Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

1. Kdo s čím zachází,… aneb můj první ročník!



Konečně první a zároveň celá kapitola k povídce - Předurčeni k nenávisti
Potomci nejen Harryho Pottera.

Jak to pokračovalo poté, když vlastně všechno skončilo? Jak to bylo dál s potomky našeho slavného tria, zmijozelského prince a dalších hrdinů, které jsme opustili po velké bitvě, poté, když bylo zlo poraženo? Chcete to vědět?
Pokud ano, čtěte dál!


Pamatuji si to, jako kdyby to bylo dneska. Stačí, abych se ohlédla, a mám celý ten příběh jako na dlani. Doma naši rodiče nikdy o své minulosti nemluvili, ale jakmile jsem nastoupila do školy, šeptanda se rozběhla celým hradem. Nastoupila nejmladší z rodiny Potterů, jediná dcera, kterou měli! Můj nejstarší bratr je celý dědeček, jak jsem slyšela z nejedněch úst. Samý šprým a hlavně problémy, i jméno má po něm – James! Druhý bratr se jmenuje Albus Severus a stejně jako jeho jmenovci si zahrává s city ostatních a jako jediný má zelené oči jako otec či babička, kterou jsem bohužel nikdy neměla šanci potkat, stejně jako můj otec! Oba mý bratři jsou jako noc a den. A nejinak je to se mnou, a to je hlavní důvod toho, proč nemám ani nejmenší zdání do jaké koleje se dostanu!
Albus chodí do Zmijozelu a James do Nebelvíru! Nikdo z rodiny to nechápe, i když… Albi se nejednou zmínil o tom, že táta říkal něco v tom smyslu… nezáleží na tom, kde jsi, ale jaký jsi uvnitř! A stejně tak to chápu i já! Je mi jedno, v které koleji budu, hlavně záleží na tom, abych se tam cítila jako doma. Na dlouho dobu totiž budou Bradavice, stejně jako kolej, mým druhým domovem!
Moje teta, která prý byla jednou z nejchytřejších čarodějek své doby, hned v těsném závěsu za mojí babičkou Lily…. Podle ní se i jmenuji! Nastoupila na místo profesorky přeměňování po profesorce, která je nyní ředitelkou! Vzala si bratra mé mámy a je nejlepší kamarádkou táty a společně že prý zachránili celý, nejenom kouzelnický, svět! Ne, že by se tím chlubili, ale slyšela jsem to stále ve vlaku během mé první cesty do Bradavic! Mají spolu Rose a Huga, který je stejně starý jako já! Sestřenice chodí do Havraspáru a bratranec se to dozví o něco později než já! A o jaký příběh se vlastně jedná? No, o ten, který zná snad každý z vás. O tom, jak bylo poraženo zlo, které vlastně ani být poraženo nemůže, bude tu stále s námi, jen v jiné podobě!
Ve škole mám mnoho příbuzných a známých a ten nejmilejší z nich je Teddy Lupin, který je sirotek stejně jako můj táta! Přátelí se, blízce se stýká, s mojí sestřenicí Vicky a je kmotřencem mého táty.
Když píši tenhle zápis, sedím ve vlaku, společně s bratry, kteří stejně za chvíli vyběhnou ven a já je uvidím až na zařazování. Neznám tady nikoho, kdo je stejně starý jak já, až… jejda, já zapomněla na Huga! Sedí vedle mě, zírá z okna a je myšlenkami úplně mimo!
Pro Merlina!
Před chvílí kolem mého kupé prošel docela pěknej kluk a…
Lily!“ zařval mi kdosi do ucha, až jsem si popsala svůj oblíbený svetr. „Jamesi, jseš normální? Teď z tebe bude mít naše malá sestřička noční můry. Já už musím, tak zatím ahoj, užijte si cestu a mějte se skvěle!“ dodal Albus, a byl pryč.
Kdo-kdo, to byl?“
Koho máš na mysli?“ otázal se James lenivě a položil nohy na protější sedačku těsně mezi Rose a Huga. Několikrát v ústech převalil žvýkačku a vyfoukl obrovskou bublinu, která kupodivu nepraskla, ale vrátila se zpět do původního stavu! „To koukáš, co?“
Odpovíš mi?“ založila jsem ruce na hrudi a upřela na něj pohled, který jsem odkoukala od mámy. Brácha se narovnal, asi jsem hodně přesvědčivá, a konečně odpověděl. „Scorpius Malfoy!“ vyplivl to jméno, jako kdyby to byl nějaký obtížný hmyz a během chvilky byl pryč stejně jako před chvíli Albus.
