Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

Racons de la ment!

Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.
V této kapitolce bude nějaké to násilí, vražda, únos,... Objeví se zde zrada, pomsta, nenávist. A snad i zjistíte nějaké ty důvody, které vedly některé zůčastněné k jejich činům. Některé jsou opovrženíhodné jiné i snad omluvitelné.


Hej kámo. Vidíš ty dvě holky? Nezdá se ti to nechutný? Ona si nechá strkat jazyk do huby od takový... děvky. No teda, počkej. Není to tvá neteř?“
Druhý z mužů se nyní zcela zaměřil na dvojici, která ho do té doby nezajímala. „Já ji dám, té mrše! Takhle zostudit naši rodinu! Pokud se chce chovat jako děvka, tak ji z ní udělám.“
Henry, to myslíš vážně? Její otec tě zabije!“
Oslovený se posměšně ušklíbl. „Kdyby nebylo mě, tak už dávno hnije v base. Po tomhle bude rád, že jsem použil jen ji.“

Strýčku, copak jsi ode mě chtěl? Jsem tak ráda, že jsi se ozval,“ zašveholila a obejmula jej kolem pasu. „Já měla strach, že se ti něco stalo.“
Přitiskl si ji k sobě. Dívku vůbec neudivilo, že se k ní chová tak důvěrně. Vždy si byli velmi blízcí. „Vyrostla jsi a taky zkrásněla, bude z tebe krásná nevěsta. Kolik ti je vlastně let?“
Let?“ zčervenala. „Patnáct.“
Pohladil ji po tváří, poté sjel na ret a sevřel jí bradu. „Krásné poupátko, které by mohl někdo utrhnout. Asi... jsi tak... nádherná.“
Strýčku,“ zrudla ještě více a přitiskla se k jeho tělu.
On přiblížil svoje rty blíže k její tváři a políbil ji na zrudlá líčka. „Líbí se ti to?“
Přitiskla se k němu ještě těsněji a pak pocítila na svém bříšku něcu tuhého a tepajícího. Ulekla se a ucukla od něj. „Copak? Snad nemáš strach? Teď tě nenechám uniknout. Sama jsi to chtěla.“
Odhodil ji od sebe a povalil na zem.
Dívčí výkřik a pak ticho.


Probudila se z toho děsivého snu, který se k ní vracel v pravidelných intervalech už tři roky. Jen kvůli tomu snu, těm vzpomínkám, se ubíral její život tímto směrem.
Kdyby byla silnější, kdyby se dokázala bránit, kdyby...
Zavrtěla hlavou.
Nic z toho se však nedalo vrátit. Nikdy nepochopila proč to udělal. Vždy ho obdivovala, věřila mu víc než komukoli jinému a pak... proč to zničil?
Trvalo to tak dlouho a nikdy se nikdo z její rodiny nedivil, že se vrací z návštěvy od svého, dříve tolik milovaného, strýčka tak zničená.
Nezeptali se co ji trápí, nikdy. A pak, když zmizela... nikdo si o ni nedělal starosti. Snad jen on, její milovaný bratříček. Ničilo ji, že ho tam zanechala samotného, ale věděla, že... Jeho ochrání. Oni se o něj dokáží postarat, protože je to jejich budoucnost, jejich světlo v temnotě.


Tak jaká byla?“
Neříkej. To je fakt tak divoká?“
Dívka se přikrčila blíž ke stěně, vypadala jako ztracené štěňátko.
Muž, který jen před chvílí přišel, jen přivřel oči a zhnuseně se odvrátil od živě se bavící dvojice. Jeho pohled se zastavil na roztřesené holce.
Přistoupil k ní další z mladíků a chytil ji za paži. Snažila se mu vytrhnout, ale byl silnější. Vzpírala se, ale neměla sebemenší šanci. Hlas ze stínu, který vyslovil její jméno: „Paolo!“ Ji donutil k tomu, aby se vzdala vzpouzení se.
Přikývla a poslušně se nechala odvést do vedlejšího pokoje.
Vracel se do toho domu každý den. Nic se nezměnilo, jen dívka byla den ode dne ví a víc hubenější, až se téměř ztrácela před očima. Věděl, že nesmí nic udělat. Nemůže ohrozit svoji práci, které zasvětil celý svůj život. Ale nečinně přihlížet něčemu tak... odpornému!
Pane, já si myslím...“
.
Ne, nechci ohrozit naše snažení. Vím o tom, že...“
.
Nechte si to vysvětlit. Vždyť je to ještě dítě.“
.
Dobře, rozumím,“ naštvaně ukončil hovor a sedl si zpět na židli. „Georgi, nemůžeš dělat vůbec nic. I když,... můžeš nečinně přihlížet a čekat až se stane něco horšího.“

