Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

1. Zatracená rodina! - slash

 
Neočekávejte časté přidávání, nejspíš skoro žádné! Když budu mít náladu, tak něco napíšu, pokud ne, tak ne!
Hned teď tu máte možnost si přečíst kousek z mé origoš povídky, vztah mezi muži! Je to ze života! Mohlo se to stát nebo taky nemohlo, ale kdo ví?

PS: Pozor, je tam sex! Od 15 let!

Jeho pohled se zastavil na jeho vypracovaném těle, které upoutalo pozornost snad každého člověka v okruhu několika metrů. Kapičky vody stékající mezi jeho krásnými prsními svaly, jeho ztopořené bradavky přímo toužící po tom, aby,…
Zavrtěl hlavou a skousl si horní ret, po kterém mu stekla krev. Olízl si ji, udělal dva kroky vpřed a skočil do vody. Šipka, kterou stvořil, se mu nevyvedla a všechny pokropil.
„Seš normální!“ ozval se nepříjemný hlas. „Celýho,…“
„Hej, uklidni se. Jo!“ okřikl toho nepříjemnýho zmetka objekt jeho zájmu. Poznal ho podle hlasu, podle tónu jakým mluvil, podle,… „Neudělal to naschvál."
Vyplaval zpod hladiny a usmál se na doposud neznámého, ale velice pohledného mladíka. „Díky," lehce zčervenal.
Oslovený jen mávl rukou, jako kdyby odháněl dotěrný hmyz, a odešel.
 
*****
 
Plaval již několikátý bazén, stále toho však neměl dost. Byl vzrušený, jak už dlouho ne, a s tím stanem, který...
Raději zavrtěl hlavou a potopil se, doplaval až ke dnu a otevřel oči. Seděl tam jen chvíli, na víc neměl dostatek vzduchu v plicích.
Když se chystal k tomu, že vyplave, nedaleko od něj někdo skočil do vody a,…
 
*****
 
Musel toho chlapce bránit, vždyť vypadal tak ztraceně, tak sám. Jeho pohled, jeho studem zrudlé tváře, jeho téměř dětská bezbrannost. Zasloužil si, aby ho někdo chránil, někdo jako on.
Jen mávl rukou a zmizel všem z dohledu. Musel se co nejrychleji schovat a zbavit se té bolesti, té slasti. Kdyby tak mohl v prstech sevřít jeho a ne… sebe.
Schoval se na záchod, stáhl si, přes bolestivou erekci, mokré plavky a rychlými tahy si pomohl, ulevil si od svého chtíče.
Nechtěl si ani představovat, jak by to dopadlo, kdyby,…
Musel se osprchovat, takhle vejít do bazénu? Ne, tohle je nechutné.
Zavrtěl hlavou, otevřel dveře vedoucí ven ze záchodků, rozhlédl se kolem a vběhl do umývárky.
Předtím si nezapomněl, ze své skříňky, vzít sprchový gel a ručník.
Možná si to ani neuvědomoval, ale během sprchování na něj znovu musel myslet. Došlo mu to, až ucítil bolestivou erekci. „Proboha," udeřil pěstí do dlaždiček. Opřel se o ně, položil si na ně i hlavu a zhluboka se nadechl. „Udělej s tím něco, sakra!"
Sprchoval se až nepřirozeně dlouho. Nikdy si nepamatoval, že by jej vzrušil jen nepatrný pohled na takové děcko, na takové "pískle".
„Michale," volal jeho jméno. „Brácha, kde se sakra schováváš, zase jsi zalezl? Chtěl bych se s tebou vsadit. Slyšíš?"
Ticho.
„Není tady," zavolal dozadu. Zaskřípaly dveře, bylo slyšet jen tlumený hovor.
Chlapec, muž, si oddechl a posadil se na mokré dlaždičky. Pohled mu sjel do klína a…
Usmál se, zvedl svůj ctěný zadek a vylezl ze sprchy. Mokrý, jak ho pánbůh stvořil. Uslyšel zalapaní po dechu a pak ho někdo přitiskl ke zdi. Ucítil za krkem horký dech, otřásl se. „Petře, nech toho. Může někdo přijít."
„Jak jsi," nedořekl. Druhý muž se otočil, stáli čelem k sobě. Dotýkali se, nejenom jimi, ale i svými penisy.
„Jak jsem tě poznal? Chtěl ses zeptat?" usmál se samolibě. "Vím, že jsem jediný, kdo tě dokáže tak vzrušit a za druhé," tentokrát se usmál povýšeně. „Žárlil jsi na toho mladíčka. Viděl jsem ti to na očích." domluvil. Sehnul se na zem pro ručník a vystavil tak na svého přítele to, co on chtěl. Stačil jeden náraz a jejich těla splynula v jedno.
„Slib," narážel do něj. Chtěl, aby se udělal, chtěl, aby ho miloval, chtěl,… „Nikdy mě,…“ Vzdychání. „… nesmíš mě,…“ opět vzdech a pak tichý výkřik, který umlčel svými rty. „… opustit." Vyklouzl z něj, políbil ho na krk, na chvíli zavřel oči.
Ťapot nohou na podlaze, poté vrznutí dveří, ticho.
„Bastard, ale stejně ho miluju."
 
