Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Ahojky, Máte tady další kapitolku k povídce -

 

Racons de la ment!


Pozor! Nacházíte se na stránce ve které se dočtete povídku o vztahu mezi muži a nejenom to.

Možná jen náznak.


Petr vlastně ani nechápal, kdy se stalo, že se dal dohromady se šéfem. Nikdy si nebyli blízcí a on vlastně vždy hovořil o gayích jako o něčem podřadném a méňěcenném.
Prostě se jednou probudili vedle sebe a pak už tak zůstali. Asi byli moc pohodlní na to, to změnit.
Stačil jeden večírek a jejich svět se smrskl jen a jen na sex a práci.
Ve dne, a někdy i v noci, žili svojí prací a pak si užívali blízkosti toho druhého. Hltali život plnými doušky a žili naplno. Nyní pro ně existovala jen a jen přítomnost, nic neplánovali, jen a jen žili.


Šéfe, mohl bych s vámi mluvit? Dnes bych potřeboval volno, protože... dnes mám výročí. Možná Vám to bude znít blbě, ale oslavuju den své samoty.“
Ale, copak Petře? Kdopak tě pustil k vodě? Nějaká pěkná kostička?“
Petr jen mávl rukou a cosi zamumlal.
Co?“
To je fuk, šéfe.“
Tak fajn! Kde to budeš slavit? Rád bych se zatavil a mohli bychom to oslavit spolu. Já jsem totiž zrovna teď taky sám. Žena mě pustila k vodě, našla si mladšího a pespektivnějšího. Někoho, kdo denně nenasazuje svůj život pro dobrou věc.“
Petr se zatvářil překvapeně. Nikdy by jej nenapadlo, že se od šéfa dozví něco tak osobního.
A taky zjistila dost nemilou věc, ale to je teď jedno,“ řekl a objal Petra kolem ramen.
Petr na chvíli ztuhl, ale připomněl si šéfovo chování, když se setkali s partičkou gayů. To je hloupost, aby on, ten který je nenávidí, byl....

Pili už druhou láhev burbonu a míchali to s několika druhy dalšího alkoholu, když se k němu šéf naklonil a zašeptal: „Nemohli bychom jít k tobě? Mě je totiž strašně blbě a moje žena je u toho svýho milence.“
J-jasně,“ zakoktal Petr.
Oběma stoupal alkohol do mozku a oba na tom byli podobně. Šéf chytil Petra v podpaží a odtrmáceli se do bytu mladšího z nich.
Šéf odpadl do nejbližšího křesla a za chvíli začal chrápat. Petrovi však ještě nějaká výdrž zbyla a tak se odvalil do koupelny, kde si dal ledovou sprchu. Za chvíli přišel do obývacího pokoje a naklonil se nad šéfa, který spokojeně oddychoval.
Jeho tvář vypadala tak klidně nebylo na ní ani stopy po agresivitě kterou se pyšnil v práci. Vypadal téměř zranitelně.
Vstávejte šéfe, nemůžete tady sedět. Ráno by vás všechno bolelo.“ Nic se však nestalo. Šéf jen něco zamumlal a spal dál. „Co já jen s váma budu dělat?“ Jen ve spodním prádle se sklonil k jeho botám a začal mu je zouvat. Potom jej vzal za obě ruce a pokusil se ho postavit. Šéf otevřel oči a chvíli na Petra nechápavě zíral, poté zamrkal a prohlédl si celé Petrovo tělo. „Kde máš oblečení?“
Sakra šéfe, zpamatujte se! Musíte si dát sprchu. Zvládnete to?“
Ne,“ zavrtěl hlavou a jeho obličej získal zelenou barvu. „Asi budu zvracet.“
Počkejte. Za chvíli jsem tady!“ vykřikl Petr a odběhl do koupelny pro něco, do čeho by se mohl šéf vyzvracet. Co však nečekal bylo, že jej bude on následovat. Ve dveřích do sebe narazili. Starší z nich to neustál a spadl na zem. Petr přistál na něm a...

Ani jeden potom nevěděl, který z nich začal, ale ráno se probudili vedle sebe a tak začal jejich vztah. Vztah který trval s několika krátkými roztržkami bezmála tři roky až do dnešního dne. Do dne, kdy se vrátil Michal Stejskal.


