Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Abych vám tuhle povídku připomněla... podívejte se sem. To je předchozí kapitolka.
 
****

Věděl, že má Petra, ale jeho hlava byla plná toho tajemného mladíka o kterém věděl jen to, že se jmenuje Richard a má nádherný z... oči.
V duchu se ušklíbl.
Kdyby jen oči!
Ten jeho ukázkový zadeček přímo lákal k tomu, aby se ho dotkl, a nejen k tomu.
Kráčel jako tělo bez duše a proto také narazil do jakéhosi muže, který jej sjel tak kritickým pohledem, že by se za něj nemusel stydět jeho milovaný bratr. Poté jen zavrtěl hlavou a pomalým krokem odcházel.
Michal nevěděl, kde se to v něm bere, ale musel na něj zavolat: „Promiňte pane, ale neznáme se?“
Muž se s úsměvem ohlédl a v jeho očích nebezpečně zajiskřilo. „Ty jsi Michal, že?“
„Jak...,“ zakoktal.
Jako kdyby to ani nebyl on.
„Já jsem George a kdysi dávno jsem ti zachránil nejenom život, ale taky tu tvoji dětskou prdelku.“
„Vy...“ Opět to pro něj netypické zakoktání. „Jste ten muž, který...“ polkl a o krok ustoupil.
Opět ten úsměv. Právě ten, který mu otevřel dveře do zcela jiného světa, než který do té doby znal. Ukázal mu lásku, kterou si myslel, že už nikdy nepozná. Ne poté, co zemřela jeho matka.
Muž však pokračoval dál jako kdyby Michal ani nepromluvil.
„Kdysi dávno jsem poznal milého a nevinného chlapce, který již ve svémraném dětství poznal, co je to ztráta nejenom naděje, ale i nevinnosti.“
„Ti chlapi,...“ opět jej přerušil „co se s nimi stalo?“
Muž jen pokrčil rameny a měl se k odchodu.
„Já...“ zašeptal Michal.
Pohled muže se k němu opět stočil.
„Nešel byste se mnou na kávu? Chtěl bych se Vám dodatečně odvděčit za to, že jste mě zachránil. Kdyby nebylo Vás,“ zavrtěl hlavou a pokračoval, „kdo ví, kde bych byl právě teď!“
Zase ten úsměv, který v něm vyvolal nostalgické vzpomínky na matku, kterou vlastně ani pořádně neznal. Jediné, co si z ní pamatoval byly ty oči a úsměv.
„Dobrá, ale odměňovat mě nemusíš. Úplně mi postačí to, že svůj život nezahodíš a pořádně si ho užiješ.“
„O to nemějte strach,“ vetoval taktéž s úsměvem.


Daniel nedočkavě, i když to je trochu silné slovo, vyhlížel svého bratra, který se měl dostavit na zkoušku svatebního obřadu jako zastupující svěděk a měl, jak nečekané, spoždění.
Miláčku, však se za chvíli objeví. Neměj strach, určitě se mu nic nestalo a nenechá si přeci ujít tak nádhernou událost, aby viděl štěstí svého bratra.“
Michal? Nenech se vysmát. Ten na to buď zapomněl anebo to uděl naschvál.“ Otráveně se obrátil ke své snoubence zády a usmál se na její svědkyni Ráchel. Krásnou rusovlásku s opravdu hlubokým deko... pohledem. „Jakpak se vede má drahá?“
Dívka zrudla jako rajské jablíčko. Jak by ne, když s ní mluví ON. Ona jen pouhá hloupoučká patníctiletá holka a on... budoucí šéf nejenom jejího otce.
Přistoupil k ní blíž a ukazováčkem lehce nadzvedl její bradu. Nevěnoval pozornost zalapání po dechu jeho snoubenky, která udělala několik vratkých kroků směrem k nim. Zastavil ji však dotek na paži. Ohlédla se a uviděla svého otce, který jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a zašeptal: „Nech to být!“ varovně.
Do očí jí vyhrkly slzy, ale musela se ovládat! Přece nezostudí svoji rodinu!
Nenechá se vyvést z míry tím budižkničemem, který se za několik dní stane jejím mužem. Ne, ona je dáma a umí se ovládat.
Copak se to tady děje“ ozvalo se úštěpačně.
Doopravdy, tahle jízlivá mluva se k vám úžasně hodí, mladíku.“
Daniel se otočil a arogantním pohledem sjel dva nově příchozí. Jedním z nich byl samozřejmě jeho zbožňovaný bratr. Druhým mužem byl...
Jak se tady můžete ukázat, když,...“
Michal nechápavě pozoroval reakci svého bratra. Poté však nabyl ztracené rovnováhy. Vzal svého hosta za paži a majetnicky si ho k sobě přitáhl. „Vůbec mě nezajímá co máte spolu za vztah! Teď je to můj přítel a pokud se ti nelíbí jeho přítomnost tady, tak můžeme jít oba dva pryč.“
Co vyvádíš Michale? Nikdo ti tu tvoji hračku nebere,“ vyplivl otráveně. Pohladil Ráchel po tváří a nechal ji stát na zcela roztřesených nohách až téměř upadla.
Mladší z bratrů jen zavrtěl hlavou a téměř lítostivě se obrátil na svoji budoucí švagrouvou, která jej sjela chladným pohledem za který by se nemohl stydět ani jeho otec. „Skvěle se k sobě hodí,“ zamumlal polohlasně. Slyšel to však jen jeho doprovod, který se nepatrně ušklíbl.