Zmateně jsem se podívala na Rose, ta jen zavrtěla hlavou a otevřela pusu, aby spustila, zase nějakou poučnou řeč. Jak jinak! Její bratr jí však skočil do řeči a důležitě se ušklíbl. Celý tatínek! „Ty nevíš, kdo je Scorpius…“ opět jeho jméno vyplivl, „…Malfoy?“
Vím,“ odsekla jsem, „ale, co proti němu máte? Vždyť je jeho otec na naší straně a…“ podívala jsem se na Rose, „řekni sakra něco!“
Oslovená jen pokrčila rameny a opět se zadívala z okna!
Jen jsem to přešla pokrčením ramen. Chytila jsem svůj kufr a vydala se hledat nové místo! Prošla jsem snad celým vlakem, avšak bez sebemenšího úspěchu, až úplně nakonec se na mě usmálo štěstí. Poslední vagon a zároveň i poslední kupé bylo prázdné až na… hromádku šatů, ze které vykoukla střapatá hlava. „Co tady chceš,“ osopila se na mě… dívka a vzápětí se nezapomněla pořádně zamračit!
Nezareagovala jsem na její „drzost“, posadila jsem se a usmála se na ni. „Máš kupé sama pro sebe, tak jsem tady já! Nikde jinde nebylo volno!“
Fakt?“ otázala se a obočí jí zalétlo do nezvratných výšin.
Uchechtla jsem se a přejela pohledem její šaty. Poté jsem se vrátila k jejím očím. Měla téměř černé oči, byly jako bezedná studna a zcela mě pohltily.
Zamrkala.
Odtrhla jsem svůj pohled od jejího a sevřela v ruce hůlku, která se skrývala v kapse.
Oněměla jsi,“ ušklíbla se, opět. „Tak co tady chceš, Potterová!“
Znovu jsem na ni upřela zmatený pohled. „Ty mě znáš?“
Kdo by tě neznal,“ odfrkla si, „doma slyším pořád jen… doufám, že budeš lepší než mladá Potterová. Nebo… nesmíš ji nechat v ničem vyhrát! Jako kdyby bylo nejdůležitější věcí na světě, porazit někoho z vaší rodiny. Nesnáším to, a proto jsem tady!“
Leo, kde sakra jsi!“ vyrušil je z rozhovoru hrubý chlapecký hlas, „tvůj otec jasně říkal, že…“ zasekl se, „ty sedíš s Potterovou!?“ tentokrát vyjekl a zněl patřičně vyděšeně. Vzápětí následoval další hlas, ten zněl patřičně arogantně. „Mamá říkala, že snad ani nejsi její dcera! Teo, pojď! Přeci se nebudeš zahazovat s takovou špínou!“ pronesla, sladce, a odplula.
Kráva,“ odsekla tiše Lea, jakmile se za tou divnou dvojicí zavřely dveře. „Jak já ji nenávidím!“
Kdo to byl?“ ozvalo se tiše z rohu.
Dívka pokrčila rameny, „jen moje drahá sestřička a její přítel,“ poslední slovo doplnila uvozovkami ve vzduchu. „No, a jestli ti to nedošlo, tak já jsem Nottová.“
No a?“
Lea, zmateně zamrkala. „Máš pravdu, no a!“
A poté jsme se bavily jako dvě staré známé, dokud nás nevyrušilo zastavení vlaku. Lea, zmlkla a její tváře zbledly. Polkla a upřela na mě skelný pohled. „No, dnes je to asi poprvé a naposled, co jsem se bavila a nejspíš je to i naposled, co spolu mluvíme.“
Omyl!“ skočila jsem jí do řeči, „přeci nevíš, do jaké koleje půjdeš, tak se zatím nestrachuj. Prvně zařadí mě a pak půjdeš na řadu ty a něco mi říká, že budeme spolu!“
Myslíš,“ v jejím hlase zazněl nadějný podtón, „tak já se nechám překvapit.“
Jak nejrychleji to šlo, jsme se převlékly a vyběhly z kupé na chodbu, která se začala přímo zázračnou rychlostí plnit. Jediné naše štěstí bylo, že jsme zareagovaly nejrychleji ze všech a pak jsme se smíchem pozorovaly ten boj, který probíhal poté, co jsme již stály na nástupišti. Největší legrace byla, když se pokusila vystoupit lady Charleyn, Leina sestra.
Podklouzly jí nohy a ona upadla do kaluže, které se příhodně vyskytovala přímo pod ní. Ten smích, který následoval, překvapil snad všechny zúčastněné, byl sborový. Ale ona nezklamala, jako vždy. Z co největší grandiózností se zvedla, jak to jen její stav dovoloval, mávla hůlkou, oschla a nastoupila do již čekajícího kočáru. Lily se, s úsměvem od ucha k uchu otočila na Leu, která vyděšeně zírala vpřed. „Hej, děje se něco?“
Dívka jen zakroutila hlavou a vydala se za nejmladším potomkem Harryho Pottera.
Nakonec se ještě naposledy ohlédla a zašeptala jen: „Měla pravdu!“

