Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

10. Každý z nás musí jít svojí cestou! 1/3

Jedná se o povídku

 

Smrt je jen začátek


Doopravdy všechno smrtí končí? Nebo je to začátek, či pokračování něčeho dalšího?
Co když se objeví někdo, kdo ti nabídne šanci?
Budeš souhlasit! Nebo půjdeš někam, kde to neznáš a nevíš co tě tam může potkat! Co když nebudeš mít na výběr! Co pak?
Moci znovu žít, ale za jakou cenu! Jsi ochoten podstoupit vše, abys žil! Bude to život! Nebo živoření?
Tak co si myslíš! Kde je pravda!



Nikol vyděšeně zírala do téměř šílených ženiných očí. Udělala krok vzad a narazila do zdi. Mel se stále blížila, ruce mířily na dívčinu tvář. „Já přeci nechci,…“ polkla a donutila se k tomu, aby vykročila vpřed, „…nechci ti vzít tvoje dítě.“
Proč! Proč jsi tedy přišla!“ zařvala, až jí od úst odlétly sliny přímo na vyděšenou Nikol. Ta potlačila chuť se otřást hnusem a vynutila si na tváři úsměv. „Mluv ty bestie, zrůdo!“
Já…“ Dítě, nebo co to svírala v náruči, se otřáslo a začalo ze sebe vydávat roztodivné zvuky. „… chtěla bych ti jen říct, že tvůj… Mike je mrtvý. Chtěl by se s tebou rozloučit a pohlídat vaše dítě do té doby než se k nim přidáš i ty.“
Na Melisině tváři se na chvíli objevil nepatrný úsměv. „Ano,“ zasněně pohlédla z okna a posadila se na postel. „Dítě“ zavřelo oči.
Nikol si ulehčeně oddechla a povolila pevný stisk, kterým svírala malého plyšového medvěda. S dutou ranou dopadl na zem. Zavadila o něj pohledem, něco na něm ji upoutalo. Z jeho několikrát zašívaného bříška vypadl přívěšek. Ohnula se, dotkla se jeho povrchu a v tu chvíli jako kdyby do ní udeřil blesk. Nádherný veliký přívěšek v bílém zlatě ve tvaru květu a vprostřed se nacházel velký diamant.
Mel?“ Žena se na ni otočila nepřítomným pohledem. „Je to tvoje?“
Co?“
Nikol si dala ruce před obličej a několikrát si jimi přetřela oči. „Tenhle přívěsek, je tvůj?“ vzala jej do dlaně a položila před Melinu tvář. Ta jen zmateně zavrtěla hlavou a pohled se jí opět zamlžil.
Neodpověděla.
Dívka opět upřela pohled na přívěšek, několikrát po jeho konturách přejala prsty a poté zavřela oči.


Smích.
Ty bestie! Vražedkyně!“
Pláč.
Já… nechtěla jsem to udělat. Donutil jsi mě k tomu.“
Opět smích a poté následovalo ticho. Až znovu promluvil mužský hlas. Hlas, který zněl jako kdyby z jiného světa. Dutý, neosobní. „A čím?“
Slíbil jsi…“
Chladnost jeho hlasu přibývala na intenzitě. „Vzal jsem si tě jen proto, že byl tvůj otec někdo! Kdo by si vzal takovou nulu a ošklivku jako ty? Hmm? Buď trochu sebekritická.“
Rozplakala se, štkala a její hlas se třásl. „Nikdo tě nenutil,“ hlas jí selhal, „nikdo tě nenutil k tomu, aby sis mě vzal. Nikdo!“
Jsi si jistá!“
Co po mě chceš!“
Její polknutí bylo jasně slyšitelné. „Od… od… odpuštění,“ zmlkla.
Nikol udělala několik kroků vpřed, aby viděla do ženiny tváře. Hleděla dopředu na mlžný téměř neviditelný objekt, osobu a ženou nebyl nikdo jiný než… Elizabeth, a poté se její obličej změnil na tvář ředitelky sanatoria.
Smích.
Otočila se na mlžný opar – muže, jeho úsměv nabral na ďábelskosti. „Ty jsi mi sebrala život a chceš odpuštění? Nejenom, že jsi mi jej zkazila, ale nakonec jsi mě i zabila!“
Já,…“ žena se zvedla ze židle, „zlomil jsi mi srdce! Podvedl jsi mě s mojí přítelkyní! Zasloužil sis to! Nic od tebe nechci, vypadni!“
Ale,“ mlha začala nabývat plnějších tvarů, „víš, že si přitěžuješ?“
Místností se rozlehl děsivý výkřik plný bolesti. Elizabeth - Eleonora se zhroutila k zemi. Přízrak se prohnal jejím tělem a zmizel ve zdi domu. „Těším se nashledanou!“
Smích a pak jen ticho.
Na zemi se otřásala žena…


