Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Kdo s čím zachází,… aneb můj první ročník! 1/2


1.   Kapitola

info najdete tady. Na dlouhou dobu poslední část.
 
 
Pamatuji si to, jako kdyby to bylo dneska. Stačí, abych se ohlédla, a mám celý ten příběh jako na dlani. Doma naši rodiče nikdy o své minulosti nemluvili, ale jakmile jsem nastoupila do školy, šeptanda se rozběhla celým hradem. Nastoupila nejmladší z rodiny Potterů, jediná dcera, kterou měli!  Můj nejstarší bratr je celý dědeček, jak jsem slyšela z nejedněch úst. Samý šprým a hlavně problémy, i jméno má po něm – James! Druhý bratr se jmenuje Albus Severus a stejně jako jeho jmenovci si zahrává s city ostatních a jako jediný má zelené oči jako otec či babička, kterou jsem bohužel nikdy neměla šanci potkat, stejně jako můj otec!  Oba mý bratři jsou jako noc a den. A nejinak je to se mnou, a to je hlavní důvod toho, proč nemám ani nejmenší zdání do jaké koleje se dostanu!
Albus chodí do Zmijozelu a James do Nebelvíru! Nikdo z rodiny to nechápe, i když… Albi se nejednou zmínil o tom, že táta říkal něco v tom smyslu… nezáleží na tom, kde jsi, ale jaký jsi uvnitř! A stejně tak to chápu i já! Je mi jedno, v které koleji budu, hlavně záleží na tom, abych se tam cítila jako doma. Na dlouho dobu totiž budou Bradavice, stejně jako kolej, mým druhým domovem!
Moje teta, která prý byla jednou z nejchytřejších čarodějek své doby, hned v těsném závěsu za mojí babičkou Lily…. Podle ní se i jmenuji! Nastoupila na místo profesorky přeměňování po profesorce, která je nyní ředitelkou! Vzala si bratra mé mámy a je nejlepší kamarádkou táty a společně že prý zachránili celý, nejenom kouzelnický, svět! Ne, že by se tím chlubili, ale slyšela jsem to stále ve vlaku během mé první cesty do Bradavic! Mají spolu Rose a Huga, který je stejně starý jako já! Sestřenice chodí do Havraspáru a bratranec se to dozví o něco později než já! A o jaký příběh se vlastně jedná? No, o ten, který zná snad každý z vás. O tom, jak bylo poraženo zlo, které vlastně ani být poraženo nemůže, bude tu stále s námi, jen v jiné podobě!
Ve škole mám mnoho příbuzných a známých a ten nejmilejší z nich je Teddy Lupin, který je sirotek stejně jako můj táta! Přátelí se, blízce se stýká, s mojí sestřenicí Vicky a je kmotřencem mého táty.
Když píši tenhle zápis, sedím ve vlaku, společně s bratry, kteří stejně za chvíli vyběhnou ven a já je uvidím až na zařazování. Neznám tady nikoho, kdo je stejně starý jak já, až… jejda, já zapomněla na Huga! Sedí vedle mě, zírá z okna a je myšlenkami úplně mimo!
Pro Merlina!
Před chvílí kolem mého kupé prošel docela pěknej kluk a…
 
