „Moc děkuji. Je to nádherný.“ Z očí mi tekly slzy, nechala jsem je padat.
„Nebreč. Nebo začnu taky.“ Rozesmála se, ale v hlase ji byl slyšet zármutek.
Přitiskla jsem ji k sobě, „to jsem nechtěla.“
„Mám tě ráda Isabel.“
„Já tebe taky.“
 
Než jsme se nadály byl tady den odjezdu.
Beth vypila Mnoholičný lektvar. Proměnila se asi v 40 letou ženu, silné postavy. Měla blond vlasy, ostříhané na krátko.
Pořád se mi z hlavy nemohl dostat pocit, že jsem něco přehlédla.
Ten rozhovor s matkou, který byl můj poslední. Mě nešel z hlavy. Byla bych v šoku, kdybych se dozvěděla, kdo je její otec. 
Určitě to je někdo ze Zmijozelu, to bylo jasné. Ale kdo?
„Vypadáš nádherně.“ Řekla jsem, když jsem se na ni podívala a rozesmála jsem se.
Nemohla jsem si pomoct.
„Tatííí, jak se tam dostaneme?“
„Jsem dohodnutý s tím, který se tam o vás bude starat. Je tady přenášedlo, které vás tam dopraví. Budete tam skoro měsíc. Tak si to tam užijte.“ Domluvil a jednu po druhé nás objal.
„A co Achill? Nemůžu ho nechat tady.“
„Pošlu ho za tebou, zítra tam bude. Neboj se.“
Chytily jsme se přenášedla, které nás přeneslo do Káhiry. Kousek od pyramid.
Stál tam muž, byl fousatej. Fousy měl až na zem a šlapal si po nich.
Ale nejzajímavější na tom bylo, že je měl bílé jako sníh. I když mi táta řekl, že mu je kolem třicítky.
„Tak copak? Jak se vám tu líbí?“
„Jsme tady teprve pár sekund a...“
„Ahoj. Ty jsi Isabel, že ano? Tvůj otec mi tě popsal a řekl mi... A ty, ty jsi Elizabeth. Znám tvého otce...“ Nedořekl, asi si uvědomil, že řekl co neměl.
„Vy znáte mého otce? Kdo to je? Proč mě opustil?“
„Já nejsem ten pravý, kdo by ti to měl říct. Tak pojďte, zatím se zde zabydlíte. A pak vás zavedu k jednomu moudrému muži a jeho ženě. Chtěli by vás poznat a popovídat si s vámi.“
Vybídl nás pohybem pravé ruky.
Šli jsme za ním, Elizabeth si něco šuškala. Nebyla spokojená s tím, že nic neví. Byla jsem na tom stejně. Byla jsem naštvaná.


Ten muž, který nás chtěl vidět. No, jak bych to řekla, vidět nás nemohl. Byl slepý, starý a vetchý. Vypadal jako...
„Tento pán Amothepus je věštec. Slyšel o tom, co zužuje vaši zem. Chtěl by vaším prostřednictvím zjistit jestli máte naději na úspěch.?
„Jak to?“
Skočil mi do řeči. „Slečno. Vy jste hodně schopná. Víte co chcete a víte, že to dokážete. Ale nespoléhejte se na to, že to zvládnete sama a bez pomoci. I když je vaše aura silná. Dokážete velké věci. Pak si s vámi promluvím.“
Koukala jsem na něj jako na ...
Pokračoval, nečekal na moji reakci. „Vy slečno,“ ukázal na Beth, „váš otec je velmi mocný, brzy však olituje toho co činí. I když.“ Odmlčel se, podíval se směrem ke mě a pokračoval. „Nebude to tak brzo, mnoho let uplyne.“
Do řeči mu však pro tentokrát skočila Beth. „Takže, mým otcem je. Je ON. Vol...“
„Nevyslovujte jeho jméno.“ Vykřikla jeho žena. „Ne, to nesmíte.“
Nic se nestalo, jen Amothepus pokračoval dál, jako by se vůbec nic neudálo.
„Ve vaší moci slečno...“
„Isabel! Ale jak?“
„...je porazit mocného pána, jenž rozhoduje o životě a smrti. Je nutné, aby tak bylo učiněno. Mnoho vody v Nilu, však uplyne do té doby, než se tak stane.
Vaše síly jsou mocné a vyrovnané, ale pouze vám je souzeno ho zničit. Nebude to však cesta krátká. Bude dlouhá, budou vám kladeny různé překážky. A...“
„Myslím, že už toho bylo dost. Můj muž je unaven.“
„Přijďte zítra slečno Isabel a VY dcero jeho. Vás očekávám zítra.“
A s tím se odmlčel.
Vstaly jsme, vyměnily jsme si vyděšené pohledy. Rozloučily jsme se a odešly.
 
