Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.

PS: Dojde k nečekanému zvratu!
***

Postavila se na nohy a vykročila směrem ke dveřím. V prvním okamžiku se jí chtělo zvracet, ale překonala to a potichu otevřela dveře. Překročila práh a zastavila se naněm. Zvedla pohled, dívala se na dva muže, kteří se hádali, ale jejich hádka přestala, když promluvila. „Promiňte, ale kde je tu záchod?“ přidržela si ruku při ústech.
George ji chytil do náručí, odnesl ji do koupelny a položil ji k záchodu. Dívka na nic nečekala a vydávila celý obsah svého žaludku. „Omlouvám se,“ šeptala, když si otírala ústa.
Nemáš se za nic omlouvat,“ šeptal též a přitiskl si ji k sobě stejně jako tu noc, kdy ji odnesl z toho domu. „To já bych měl...“
Tak já padám. Pokusím se to šéfovi nějak vysvětlit, ale ty se na nějakou chvíli vypař. Až se všechno uklidní dám ti vědět, tak zatím.“
A ty, dej na něj pozor,“ obrátil se na dívku a byl pryč.


Pamatuješ si Georgi na ten den, když jsem se probrala v tvém bytě?“ snažila se odvést řeč od tématu, na který sama před chvílí navedla hovor. „ten muž, který tam byl s tebou, říkal abych se o tebe postarala. Přesněji řekl – Dej na něj pozor. Ale já... já doteď jsem pro tebe nic neudělala.“
To si jen namlouváš. Děláš pro mě toho tolik. Ale to nejdůležitější je to, že jsi, že existuješ.“
Ale já nejsem ona!“ rozkřikla se na něj.
On sklopil pohled k zemi.
Ty přece víš, že s ní nemám nic společného. Nemůžu mít. Ona už není, nežije a nic jí život nevrátí. Jak by mohla být mnou, když zemřela před sedmi lety?“
Já to vím!“ odvětil, ale do očí se jí nepodíval. „Ona milovala svého muže a své děti. Jen kvůli tomu všemu zemřela a já, já jim to nikdy neodpustím. Nikomu z nich neodpustím, že ji zabili!“ slzy skrápěly jeho tvář.
Paola jej obejmula a nechala ho její obětí opětovat.

***

Stejskal se posadil na židli, která se ani z deseti procent nemohla rovnat těm na které byl po celá léta zvyklý. Přehodil nohu přes nohu a opřel na svého advokáta své ledově šedé oči. „Co mám tedy dělat?“
Pane, nejlepší bude, když budete spolupracovat.“
Starší z mužů se rozesmál. „Aha, a jak si to tedy představujete?“

