Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.

Racons de la ment!

Richardo se zhluboka nadechl, protřel si oči a zadíval se v dál. To co uviděl v tajemném sklepení se mu neustále vracelo do myšlenek. Přece jen bylo něco pravdy na tom, co několikrát zaslechl během studií na Karlově univerzitě v Praze.
I když si to tehdy nemohl ani představit, najednou mu všechno zapadlo do sebe jako jednotlivé kousky skládačky.
Paolo! Kde jen můžeš být?“

***

Petr pohlédl na svého milence, v očích nevýslovnou bolest a pokusil se vstát. Michalovi ruce jej však donutily, aby zůstal na svém místě. Zpytavým a zárověň vášnivým pohledem zkoumal jeho reakci
na to, co se chystal právě teď udělat. Pohladil jej po stehnech a mířil stále výš,
až se jeho ruce zastavily v klíně. Ucítil mírné pnutí, usmál se a pokračoval stále nahoru. Prsty mu zabloudily pod košily, mezi prsty stiskl Petrovu bradavku a políbil ho na tvář. On uhnul hlavou ještě více na stranu a zhluboka vydechl. Jeho zmučený dech a prsty které křečovitě svíraly židli, dávaly věděť že je nesmírně vzrušený.
V hlavě mu však kolovala myšlenka na to, že nikdy nebudou spolu. Nikdy...
Dlaně na tvářích jej donutily, aby se k Michalovi otočil tváří v tvář. „Chceš říct, že to není dostatečný důkaz toho, že tě miluju?“
Já,“ zašeptal.
Klika cvakla, jejich pohledy se střetly a pak pohlédly směrem ke dveřím ve kterých stála mírně konsternovaná dívka. Je však jako kdyby ani nevnímala. Posadila se na jednu z židlí a položila hlavu do dlaní. „Sakra!“ vykřikla a jednou rukou uhodila do stolu.
My,“ ozvalo se opatrně.
Vůbec si mě nevšímejte, nechtěla jsem vás rušit.“ zašeptala a dál již nic neřekla.
Petr chtěl opět něco říct, ale Michal jej zastavil jediným dotekem na vyboulenině v jeho kalhotách. Prsty putovaly ke knoflíku a poté k zipu. Jeho obličej se přitiskl k trenýrkám, políbil ho přes látku a vystrčil jazyk. Sedící mladík se nepatrně nadzvedl a zcela se oddal počínání svého milence, v ten okamžik jako kdyby zapomněl na celý svět. Michal toho využil a stáhl mu oblečení až ke kolenům. Proti jeho žádostivým ústům vystřelil Petrův vzrušený pyj a dotkl se jeho vlkých rtů. Petr opět zastánal a vyšel mu vstříc. Ústa mladého Stejskala objala jeho úd a pomalým pohybem si jej zasouval stále hloubš, aby jej vzápětí nechal témeř vyjet pryč a stále to opakoval. „Achh,“ zastání přes pevně sevřené rty. Petr se musel kousnout do rtu aby blaženě nevykřikl, kapka krve mu stekla na bradu. Když došel téměř vrcholu Michal toho nechal a podíval se mu do obličeje. „Chceš víc?“
Ve vzduchu ta otázka nějakou chvíli poletovala než Petrovi došel smysl těch slov. I přes veškeré vzrušení se postavil. Přitiskl k sobě Michala a hladově jej políbil. Dalších slov nebylo třeba.

***

Přitiskl se ke dveřím a poslouchal. Ty hlasy! Jeden z nich miloval stejnou měrou jako ten druhý nenáviděl. Dříve byly jeho pocity plné strachu, ale poté co matka jeho přítele zemřela. Změnil se jeho strach v tu nejhorší nenávist. Nikdo z nich mu nemohl vyvrátit to, že ON mohl za její smrt. Jeho přítel se snažil nedat na sobě znát tu strašnou bolest kterou pociťoval, když ztratil svoji matku, ale jeho oči jej vždy a za každých okolností prozradily. To kvůli němu, těm očím plných vzpomínek na ni, nemohl tomu bastradovi odpustit.
Sice to bylo už tolik let, ale ani čas tyto city změnit nedokázal.
Až budeš plnoletý oženíš se s tou, kterou ti JÁ vyberu.“
Otče já nikdy nebudu jako Daniel. Nemysli si, že budu dělat všechno tak jak chceš ty.“ Mluvil klidně a sebejistě. V jeho hlase nebyl ani náznak strachu, postrádal jakýkoli cit.

