Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Kapitolka k povídce - Utíkej, dokud můžeš! Předchozí naleznete zde!
Stav jejího otce se den ode dne zhoršoval, až nakonec nebyla žádná šance na léčbu!
Uběhlo pár měsíců v očekávání, že to byla konečně ta pravá léčba, když se jeho stav dostal na samý vrchol snesitelnosti a on musel být hospitalizován v nemoci.
 
 
Usmála se na mě, a tím mi vlastně děkovala za všechno, i za to o čem neměla ani to nejmenší tušení. Po zádech mi přeběhl mráz a já se bezděčně zachvěla. Dopis v kapse jako kdyby se začal nepřiměřeně rozehřívat a pohltily mě vzpomínky stejně jako Angel. Pouze z jiného a o to objektivnějšího pohledu. Ne, doopravdy neměl ani nejmenší šanci přežít! Ona to věděla, stejně jako on, jen si to nedokázali připustit a když se tak stalo, bylo už moc pozdě na cokoli. Nezbyl jim čas na to, aby si vše vysvětlili a on odešel bez odpuštění něčeho, o čem ona neměla ani nejmenší tušení. Nevěděla a možná by se ani nedozvěděla, kdo byl vlastně její otec! Čím byl a proč vlastně její matka zemřela. A já právě v tento okamžik věděla, že je čas na to, aby odhalila všechny stíny, které halily její minulost jako černý háv smrt! „Angeliko? Chtěla bych ti něco dát!“
Upřela na mě pohled, který mě několikrát děsil ve snech, stejně jako těšil! „Ano, Kris?“ Ten otazník ve větě nešlo přeslechnout. „Podle výrazu tvé tváře jde o něco hodně moc důležitého, ale…“
„Ne,“ skočila jsem jí neomaleně do řeči, „promiň, ale je to životně důležité! Měla by ses dozvědět pravdu!“
Pokrčila rameny a založila ruce na hrudi. „Jestli se jedná o to, že jsi zabila mého otce, tak… nemusíš nic říkat, já to věděla. Nebo spíš, tušila jsem to už dávno.“
„Jak?“
„Měla jsem podezření v té době, když jste si spolu začali! Ale on vypadal tak šťastně a ty,“ odmlčela se, „líbila ses mi a já tě chtěla poznat. Chtěla jsem vědět jaké to je, když tě někdo miluje a ty jeho.“
„Ale táta tě miloval!“
„Ano, já vím! Ale nedokázal to tak, jak by měla máma!“
„Ach.“ Nic víc jsem ze sebe nedostal, jen ji jemně objala a přitiskla k sobě! „Je mi to tak líto! Pojď, půjdeme si sednout do parku a tam si v klidu přečteš dopis, který ti chtěl poslat tvůj otec! Jen k tomu nikdy nenašel odvahu a já ho našla jen čistě náhodou!“
„Nebyl jediný, že!“ Nebyla to otázka, jen konstatování a já proto pouze přikývla.
 
Drahá Angeliko,
Vím, že jsme si nikdy nerozuměli tak, jak by to mezi otcem a dcerou mělo být, ale miluji tě víc než svůj život. Teď to zní sice pateticky, když brzy zemřu, ale je to pravda. Nejvíc je mi ale líto, že jsi nemohla poznat svoji matku tak, jako já. Kdybys ji však znala, možná…
…bude to znít divně, ale zjistil jsem, že celý život žiji ve lži. Myslel jsem si, že ji znám, že se milujeme, ale všechno to byla jen hra, sprostá hra, která nám zničila celý život. Ty jsi vždy viděla svoji matku jako vzor ctnosti, oddanosti, pokory a lásky. Já však pochopil, bohužel moc pozdě, že vše bylo zcela jinak a proto, proto bych tě rád prosil za odpuštění.
 
Přestala číst a pohlédla na mě, pohled jejích očí byl až téměř děsivý! „Co myslí tím – Prosím za odpuštění?“
„Čti dál,“ pokynula jsem jí a uchopila ji za ruku.
 
