Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

8. Žít? Jdi za svým cílem 1/2


Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.



Stipendium na téhle škole? Tak to jsi musel být skvělý. Víš jak dlouho jsem se musel učit, abych vůbec udělal zkoušky?“
Tahle škola byla opravdu jedna z nepřestižnějších škol, ze kterých si vybíral a nyní byl za to opravdu rád. Sice to trvalo několik měsíců, než si zvykl a našel si alespoň několik přátel, ale... Teď nebyl zatížen stínem minulosti, nikdo ho zde neznal a on mohl začít od začátku.

Lafayette College
Lokalita: Easton, Pennsylvania

Dnešním dnem začínal jeho druhý semestr a jeden z jeho přátel před něj předložil svoje city k němu. Byla to dívka, jmenovala se Alison Shaw, ale přátelé jí říkali Ester. Studovala ve stejném oboru jako on, práva. Poznali se ten den, kdy nastoupil.


Rozrušeně se rozhlížel kolem. Neuvěřitelná hladina adrenalinu mu stoupala až do mozku. Cítil se v tom velkém světě jako mraveneček, který může být zašlápnut pokud si nedá dostatečný pozor a na své okolí. A právě proto cítil to vzrušení.
Nikdo jej tady nezná, nikdo ho nemůže soudit jen proto kým je!
Promiňte,“ ozval se za ním nesmělý hlas, „mohl byste...“
Samozřejmě, že mluvila anglicky, ale jemu v tu chvíli její hlas zněl tak známě. Jako kdyby ji znal odjakživa. A to bylo prostě směšné. Musel se rozesmát, ale pohled na její plačtivou tvář jej zarazil. „Omlouvám se, jen jsem se na chvíli zamyslel.“
Vy nejste odsud,“ odvětila a její tvář se vyjasnila. Jako kdyby ta předchozí vteřinka ani nebyla. „To jsem ráda. Víte, váš přízvuk,“ odpověděla na jeho nevyslovenou otázku.
Aha, ale vy také nejste odsud, že?“
Ne, já jsem...“ odmlčela se, „...neměl byste se mnou mluvit a hlavně by vás neměl nikdo vidět v mé přítomnosti. Pokud nechcete mít nepříjemnosti.“
Ach.“
Ester, kde jsi?“ vyrušil je z jejich rozhovoru neznámý hlas.
Promiňte, musím už jít.“ zašeptala a byla ve chvíli pryč.

A tak vypadalo jejich první setkání. Všechny ostatní se odehrávaly ve stejném anebo podobném duchu.
Nikdy ji neviděl ve škole. Vždy jen venku.
Ta aura tajemna se stále vznášela kolem, kdykoli se na ni zeptal.... Nikdo mu nedokázal odpovědět ani na jednu otázku, která se jí týkala.
Jako kdyby ani neexistovala, ale on věděl, že je skutečná.


Dlouho se odvažoval k tomu napsat svému otci a bratrovi, že je v pořádku a nikdo z nich si o něj nemusí dělat starosti. Ale věděl, že jediný komu dluží odpověď za své jednání je Petr. Určitě si myslí, že bylo zkratkovité a neplánované. Musí vědět, že si to plánoval a dlouho přemýšlel nad tím jak se dostat z toho začarovaného kruhu.
A hlavně, na to aby zjistil co se doopravdy stalo jeho matce se musel dostat z vlivu svého otce.
Byla to jediná cesta.
Bolelo ho srdce už jen při pomyšlení na to, že jej Petr nenávidí. Ale věděl, že si to svým chováním zaslouží. I když možná v koutku srdce doufal, že...
Ne, nemožné! Neměl právo doufat v odpuštění.