Pryč byl ten malý a nejistý kluk, kterým ještě před rokem byl. Něco jako kdyby jej změnilo. Když mu bylo dvanáct let něco se stalo a v tu dobu se z něj stal zlomený chlapec. Trvalo to několik let než se s tím vyrovnal. Nikdy o tom nikomu neřekl. Muselo to však být tak traumatizující, že nikomu nedovolil, aby se ho byť jen dotknul.
A pak zemřela jeho matka. To asi byla poslední kapka k tomu, aby se zhroutil. Celý jeho svět, který si vystavěl, se zhroutil jako domeček z karet.

Cože!“ vykřikl.
Petr se těsněji přitiskl ke zdi a sevřel křečovitě ruce až mu na nich zbělaly klouby. Musel se ovládat, nikdo se nesmí dozvědět, že...
Zachvěl se. To co následovalo, překonalo všechna jeho očekávání.
Michal se usmál a upřel na svého otce pohled plný lhostejnosti. „Jak jsem řekl. Plány, které se mnou máš, ať jsou jakékoli, se nikdy nesplní, protože...“
Plesk!
Položil si dlaň na tvář na které se začal rýsovat otisk otcovi dlaně. „To bylo poprvé a naposled co jsi mě uhodil. To si zapamatuj!“ Modré oči se vpyly do těch šedých plných pohrdání a nenávisti.
Ty oči donutily otce, aby o krok ustoupil a posadil se zpět do křesla ze kterého před chvílí vyskočil.
Michal se otočil a odešel z místnosti bez jediného slova. Dveře nechal otevřené.

***

Daniel se vrátil ze svatební cesty z opravdu špatnou náladou. Stačil jen jediný pohled na šťastného mladšího bratra a vyletěl jako čertík z krabičky.
Co to bylo za ženskou?“ vykřikl na Michala. „Ange o ní bez ustání mluvila celý týden.“
Mladší z bratrů se jen ušklíbl. Poté se však zcela nezúčastněným pohledem podíval na svého, na maximum vytočeného, bratra. „Jak mám vědět, co zase mé nové švagrové přeletělo přes nos? Nejspíš se jí líbila a neříkej mi... vy dva máte stejný vkus? Tak to se k sobě skvěle hodíte. Otec nemohl vybrat lepší...“
Přestaň vykládat blbosti,“ přerušil jen Daniel. „Možná si myslíš, že jsi unikl z té pavučiny, kterou ON splétá, ale nic není takové jak se to může na první pohled zdát.“
Já vím,“ odvětil a vytratil se z jídelny.
Starší bratr toho mladšího vyprovázel pohledem plným překvapení a hlavně nechápavosti. Co tím chtěl říct?