***

Nic, ani ty nejbujnější představy, nemohly nikoho z nich připravit na to, co je dnes čeká. Sice o hradu, zařazování a o všem tom dění kolem mohli slyšet cokoli, ale vidět to na vlastní oči, to bylo něco jiného.
Jezero, které obklopovalo hrad, bylo tmavé, obrovské a snad i všude! Hvězdy, které prosvítaly zpoza mraků a měsíc, který se snažil vykouknout a podívat se na vše kolem, to vše dodávalo tajemnou a téměř slavnostní atmosféru. Loďky, které se pohupovaly na vlnách, všem připadaly tak malé a nebezpečné, že se přimkli k sobě a téměř nedýchali.
Občas se ozvalo i nebojácné: „To nic není!“ Ale nikdo se neměl k tomu, aby konal a nastoupil do pofiderní kocábky.
Jak je vidět, nenastala žádná změna. O bezpečnost nejmladších studentů se nikdo nezajímá. Měli bychom s tím něco udělat, co říkáš drahá?“ ozval se sladký hlas. Tak sladký, že se část studentů jen při jeho zaznění otřásla. „Ano, máš pravdu miláčku,“ zaznělo v odpověď o poznání chladněji.
Hagrid, který nováčky jako vždy doprovázel, se otočil po hlase a zbledl. Za dvojicí, mu neznámých lidí, kráčela Dolores Umbrigeová a vypadala patřičně vyděšeně. Nejspíše nebyla moc nadšená z toho, že se vrací na takzvané místo činu.
Kdo je to?“ rozběhla se za jejich zády šeptanda. „Mně se zdá, že jsem je viděl…“ dvojice tyto dohady přerušila rázným odkašláním. „Asi bychom se měli představit…“
Jedna z dívek se otřásla a skryla se za svoji kamarádku.
„…já se jmenuji Sergej Anton Sakašvili a tato pohledná dáma je moje snoubenka Pansy a měl bych nastoupit na místo profesora lektvarů.“
Lily, se naklonila k mladé Nottové: „Nezdá se ti, že si o sobě moc myslí?“
Má proč.“
Jak to myslíš?“
No,“ odkašlala si, „měl být ministrem kouzel v Rusku, ale odmítl to právě proto, že ho požádali, aby pracoval tady.“
Jak to víš?“
Lea jen pohodila rameny a kousla se do rtu. „Naši se s ním stýkají! A je téměř veřejným tajemstvím, že sympatizoval s…,“ ohlédla se přes rameno, „… ty-víš-kým!“
S Voldemortem?“ vyhrkla, Lily polohlasně, ale ihned si položila ruku před ústa. „A to ho přijali do Bradavic?“
Lea, se jen ušklíbla.
Tak děcka, nemějte strach! Se mnou se vám nemouže nic stát!“
No jasně,“ zamumlala na půl pusy, Lily. Moc dobře si pamatovala historku, kterou ji táta několikrát strašil, když nechtěla poslouchat. No a ten les, který byl vidět jen zdálky, doopravdy vzbuzoval hrůzu. „Nesnáším pavouky!“