Celá „rodina“ se sešla před malým kostelíkem, čekalo se jen na ženichova svědka, kterým nakonec zůstal jeho bratr. Samozřejmě měl zase zpoždění, ale bylo způsobeno něčím zcela jiným než všichni čekali.
U chodníku zastavil nablýskaný mercedes a z něj vystoupil muž v černém obleku, aby přidržel dveře vystupující ženě latinského původu. Ze dveří spolujezdce vystoupil nejmladší Stejskal, nepatrně se usmál a přistoupil k dívce kterou letmo políbil na hřbet ruky.
Téměř všichni zalapali po dechu a nejvíc Petr Kříž.
Pár chvil na to zastavilo za autem další a z něj vystoupil nám známý George. „Slečno Paolo, jak se vám líbila cesta?“ Uklonil se přede dívkou, která mu s úsměvem pokynula, aby zanechal toho podřízeného chování. „Ale George, nejsme na žádném banketu tak zanechte těch formalit.“
Děkuji, slečno.“
Michal uchopil neznámou dívku jménem Paola za ruku a přistoupil ke svému bratrovi, který si ji s velkým zaujetím prohlížel.
Jak už jste jistě zaslechli, tahle dívka je Paola a je to moje přítelkyně!“ oznámil zcela bez emocí. Přitáhl si ji blíže k sobě a přede všemi ji vášnivě políbil.
To snad,“ zašeptal Petr, „nemyslí vážně!“
Mladší Stejskal se na něj s úměvem otočil, laškovně mrkl a olízl si rty.
Myslí!“ zašeptal mu těsně u ucha George a přitiskl se k němu, tělo na tělo. „Přeci si s sebou na svatbu svého bratra nevezme svého blízkého přítele.“

Paolo, jak se cítíš? Nebylo ti to doufám nepříjemné? Já jen.... Tohle mi totiž poradil George a ty jsi se mi zdála jako nejlepší možná volba. Kvůli tomu, že vlastně procházíš téměř těmi samými obtížemi jako já.“
V pořádku. Já stejně vím, že jsou moje šance téměř nulové. Podívej jak vypadá šťastně.“
Její pohled se zastavil na spokojeně se tvářící dvojici.

Pohlazení po zrudlé tváři, políbení na klíční kost.
Oči upřené na chvějící se víčka, pootevřené rty.
Vystrčila jazýček a přiblížila se k rtům, které toho tolik nabízely.
Olízla horní, poté i spodní.
„Chtěla bych se tě na něco zeptat.“
„Hmm,“ vzrušené zašeptání. „Nepočká to? Já tě totiž chci.“
„Počká,“ potvrdila, domněnky v divokém polibku.

Michal jen pokrčil rameny a na chvíli ji opustil. Musel hodit řeč se svým přítelem a ujistit ho o tom, že on je tím jediným na koho myslí celé dny a dokonce i noci.
Petr se skrýval v jídelně, která již byla přichystána na svatební hostinu a hrál si s prázdnou skleničkou.
Ach, tady jsi.“
Copak? Snad jsi neopustil svoji milou společnici. To jsi ji zanechal v tom doupěti zmijí?“
Petříčku, snad o ni nemáš strach?“
Pch,“ uchechtl se a se stále sklopeným pohledem pokračoval. „Já jen, že se na ni tvůj bratr díval tak mlsně. Aby ji ještě neuštkl.“
Ve vedlejší místnosti probíhalo vše přeně tak, jak Petr řekl. Ale nakonec to vyústilo v konec, který Michal jen lehce nastínil.
Ona není taková jak by se mohlo na první pohled zdát. Chtěl bys slyšet příběh?“

„Jak si ho můžeš vzít? Po tom všem? Jak mi to můžeš udělat?“
„Cože?“ škodolibí smích. „Po čem? Co sis sakra namlouvala! Já tě nikdy nemilovala.
Copak holka jako já může milovat holku? A ještě k tomu tebe!“ zle se ušklíbla.
Druhá dívka, němě zavrtěla hlavou.
„Bylas a jseš nic, jen hračka. Hrála jsem si s tebou, naivko!“
Posadila se na pohovku, v očích slzy. „Proč?“
Smích, psychotický smích. „Huso!“
Na nic nečekala, rychle se zvedla a utekla z té prokleté místnosti. Z pokoje,
kde si slíbily nehynoucí lásku, kde bylo vše tak, jiné.
Při svém divokém úprku si nevšimla, nechtěla a snad ani nemohla všimnout,
zlomeného pohledu dívky, která zůstala.

To by mohl být pro tvého bratra dobrý návrat na pevnou zem. Pokud jej ta dívka odmítne... mohl by pochopit, že ne všechny si může koupit za prachy.“
Návrat do reality? Do zní skvěle,“ reagoval Michal chladným hlasem a hladově se vrhl na svého přítele. „Co říkáš tomu, že bych si tě právě teď vychutnal?“
Políbení za ucho.
Petr se zachvěl a přitáhl si jej k vášnivému polibku.

Hnán jakoby vyšší silou přistoupil Daniel k neznámé dívce. Přítelkyně jeho bratra? Jak směšné! Zcela bezotyšně si přisedl a položil na její ruku svou.
Pohled který na něj vrhla Paola by snad dokázal zabíjet. Ne však tak otrlého člověka jako byl on. „Nechtěla byste...“
Přejete si?“ slušně odvětila a vyprostila svoji ruku z jeho sevření.
Já si totiž všimnul, že ze mě nemůžete sprostit oči a...“
Paola se usmála a upřela na něj svůj sivý pohled. „Snad byste měl navštívit lékaře! Pouze jsem se dívala vaším směrem. A tak vás musím upozornit, nejste jediný člověk na této planetě, který stojí za můj pohled.“
Zvedla se ze svého místa a odešla směrem kterým před několika minutami odešel její doprovod.

příště
29.08.2010 14:10:19
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one