„Lily!“ zařval mi kdosi do ucha, až jsem si popsala svůj oblíbený svetr. „Jamesi, jseš normální? Teď z tebe bude mít naše malá sestřička noční můry. Já už musím, tak zatím ahoj, užijte si cestu a mějte se skvěle!“ dodal Albus, a byl pryč.
„Kdo-kdo, to byl?“
„Koho máš na mysli?“ otázal se James lenivě a položil nohy na protější sedačku těsně mezi Rose a Huga. Několikrát v ústech převalil žvýkačku a vyfoukl obrovskou bublinu, která kupodivu nepraskla, ale vrátila se zpět do původního stavu! „To koukáš, co?“
„Odpovíš mi?“ založila jsem ruce na hrudi a upřela na něj pohled, který jsem odkoukala od mámy. Brácha se narovnal, asi jsem hodně přesvědčivá, a konečně odpověděl. „Scorpius Malfoy!“ vyplivl to jméno, jako kdyby to byl nějaký obtížný hmyz a během chvilky byl pryč stejně jako před chvíli Albus.
Zmateně jsem se podívala na Rose, ta jen zavrtěla hlavou a otevřela pusu, aby spustila, zase nějakou poučnou řeč. Jak jinak!  Její bratr jí však skočil do řeči a důležitě se ušklíbl. Celý tatínek! „Ty nevíš, kdo je Scorpius…“ opět jeho jméno vyplivl, „…Malfoy?“
„Vím,“ odsekla jsem, „ale, co proti němu máte? Vždyť je jeho otec na naší straně a…“ podívala jsem se na Rose, „řekni sakra něco!“
Oslovená jen pokrčila rameny a opět se zadívala z okna!
Vyskočila jsem tedy na nohy, přejela zbývající spolusedící pohledem a vyšla z kupé. Neopomněla jsem samozřejmě pohodit vlasy a pořádně třísknout dveřmi!
„Podívej, není to Potterová?“ slyšela jsem zašeptat. Poté jsem si stihla jen všimnout záplavy černých vlasů, která se prosmýkla kolem mě, a dívčí hlas se pomalu vzdaloval!
Jen jsem to přešla pokrčením ramen. Chytila jsem svůj kufr a vydala se hledat nové místo! Prošla jsem snad celým vlakem, avšak bez sebemenšího úspěchu, až úplně nakonec se na mě usmálo štěstí. Poslední vagon a zároveň i poslední kupé bylo prázdné až na… hromádku šatů, ze které vykoukla střapatá hlava. „Co tady chceš,“ osopila se na mě… dívka a vzápětí se nezapomněla pořádně zamračit!
Nezareagovala jsem na její „drzost“, posadila jsem se a usmála se na ni. „Máš kupé sama pro sebe, tak jsem tady já! Nikde jinde nebylo volno!“
„Fakt?“ otázala se a obočí jí zalétlo do nezvratných výšin.
Uchechtla jsem se a přejela pohledem její šaty. Poté jsem se vrátila k jejím očím. Měla téměř černé oči, byly jako bezedná studna a zcela mě pohltily.
Zamrkala.
Odtrhla jsem svůj pohled od jejího a sevřela v ruce hůlku, která se skrývala v kapse.
„Oněměla jsi,“ ušklíbla se, opět. „Tak co tady chceš, Potterová!“
Znovu jsem na ni upřela zmatený pohled. „Ty mě znáš?“
„Kdo by tě neznal,“ odfrkla si, „doma slyším pořád jen… doufám, že budeš lepší než mladá Potterová. Nebo… nesmíš ji nechat v ničem vyhrát! Jako kdyby bylo nejdůležitější věcí na světě, porazit někoho z vaší rodiny. Nesnáším to, a proto jsem tady!“
„Leo, kde sakra jsi!“ vyrušil je z rozhovoru hrubý chlapecký hlas, „tvůj otec jasně říkal, že…“ zasekl se, „ty sedíš s Potterovou!?“ tentokrát vyjekl a zněl patřičně vyděšeně. Vzápětí následoval další hlas, ten zněl patřičně arogantně. „Mamá říkala, že snad ani nejsi její dcera! Teo, pojď! Přeci se nebudeš zahazovat s takovou špínou!“ pronesla, sladce, a odplula.
„Kráva,“ odsekla tiše Lea, jakmile se za tou divnou dvojicí zavřely dveře. „Jak já ji nenávidím!“
„Kdo to byl?“ ozvalo se tiše z rohu.
Dívka pokrčila rameny, „jen moje drahá sestřička a její přítel, „poslední slovo doplnila uvozovkami ve vzduchu. „No, a jestli ti to nedošlo, tak já jsem Nottová.“
„No a?“
Lea, zmateně zamrkala. „Máš pravdu, no a!“
A poté jsme se bavily jako dvě staré známé, dokud nás nevyrušilo zastavení vlaku. Lea, zmlkla a její tváře zbledly. Polkla a upřela na mě skelný pohled. „No, dnes je to asi poprvé a naposled, co jsem se bavila a nejspíš je to i naposled, co spolu mluvíme.“
„Omyl!“ skočila jsem jí do řeči, „přeci nevíš, do jaké koleje půjdeš, tak se zatím nestrachuj. Prvně zařadí mě a pak půjdeš na řadu ty a něco mi říká, že budeme spolu!“
„Myslíš,“ v jejím hlase zazněl nadějný podtón, „tak já se nechám překvapit.“
Jak nejrychleji to šlo, jsme se převlékly a vyběhly z kupé na chodbu, která se začala přímo zázračnou rychlostí plnit. Jediné naše štěstí bylo, že jsme zareagovaly nejrychleji ze všech a pak jsme se smíchem pozorovaly ten boj, který probíhal poté, co jsme již stály na nástupišti.  Největší legrace byla, když se pokusila vystoupit lady Charleyn, Leina sestra.
 