****

Daniel převzal práci svého otce zodpovědně, ale musel myslet na svého bratra. Myslet na to, co udělal. Proč odešel z domu bez slova rozloučení. Sice si nebyli moc blízcí ,ale stále byli bratry a měli společnou minulost.
Manždelství jej sice částečně svazovalo, ale... vždy si dokázal vydobýt alespoň trochu volnosti a nyní tomu nebylo jinak. Teď už věděl jaký vztah byl mezi jeho současnou ženou a tou dívkou z jeho svatby – Paoulou. Dříve pro sebe hodně znamenaly a teď tomu nebylo nejinak. A tak slovo dalo slovo a každý z nich měl uvolněný ten provaz který se jim omotával kolem krku.
Povinnost věrnosti byla uvolněna po vzájemné shodě. Přeci jen si byli podobní. Jaký otec, takový syn.
Nikdy, co si pamatoval, necítil ke svému bratrovi lásku. Snad ho i kdysi dávno nenáviděl. Neníviděl jej za to, že se narodil a vzal mu lásku jeho matky. Lásku otce si dokázal udržet. Kdysi tomu i věřil, ale nyní věděl, že uvěřil jen z vlastní hlouposti.
Jeho otec miloval Michala tak, jako kdysi jeho matku, jen nedokázal dát najevo svoje city a pak, pak bylo moc pozdě.
Ona zemřela a on odešel. To mu zlomilo srdce, podruhé!
Několik měsíců poté, zemřel.
Daniel nikomu nedovolil, aby dali vědět Michalovi. Ne, on se neměl dozvědět, že city jeho otce byly takové. Ne, nikdy by si to neodpustil. Nedokázal by si odpustit, že zavinil smrt svého otce.
Muže, který snad zapříčinil smrt ženy, kterou miloval. Jediné ženy, kterou kdy miloval, své matky.
I přesto co způsobil stále to byl jeho otec!
Sám svého otce obdivoval a vzhlížel k němu. Vždy chtěl být takový jako on, aby na něj byl hrdý, ale... Doopravdy to bylo to, co chtěl?
Co bylo jeho pravým cílem?

****

Petr dlouho nevědl, co má dělat právě teď. Vždy chtěl stát po jeho boku. Už od první chvíle co se potkali, věděl, že... si jsou souzeni.
A pak... odešel.
Co má dělat, když se jeho svět zhroutil a on nemá žádný smysl života? A pak, pak přišel ten dopis a jemu se otevřely oči. Musí Michalovi dokázat, že jen on je pro něj ten pravý. Musí mu dokázat, že je nic nedokáže rozdělit a on... musí pochopit i pocity ostatních a jejich právo na to... rozhodnout se o vlastní cestě.
Přihláška na policejní akademii byla odeslána během okanžiku. Teď stačilo jen čekat na rozhodnutí jiných. Jestli i on má právo na svoji volbu i přesto, co se v jeho minulosti stalo.
Několik dlouhých týdnů čekal na odpověď a pak když přišla jeho odvaha se začala postupně rozpadat. Nebýt Richarda, snad by ani nenašel odvahu ten dopis otevřít. Pak, pak s radostí a rychle bušícím srdcem obejmul prvního člověka, který byl poblíž.
Richardova rudnoucí tvář blízko té jeho, vzájemná horkost jejich těl. Něco se stalo a jeho tělo selhalo.
Nedlouho poté se proklínal za svoji slabost a snad by se začal i nenávidět nebýt Richarda. Stačila jediná věta a jeho srdce se opět zastavilo.
Víš, já jsem tě dlouho miloval. Ale teď vím, že tvé srdce je někoho jiného. A přitom, kdysi dávno jsme vlastně byli sokové.“
Seděli vedle sebe. Sice byli oba nazí a před chvílí se objímali v divoké agónii splynutí a vášně, ale byli si tak moc vzdálení. Každý myslel na něco jiného.
Já vím! Ale tvé city jsou jen zmatené, měl bys začít přemýšlet co vlastně chceš ty! Já jsem se rozhodl, ale co ty?“

****

Richard pozoroval toho muže zpod přimhouřených víček. Ano, řekl mu o svých citech, ale v jeho srdci bylo podivné prázdno. Věděl, že jeho city nebudou nikdy opětované- Ne po tom, co viděl. Ne po tom, když pochopil že ti dva jsou jeden!
Kdy to pochopí i oni?
Zavřel oči a donutil se k tomu, aby nedal najevo svoji slabost. Teď už věděl, proč se kdysi zamiloval do Michala a proč se zamiloval i do Petra. Každý byl jiný, neměli nic společného, ale přesto... nebo právě proto?
Byli si od přírody souzeni.
Museli být spolu a přesto sami.
Bylo to divné, ale byla to pravda.
To co je spojovalo, je zároveň od sebe oddělovalo. Jejich minulost, přítomnost a budoucnost byla, být spolu.
Jako noc a den. Jako dobro a zlo. Jako žena a muž. A nakonec jako zrození a smrt!