*****
 
Vyšel z umývárny, cítil na sobě tisíce pohledů, byl si vědom toho, že je pro většinu z nich přitažlivý, zakázané ovoce. Přes rameno přehozený ručník, sebevědomé kroky, povýšený pohled. Rozběhl se, skočil šipku, zaslechl jen vzrušené vzdechy a poté tichý obdivný výkřik. Následně se nad ním zavřela voda, jeho bezchybná šipka, udělala svoji práci.
Ve vodě otevřel oči, vždy to tak dělal. Pohled, který se mu naskytl, jej překvapil. Na dně seděl ten chlapec, ten který ho tak vzrušil, očaroval.
Údivem se mu rozšířily oči.
Vyplaval na hladinu, Michal jej následoval, sledoval jeho zadeček, vrtění, které si snad ani neuvědomoval.
Jeho, anděl.
Po chvíli následoval jeho příkladu a doběhl ho. „Ahoj, já jsem Michal.“ napřáhl ruku s úsměvem.
Druhý chlapec na ni chvíli nechápavě zíral, zrudl. „Já jsem,“ koktal. „Richard.“
„Nazdar, Ríšo.“ poplácal jej po rameni. „Nezašel bys se mnou a klukama, na pivo? Určitě se ti budou líbit.“
Mladší chlapec (nečekaně) zrudl. „Ty,…“ polkl. „Ty bys chtěl se mnou,…“
Michal se sám pro sebe usmál. Kdybys věděl, co chci s tebou dělat. Nepatrně se usmál.
„… jít na pivo? To je fajn.“
Starší chlapec uchopil mladšího za paži a vedl jej za svým bratrem a ostatními přáteli.
„Nazdar chlapi! Podívejte, koho jsem přivedl.“
„Petře, fakt, nekecej.“
„Já nikdy nelžu, je ti to jasný.“
Po zavolání jejich přítele, se oba dva otočili. „Michale, to snad nemyslíš vážně?“
Oslovený v nechápavém gestu pozvedl obočí.
 