Nikol se rozhlédla kolem sebe. Nic se nezměnilo. Stále seděla na zemi a kousek od ní se nacházela Mel. Její pohled byl netečný, ale usmívala se a stále něco šeptala. „Děkuji Miku, že jsi mi odpustil. Setkáme se spolu a opět budeme šťastní. Šťastní tak, jak jsme měli být… všichni.“ Opakovala tahle slova stále dokola jako modlitbu, mantru.
Super! Jeden úkol je za mnou a ani nevím, jak jsem to dokázala. Nyní mi zbývá jen…, která z těch dvou?“ zamyšleně vyhlédla z okna.
Mraky, které byly ještě před několika okamžiky ocelově šedé, pomalu ztrácely na své hrůznosti. Začaly skrz ně prosvítat sluneční paprsky. Počínaly si obezřetně, ale snažily se.
Přes tvář jí přelétl lehký úsměv.
Jdeme dál!“

***

Něco na příběhu těch dvou žen jí nesedělo. A nejenom na něm. Jako kdyby je spojovala téměř neviditelná pavučina lží a intrik. Co měly jejich život společného? Která událost anebo osoba je spojovala?
Anebo bylo všechno úplně jinak?
Proč se v téměř každém z těch příběhů vyskytoval ten zatracenej medvěd?
Proč se jí zdálo, že zná tu brož, která se v něm právě teď skrývala?
Proč se tváře Elizabeth a Eleonor v té její vidině vyměňovaly?
Samé proč, ale odpovědi žádné.
Minulost skrývala mnoho otázek a jen ona na ně mohla nalézt odpověď. A to z jednoho prostého důvodu. Měla tu moc dostat se do tajemné minulosti a najít to, co je všechny spojovalo.
Proč se vlastně všichni sešli v tomto domě? Co má tenhle dům společného s životem a smrtí?
Opět zavřela oči jako tolikrát a nechala se unášet myšlenkami na to, co bylo a co už nemá sílu změnit.
Možná to všechno začalo už ten den, kdy zmizela její sestra. Jediný člověk, který ji chápal.
Měla pohřeb a pro všechny zemřela, ale jí stále něco říkalo, že pravda je úplně někde jikde a pak... ta podoba. Nebylo možné, aby byla tak věrnou kopií. Pokud by šlo jen o jméno. Mohlo by se jednat o běžnou shodu jmen, ale ta tvář, ty rty,...
Jediné, co teď mohla udělat bylo... zeptat se. Možná bude stačit jedna jediná otázka. Otevřela oči a vydala se do pokoje Eleonor Paliani.
Zaklepala na dveře, ale nikdo se neozval. Nenechal se však odradit a s hlasitým – promiňte, stiskla kliku a vešla dovnitř. Ihned ji padl pohled na třesoucí se hromádku lidského neštěstí. Několika rychlými kroky byla během okamžiku u ní a několik vteřin se rozhodovala, co udělá a pak... „Eli, jsi to ty?“
Niki?“ zmateně, „jsi to doopravdy TY?“ pohled těch nevidomých očí jí vehnal slzy do těch jejich.
Přikývla, i když věděla, že to ona nemůže vidět.
To jsem ráda, že jsem tě konečně zase našla. Tak dlouho, tolik let... jak je to vlastně dlouho?“

Možná by se teď hodilo malinké vysvětlení, ale nebojte... za chvíli se dozvíte vše. Prostě není všechno jak se zdá a životy všech přítomných se nám začínají proplétat. A my zjišťujeme, že... nechte se překvapit.