Opět přišel do toho domu jako každý večer. Zdálo se mu však, že je tam něco jinak. To zlověstné ticho nevěstilo nic dobrého. Vždycky se z toho pokoje něco ozývalo, buď smích, řev anebo pláč. Prostě něco. Ale teď bylo všude ticho jako v hrobě. Otevřel dveře, které vedly do pokoje a zděšeně se v nich zastavil. V tratolišti krve stála jemu známá dívka, kterou...
V ruce svírala revolver.
Pohledy všech osob, které byli naživu se upřely na něj. Dívka rozrušeně oddechovala a třásla se na celém těle. I její pohled zamířil k němu. Zbraň teď mířila svým ústím na něj.
Paolo, nedělej to. Já tě mám přece strašně moc rád. Já jsem tvůj strýček,“ jeho vyděšené oči těkaly všude kolem, jen na ni se nedíval. Kaluž krve, která se kolem něj rozlévala, začala pomalu schnout a měnit svoji barvu s rudé na černou.
Mlč!“ vykřikla.
George poprvé uslyšel její hlas a jeho srdce jako kdyby se na chvíli zastavilo. Teď už chápal proč jej tak zaujala. Byla jí až neuvěřitelně podobná. Ona... ano, ona se vrátila. Nechápal sice souvislosti, ale žena, kterou tak moc miloval, se vrátila.
Drž už sakra hubu! Ty zkurvenej parchante!“
Děvče, odlož tu zbraň. Tohle by už stačilo, nechceš jít přeci do vězení. Nebo snad ano? Víš moc dobře, že bys tam dlouho nevydržela. Ta tvá krásná tvářička by mohla přijít k úhoně a to ty určitě nechceš.“
Jak můžeš...“ pohlédla na něj a poté zmlkla, „ty můžeš vypadnout. S tebou nemám nic k vyřizování.“ odvrátila se od něj. Zamířila zbraní na muže, který jí zničil život, natáhla kohoutek a bez lítosti zmáčkla spoušť. Výstřel ji lehce odhodil na stranu, ale svůj cíl zasáhla.
Její tvář se na chvíli stala tak klidnou. Úsměv učinil její tvář ještě krásnější.
Přiskočil k ní a přitiskl si ji k sobě. Nebránila se, ta teplá náruč se pro ni stala oázou klidu a bezpečí, kterou už dlouho nezažila. Něco jako kdyby je spojovalo.

Měli bychom ji zajistit ochranu.“
Vždyť je to vražedkyně, zabila pět mužů a mezi nimi i našeho informátora.“
No a? Dostali co si zasloužili, ani jeden z nich nebyl žádný neviňátko. Všichni si to s ní užívali, i když věděli, že to nedělá z vlastní vůle.“
Byls tam taky!“
Jo, byl jsem tam, ale...“
Nevymlouvej se na nic. Vždy jsi jednal podle vlastního uvážení a žádný nařízení...“
Neustále si skákali do řeči a byli tak hlasití, až došlo k tomu, k čemu mělo dojít. Dívka, která doteď ležela ve vedlejším pokoji a spala, se probudila. Nějakou chvíli vyděšeně těkala pohledem kolem sebe a po chvíli jí došlo, co udělala.


Musela žít s tím, co provedla. Ten muž jí zachránil život. Byla mu zavázána, ale... Proč to jen všechno muselo skončit takhle?
Její malý bratříček bude mít letos devatenáct. Je to už dlouhých... Na chvíli se zamyslela. Jak dlouho už jej vlastně neviděla?
Jí bude letos v únoru dvacetpět let. A když to vše začalo, byla jen hloupoučká patnáctka, která nevěděla nic o životě. Chtěla si užívat, experimentovat. Poznat opravdovou lásku, která...
Zavrtěla hlavou.
Kdysi přeci milovala, ale zase tu lásku ztratila. Tak, jako tenkrát. Snad jsem se narodila jen proto, abych trpěla.
Paolo, jste tady?“
Usmála se, stále ji oslovoval takhle. „Georgi, už jsem ti několikrát říkala, že mi nemáš vykat. Připadám si tak stará.“
Vy... tedy, ty,“ opravil se, když viděl její nesouhlasný pohled. „jsi stále mladá. Až se mi zdá, že stále mládneš. A také, jsi den ode dne krásnější.“

Četl jsi noviny? Ti nestoudní pisálkové, se pořád budou vrtat v naší minulosti. Co si myslíš, že by se stalo, kdyby se dozvěděli o mém temném dětství!“ Smutně se usmála a opřela hlavu o desku stolu. „A taky... co by na to řekl Ricardo.“
Máš na mysli svého... bratra?“
Vidíš jak to to jde a to jsi se vždycky stavěl proti tomu.“
Prosím?“ zeptal se nechápavě.
Ty šmoulíku,“ pleskla jej přes ruku, „no přeci to tykání.“ Najednou zvážněla a upřela na něj své temně modré oči. „Řekneš mi konečně co zamýšlíš dělat s tím mladíkem? Jakou má spojitost s tebou a tou ženou na fotce, kterou s sebou stále nosíš?“
Já? Mě jde jen o pomstu!“ zamumlal věcně.

