Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Začínáme nový příběh. Dívka, o které nevíme vůbec nic, umírá. Je smrt konec? Anebo jí vše začíná?

Stála na úpatí hory a shlížela do rokle. Ta proláklina. Něco jí k ní táhlo, naklonila se přes okraj. Udělala jeden krok. Netušila, kde se to v ní vzalo, ale přidala druhý.
Ztratila půdu pod nohama a padala, padala a padala. Zdálo se jí to jako celou věčnost. Přitom to byl jen malý moment, kratičký okamžik.
Poslední, co uviděla. Alespoň, jak si pamatovala. Byl člověk. Stál tam člověk. Nebyl to nikdo, koho již viděla. Takového „tvora“ spatřila, poprvé a doufala, že i naposled. Brzy měla poznat, jak moc se mýlila. Tento tvor, měl být jejím průvodcem, v jejím novém „životě.“
Ještě předtím, však zahlédla jeho oči. Byly jako bezedná studna, černé jako smrt. Protkané bílými „žilkami“, neměly žádné bělmo.
 
Otevřela oči.
Seděla na něčem, to něco bylo pohodlné a mohla se i opřít. „Křeslo.“ Vyjekla. „Kde to jsem?“ Nikdo ji na tuto otázku neodpověděl. Kdo by mohl, když tu nikdo nebyl.
Všude byla tma a ticho.
Z jedné strany se začalo objevovat světlo. Zaostřila. Pomalu se k ní přibližovalo, až bylo jen pár metrů od ní.
Byla to – televize.
Obrazovka chvíli zrněla, ale pak se objevil obraz. Zpočátku neostrý, ale zlepšoval se.
To co uviděla. Na chvíli jí to vyrazilo dech.
Spatřila samu sebe, jak skáče do propasti a rozplácla se na jejím dně. Obraz pokračoval, pouze se změnilo okolí. Teď uviděla celou svoji rodinu. Seděli v kostele. Konala se bohoslužba a pak. Stáli u hrobu, všichni plakali. Spustili do ní rakev a poté odešli.
Zamrkala.
Obrazovka se vypnula a vedle ní se objevil ten tvor. Jako kdyby na ní mrkl. Usmál se a posadil se vedle ní na vedlejší křeslo.
„Vítám tě Elivasten. Vím. Nejmenuješ se tak, ale já ti tak říkat budu.
Je to pocta, že jsem si vybral právě tebe.
Ne pro mě, ale pro tebe.
Já jsem anděl smrti a ty, budeš můj pomocník. Není to nic složitého, ale není to ani snadné. Vybírat si, bohužel nemůžeš. A jaká je tvá náplň práce?
Něco jsem ti zapomněl sdělit. Jsi mrtvá, a nejsi. Zní ti jistě, divně.“
„Jo, to zní.“ Skočila mu do řeči.
Podíval se na ni a lehce přimhouřil oči. „Nepřej si mě rozčílit. Mohla bys toho, litovat. Když mluvím já, ty mlč. Rozuměla jsi?“
Přikývla.
„Budeš chodit po světě a hledat mě lidi, kteří si podle tebe, nezaslouží svůj život. Nebudeš je zabíjet. Ne, to není v popisu naší práce. I když, líbilo by se mi to.“ Zamumlal roztržitě. „Tak. Vraťme se k tomu, kde jsem skončil. Jo. Už vím.
My jim ten život změníme, jak už jsi správně pochopila. Jak doufám. Nejsme žádní průvodci, ani strážníci. My jim tak trochu, budeme dělat, ze života peklo. A oni pak spáchají něco, za co je postihne spravedlivý trest. Nějaké otázky?“
„Trest?“
„Ano. Řeknu ti příklad. Dívka svede přítele své sestry. Nedělá si z toho vrásky. Pak se však něco stane a její sestra si ublíží. Anebo se bude snažit ublížit té mrše.
Kdo je víc vinný?“
„Ta, co svedla toho kluka.“
„Ano, i ne. Podle toho, kdo na to nakonec doplatí. To záleží na tobě. Ty budeš rozhodovat o vině a nevině. Uvidíme, jak si povedeš. A ještě něco. Kdy si myslíš, že jsme nastoupili my? Nechám ti, čas na přemýšlení. Pak mi sdělíš, na co jsi přišla. Můžeš jít. Zítra,…“

Zemřela, ale stále je ještě mezi námi. Čím si zasloužila tuto poctu? Anebo snad, prokletí?

1. kapitola

07.07.2008 18:20:47
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one