Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

7. Minulost nejde změnit, tak kráčej vpřed 3/3

Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.


****

Rok uběhl jako voda a mílovými kroky se blížil Silvestr. Nikdo z Michalových přátel ani netušil, co jim jejich přítel přichystal jako novoroční dárek. Přemýšlel o tom už od té doby, co vyšla na světlo světa jeho minulost. A utvrdil ho o tom ten pořad, kterého byl hlavním aktérem.
Sice měl strach z toho jak to příjme jeho přítel, ale ustoupit ze svého odhodlání už nemohl a ani nechtěl. Proto nikdo nevěděl o tom, co se chystá udělat. Každý z nich by se ho pokoušel zastavit, ale to nemohl připustit.
Už si svoji cestu vybral!
Za minulostí chtěl udělat jasný konec a tak se musel odprostit od všeho a všech. Vše co ho poutalo k minulosti byli jeho přátelé a rodina.
Potřeboval oddech a tohle byla jediná a nejschůdnější cesta, začít nový život!
Kdyby věděl, že jeho matka udělala v tom stejném věku tu samou věc.
Možná chvíli přemýšlel nad tím, jak se bude cítit Petr, ale... v hloubi srdce věřil tomu, že jen tak bude šťastný.
Nebude se muset o něj starat.
Nebude už nikomu přítěží.

Konec roku se blížil, odbíjela půlnoc. Michal při posledním úderu hodin do široka rozšířil oči a přehlédl šťastné tváře svých přátel. Chtěl si je uchovat v paměti právě takové, šťastné.
Petr se na něj usmál. Vypadal tak spokojeně, plný... lásky. Michal polkl a přistoupil k němu. „Veselý a šťastný Nový rok!“ Vzájemně se políbili a Michal vtiskl svému milenci do ruky dopisní obálku. „Otevři ji až zítra ve dvanáct hodin. Slib mi, že to uděláš. Nesmí to být dřív a ani později.“
Pohled jeho přítele byl zmatený, ale přikývl na znamení sopuhlasu.
Jejich společné chvíle se plížily se zálohy, ale jeden z nich vůbec nic netušil. Ne, neměl představu o tom, že už zítra bude sám.

Slastně se protáhl a položil ruku na prostěradlo, kde tušil svého milence. Jaké bylo jeho překvapení, když místo vedle něj bylo studené. Rychle se vztyčil a zmateně se rozhlédl kolem sebe. První jeho myšlenka byla, že Michal šel za Richardem a..., ale ihned si nadal do blbců. „Nesmím být tak negativistický a hlavně jej nesmím obviňovat z něčeho čemu nevěřím.“
Doopravdy? Z hloubi duše? Našeptával mu dotěrný hlásek.
Vyběhl z pokoje.
Jeho první kroky mířily do kuchyně, kde za stolem seděl Emil a zamyšleně kousal do toustu.
Poté pokračoval do obývacího pokoje, kde seděl Richar a byl... sám.
Oddechl si, ale vzápětí se zděšeně rozhlédl kolem. „Viděl jsi Michala? Já... já ho nemůžu najít.“
Co?“ otočil se k němu čelem. „Mohl bys mě říct, jak to mám vědět? Z večírku jste odešli spolu. A... mohl bys mi říct proč tu běháš takhle?“ Sjel jej pohledem od hlavy k patě a Petrovi nemohly ujít jeho studem zrudlé tváře. Když se jejich oči spojily Richar těmi svými uskočil.
Pak, jako kdyby to jednomu z nich došlo. A nebyl to Richard. Petr pohlédl dolů a uviděl, že je... vlastně nahý. „Ups, promiň. Já zapomněl.“ odvětil, ale stále stál na místě.
Richard protočil oči a hodil po něm polštář, který Petr mrštně zachytil a přiložil si ho ke klínu.
Díval jsi se i do koupelny? Mě se totiž zdálo, že...“
Hodiny odbyly a... Petr se podíval na své hodinky a polkl. „Je dvanáct?“
Jo,“ přikývnutí.
Petrův pohled se zastavil na konferečním stolku na kterém ležel dopis, který mu o půlnoci dal Michal. V tu chvíli si vzpomněl. Jeho myšlenky se vrátily k tomu, kdy mu klad jeho Michal na srdce, aby tu obálku otevřel ve dvanáct. Vrhl se na ni jako hladový pes a roztrhal ji zrovna tak. Trvalo to jen pár sekund, protože obsah dopisu byl velmi stručný. Byla tam jediná věta, slovo. A to znělo – Sbohem! „To je vtip?“ vyjekl a odhodil papír na zem.
Mrštil polštářem do rohu místnosti a rozběhl se do Michalova pokoje, ve kterém ON trávil jen minumum času – jen když se učil. Neobtěžoval se klepáním, vtrhl dovnitř a vrhl se ke skříním. Otvíral jednu po druhé a nemohl uvěřit tomu co viděl. Všechno bylo prázdné, všechno!
Ten idiot! Proč!“ vykřikl a vrhl se na postel ze které mohl ještě cítit Michalovo tělo, jeho vůni. Slzy se mu i přes jeho nesouhlas řinuly z očí a smáčely povlečení.
Richar se hned poté, co Petr vyběhl, sehnul ke spadlému papíru a zvedl ho. I on několikrát četl to slovo a nemohl uvěřit tomu, že Michal udělal takovou blbost. Opustit čověka, který ho miloval a stále miluje bez jediného slova rozloučení.

Dny se měnily v týdny a pak v měsíce, když přišel dopis. Bylo to přesně tři měsíce, co Michal zmizel. Byl adresovaný Petrovi.

Milý Petře,
vím, že nemám právo to po tobě žádat, ale prosím... nechovej ke mně zášť. Neodešel jsem proto, že bych litoval něčeho z toho, co jsem udělal. Nebo toho, co jsem k tobě cítil, ale...
Chtěl jsem to udělat už dávno a kdybych se měl s tbebou rozloučit, nikdy bych tento krokl neudělal. Ne, nebudu ti říkat, kde jsem, ale řeknu ti jedinou věc.
Ten pořad mi hodně pomohl. Pochopil jsem, že nemůžu a ani nechci využívat vliv svých předků. Chci začít nový život.
Chci pochopit kam vlastně patřím a vy všichni, i když jste moji nejlepší přátelé. Vy jste spojení s tou minulostí, na kterou chci zapomenout.
Ne, já nechci zapomenout, já prostě musím!
Možná se někdy vrátím, ale vím... že po tobě nemohu žádat odpuštění. Ne potom, co jsem ti udělal.
Zradil jsem tvoji důvěru.

Ten hlupák. Vždyť ho miluju!“ vykřikl, ale četl dál.

Nyní studuji na jedné nejmenované americké univerzitě. Udělal jsem zkoušky a nyní mám stipendium jako chudý student. Není to směšné?
Zpáteční adresu ti nedám, to jistě chápešš. Co by se stalo, kdybys sem přijel a... nejspíš bys mě zabil anebo něco horšího... přesvědčil bys mě o tom, že se mám vrátit.
To já ale nechci.
Nakonec by mě to zničilo.
I když v hloubi srdce doufám, že až se vrátím budeš na mě čekat.
To jsem naivní, co?

Michal Stejskal.

PS: Žij dál a nenech se ovlivnit mým sobeckým jednáním.

PSS: Nenáviď mě tak, jak já nenávidím sebe a pak se možná vrátím.

Oprava, je to idiot. Jak ho mám nenávidět, když ho miluji!“

14.10.2010 09:57:50
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one