Daniel se nervózně rozhlížel kolem. Prozatím se tu neobjevil žádný novinář, ale dalo se čekat, že to nebude moc dlouho trvat a celá aula jich bude plná. Policejní stanice, jak tyhle místa nesnášel. Stačilo, když tu musel být poté, co se jejich matka zabila. Ne, on nebyl jako Michal! Daniel jí nikdy neodpustil to, co udělala.
Kvůli její slabosti teď byli sami, ona mohla za všechno, co se do této doby stalo!
Sakra,“ vrazil zády do stěny a opřel se o ni. „Proč? Do prdele, kterej idiot to udělal. Jestli ho dostanu do ruky, tak ho...“
Raději byste neměl tu větu dokončit,“ vložil se do jeho samomluvy jakýsi muž.
Daniel se rozčíleně otočil, ale poté obrátil a s úsměvem na muže promluvil. „Detektive, copak byste ode mě chtěl? Vy přece víte, že já vůbec nic nevím. Před měsícem jsem se vrátil z líbánek.“
Já si myslím, že celá tahle záležitost není zas tak mladá. Sledovali jsme vaši rodinu již tolik let a nyní se konečně naskytla příležitost k tomu, abychom....“
Daniel jej přerušil: „Chcete mě vyslíchat? Pokud ano, tak bychom měli jít do výslechové místnosti. Nebo mě snad chcete z něčeho obvinit? Pokud ano, tak kde máte nějaký zatykač na mé jméno?“
Poručík zvedl v obranném gestu ruce. „My si přeci tady jen tak přátelsky povídáme, prozatím,“ dodal jako kdyby na vyhrůžku.
Pane Stesjkale, zvoní vám telefon.“
Ten jen zalovil v kapse a vytáhl jej, aby se podíval na displej. „Ten idiot. Tady Daniel, co se děje?“
To myslíš vážně?“
Odmlčení.
Já snad toho pubertálního blázna zabiju. To si nemůže dát pozor na na hubu!“ dokončil a ukončil rozčíleně hovor. „Blbec!“
Copak? Problémy v rodině?“
Úsměšek. „To víte pubertální bratr, který si myslí, že má moudrost celýho světa v kapse. Zase nešel pro svá slova daleko a myslím, že se brzy dozvíte obsah jeho slov.“
Jako na potvrzení jeho slov dovnitř vtrhl dav novinářů, které už nebylo sto zastavit. „Pane poručíku, co je pravdy na tom, že syn vámi zadrženého zástupce starosty Stejskala, promluvil o vztahu, který...“
Prosím?“
Já mohu citovat jeho slova,“ ozval se další z novinářů.
Ano?“ ujal se slova Daniel Stejskal.
Oči všech se na něj upřeli. „Vy jste starší z synů. Co říkáte na to, že řekl: Má, co si zasloužil.“
Víte, vztah mého otce a bratra je postaven na velmi křehkých základech. Potom co naše matka zemřela, tak se jeho život, mám na mysli bratra, zhroutil. Otcův a její vztah již dlouho předtím zcela ochladl a bratr, jako mladší syn, to velmi těžce nesl.“
Omlouvám se, že Vás přerušuji, ale co je pravdy na tom, že byl váš bratr ve dvanácti letech znásilňen. A to bývalými zaměstnanci vašeho otce?“
Prosím,“ vydechl Daniel šokovaně.

****

Dlouho nepřemýšlel o tom, co udělal. Jediné nad čím právě teď dumal bylo, jestli to nevypustil příliš brzo. Neměl počkat na vhodnější příležitost, která by se naskytla pokud by se Steskal stal senátorem?
Zavrtěl hlavou. Nyní bylo pozdě.


Paola vypnula televizi a pohodlněji se uvelebila v křesle. Ten kluk si prošel tím, co já. Doopravdy je to co chceš? Georgi? Vždyt je to krev ženy, kterou jsi tak moc miloval. Děti nemohou za činy svých rodičů.
Poté položila hlavu do dlaní a rozplakala se naplno. „On s tím bojoval a neustále bojuje. Nestáhl se do ulity tak jako já. I když jsem modelka, neustále si od ostatních držím odstup a po tom co my provedl ona, je to ještě horší.“


To snad ne! Můj slaďouňký chlapeček musel strašně moc trpět. Tolik let to dusit v sobě a pak to s jeho otcem a se mnou. Jak mohl být tak sobecký. Ten bastard!“ Vypnula televizi a ovladač odhodila do kouta místnosti. Položila nohy na stolek a zvedla telefon. „Haló, tady Elizabeth Stejskalová. Chtěla bych se zeptat, který budižkničemu tohle vypustil do éteru! Vy snad chcete zničit mému novému synovi život?“
Co tím myslíte?“


Emil k sobě přitáhl svoji přítelkyni, která se neuvěřitelně třásla a políbil ji na tvář. „Miláčku, neměj strach. On bude v pořádku.“
To je odporné, hnusné,“ neustále se třásla, „tolik let to v sobě musel dusit a přece našel lásku a přátele. To je přeci jen jedna dobrá věc na tom všem. Ty jsi o tom nevěděl?“ otočila se na něj.
To nejspíš nikdo,“ odvětil.


Hned jakmile se to dozvěděl musel vypadnout z práce a vyrazit za ním. V tuhle chvíli nesměl být sám, ani na okamžik nesměl pocítit samotu. Musel vědět, že tu pro něj někdo je, někdo kdo mu poskytne pomocnou ruku. Procházel místy, které neznal. Místy jaká si myslel, že budou prozkoumávat spolu a pak se stane tohle! Proč se mu nikdy nesvěřil s tím, co se stalo?
Vzal do ruky mobil a vyťukal jeho číslo. Nikdo to však nebral. Zbývalo jediné. Musí zavolat Richardovi a upozornit jej na to, aby Michala nenechal sledovat jakákoli média.
Věděl, že se musí dostat co nejrychleji zpět do Prahy a zabránit další katastrofě.