Sakra! On se jen tak vrátí a... co si sakra myslí?“
Brouku, pojď do postele. Je mi tady bez tebe smutno a je tady taková zima.“ Jeho hlas zněl roztřeseně a bylo na něm znát i kapánek strachu. Možná se bál, že by se Petr mohl vrátit k Michalovi. „No tááák. Potřebuju tě cítit vedle sebe.“
Petr se sám pro sebe pousmál a vrátil se zpět do ložnice. Nemůžu ho opustit, co by beze mě dělal? Vlezl za ním do postele, objal ho a políbil. Je to láska?

****

Michal se po jejich odchodu podíval na Richarda, kterému se v očích zaleskly slzy. „Co se děje?“ zamumlal a naklonil se k němu blíž.
Já jsem si myslel, když jsi odešel, že bych mohl mít šanci, ale.... On na tebe pořád čekal, nechtěl si připustit, že mu nedáš žádné vysvětlení. Měl o tebe strach i přes to, že jsi po sobě zanechal dopis. Povídal. Neustále mluvil o tom, co se ti stalo, když ti bylo dvanáct. Měl obavy, aby se to neopakovalo. Dokážeš pochopit jak se cítil?“
Určitě mě nenávidí,“ odvětil Michal.
Richard se téměř šíleně rozesmál. A stejně jak začal i přestal. „Ty seš ale vůl! Myslíš, že by se ti omlouval, kdyby tě nenáviděl?“
Ale teď má milence a vypadají spolu tak šťastně.“
Myslíš? Pokud se nebudeš snažit, tak to nakonec dopadne přesně tak, jak si myslíš. Já si myslím, ne, já vím, že tě stále miluje jen.... Možná ti odpustil, ale nechce.... Určitě nebude chtít zranit jeho!“
Jak to myslíš?“
Možná jeho šéf nevypadá zranitelně, ale je to jen přetvářka. Nechce už, aby mu někdo ublížil. Prožil si toho totiž víc než dost. Možná netrpěl tak jako ty, ale... je to přece jen člověk!“
Mám tedy šanci?“
Možná, kdo ví?“

Nyní seděl ve svém pokoji a přemýšlel jak to udělat, aby mohli být zase spolu. Anebo... možná bylo na čase, aby oba dva začali žít své vlastní životy a pokud si jsou souzení.... Nakonec by k sobě měli najít cestu. Co takhle nechat to na... osudu? A není to moc pohodlné?
Zvedl telefon a vyťukal číslo, které mu z mysli za těch pět let vůbec nezmizelo. Téměř každý den přemýšlel o tom, že mu zavolá a vrátí se zpátky. Ale vždy sluchátko zbaběle odložil a zabořil hlavu do knih.
Nyní s ním však musel mluvit i kdyby to znamenalo úplný konec.
Haló,“ ozvalo se na druhé staně telefonu. „Haló, je tam sakra někdo?“
Michal se zhluboka nadechl a spustil: „Ahoj Petře, tady je Michal rád bych si s tebou promluvil.“ Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak se z dálky ozvalo. „Brouku, kdo to otravuje? Chci se s tebou milovat!“
Promiň, že tě ruším,“ zamumlal Michal a ihned zmáčkl červené tlačítko na telefonu. Chvíli zíral na sluchátko a pak ho opatně vrátil zpět na místo. „Co jsem čekal?“
Telefon chvíli poté zazvonil. Michal jen pohlédl na displej a zavrtěl hlavou. Petr volal zpět. Ozvalo se zapípání a otcův hlas oznamoval: Tady já. Zanechte mi vzkaz co vám mohu...tedy, co pro vás mohu udělat.“
Nikdo jej nenamluvil znovu jak....
Promiň Míšo, za to co jsi slyšel, ale já.... Ach jo, zvedni to. Já vím, že jsi tam. Je to docela blbý mluvit takhle po telefonu o důležitých věcech a tak! Sejdeme se na rohu, pozítří ve dvanáct. Ty víš kde! Zatím ahoj.“
Doopravdy jsem idiot, všechno jsem posral!“
Opět zvedl sluchátko a tentokrát vyťukal mezistátní hovor. „Ahoj Ester, nechtěla by sis udělat prázdniny?“