***

Další den ve škole probíhal v poklidné atmosféře, dokud nezačala polední přestávka. Školní rozhlas několikrat zapípal, zakašlal a pak se ozval ředitelův hlas. „Prosím studenta Michala Stejskala, aby se dostavil do ředitelny. Jedná se o rodinnou záležitost.“
Na Michala pohlédlo několik párů očí, které však uhnuly, když se rozhlédl kolem. Jen jeden pohled se mu věnoval stále, ten Petrův. „Mám jít s tebou?“ zašeptal mu do ucha.
Mladík jen zavrtěl hlavou a vstal. „To je v pořádku, nejspíš půjde jen o nějakou malichernou záležitost. Jako například: Jak to, že jsi vynechal naši svatbu!“
Ty jsi tam nebyl?“
Michal se ušklíbl a vstal. „Ty snad ano?“

Pane Stejskale, posaďte se prosím.“
Michal se rozhlédl kolem sebe a zůstal stát. Přímo nad ředitelovou hlavou se nacházel obraz jakéhosi muže, který mu z nějakého důvodu přišel povědomý. Jen nemohl přijít na to proč. „Děkuji, já postojím.“
Dobrá.“
Křeslo na kterém seděl ředitel bylo kožené a vypadlo velmi pohodlně. Pousmál se, protože si vzpomněl na jednu příhodu, která se stala asi měsím potom co zemřela jeho matka.
Ten den se rozhodl, že si s otcem musí promluvit o tom, co se kolem něj stéle povídalo. Doopravdy zabil svoji ženu?
Váš otec byl...“
Chtěl zaklepat, ale divně znějící hlas jeho otce jej zastavil v půlce pohybu. V tu chvíli si uvědomil, že jsou dveře pootevřené. Taková školácká chyba. „Ano, ano...“
.... zatknuli vašeho otce.“ ředitelův hlas jej vyrušil z jeho myšlenek na otce.
Prosím?“ ozval se Michal nechápavě. „Co je to za blbost? Jestli to měl být vtip, tak jste si spletl datum. Prvního dubna ještě nebylo.“
Copak vypadám, že bych se bavil? Prozatím to na vaší situaci nic nemění. Studium máte zaplacené až do konce roku a první semestr druhého ročníku je taktéž...“
Michal jej přerušil. „Jak to sakra myslíte? Vy si na škole necháte syna kriminálníka?“
S Vámi to přeci nemá nic společného, my jsme soukromá škola a nám jde jen o blaho našich studentů. A vy jako platící studen k nim samozřejmě patříte. Horší je to z vašimi přáteli. Ale i to se samozřejmě vyřeší, o to nemějte strach. Váš otec je sice zatčen, ale ještě není odsouzen. A hlavně, vašemu otci vděčíme za mnoho a tak...“
Michal se uchechtl, „jasně, necháváte si pootevřená zadní vrátka. No, to se velmi podobá mému otci.“

Petr svého přítele již nedočkavě vyhlížel. Právě před pěti minutami mu volal Daniel, aby se ujistil jak na tom Michal je, a přitom mu osvětlil celou situaci, které nyní nastala.
Starý Stejskal byl zatčen na základě udání, které se zakládalo na nevyvratitelných důkazech. K dispozici byly, dle nejmenovaného zdroje na policii, jak fotografie, tak telefonáty a videa. Dokonce se objevilo i několik svědků, kteří tvrdili, že jej viděli i při některých trestných činech. To však bylo směšné. ON by si nikdy nezašpinil své ruce, na to měl jiné osoby. Lidi, kteří mu byli vděční za vše, co pro ně udělal. Vždy využíval slabostí jiných a nyní se mu to nejspíše vrátilo.
Daniel se, podle vlastních slov, snažil přijí na zdroj tohoto udání, ale na nic stále nepřicházel. A Petr? Ten měl mnoho možných adeptů, ale žádný nápad nebyl stoprocentní. Mohli přeci podezírat i jeho, ale... co bych z toho měl?
ON mě přeci zachránil, kdyby nebylo jeho tak... Možná by otec žil, možná by byl na ulici, možná... Ne, vděčil jsem mu a vděčím za všechno co jsem v životě dokázel.
Kdyby nebylo jeho nemám nic.
Hej, ty jsi Petr Horký? Bodyguard toho mladýho Stejskala, jak mu zavřeli papínka?“
Otrávený pohled, který vrhl na mladíka, který ho oslovil, se rovnal pohledu na hnusnýho brouka. „Co jsi říkal?“
Já,...“ na chvíli jako kdyby ztratil rozvahu, pak však pokračoval, „slyšel jsi dobře. Jak dlouho si myslíš, že tady vydržíte? Není možné, aby byl na právech syn zločince.“
Petře, slyšel jsi to?“ vyrušil je Michal, který se znenadání objevil vedle neznámého mladíka. „Není to úžasný, konečně dostal, co...“ odmlčel se a obrátil se na nyní mlčícího kluka. „A kdo jsi ty?“
Ty...“
Jak se jmenuješ? Ještě jsem tě tady neviděl, ale vypadáš mile.“


30.09.2010 11:01:26
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one