Podklouzly jí nohy a ona upadla do kaluže, které se příhodně vyskytovala přímo pod ní. Ten smích, který následoval, překvapil snad všechny zúčastněné, byl sborový. Ale ona nezklamala, jako vždy. Z co největší grandiózností se zvedla, jak to jen její stav dovoloval, mávla hůlkou, oschla a nastoupila do již čekajícího kočáru. Lily se, s úsměvem od ucha k uchu otočila na Leu, která vyděšeně zírala vpřed. „Hej, děje se něco?“
Dívka jen zakroutila hlavou a vydala se za nejmladším potomkem Harryho Pottera.
Nakonec se ještě naposledy ohlédla a zašeptala jen: „Měla pravdu!“
 
***
 
Nic, ani ty nejbujnější představy, nemohly nikoho z nich připravit na to, co je dnes čeká. Sice o hradu, zařazování a o všem tom dění kolem mohli slyšet cokoli, ale vidět to na vlastní oči, to bylo něco jiného. 
Jezero, které obklopovalo hrad, bylo tmavé, obrovské a snad i všude! Hvězdy, které prosvítaly zpoza mraků a měsíc, který se snažil vykouknout a podívat se na vše kolem, to vše dodávalo tajemnou a téměř slavnostní atmosféru. Loďky, které se pohupovaly na vlnách, všem připadaly tak malé a nebezpečné, že se přimkli k sobě a téměř nedýchali.
Občas se ozvalo i nebojácné: „To nic není!“ Ale nikdo se neměl k tomu, aby konal a nastoupil do pofiderní kocábky.
„Jak je vidět, nenastala žádná změna. O bezpečnost nejmladších studentů se nikdo nezajímá. Měli bychom s tím něco udělat, co říkáš drahá?“ ozval se sladký hlas. Tak sladký, že se část studentů jen při jeho zaznění otřásla. „Ano, máš pravdu miláčku,“ zaznělo v odpověď o poznání chladněji.
Hagrid, který nováčky jako vždy doprovázel, se otočil po hlase a zbledl. Za dvojicí, mu neznámých lidí, kráčela Dolores Umbrigeová a vypadala patřičně vyděšeně. Nejspíše nebyla moc nadšená z toho, že se vrací na takzvané místo činu.
„Kdo je to?“ rozběhla se za jejich zády šeptanda. „Mně se zdá, že jsem je viděl…“ dvojice tyto dohady přerušila rázným odkašláním. „Asi bychom se měli představit…
Jedna z dívek se otřásla a skryla se za svoji kamarádku
.
„…já se jmenuji Sergej Anton Sakašvili a tato pohledná dáma je moje snoubenka Pansy a měl bych nastoupit na místo profesora lektvarů.“
Lily, se naklonila k mladé Nottové: „Nezdá se ti, že si o sobě moc myslí?“
„Má proč.“
„Jak to myslíš?“
„No,“ odkašlala si, „měl být ministrem kouzel v Rusku, ale odmítl to právě proto, že ho požádali, aby pracoval tady.“
„Jak to víš?“
Lea jen pohodila rameny a kousla se do rtu. „Naši se s ním stýkají! A je téměř veřejným tajemstvím, že sympatizoval s…,“ ohlédla se přes rameno, „… ty-víš-kým!“
„S Voldemortem?“ vyhrkla, Lily polohlasně, ale ihned si položila ruku před ústa. „A to ho přijali do Bradavic?“
Lea, se jen ušklíbla.
„Tak děcka, nemějte strach! Se mnou se vám nemouže nic stát!“
„No jasně,“ zamumlala na půl pusy, Lily. Moc dobře si pamatovala historku, kterou ji táta několikrát strašil, když nechtěla poslouchat. No a ten les, který byl vidět jen zdálky, doopravdy vzbuzoval hrůzu. „Nesnáším pavouky!“
 
 
16.09.2009 19:36:38
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one