Jaký je jeho cíl? Dokáže i on najít pravdu? Jeho snaha vymanit se z vlivu svého otce byla stejná jako Michalova, ale doopravdy to zvládne? Sice už udělal první krok, ale prozatím to byla jen cesta, která byla zarostlá trním.
Viděl před sebou zářivé světlo jasných zítřků. Právo a spravedlnost! Ta křižovatka na které stál poté co zmizela jeho sestra jej zavedla na opačnou stranu zákona než jeho rodinu. Dříve ji ctil a chtěl být jako oni, ale teď?
Proč ona zmizela?
Co se doopravdy stalo?
Kdo na tom měl tu největší část viny a kde je ONA?
Byla tak blízko a on o ní prozatím neměl ani to nejmenší tušení, ale jejich setkání se pomalu blížilo.

Zpovědnice se za ním zavřela a on zhluboka vydechl. Reakce otce jej vůbec nepřekvapila. Co by mohl jiného očekávat od božího služebníka. I v této době odsuzovali lidi jako byl on. Papež kterého zvolili byl prostě odmítavý ke všemu co se, podle nich, odkloňovalo od boha.
Dívka, nebo spíše žena, které seděla jen několik kroků od něj k němu pozvedla svůj obličej a mile se usmála. Odpověděl ji taktéž úsměvem a měl se k odchodu. Něco jej však zastavilo. Ty dívčiny oči! Někoho mu připomínala, ale právě teď si nemohl vzpomenout koho. Když vyšel z kostelních dveří jako kdyby jej osvítil duch svatý. Ty oči! Byly stejné jako ty jeho! Ty samé oči vidíval každé ráno, když se podíval do zrcadla.
Otočil se a vběhl zpět. Snažil se ji najít, ale jako kdyby se propadla do země.
Ztratil jste něco?“
Otočil se čelem k ní a vyhrkl dřív než se mohl zastavit: „Paolo, jsi to ty?“

****

Emil po sobě přepočítal další účet a poté se zahleděl do dálky. Ty čísla ho nutily k tomu, aby se zamyslel nad osudem svého otce. Doopravdy to všechno byla pravda, měl jeho otec něco se Stejskalem? Anebo si vyvodil špatné závěry?
Nebyla přeci jen pravda, že zradil jak svého nadřízeného a nakonec i jej, svého syna? Jak jej mohl nechat v tomhle hnízdě zmijí bez vysvětlení? Nikdy mu neřekli co se s ním stalo. Nebyl na jeho pohřbu, neviděl jeho hrob.
Je pravda, že zemřel? Je pravda, že byl chladnokrevně zavražděn anebo spáchal nucenou sebevraždu?
Zvedl se ze židle a přistoupil ke skříni ve které byly staré účetní knihy. Něco jej k nim táhlo. Otevřel dveře a zrak mu padl na knihu z datem před šesti lety, na rok, kdy otec beze stopy zmizel.
Otevřel ji.
Kniha nebyla dokončena, nebyly uzavřeny účty, ale na konci byla věta. Dosáhnou k němu má slova a dojdu odpuštění?
Bylo to písmo jeho otce, ale komu byla tahle věta adresována? Kdo měl jeho otci odpouštět?
Snažil se v té knize listovat, najít nějaké heslo, vysvětlení, ale nikde nic nebylo. Vytáhl další a další knihu a hledal. Stále však nic nenacházel. Poslední byla vytažena na zemi a jeho pohled se zastavil na zadní stěně skříně. Jako kdyby něco skrývala!
A...
Dotkl se stěny, která jen tiše zaskřípala a pak se pootevřela. Vevnitř byla skrýš ve které ležela malá krabička. Vypadala starodávně a tajemně. Její skrytý mechanismus dal vědět, že se vevnitř skrývá nejspíše něco důležitého. Že by bylo uvnitř něco, co by vše vysvětlilo?
Stačilo jen několik minut a přišel na způsob jak to otevřít.
Zámek cvakl.
Nadechl se a otevřel ji. Uvniř ležela obálka na které bylo úhledným otcovým písmem napsáno – Pro mého syna. Nyní nejspíše nastal čas k tomu, aby se všichni dozvěděli jaká je pravda.

Přehlédl celou kancelář a posadil se zpět do svého křesla. Jeho první a vlastní firma, konečně zúročí všechnu práci kterou vložil do svého studia.

****


18.10.2010 12:28:46
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one