Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

8. Žít? Jdi za svým cílem 2/2

Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to. V téhle kapitolce, ale nic takového nenajdete.



****

George seděl na kanape a nepřítomným pohledem zíral před sebe. Paola se k němu potichu posadila a položila mu ruku na rameno. Pohlédl na ni a poté se roztřásl šíleným přímo ďábelským smíchem. Poté mu chvíli trvalo než se dosyta vydýchal a pak zalykavě promluvil. „Není to šměšné? Tolik práce jsem si dal s tím, aby zaplatil za to, že zemřela a on si v klidu chcípne na infarkt! Tolik síly jsem vynaložil na to, aby...“ polkl a opět upřel pohled před sebe.
Já... chtěla jsem jen říct.“
Julie se určitě právě teď směje mé hlouposti. Kdyby tady byla....“
Nesmíš...“
Vůbec nereagoval na nic, co Paola udělala nebo řekla. I když se díval jejím směrem, cítila jako kdyby se díval přímo skrz ni. Ani nepatrnou částečkou své mysli ji nevnímal. Právě teď pro něj byla vzduchem a možná ani tím ne. Nechápala jak to mohla tak dlouho přehlížet. Teď už věděla proč se zdráhal s tím, aby jí byl blíž. Nebylo to tím, že by měl strach. Jen... připomínala mu ženu, kterou miloval celým svým srdcem. A kdyby nechal promluvit své city... ztratil by ji. Byla pro něj mementem na ni, vzpomínkou.
Jakákoli její slova se nedostala k jeho srdci. Pro něj existovala jen ONA a nikdo jiný.
Zachránil jí proto, že chtěl být blízko osobě, která už nežila. Ne proto, aby ji ušetřil toho, co by ji čekalo, kdyby musela odčinit to, co udělala.
Julie, není to ironické? Já...“ pohlédl na své ruce a jeho oči se zalily slzami. „Ne... já... nechtěl! Odpusť mi to Julie! Nechtěl jsem to udělat!“
Vyběhl z pokoje a vrhl se do koupelny. Pustil kohoutky a nechal téct vodu, z umyvadla se kouřilo a on do proudu horké vody vložil své ruce. „Nejde to!“ vykřikl a stále si mydlil ruce mýdlem.
Jako kdyby se snažil smýt něco, co...
Paola jej následovala a nemohla uvěřit vlastním očím. Drhnul si ruce s takovou vervou až si je rozškrábal, ale stále jako kdyby toho nebylo dost!
Přestaň!“ vrhla se k němu, ale on ji odstrčil. Upadla na zem a odřela si ruce. „Proč to děláš,“ šeptala a proti její vůli se jí z očí spustil vodopád slz. „Nech toho, prosím!“
Krev, všude je krev!“ křičel jak smyslů zbavený.
Dívka sedící na zemi jen nevěřícně vrtěla hlavou. Její mysl jí říkala, že to udělal on! Ale srdce tomu odmítalo uvěřit. Ne, nemohl přeci zabít někoho, koho miloval. Ne, on ne!
Ty jsi ho nechtěla opustit ani po tom, co ti udělal! Proč? Julie!“ opět promluvil a nyní se díval na dívku. „podváděl tě na každém kroku,“ odmlčel se, „Proč nic neříkáš!“ Vrhl se k Paole a uchopil ji za ramena. Třásl s ní, ale ona nemohla promluvit. Jako kdyby se v jejím krku usadil obrovský knedlík a nechtěl ho opustit.
Prosím, nech toho,“ zašeptala téměř neslyšně.
Jeho ruce se přízračně blížily k jejímu krku a pak stiskl. Pokusila se bránit, ale proti jeho dobře trénovanému tělu neměla ani tu nejmenší nepatrnou šanci.
Zazvonil zvonek.
Jeho však nic z vnějšího světa nemohlo vyrušit. Nyní se nacházel ve svém vlastním světě, kde nikdo neměl své místo.
Dívka se v duchu modlila, aby ten člověk, který se nacházel za dveřmi neodešel. Modlila se za to, aby to byl její bratr a přišel ji zachránit.
Myšlenky se jí stočily na ten den, kdy se po letech setkala se svým bratrem. Na místě kde by ho ani v nejmenším neočekávala. V kostele.
Trvalo to jen okamžik, ale jí se před očima objevil jeho úsměv.
Zachroptěla.
Jeho prsty vražedným stiskem sevřely její krk. Nedostávalo se jí dechu a svět se před ní začal pomalu rozmazávat.
Opět jeho děsivý smích, který slyšela jako kdyby z velké dálky a pak... pak už nic jen ticho a tma.

Zazvonil, ale nic se nestalo. Nezaslechl ani její hlas, který by mu dal vědět, že za chvíli přijde. Vždyť se domluvili na tento čas anebo? Na chvíli se zamyslel. „Asi jsem se splet.“ zamumlal a otočil se k odchodu. Ženský výkřik plný hrůzy ho však zastavil v půlce kroku. Poté nastalo ticho!
Ticho, které nikdy nevěstí nic dobrého. Ne potom, když zaslechnete tak zděšený křik. A něco mu říkal, že to byla jeho sestra. Někdo ji chce právě teď ublížit.
Roztřásly se mu ruce. Sice měl strach, ale teď musel jednat. Nesmí ani vteřinu váhat, jinak ji opět ztratí a teď by to mohlo být navždy!
Julie!“
Výkřik, který se mu dostal do uší na sto procent nepatřil jeho sestře. To šílenství, které z něj vyzařovalo jej donutilo, aby...
Opřel se co největší silou do dveří a pokusil se zatlačit. Nic! Mlátil do nich, kopal, ale ony se vůbec nepohnuly. Na zádech jej cosi zatlačilo a on si vzpomněl na věc, kterou mu dala jeho sestra.
Uastrčil ruku za opasek a vytáhl pistoli. Chladný kov zbraně jej nyní uklidnil. Natáhl kohoutek a zbraň sevřel v prstech, až mu zbělaly klouby na ruce.
Nadechl se a vystřelil.
Výstřel mu rezonoval v hlavě dlouho dobu potom. Teď nic nevnímal! Vběhla dovnitř a snažil se najít jakoukoli stopu, kde by mohla být jeho sestra. Psychopatický smích jej vedl jako přízračná ruka přímo do koupelny.
Uviděl rozložitá záda muže a pak zahlédl svoji sestru. Její bledolící tvář v něm sepnula jeho skryté vraždící instinkty.
Výstřel.

****

Policejní houkačka naposledy zaječela a pak stichla. Chvíli se za ní díval a poté nastoupil do sanitky společně s jedním uniformovaným policistou.
Je mi líto, co se stalo vaší...“
Sestra.“
Policista přikývl a posadil se vedle mlčícího Richarda, který svíral sestřinu chladnou ruku.
Ten muž bude souzen a...“
To je možný, ale co bude s ní? Co když, co když se už nikdy neprobere. Kdybych přišel dřív, kdybych...“
To bude v pořádku. Musíte tomu věřit.“


24.10.2010 20:40:18
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one