Petr vyběhl za chvíli po Michalovi z umývárky, koutkem oka zahlédl elegantní šipku svého milence, protočil nad tím oči a vydal se za zbytkem přátel. „Emile, ty debile! Víš, že ležíš na mém místě! Ihned vypadni.“
„Co za to?“ usmál se lascivně a olízl si rty.
Starší Michalův bratr, jen znechuceně zavrtěl hlavou. „Jste prasata!“
„Nežárli, Danieli. Sehnal jsi svýho bráchu? Chtěli jsme se přece vsadit o to, že svede dceru odpůrce vašeho otce. Víš, toho, kterej se snaží dostat na jeho místo.“
Daniel zavrtěl hlavou. „Jo, tu frigidní trubku. Na to nemá.“ Mávl rukou a dál tomu nevěnoval pozornost. Tuhle věc měl za vyřízenou.
„Proč by to nedokázal?“ chtěl vědět Petr.
Michalův bratr se opřel o zídku a založil ruce na hrudi. „Prostě ne!“
„Asi máš pravdu, na to nemá. Má jen hubu plnou keců a skutek utek.“ přitvrdil Emil a zašklebil se na Daniela.
„Já věřím, že to dokáže. Ne, já to vím! Ona na něj totiž furt čumí.“
„Petře, fakt, nekecej.“
„Já nikdy nelžu, je ti to jasný.“
V jejich hádce skoro zaniklo Michalovo zavolání. Emil se však chvíli na to otočil a uviděl,… „Michale, to snad nemyslíš vážně?“
 
*****
 
Pan Horký, otec Emilka, se vydal za svým šéfem, v doprovodu svého dvanáctiletého syna. Jejich postraní pohledy vyjadřovali jedinou věc: Ani jeden z nich nevěděl, co je vlastně čeká. Otec byl přesvědčený o tom, že jeho zaměstnavatel je obyčejný obchodník. Co však zjistí, jej maximálně překvapí.
„Ach, pane Horký. Vy už jste zde? Moc mě těší. Váš syn by mohl jít prozatím dozadu, hraje si tam Daniel. To je můj nejstarší. Určitě si vystačí spolu, nemějte strach.“ Dodal, když uviděl zmatený pohled svého nadřízeného.
„Dobrá,“ přitakal zmateně. Poté se otočil na svého syna. Při pohledu, který na něj vrhl jeho nadřízený, se otřásl. „Emile, běž dozadu a,…“ polkl a opět upřel pohled na sedícího muže. „Zůstaň tam a nezapomeň, mám tě rád.“
„Ach, jak melodramatické, nemusíte mít strach. O vašeho syna se dobře postaráme.“
„Tati?“ zmateně zakňoural.
Otec jej objal. „Udělal jsem něco nepěkného a teď,…“
„To už by stačilo,“ rozčileně zvýšil hlas. „Bejku, odveď toho kluka a tohohle,“ píchl prstem směrem na pana Horkého. „zmetka. Vem do sklepa. Víš, co se dělá s těmi, co zradí!“
„Jistě,“ přikývl a chytil chlapce za rameno. Druhou rukou zachytil muže za klopy kabátu a táhl jej za sebou. „nemějte obavy. Jako vždycky.“
„Táto?“ chlapec se rozplakal.
 
 
 
Petr Kříž, tak se jmenoval jeho otec. Vlastně jej ani pořádně neznal, když byl malý, žil s matkou. Matka jednoho dne zemřela a syn byl svěřen do péče svého otce, který vyřizoval špinavou práci pro svého nadřízeného. Jednoho dne se však nevrátil domů, byl zabit, během vyřizování účtů. Nadřízený, jako správný šéf, si vzal chlapce na starost. Pod svá ochranná křídla.
„Petře, pojď sem. Přišel si pro tebe pěstoun. Tento pán se teď o tebe postará.“
Chlapec na muže upřel podezřívavý pohled a přimhouřil oči. „Vy jste pan Stejskal,“ naklonil hlavu na stranu. „Můj táta o vás říkal, že jste ten největší člověk na světě. A že bych měl být rád, jestli o mě jen zavadíte pohledem. Moc si vás vážil.“
„Dobrá,“ položil mu ruku na rameno a natočil si jej čelem k sobě. „Tvůj táta byl skvělý… ten nejlepší bodyguard, kterýho jsem měl.“
Chlapci se však v hlavě odehrával poslední rozhovor, který měl s otcem. Ještě, že ten chlap neumí číst myšlenky. To bylo jistě to, na co myslel.
 
