Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

7. Minulost nejde změnit, tak kráčej vpřed 1/3


Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.

PS: Tahle kapitola navazuje na 5. kapitolku


Občas se nám v téhle kapitolce objeví návrat do minulosti a objasní se nám některé vztahy, které byli prozatím jen nastíněny a možná mini zvrat v ději. Nebo snad jen odbočka?



Snažil se ovládnout, ale to co uviděl, když vešel do bytu jej prostě vyděsilo. Jak mu to mohl udělat, to se snad nedokázal ovládat? Proč ale i Richard, vždyť si nepamatuje nic co bylo před rokem a půl.
Proč?“ zašeptal a jako zlomený muž se posadil na zem. „Michale, proč!“ vykřikl.

Nevěděl, kdy to začalo. Nepamatoval si tu správnou chvíli, ten okamžik, kdy se do něj zamiloval. Jediné, co věděl bylo, že to byla láska, které se říká ta pravá. V tento okamžik mu ale přišlo na mysl, že Michal to nejspíš cítí jinak.
Jen si pamatoval ten den, kdy se mu svěřil se svými city. Když na tom tak přemýšlel zdálo se mu jako kdyby to bylo dnes, kdy dokázal pojmenovat ty pocity. Které cítil ke svému příteli z dětství. Kdy se jeho přátelství změnilo v lásku?

Richard se omáměně otočil, chvíli mu trvalo než se jeho zamžený zrak zaostřil, ale jak spatřil Petra, odskočil od Michala jako po zásahu elektrickým proudem.
Michal to nečekal a upadl přímo na svůj obličej. „Sakra,“ zamumlal a sevřel v ruce svůj nos, „asi ho mám zlomenej.“
Fakt? Tak to jsi se tedy nechal lehce vzrušit.“
Upřel zmatený pohled na svého přítele.
Petrovi se v tu chvíli udělalo zle. Ten pohled, nevypadal jako kdyby litoval toho, že jej viděl ON.
Co máš sakra za problém?“
Já? Za prvé my dva spolu chodíme. Za druhé, měl jsem o tebe strach. A za třetí já tě miluju a nestrpím, abys byl s někým jiným, než se mnou.“
Kluci,“ vložil se do jejich hovoru Richard, „měli byste toho nechat, protože...“
Sklapni,“ vykřikli dvojhlasně. „Promiň, že jsme tě zatáhli do našich problémů,“ dodal Petr smířlivě.
Do toho všeho zazvonil domovní zvonek. Zněl neodbytně a naléhavě. Petr se podíval na Richarda, který jen pokrčil rameny. Michal se zvedl a rozběhl se ke dveřím dřív než mohl některý z nich zareagovat a poté už bylo pozdě.
Několikrát zacvakaly spouště fotoaparátů, do toho blýskly blesky a pak se ozval mladý hlas. „Co nám řeknete na to, co se vám stalo, když jste byl malý chlapec?“

Jak se to dozvěděli,“ šeptal, zatímco vdechoval teplou vůni Petrova svetru. Tiskl se ke svému příteli jako štěně ke své matce v hluboké a třeskuté zimě. Petr jej jen tiše objímal a mlčel. Jeho ruce hladily Michala po ramenech a snažily se jej zahřát. I přesto všechno se Michal třásl. „Nikdo nevěděl o tom, že...“ zalkl se s opět přicházejícím pláčem.
Já...“ zašeptal Richard, „...Petře měli bysme ho zavést do pokoje a nechat jej v klidu vyspat.“
Pšttt, drahoušku,“ mluvil chlácholivě a hladil Michala po vlasech, „všechno bude v pořádku, já se o tebe postarám. Ten parchant co ti to udělal za to zaplatí, bude se modlit za to, aby umřel a bude litovat toho, že se vůbec narodil.“
Jeho hlas zněl neústupně a chladně a jeho oči byly plné odhodlání.