Jen mě prosím nezatracuj, ne, pokud nebudeš vědět všechno. A to se dozvíš jen tak, že budeš číst dál a budeš se mě snažit pochopit. I když… možná se k tobě ani tento list nedostane, kdo ví?
Tvoji matku jsem miloval snad od první chvíle, co jsem ji spatřil. A ty jsi jí až neuvěřitelně podobná a to je přímo děsivé. Jen doufám, že jsi nezdědila její povahu.
Zcela určitě se ptáš – proč to říká, ale… neměj strach, pochopíš!
Jak jsem psal výše, zamiloval jsem se do ní na první pohledl a myslel si, že ona to cítí stejně, jak jsem byl bláhový!
Když ses narodila tak se změnila, a když říkám, že se změnila, tak to myslím zcela vážně a ty víš, jaký jsem! Jenže ta změna přišla… byla pozvolná a já si toho všiml pozdě! Jak pro sebe, tak hlavně pro tebe a nezbyla mi jiná šance než to ukončit!
 
„Ukončit? Jak to myslel?“ Opět ten pohled tak podobný jejímu otci. Povzdechla jsem si a silněji stiskla její dlaň ve své. „Čti dál! To je to jediné, co ti mohu říct a pak…. Pak snad pochopíš!“
 
Jsem možná zbabělec, ale svoji vlast miluji! Odešel jsem z armády, abych mohl žít v klidu s ženou, která mě miluje a s dcerkou. Prostě mít rodinu tak, jak jsem si vždy přál a ona, ona to zničila. Miloval jsem ji a stejně tak ji miluji i teď, když píšu tento dopis, ale nemohl jsem jinak. Musel jsem v sobě posbírat všechnu odvahu, která mi ještě zbývala. Všechnu, která mi zbyla po tom všem, co jsem pro svoji vlast musel prožít!
Možná se v mém životě někdy objeví jiná žena, ale tvoje matka bude mít navždy v mém srdci své místo i po tom všem, co se stalo!  
Vím, stále odbíhám od tématu, ale chci tě připravit, musím tě připravit na to, co se dozvíš v následujících řádcích a proto… prosím nenič tento dopis, pokud si ho nepřečteš celý! Nebuď impulsivní jako ostatní a vyslechni si všechno.
Tato věta, kterou teď napíši, mě stála hodně sil, a proto bych chtěl, aby v této chvíli byl s tebou někdo, kdo ti bude oporou!  
Připravena?
Tvoje matka nezemřela přirozenou cestou, někdo ji zabil!  
 
„Ty jsi to věděla!“ nařkla mě zcela nečekaně a vytrhla se mi z mého sevření! Z očí ji šlehaly blesky a já zcela instinktivně o krok ustoupila. Tallinn zavrčel, naježil se a stoupl si přede mě, jako kdyby mě chtěl chránit. „Pokračuj v četbě, prosím! Nedělej předčasné závěry“
 
Tak, je to venku a já se najednou cítím tak volný, že bych snad i mohl v klidu zemřít! To však není všechno, než ti řeknu, kdo to udělal, měla bys vědět všechny okolnosti.
Nic prostě není takové, jak se zdá být!
Tvoje matka byla společensky nevhodná. Doopravdy to myslím tak, že… byla nebezpečná všem a nejvíce sobě! Ne, nebyla šílená, ne v tom smyslu, který by ti přišel na mysl, ale… ano, vždy se objeví to – ale!
Pracovala pro tajnou špionážní jednotku, která měla za úkol dostat se do naší zpravodajské služby a to za každou cenu a já vlastně pochopil, že o ní nevím nic a vlastně ani netuším, jestli mě někdy milovala!
Já opustil kvůli své rodině svoji prosperující práci a ona pokračovala v tom, co začala a dále splétala tu jemnou pavučinku intrik a ani v nejmenším netušila, že jsem ji odhalil. A to, to byla její chyba a zároveň můj osud! A já navždy ztratil i tu poslední jistotu, kterou jsem měl - Jistotu, že rodina je všechno!
 
Možná se ptáš, pro koho pracovala, ale to je v této chvíli jedno. Já však doufám, že se to ani nedozvíš! Vím, že jsem ti tím změnil život, ale nikdy bych nejednal jinak.
Ano!
Konečně ti zodpovím nevyřčenou otázku.
Byl jsem to já!
Já zabil svoji ženu, tvoji matku a snad tím jsem na sebe uvrhl nemoc, kterou mě sžírá a postupně zabíjí!
 
A tímto dopisem bych prosil za odpuštění.
 
S láskou, navždy, tvůj milující otec.  
 
„Ona byla jako já!“ zašeptala tak tiše, že jsem ji téměř přeslechla.
Pohlédla na mě s lehkým úsměvem na rtech.
„Angel, co jsi říkala?“
„Já?“ pohlédla na mě, nevinnost sama. „To se ti asi jen něco zdálo.“
pokračování
05.10.2009 17:24:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one