Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Tak jo, máte tady poslední třetinu povídky o Smrti atd.,... No, příští kapitolka už bude o tom, co se děje teď.
Tak si to užijte.

Příběh Theodora Windsdorfa:
 
„Tede, dnes bych raději zůstala doma. Není mi moc dobře a…“ odmlčela se a odběhla. „…raději běž sám.“ stihla ještě zavolat. Zbytek jejích slov, zanikl ve zvuku zvracení.
Muž jen mávnul rukou a vyšel z domu. „Nejspíš jen snědla něco špatného,“ uklidňoval se v duchu a nastoupil do auta.
Během cesty a ani v průběhu rodinné oslavy si nevzpomněl na to, že bylo jeho manželce zle! Myslel jen na to, jak si užil. Nikdo mu nepředhazoval, kolik toho zase vypil a ani nemusel řídit. Jejich syn jej odvezl domů a druhý den, bez problémů, přivezl auto.
Ráno, s kocovinou jako dobrou kamarádkou, neměl ani pomyšlení se ptát, jak se včera měla. Nezeptal se ani na to, jak se jí dnes daří a jesti je to lepší.
 
Zazíval a pohledem zavadil o místo, kde měla ležet jeho žena. Její polovina postele však byla rozházená. Když položil ruku na prostěradlo, zjistil, že je ledové. Zavrtěl hlavou, protřel si ospalé oči, malátně vstal z postele, a vyrazil směr, koupelna.
Koupelna na patře však byla zamčená!
Nedivil se tomu – nejspíše se Melody sprchuje, a tak zašel do přízemní. Osprchoval se, vyčistil zuby a vyrazil na zahradu. Na jídlo neměl ani pomyšlení. Po tom flámu, ze kterého se vrátil v brzkých ranních hodinách, měl žaludek jako na vodě a nesnesitelně jej bolela hlava, jako kdyby ani nebyla jeho.
Sedl si do altánku a na chvíli zavřel oči, alespoň si to myslel. Když se probudil, hodiny ukazovaly jedenáct.
Když se, k odpolednímu, vracel zpět do domu, jeho žena nebyla nikde k nalezení. Jaké bylo jeho překvapení, když ji našel v posteli. Přikrytou až ke krku, jak hlasitě oddechovala. Nechtěl ji budit a tak napsal jen krátký vzkaz, kdyby se probudila dřív, než se vrátí, a odjel do města na nákupy. Nyní svým autem.
 
Vrátil se až k večeru, ve městě potkal pár přátel a tak si zašli popovídat o starých časech, k jednomu z nich. Nezůstalo samozřejmě jen u čaje. Zahrály si několik partiček pokeru a vypily pár piv. Za tři hodiny dokázaly pomluvit, jako staré babky, několik svých spolužáků ještě ze střední.
Přišel domů, potichu, kdyby náhodou ještě nespala. Byla však v posteli. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Vzal si peřiny, a aby ji nezbudil, ustlal si v obývacím pokoji, kde si zapálil krb. Sice se mu zdálo zvláštní, že je celý dům promrzlý a nejede topení, ale více se nad tím nepozastavoval. Byl ospalý a hlavně, unavený.
 
Crrrrrrr!
„Zatracenej telefon, já se na to vyse…“ zaklel a spadl, jak se mu pod nohy zamotala telefonní šňůra. „Kterej vůl to sem dal.“
Crrrrrrr!
„Já ten křáp rozbiju!“ zanadával opět, ale vydal se za zvukem. „Haló, kdo volá?“
„Tati, dneska se měla zastavit máma. Nevýš co s ní je? Předevčírem…“
Ted, si položil ruku na čelo a zavrtěl hlavou. „To už je dva dny? Jak to, že nepřišla? Dnes… teda včera, když jsem se probudil, tak spala. A pak…“
„Mám přijet?“
„Ne, to je v pohodě. Myslím,… včera bylo Melody jen trochu zle a tak… Já za ní zajdu a pak zavolám,“ domluvil a zavěsil telefon.
Trochu zmatený se vydal po schodech nahoru do ložnice. Měl špatnou předtuchu, zdálo se mu, jako kdyby něco přehlídl, jako kdyby… Dál nedomyslel, rozběhl se a zastavil, až před postelí ve které spala jeho žena.
A tam, tam mu to došlo. „Jak jsem mohl být tak slepý,“ zanaříkal a složil se u nohou postele. Svíral její ruce ve svých dlaních a po tvářích mu tekly slzy.
V tomto rozpoložení jej našel jeho syn.
 
***
 
„Tati, nestůj na tom mrazu jen v ponožkách a spodním prádle. Vrať se do domu nebo nastydneš. Anebo jestli chceš… můžeme se obléci a vyrazit ven, na hřbitov,“ polkl. „za mámou. Byla by ráda,…“
Otec se na něj otočil, s rozčíleným výrazem ve tváři, promluvil. „Ne! Já na Melody počkám doma, za chvíli by se měla vrátit ze školky i s Peterem.“ zmlkl a opět pohled stočil směrem ven.
Syn jej vzal v podpaží a zavedl do tepla domu.
Teodor se na něj podíval nechápavým a hlavně zmateným pohledem. „Kdo jste?“   
Mladému Windsdorfovi, se zaleskly oči, ale držel se. „Tati, to jsem já… Peter. Poznáváš mě přece? Jsem tvůj syn.“
„Jasně,“ okřikl ho. „Copak si myslíš, že je tvůj otec senilní!“
 
***
 
„Prosím vás, je to klinika paní Eleonory Paliani? Rád bych se u vás zastavil. Jde o mého otce, já nevím… nevím, co s ním. Nedokážu se o něj postarat.“
„Dobrá! Zastavte se zítra, můžete svého otce vzít sebou.“
„Petere, pojď za námi. Máma se tě chce na něco zeptat ohledně našeho vnoučka!“ ozval se ze spodního patra hlas pana Windsdorfa.
„Promiňte, musím za otcem,“ pronesl a zavěsil. „Promiň mami, ale tohle já nezvládnu.“ zamumlal a obrátil oči k nebi. Protřel si oči, podíval se do zrcadla. Otřel si oplakané tváře a pomalými kroky se vydal za svým otcem.
„Copak byste chtěli?“ pronesl, hned jak vešel. Pohled, který se mu naskytl, opět vehnal slzy do jeho očí. Otec seděl v křesle a mluvil na někoho, kdo seděl naproti.
„Já vím, už je tady,…“ zašeptal a otočil se na svého syna.

16.03.2009 18:08:03
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one