****

Fyzikální zákony jej v mládí velmi udivovali a často si přál, aby mohl dokázat jejich nedostatky. Studium na fakultě však bylo drahé a peníze jeho rodičů mu to neumožňovaly. Lépe řečeno – jejich nedostatek. Už když vstoupil do toho „spolku“ věděl, že se bude muset vzdát některých ze svých tužeb.
Její přítomnost mu dovolovala na to všechno zapomenout. Jediná obtíž byla v tom, že ona jej ani nevnímala pro ni existoval jen ON.
Byla ženou muže, kterého obdivoval, ke kterému vzhlížel s úctou a kterému chtěl svěřit život svého syna. Ve svém postavení si nemohl dovolit mít rodinu, ale potřeby jsou potřeby a on jednou selhal a pak, pak musel za své selhání nést zodpovědnost. A z té chyby vznikl nový život. Život, který musel po smrti jeho matky ochránit.
Jeho práce se zakládala na tom, že ochrání svého pána i za cenu vlastního života. Možná se z něho stal jen vražedný nástroj, pes, který pro svého pána udělá cokoli. Za milý pohled, laskavé zacházení. Ale vše dopadlo nakonec jinak, než by si přál.
Věděl, že jeho práce nebude mít dlouhé trvání a že nakonec za to zaplatí vysokou daň. Ano, daň ze všech nejvyšší.
Život.
Ano, svého šéfa obdivoval, vzhlížel k němu s úctou, ale vždy si držel patřičný odstup. Věděl, že v tomto světě ve kterém žil nemůže věřit nikomu. Věřit nejde nikomu, jen sobě.
Jeho syn byl však jeho pravým opakem. On viděl i to dobro, které zůstalo jeho otci skryto až do jeho smrti.
Chlapče, nikdy se k nim neobracej zády. Opakuju ti, nikdy. Kdokoli z nich ti může vrazit nůž do zad. Nevěř ani svému nejlepšímu příteli, v tomhle prostředí neexistuje nikdo hodný tvé důvěry....“
Tahle slova mu řekl, když jednou odcházel za další prací a pak? Pak už nebylo nic jen tma.

****

Nic už nemohlo být jako dřív. Emil chodil okolo dvojice svých přátel po špičkách a snažil se nevyvolávat mezi nimi žádné spory. Ale ono to bylo tak těžké. Vyvolávalo to v něm nepěkné vzpomínky na dobu, kdy přišel o svého otce. Nyní již začal chápat co myslel Michal tím vztahem mezi jejich otci. Vybavil si ty chvíle, kdy ještě nic nechápal. Stačilo si však spojit ty jednotlivé dílky a ten celek, který z toho vznikl jej už nyní nepřekvapil.


Emile, dnes večer nepřijdu domů. Musím s šéfem projednat pár neodkladných záležitostí.“
Tato věta a mnoho dalších, které vlastně nezněly moc nevěrohodně. Ale ten pohled, který při jejich vyslovení měl, ten nemohl zamaskovat. Ten nedočkavý a chvějící se hlas, když mluvil o NĚM.
Ty zarudlé tváře, když vstoupil bez dovolení do jejich kanceláře... Ten výprask a domácí vězení, které dostal, když to udělal poprvé a také naposled.

Den co den se opakoval ten samý scénář a Emil už neměl sílu stále se ptát na ty samé otázky. Dopředu už totiž věděl, že odpovědi na ně se buď nedočká anebo nebudou pravdivé.
Dny se měnily v týdny poté měsíce a pak se to všechno změnilo a nastal zvrat, který očekával každý jen ne jeho otec.
Ze štěstí se stala noční můra a pak byl konec. Neodůvodněné nařčení ze zrady, které nemohl vyvrátit. Nikdo jej totiž neposlouchal a ani ON.
Proč? Vždyť mu dal vše a nakonec, nakonec i svůj vlastní život.
Vždyť víš, co se stane s těmi co zradí.“ oznámení rozsudku a snad i bez lítosti. Takový byl člověk, kterého tak moc obdivoval a snad i... miloval. Nezbylo mu nic jiného než tiše mlčet a čekat na to, co by přišlo tak jako tak.
Konec.
Smrt!


10.10.2010 11:43:43
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one