Druhý den probíhalo všechno tak, jako ve starých kolejích. Jen otec se tvářil jako kdyby skrýval nějaké tajemství, které se měli za chvíli všichni dozvědět. Potutelně se usmíval a sledoval svůj mobilní telefon. To pro něj bylo zcela atypické.
Snídaně probíhala na tiché až hrůzu nahánějící vlně porozumění a souznění. Michal sledoval reakce všech přítomných, ale nikdo jako kdyby si nevšímal, že se schyluje k bouři. Otcův nervózní pohled na hodiny, dal vědět, že začíná být lehce rozechvělý a nervózní. A zazvonění domovního zvonku jej zcela rozhodilo. Jako kdyby za hlavu hodil všechny ty poučky, které vtloukal svým synům do hlavy. Nikdy nedej najevo svoji slabost! Před nikým!
Vyskočil od stolu až jej málem převrhl, ale v poslední chvíli se zastavil a v poklidu se posadil zpět. Jeho pohled se vrátil k tomu pro něj charakteristickému chladnému lesku a čekal.
Pane,“ ozvalo se rozechvěle ode dveří, „za dveřmi stojí nějaká žena a říká, že....“ Služka sklopila pohled a cosi zašeptala.
Prosím? Nerozuměl jsem ti!“
Hlasité polknutí nervózní dívky všechny přítomné donutilo, aby na ni vrhly své pohledy a zabodli do ní své ostré drápy. Děvče se roztřáslo a...
Eriku, Eriku. To se dělá, nechávat svoji snoubenku čekat za dveřmi jako nějakou husu?“ zašveholila svým medovým hláskem a ovinula se mu kolem krku. „Moc jsi mi chyběl ty muj broučínku.“
Michal znechuceně zavrtěl hlavou a vstal od stolu. „Omluvte mě, přešla mě chuť.“
Takhle by to synu nešlo,“ zavelel otec autoritativně. „Začínaje zítřejším dnem se z téhle okouzlující mladé dámy stane tvoje nevlastní matka. Tak ji projev alespoň nepatrný kousek úcty. Nic tě to přece nebude stát.“
Ne?“ rozesmál se téměř hysterickým hlasem nejmladší z rodu Stejskalů. „Doopravdy by mě to nic netálo, ale ona mi za to nestojí. Nikdy a nikdo ji nemůže nahradit. A hlavně ne tahle dě...“
A dost,“ rozkřikl se až mu olétly sliny od pusy. „Přetaň se chovat jako rozmazlenej spratek. Jseš dospělech chlap.“
Miláčku jen ho nech,“ pohladila jej konejšivě po hřbetu ruky, „prochází si tím nejhorším obdobím života. Je to jen pubertální kluk. On z toho vyroste.“
Pche,“ nahlas si odfrkl, aby potvrdil její domněnku. Jen žij v nevědomosti. „Tak já mizím, na oběd mě nečekejte. Nejspíš se objevím kolem půlnoci.“ A byl pryč.

****

Opět si prohlédl tu fotku a zasněně vyhlédl z okna. Nemá to cenu. Nikdy tu nebude jen pro mě. Musím zapomenout.

Rychlé a nervózní zaklepání na dveře jeho pokoje jej vytrhly z nostalgických vzpomínek na to, co se již nikdy nebude opakovat. „Co se děje?“
Emčo, prosím, otevři. Potřebuji si s tebou o něčem promluvit.“ Oslovený zrudl a v duchu děkoval bohu za zavřené dveře. „Jsi tam?“ ozvalo se starostlivě. „Petrovi jsem se nemohl dovolat a tak...“
Dál jako kdyby nevnímal. V hlavě mu rezonovala jen ta poslední věta. Zase jsem jen náhrada... za něj.
Promiň, ale není mi nějak dobře.“
Co se stalo?“ starostlivě.
Opřel se hlavou o dveře a povzdechl si. „Bolí mě...“ Ne, nesmí se to dozvědět, nikdy. V tu noc to nro něj byl jen omyl. Nic víc. „Pamatuješ si tu noc před rokem?“
Cože?“
Tu noc to bylo dva roky, co zemřela tvá matka a Petr byl s tvým otcem pracovně mimo město. Není to směšné? Stalo se to jen proto, že... Smutnil si kvůli tomu, že tu není aby tě podpořil tak, jak to vždy dělal.“
Co to má společné s tím, že si s tebou potřebuji promluvit?“
Nic, máš pravdu.“ Setřel si z tváře slzy, které mu proti vůli vytryskly z oči a otevřel dveře. Ten pohled, který na něj vrhl jeho přítel, mu opět vrátil staré vzpomínky na tu noc.
Zlomený.


Já nevím co mám dělat. Chápeš to? On mi ho odvede zrovna v tento den i když ví, že je pro mě tak důležitý. ON...“
Opřel si hlavu o jeho rameno. Slzy stékaly po jeho tváři a vpíjely se do bavlněné košile. Nikdy ho neviděl takového. Nikdy neukázal, ne před ním, ten pohled plný beznaděje.
Zlomený.
On, který tady byl vždy proto, aby na jejich tvářích vykouzlil úsměv. Vždy tak bezstarostný. Jeho hlas plný naivních představ o tom, že... jim svět leží u nohou.
Ne! To byla jen maska, kterou si nasazoval proto, aby nikdo nevěděl jaký doopravdy je.
Míšo, já...“
Jeho rty zastavily další slova.
Nech toho,“ odstrčil jej od sebe, „nevíš co děláš a budeš...“

Mlč, já to potřebuji. Chci to.“
Během chvilky stál nahý a rozechvělý před mužem, kterého vždy tak obdivoval. Ten hlas, který vyžadoval absolutní poslušnost. Ne, nemohl a snad ho ani nechtěl odmítnout. Ne, tenhle den byl pro něj moc důležitý a on ho už nechtěl vidět... zlomeného. Nikdy!