****

Nervózní Michalovi pohledy, Ester rozrušovali až tak, že jej chytila z ruku, mile se na něj usmála a začala povídat: „Copak se s tebou děje. Zdáš se mi nesvůj a hlavně, na koho tady čekáme?“
No, víš... já bych ti chtěl někoho představit.
Ester chápavě přikývla ale vevnitř se cítila strašně zranitelná. Co když to bude ten jeho přítel. Tolik let se snažila aby na něj zapomněl a začal žít svůj vlastní život, ale... Jak to vidí dnes . Snažila se nejspíš úplně zbytečně. „ Je to ten tvůj bývalý přítel?“
Než mohl Michal odpovědět přišla odpověď od nově příchozího. „My se vlastně vůbec nerozešli, že? Michale. Co kdybys mi představil slečnu?“
Promiň Petře. Tahle dívka je moje přítelkyně, Ester. Byla moje nejbližší přítelkyní po celou dobu studia ve Státech.“
Těší mě,“ odvětil Petr a způsobně políbil na dívčinu nastavený hřbet ruky.
Jste galantní. Tohle bych nečekala.“
Copak Vám o mě napovídal? Raději nic neříkejte ještě bych se mohl červenat. Vaše čeština je vcelku obstojná, snad vás neučil Michal?“
Ne,“ rozesmála se, „měla jsem soukromého učitele. Jen by mě zajímalo, proč jsem tady? Michale, myslela jsem si, že jsi mě pozval na prázdniny.“
To taky, ale chtěl jsem aby se znali ti, kteří jsou mi z celého světa nejblíže. To byl jeden z důvodů a také bych chtěl...“
Michale, mohli bychom si spolu promluvit! O samotě,“ dodal důležitě a otočil se na Ester jako kdyby čekal nějakou její reakci.
Myslím, že má tvůj přítel pravdu. Vidíte se po pěti letech. Určitě je toho hodně co si musíte říct a hlavně vysvětlit. Jen bych... nevíš o někom, kdo by mě mohl provést po Praze?“
Počkejte slečno. Vím o někom, kdo by byl vhodný. Moment!“ zvolal Petr a vytočil telefon na šéfa. „Jsi pořád doma?“
Dobře, tak za pět minut na rohu, před restaurací. Bude na tebe čekat mladá dáma a já doufám, že se o ni náležitě postaráš. Ráda by poznala krásy Prahy. Jo, snaž se! Taky.“
Kdo?“ zazněla otázka z Esteřiných úst.
Můj přítel.“

Myslíš, že to byl dobrý nápad, nechat jít ty dva spolu? Aby spolu... nevytvořili nějaký plán na to, jak si nás k sobě upoutat navěky.“
To určitě ne. Spíš bys měl mít strach z toho, aby ti ji ON nepřebral.“
To mu tak málo věříš, Petře?“
Ne. Ale znám ho jako svý boty. Šéfuje mě už pět let a vím, že je nenapravitelný sukničkář. Bohužel anebo bohudík? Kdo ví? Pokaždý se vrátí ke mně. Možná mě to už přestává bavit.“
Michal se rozesmál. „Nejspíš přitahuješ podobné styly mužů. Pamatuješ si, jak jsme kdysi dávno řešili podobný problém?“
Jo a potom jsi zmizel.“
Ano. Ale... to nebyl ten důvod a ty to víš.“
Já to vím?“ Zamyšleně pozoroval Michalův výraz když řekl tu větu - Ale... to nebyl ten důvod a ty to víš. „A, proč si to myslíš? Myslíš si, že to vím jen proto, že jsi to řekl?“
Ne, ale ten dopis.“
Dopis, kde píšeš, že... jak to bylo přesně? Počkej! Já ho mám přece tady!“ Strčil si ruku do kapsy a vytáhl mnohokrát přeložený lístek. „Můžeš si přečíst, co jsi napsal. Já... četl jsem ho několikrát a do dnešního dne nic z toho nechápu. Proč jsi to udělal? Všechno jsme to mohli vyřešit... spolu,“ polkl a sklopil pohled.
Já... omouvám se, za všechno se omlouvám. Vím, že jsem udělal chybu a že mě určitě teď nenávidíš. A … nemůžu po tobě chtít, abys mi odpustil a anebo my dokonce dal...“
Kde jsi byl na tom, že tě nenávidím?“ obrátil se na Michala se slzami v očích. „Jak můžeš tohle říct? Ty si myslíš, že bych za tebou přišel, kdybych k tobě cítil nenávist? Myslíš si, že bych si nechal ten dopis, kdybych tě už neměl...“
... druhou možnost.“
... rád!“
Co jsi to právě teď řekl?“ vyhrkli oba dva naráz a jejich pohledy se spojili. V tu chvíli jako kdyby těch pět let neexistovalo. Jako kdyby se svět zastavil anebo vrátil zpět a oni se právě teď poprvé potkali, setkali se znovu v tváří v tvář jako když jim bylo náct.

02.11.2010 20:34:17
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one