Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Seznámení a plán.
 
Najednou bylo ticho. Pouze muž, který nakukoval do okna, otočil svůj zrak na ni. Rozhlédla se kolem a pomalým krokem, se vydala k němu.
„Ahoj, já jsem,…“ Zakoktala se, podívala se do země a ztěžka polkla. „Tak to je super. Chovám se jako ta největší slepice. Ještě začít kdákat.“
Usmála se a svůj pohled zvedla na něj. On si ji zvědavě prohlížel. Čekal co z ní, vypadne.
„Hledáš něco? Mohla bych ti nějak pomoci?“
Zavrtěl hlavou. „Mně už nikdo nepomůže, já jsem ztracenej případ.“  Otočil se a pomalu se vzdaloval od domu.
„Počkej, já,… Třeba bych ti pomohla. Nemůžeš to vzdát, třeba není ještě všechno ztraceno. Nevyzkoušel jsi možná všechno.“
Zastavil se, nejspíš přemýšlel. Pak se otočil a promluvil. „Co ty můžeš vědět.“
„Divil by ses, ale to je teď vedlejší. Chtěla jsem ti pomoci, ale když nechceš. Nemůžu tě nutit, byla to tvoje volba.“ Lehce se usmála a otočila se čelem k domu.
„Co chceš dělat.“ Vykřikl, zajíkl se.
„Zeptat se, jestli jim nevadí, že jim cizí chlap čumí do baráku.“
Uslyšela rychlé kroky a pak ji někdo surově otočil k sobě. Zrychleně dýchal a tvářil se jako vrah. „To nesmíš.“ V jeho hlase zazněla jasná výhrůžka.
„Nedivím se jí, taky bych se tě zbavila.“
Jeho stisk zesílil, ona však nic necítila, jen se stále usmívala.
„Co víš?“
„Jestli mi chceš ublížit. Pak ti nemohu pomoci.“
Povolil svůj stisk, ale nepustil.
„Jak bys to dokázala. Ani já nevím, jestli si její odpuštění zasloužím.“ Odmlčel se. „Ublížil jsem jí, nevědomky, ale ublížil. Měli bychom si někam sednout a já ti vše povím. Nevím proč, ale myslím si, že ty,… Snad to dokážeš.“
„Proč tak rychlá změna názoru?“ Usmála se.
Zavrtěl hlavou. „ Nevím, svědomí? Něco mi říká,…“
„Také slyšíš ty hlasy?“ Skočila mu do řeči.
Zíral na ni jako, kdyby ji viděl poprvé v životě. (Taky, že jo.) „Možná to není ten nejlepší nápad.“
„Já nejsem blázen, já,… To je fuk, kdo jsem já. Pojď, popovídáme si a uvidím, jestli ti dokážu pomoci.“
 
Seděli v kavárně. Všude bylo mnoho lidí, ale jim nikdo nevěnoval pozornost. Mluvili a křičeli na sebe.
Ten okolní hluk jí lezl na nervy a to nehorázně. Na chvíli si pomyslela, jak by to bylo skvělé, kdyby tu bylo ticho.
Za okamžik se zdálo, jako kdyby se zastavil čas. Její společník jen zíral a na sucho otvíral ústa. Vypadal tak komicky, že se musela rozesmát, nešlo to zastavit.
Když se uklidnila. (Šikovná.) Pomyslela si: Jasně, ty můžeš mluvit, kámo
Jakmile byl schopen se pohnout, vyskočil a výhrůžně si ji měřil. "Co jsi zač?"
"Já-já,..." Znovu se zakoktala jako předtím. "To je fuk! Jsem tu, abych ti pomohla. Tak si toho važ!"
"Cha, cha, cha. Dovol, abych se zasmál."
"Už jsi to udělal." Skočila mu do řeči.
Zamračil se a zvedl skleničku, kterou na jeden zátah vypil. "Jak bys mohla. Nic o mě nevíš!"
"Myslíš?"
Opřel se zády o zeď a čekal, co mu poví.
Pohodlně se usadila, založila ruce na prsou a spustila.
...
...
...
...
...
...
Když dokončila svůj monolog, podívala se mu do očí a čekala. Sama nevěděla na co, ale tušila, že musí. (Chápete? Já ne.)
Nasucho polkl a přejel si dlaní po zarostlé tváři. Posadil se a položil hlavu na stůl. Pak se posadil rovně, přikývl.
"Tak vidíš, že o tobě něco vím!"
"Něco?" Zavrtěl hlavou a dodal. "Všechno."
"Takže,..."
"Jak mi chceš pomoci? Co za to budeš chtít?"
"Začneme od konce. Nechci nic. Neexistuje žádná věc, která by mi pomohla. V ničem! Jak ti pomůžu? No, dobrá otázka. Budu se muset spřátelit s tvojí snoubenkou."
Jeho výraz tváře ztvrdl, ale neřekl nic.
"Potom,... Nech to na mě! Můj čas je omezený. Záleží na tom, jak moc tě nenávidí. A jak moc tě milovala. I když,... Nic jsi jí neudělal, pokud vím. Uvidíme."

04.08.2008 10:06:33
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one