Eli, řekneš mi konečně celou pravdu? Proč jsi vlastně zmizela? Proč všichni věřili tomu, že jsi zemřela? Proč? Kdo jsou všichni tihle lidi?“
Lidi? Vždyť...“ polkla, „já jsem tu sama!“
Ne, nejsi! Copak jsi zapomněla na sestru Neli, sestru Beth, Teda a co Mel ani na ni si nepamatuješ?“
Jak TY o nich můžeš vědět! Vždyť... ne, to je nesmysl!“
Slečno,“ ozvalo se za Nicolinými zády a dotek na jejím rameni ji donutil, aby se otočila čelem k ženě, která na ni promluvila.
Kdo jste?“
Slečno Nikol, měla byste chvilku? Chtěla bych si promluvit o stavu vaší sestry a hlavně, o její chorobě.“

Seděla ve světlé a přívětivé místnosti, která pomalu uklidňovala její rozechvělé a rychle tlukoucí srdce. Opět se napila lahodného vína ze skleničky a jeho barva ji vehnala růž do lící.
Už je to v pořádku? Muselo Vás překvapit, že vypadá takhle. Já vím. Nestává se moc často, že se shledáte po letech s někým, kdo měl již dávno zemřít, že ano? Víte, moc mě překvapilo, když jste se tu objevila a představila se mi. Musela jsem vidět její reakci a dopadlo to tak, jak jsem očekávala.“
Nikol nejevila žádné známky rozpaků, i když byl celý její mozek jeden velký guláš. Co se vlastně stalo s klinikou? „Víte, neviděla jsem ji od svých... myslím, že od pěti let. Jediné, co si pamatuji...“ lehce se umála. „Tehdy mi povídala takovou směšnou pohádku a to bylo naposledy, kdy...“
Ano. Ale možná neznáte celý její příběh. Ten život, který si vytrpěla. Doopravdy bych nic z toho nepřála ani tomu nejhoršímu nepříteli. Vše to vlastně začalo, když jí byla pět let. Stejně jako tehdy vám. V tu dobu se vlastně změnil nejenom její život, ale i ten váš. Zajímavá shoda náhod. Nemyslíte?“
Dívka jen pokrčila rameny. „Co se tedy stalo?“

V den jejích pátých narozenin jí zemřela matka. Jediný člověk, který ji do té doby miloval. Jediné, co jí zůstalo byly vzpomínky, ale ty začaly pomalu blednout v temnotě dalších dnů, které následovaly poté.
Její otec ji několik dlouhých let týral, společně se svojí novou ženou, družkou. Ale pak přišla záchrana a ona si myslela, že už všechno zlé skončí. Nedlouho na to se však poučila, že neštěstí doopravdy nechodí po horách, ale po lidech. A pokud se mu někdo zalíbí, tak se ho doopravdy nezbaví. Možná to byla nějaká kletba, kdo ví?
Adoptovala ji rodina s jedním vlastním dítětem a ona se vlastně stala její chůvou. Nejspíš to tak nebrala ani jedna z nich, ale...
Když dosáhla věku, kdy by se mohla vdávat. Její život se opět změnil. Peníze docházely a někdo je musel sehnat a proč by to nemohla být mladá a pohledná dívka, která podle nich jen profitovala z toho, že se dostala do jejich rodiny a mohla se honosit jejich jménem.
Pannenství bylo v té době výnosným obchodem, i když jen poprvé. Pak už byly peníze v menším množství, ale byly.
Ale dívka se začala po pár letech vzpírat a bylo třeba se jí zbavit. No a pak se začali dít ty divné věci.

Moment,“ přerušila to vyprávění Nikol. „Tím chcete říct, že... Eli nebyla moje pravá sestra? Jak se tedy dopravdy jmenovala?“
Nela...“
To je nemožné!“ vyhrkla dřív, než mohla žena pokračovat dál. „A jak to bylo dál?“