Richard už poněkolikáté četl titulní stránku novin, na které byl článek o jeho nových přátelých a nemohl uvěřit tomu, jak mohl mít takové štěstí. Tolik let se snažil vymanit z toho začarovaného kruhu mafie, který se točil kolem jeho rodiny a teď spadl do války. Už jen podle toho o čem psali, věděl, že jde o něco víc. Jen nemohl přijít na to, o co jde doopravdy.
Jediné, co věděl bylo – tohle se Michal prozatím nesmíí dozvědět. Jediným štěstím bylo, že je právě teď nemocný a nechodí do školy.
Angína jak kdyby přišla v pravý čas.
Zazvonění.
Vyděšeně se rozhlédl kolem – Už nás našli. Pak mu ale pomalu došlo, že je to jen jeho mobilní telefon, který se neodbytně hlásil k tomu, aby ho zvedl.
Do ucha mu zařval neidentifikovatelný hlas: „Pohlídej Michala, nesmí ani na vteřinu opustit byt.“ A pak bylo ticho, jen oznamovací tón dal vědět, že před chvílí do telefonu někdo doopravdy mluvil.
Zmohl se na jediné: „J-jasně.“
Kdo to byl?“ ozvalo se skřehotavě s kuchyně. Poté do pokoje vstoupil Michal. Tvářil se nesoustředěně a vypadal úpně grogy. „Zdá se mi to anebo je tady mrtvo? Kde jsou všichni a proč jsem vůbec doma já? Neměl bych být ve škole... sakra, kolik je hodin!“ vykřikl a vrhl se k svému telefonu, který měl v kapse. „Doprdele!“
Michale, uklidni se, ano! Jsi nemocný, já jsem tu zůstal abych se o tebe postaral a Petr...“
Kde je,“ skočil mu neomaleně do řeči, „on mě tu nechal samotného... s tebou. Proč mi to sakra udělal! Vždyť ví...“
Nedělej ukvapené závěry. Byla to moje dobrá vůle, že jsem tady. Petr tu chtěl zůstat, ale nakonec mu došlo, že bys kvůli tomu zameškal hodně času tak odjel k vám domů. Potřeboval něco vyřídit a Emil chodí na přednášky místo tebe. Mít tak skvělý kámoše...“ Richard vstal ze svého křesla a postavil se k oknu z kterého měl výhled na park a velký les. „Michale měl by sis jít lehnout a vyležet to. Uvařím ti dobrý čaj a donesu ti ještě nějakou přikrývku,“ otočil se na něj a nepatrně se usmál, „celý se třeseš.“
Michal udělal několik kroků směrem k němu, podlomily se mu nohy až málem upadl. Včas se ale zachytil o stolek a zastavil se. Zhluboka se nadechl a pokračoval dál. Trvalo to jen pár vteřin, ale opět se naklonil na stranu. Tentokrát by určitě upadl, ale Richard ho včas zachytil.
Ruka na Michalově boku se nepatrně zachvěla. Ten pocit, ten příjemný a jako kdyby velmi známý pocit. To vše v něm vyvolalo matné vzpomínky na minulost. Ta přítomnost hřejivého dechu, ten tlukot srdce na hrudi, jako kdyby mu mělo srdce vyskočit ven z těla.
Michal jej k sobě přitáhl blíže a jejich rty se spojily. Zpočátku lehce jako pohyb motýlích křídel, poté přešly ve vášnivý polebek. Tentokrát se podlomily nohy oběma a Michal spadl přímu na Richarda.
Jeho obě ruce měl po obou staranách hlavy. Dívali se na sebe, z očí do očí a pak se znovu políbili.
Ani jeden z nich nezaslechl odemčení dveří a jejich následné otevření. Neslyšeli ani kroky které se k nimm blížili. Jediné co slyšeli bylo hučení v uších.
Poté zaslechly jen pro ně v tuto chvíli neznámý hlas, který bolestně vykřil: „To ne!“
03.10.2010 09:03:55
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one