„Chlapče, nikdy se k nim neobracej zády. Opakuju ti, nikdy. Kdokoli z nich ti může vrazit nůž do zad. Nevěř ani svému nejlepšímu příteli, v tomhle prostředí neexistuje nikdo hodný tvé důvěry. I tvé oči, srdce, oboje tě může šálit. Věř jen sobě, tomu, co máš v hlavě. Slib mi to. Musíš mi to slíbit.“
„Ano, otče,“ přikývl. Chtěl se ke svému otci vrhnout, obejmout ho a možná si i poplakat. Tušil, že se něco stane. Ne, on to netušil. Jeho otec to věděl, byl si tým jistý.
„Správně, tak se chová pravý muž. Nesmíš projevit slabost, nikdy, za žádných okolností.“ Toto byla poslední slova, která si spolu vyměnili. Petr věděl, že mu budou stále rezonovat v hlavě.
 
 
 
Daniel a Michal, dva zcela odlišní chlapci a přitom sourozenci. Nikdo se nemohl lišit tolik, jako oni. Oba stejné krve, ale jako noc a den.
Mladší z rodiny Stejskalů, Michal, byl zpočátku velmi slabé dítě. Jeho matka jej rozmazlovala, udělala pro něj všechno na světě. Benjamínek, nejmilovanější a nejobdivovanější, andílek.
Naproti tomu Daniel, byl ďábel, už od kolíbky. Co se navyváděl různých skopičin, kde se objevil on, následoval nějaký problém.
 
„Bratříčku o co, že rozbiju tenhle starožitnej kus a otec potrestá tebe!“ usmál se Daniel nadřazeně.
Druhý chlapec popotáhl, ale stejně bojovně vystrčil bradu. „Proč by to dělal?“
„Protože mě má rád víc, než tebe, jsem mu podobný. Jsem pravý syn svého otce. Ty ubožáčku!“ divoce na něj pohlédl a strčil do něj. Chlapec, o tři roky mladší a tudíž i o nějaké to kilo lehčí, to neustál a upadl. Bohužel, co čert nechtěl, přímo na starožitnou vázu.
Michal, ještě na zemi, zabodl svůj dětský, nenávistný pohled do svého bratra a snažil se zvednout. K jeho smůle, jej však v tu chvíli zastihl rozzuřený otec. „Kdo to udělal!“ zahřměl. Z jeho hlasu sršely blesky a oba chlapci se mimoděk přitiskli více k zemi a k sobě.
Starší chlapec od svého patra skoro odskočil a namířil na něj prstem. „Ten blbec říkal, že Kučerovi mají na to, aby vedli protější bar.“
„Je to pravda?“ otočil se brunátný otec na mladšího syna.
Michal se přikrčil ještě víc a zavrtěl hlavou. „Já, já,… já přece nevím, kdo to je,…“
„Lže! Nikola, ta jejich holka, s ním mluvila a ptala se ho na něco. No a on řekl, že je její táta skvělej, když,…“
„Je to pravda?“ opět stočil svůj pohled na benjamínka. „Co mi k tomu řekneš?“ i přes své, zdánlivé, rozčílení se usmíval.
„Já, já,…“
„V pořádku. Běž do svého pokoje a nech si to vše projít hlavou. Poté spolu hodíme řeč.“ Mířil pohledem na Michala. „A ty, pojď se mnou.“
Daniel se směrem k bráškovi ušklíbl a poté zamířil za otcem. Michal smutně sklopil hlavu. Koutkem oka zahlédl, jak otec objal jeho bratra kolem ramen. Poté se k němu naklonil a poklepal jej po ramenou. „Jsem na tebe hrdý! Jsi pravý syn, jsi jako já,…“ další slova již Michal neposlouchal, ztratil se za rohem. Nemohl tak zaslechnout dodatek, který řekl otec. Ta slova by jej jistě potěšila. „Nesmíš být však na svého bratra takový. Je mladší, slabší a potřebuje tvoji ochranu. Musí mít v tobě vzor a ne, aby v tobě viděl hrozbu. To si pamatuj!“
„Ano, otče.“ přikývl.


02.05.2009 17:48:10
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one