Jsem tak rád, že jsi můj kámoš.“
Ne. To není to, co bych chtěl slyšet. Nikdy se to však nezmění. Nikdy.
Zase to obejmutí jako před dvěma lety.
Copak se stalo tentokrát?“ Pohlédl na něj s úsměvem za který skryl své myšlenky, ty všechny bolestné vzpomínky.
Můj otec se bude ženit.“
A?“
Upřel na něj pohled. Ty slzy v jeho očích. Opravdové slzy, které neviděl tak dlouho.
Jasně... a? Na tom přece není nic divnýho, že? Mě nezáleží na to, že se bude ženit, ale... Proč zrovna v ten den? Proč v ten den, kdy ona zemřela? Proč?“
Bezmocný pohled. Jejich oči se opět spojily tak, jako před dvěma lety. Michal od něj však ten svůj pohled odtrhl a posadil se do křesla, které se mu snad samo nabízelo.
Nic nebude takové jako dřív. Nikdy. Pro něj ne.
Nepochopím to a ty už vůbec ne. Snad je to jeho cesta jak na ni zapomenout. Nebo... chce začít nový život a nová žena mu to přeci usnadní.“
Michal se rozesmál. „Začít... nový... život?“ Odsekával ta slova mezi jednotlivými nádechy, které potřeboval k tomu aby se uklidnil. „To jsi mě teda rozesmál a snad jsi to ani neměl v úmyslu. Vždyť to on ji zabil.“
Jak to můžeš říct? Nemáš žádný důkaz a navíc... je to tvůj otec.“
Sklopení hlavy a opětovný smích jej donutil, aby se k Michalovi sklonil a zatřásl s ním. „Vzpamatuj se!“
Ty Emile?“
Ano?“
Byl jsi někdy zamilovaný?“
Ten zpytavý pohled jej donutil, aby zrudl a sklopil pohled k zemi. „To byla trochu nevhodná otázka a vůbec to nijak nesouvisí s tím o čem jsme mluvili.“
To se mýlíš. Kdybys poznal lásku, tak jako já... věděl bys proč to nemůžu pochopit.“

Jak to může říct? Copak nevidí jak se cítím. To necítí, že jen pohled na něj mě rozechvívá až do morku kostí? Nemá vůbec ponětí, co pro mě znamená. Stačí mi doopravdy jen tak málo? Nobo bych měl chtít víc? Ale, ne... nakonec by mě jen nenáviděl a to by znamenalo konec. Ano, musím s tím bojovat.

Doopravdy moji matku miloval? Nikdy jsem jej neviděl projevit vůči ní žádné city. Byl jako ledovec. Vždy a za všech okolností jako kdyby ji ani nevnímal. Byla snad pro něj něco míň než vzduch?“
A... zkusil jsi se ho na to zeptat?“
Já jí měl moc rád, ale nedal jsem jí to nikdy najevo a pak... Pak umřela a už bylo pozdě, pozddě na všechno a ani se nedozvěděla proč...“ Zavrtěl hlavou a vstal. „Můžu použít tvoji koupelnu?“
No...“ zmateně na něj pohlédl a pak jen tiše přikývl a zašeptal: „Jasně. Jsi přeci můj přítel.“
Když Michal zmizel v koupelně Emil se pohodlně rozvalil zpátky na své posteli a pohlédl ke stropu, aby mohl chvíli v klidu přemýšlet. „Hmm, láska.“
Zamrkal a pohlédl nad sebe. Na tvář mu dopadly kapky vody. „Michale?“ zakoktal, „co to děláš?“ Nad ním stál jeho přítel, tak jak ho bůh stvořil a zvláštně se usmíval.

21.09.2010 14:52:38
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one