Dlouho do noci jsme si povídaly, co jsme se dozvěděly.
„Beth, nikdy nesmíš nikomu říct, co jsme se tu dozvěděly. Slib mi to. Nechci, aby si na mě ukazovaly a nebo mě litovaly. A nebo při nejhorším by mě chtěli odstranit. Nic za toho nesmí vyjít na světlo.“
„To je přeci jasné Izi. A to samé platí o tobě. Kdyby se to dozvěděli. To, kdo je můj otec. Myslíš, že budu jako on?“
„Beth,“ objala jsem ji, „Nebudeš a ani nejsi.“
„Doufám, že se mu pomstím...“
„To nesmíš. Nenech se ovládat nenávisti a pomstou. Je to špatné, rozumíš?“
Přikývla a dál to nerozebírala.
„Půjdeš tam, kam se hodíš. Můžeš si vybrat. Jestli budeš kráčet po vyšlapané cestě a nebo po cestě plné překážek. Chceš to jednoduší. Nebo chceš o své místo v životě bojovat?“
Nechala jsem ji o samotě s jejími myšlenkami.
Vstala jsem a vyšla před dům, společně s Achillem.
Byl úplňek. Jasná obloha. Plná hvězd.
 
Druhý den jsem se v doprovodu Alexandra, tak se ten muž, který nás přivítal jmenoval, došla k Amothepusovu domu.
Pokynul mi ať vejdu, ale dovnitř nevstoupil. „Nemohu. Čeká jen na vás.“
„Slečno Isabel. Posaďte se. Ať vás mohu chytit za ruce.“
Přisedla jsem těsně k němu a posadila se do tureckého sedu. Chytil mé ruce do svých.
„Ano, máte silnou auru. Vaše síla je v tom, že víte co chcete. Na vaší cestě se objeví mnoho překážek, všechny lze překonat. Nemějte strach. Ani dítě to nezastaví.“
Ucukla jsem „Jak to myslíte? Jaké dítě?“
„Vaše a jeho. Nebraňte se tomu, bude to pro dobro vaše i okolního světa. Tím mu dokážete, že má ve vás oporu. I když to tak nebudete cítit. Možná, možná jen chvíli si budete myslet, že ho dokážete změnit. Ale opak je pravdou, nelze ho zachránit.“
„Jak to myslíte, s kým budu mít dítě. Je mi 12, nemůžu mít...“
Nesouhlasně jsem vrtěla hlavou.
Pokynul mi ať mlčím. „Ano. Teď ne, ale později. Budete pozvána, pozve vás on, ústy druhé osoby. Vy však nesmíte omítnout. Budete se v té chvíli cítit šťastná, pak se budete nenávidět, ale nakonec pochopíte, že to tak mělo být. Budete mít v ruce silnou zbraň. Všichni muži chtějí mít potomky, kteří budou kráčet v jejích stopách. Pozná, že vy jste to co potřebuje aby mohlo plodit silné jedince, ale to bude jeho konec. Pochopí, že si podepsal vlastní rozsudek smrti, až bude pozdě, až nebude návratu.“
A tímto skončil svůj monolog. „Máte nějaké otázky? Ne? Tak zítra zde očekávám vaši přítelkyni. Nikdo se nesmí dozvědět, co jsem vám řekl. Rozumíte? Nikdo.
 
Druhý den za ním šla Beth. Vrátila se až k večeru, byla trochu nervózní.
Do druhého dne jako by z ní nervozita spadla. Chovala se stejně jako vždy. Smála se. Chodily jsme po Káhiře, pyramidách a párkrát jsme se dostali i jinam.
Náš měsíc v Egyptě uběhl strašně rychle, dozvěděly jsme se několik nových kouzel.
Nic z okolního světa nás nerozptylovalo. Nedozvěděly jsme se nic, o tom co se děje.
 
Doma jsme si konečně odpočinuly.
Čekal nás další výlet, a tentokrát už do konce prázdnin. Měly jsme jet za Jamesem.
Katty u něj prožila i měsíc červenec, společně s Remusem a Siriusem.
Elizabeth z toho moc nadšená nebyla.
„Izi. Já je vůbec neznám. A co když se dozvědí, kdo je můj otec. Nemá to cenu.“
„Beth. To snad nemyslíš vážně. Měla jsi vědět, jak se mě zastávali, když se zjistilo co udělal Nikolas. Podrželi mě. A řekli moudrou věc. Řekli – Nesuď člověka, neznáš-li ho. A také, rodinu si nevybíráš.“
Nic neřekla. Podívala se mi do očí a přikývla.
 
U Jamese doma to bylo úžasný. Všichni se měli rádi, a ta atmosféra. Bombastická.
Jeho mladší setřička byla roztomilá. A rodiče taky.
I tento měsíc byl perfektní, Beth si se všemi rozumněla. Získala si všechny svou bezprostředností. A nekonfliktností.
Táta mi vzkázal, abych se o Beth postarala. Neřešil to, že se vše dozvěděla tak brzo. Do Bradavic jsme se měli dopravit vlakem. Kde se k nám měli připojit ostatní.
Konec prázdnin jsme stávili tím, že jsme si opakovali (někteří z nás).
Lily trávila prázdniny s rodiči stejně jako Severus. Selene byla v kontaktu s Katty. „Těšila“ se z přítomnosti Malfoyů a jemu podobných.

18.04.2008 14:00:29
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one