Jednoho dne prostě zmizela a po pár dnech.... No, nikdo nechápal jak to mohli tak rychle uzavřít a prohlásit ji za mrtvou, když se vlastně nenašlo žádný tělo, že? Každému to přišlo divné, ale nikdo se na nic neptal.
Bez důkazů a beze svědků odsoudily její adoptivní rodiče a jejich legitimní dcera byla dána do domova.
Tady by vlastně mohl její příběh končit a začít ten Váš, ale vše bylo jinak. Utěk, který si plánovala poslední tři roky se jí však nezdařil. Muž, který jí s ním pomáhal byl vlastně překupník. Snad si myslela, že ji miluje, kdo ví? I přes to všechno se však nevzdávala. Stále doufala a věřila. Naděje přeci umírá jako poslední, ne?
Zase se zalíbila nějakému muži, a ten to s ní nejspíš myslel vážně. Nebral ji však jako ženu, ale jako dítě. Několik let se se svou ženou snažili o vlastní, ale to vždy zemřelo dřív, než se mohlo narodit. Jeho manželka po několika takových nezdarech vážně ochořela a nedlouho nato by snad i zemřela. Ale on si vzal do péče tu životem zkoušenou dívku a jeho žena se jako zázrakem uzdravila.
Ona vystihovala jeho jasnou představu o dítěti. On byl bohatý a měl mnoho kontaktů a staral se o ni jako vzorný otec, ale bohužel zemřel.
A tím její štěstí nekončilo i její nová matka ji brala jako svou dceru. Všechno vypadalo tak klidně a snad i ona začala věřit tomu, že je všemu špatnýmu konec.
Po několika letech se zasnoubila a vdala, ale během svatby se vše zase vrátilo do těch špatných kolejí. Úmrtí kněze, chvíli poté, co je oddal.
A pak po pár letech na líbánkach zmizel její manžel. Muž kterého tak moc milovala.
Opět se jí zhroutil celý svět. Z té krásné a milé dívky se pomalu stávala zahořklá žena. Trvalo to několik let a... v té době se opět jmenovala jinak, Elizabeth. Její adoptivní matka se vdala za bohatého muže, který se potřeboval té dívky zbavit a tak jí domluvil svatbu.
Elizabeth tomu nemohla v první chvíli uvěřit, ale do toho muže se zamilovala stejně tak, jako do svého předchozího manžela. On na ní však viděl jen a jen peníze a pak, pak se jí chtěl zbavit, ale nakonec se mu to všechno vymklo z rukou a...

Nikol ji tentokrát opět přerušila a pokračovala tam, kde ta žena přestala. „Přistihla ho, v té době ještě jako snoubence, inflagranti se svojí přítelkyní a tam se v ní něco zlomilo. Všechno co se v ní za ty roky nahromadilo muselo ven a v tu chvíli se z ní stal vrah.“
Ano, ale nebyla to zas tak úplně pravda. Vždy se objeví ale a v ten okamžik jich bylo tolik, že vše splynulo v jedno. Elizabeth si vlastně ani nepamatovala, že by je zabila. Jediné co viděla bylo, že střílí a všude je krev. Ale stala se jen obětí intrik a podvodů. Všechno to byla jen jedna velká hra na to, aby se jí zbavili. Ještě, že existoval někdo, kdo nad ní celou dobu držel ochrannou ruku. Byl to její strýc. Jestli v ní byl v příbuzenském vztahu, anebo to byl jen známý, to nikdo neví. Ale byl něčím zvláštní... stále nosil brýle, které nesundával ani ve tmě a byl výborným detektivem na oddělení vražd.
Bohužel neprokázal její nevinu. Oběti byly na místě činu. Oba dva byli mrtví, zastřeleni. Jejich krev se našla na celém jejím těle a oblečení a hlavně se přiznala. Pokusila se o sebevraždu, ale ani se jí nezdařila. Stejně jako všechno co udělala za celý svůj život.“
Proč by jen byla prokletá?“
Elizabeth poté tvrdila, když se dostala z psychiatrické kliniky, že se chce svému muži omluvit a chtěla vyvolat jeho ducha. Stejně jako se před lety snažila vyvolat ducha svého předchozího manžela. Ale opět se stalo to samé jako tenkrát.“
Proto ty tváře!“
Prosím?“
Ale nic.“
Nikol se na chvíli zamyslela. Vyvolávaní duchů, mrtví lidé, kteří už měli být dávno na druhé straně. Snad... mohl by být tohle důvod všeho? Ten zatracenej zchátralej brloh.
Mohla byste odpovědět na pár otázek? Znáte nějakou slečnu Melánii, která potratila po hádce se svým nastávajícím, který nedlouho na to zemřel?“
Ano, je naším pacientem a před pár hodinami se její stav přímo neuvěřitelně zlepšil. Dokonce i jeden z našich dalších pacientů chce kontaktovat svého syna a poděkovat mu za to, že mu věřil.“
To je dobře a ten muž, jmenuje se Ted?“


22.11.2010 19:49:16
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one