I přes všechna očekávání proběhla plavba tou pofidérní kocábkou zcela poklidně. I když téměř na konci cesty se jeden ze studentů nezapomněl všem ukázat v pravém světle. Již od pohledu bylo jasné, že si o sobě nejspíš hodně myslí a hlavně se chtěl určitě předvést před ostatními. Naklonil se z loďky a v tu chvíli po něm cosi chňaplo. Vynořilo se to neslyšně z hlubiny a pokusilo se ho to vtáhnout dovnitř. Naštěstí jej zachránil nový profesor Lektvarů, který se k nim připojil ihned jakmile odrazili od břehu. Jako kdyby věděl, že se něco podobného stane. „Děkuji,“ stačil ze sebe jenom chlapec vykoktat a zděšeně se rozhlížel kolem sebe. „Nejspíš si budu muset popovídat s paní ředitelkou. Vždyť tyhle děti jsou naší budoucností.“ Poté se ušklíbl a objal svoji manželku, která byla vyděšená jen z toho, že musela opět do téhle loďky po tolika letech opět nastoupit.
Lily jej celou dobu pozorovala a jen to, jak řekl tu poslední větu, v ní vyvolalo obrovské podezření. A právě tím se velice podobala svému otci. Jestli však bylo tohle podezření opodstatněné, na to si bude muset počkat několik let!
S trhnutím loďky zastavily a všichni vyběhly na břeh, který jim mohl poskytnout bezpečnou a hlavně pevnou zem. Jen pár z nich vystoupilo z úsměvem a těm ostatním se na tváři ojbevil chvíli po té, co uviděli hrad. Hrad který pro ně bude na dlouhou domu jejich druhým domovem.
Leo, je tady nádherně, co říkáš?“ Dívka však zírala nepřítomně před sebe. Z jejího zamyšlení ji vyrušil až profesorův hlas a následné položení ruky na její rameno. „Tak ty je vidíš!“ Nebyla to otázka, jen konstatování a tak jen přikývla a sklopila oči k zemi. „Nemusíš z toho mít strach, je to úplně normální. Nevěř všemu, co ti říká tvoje sestra!“ Překvapeně na néj pohlédla a poté zrudla. Zachránil ji polovystrašený hlas poloobra. „Chlapče seš v pohodě? Měl jsem strach...“ otočil se Hagrid bodře na vyděšeného mladíka, který se před chvílí málem stal potravou jakési potvory z jezera. „J-jasně,“ zakoktal a vystrašeně se rozhlédl kolem. „Teď je vše v naprostém pořádku, nyní se vám nic nemůže stát!“ uklidnil je rozhodným hlasem Sakašvili. „Zkontroloval jsem bezprostřední okolí. Jen si dávejte pozor na kentaury!“ Jako na potvrzení jeho slov jich několik vyšlo z lesa. Zástupem nových studentů se ozval tichý šepot, který začal pomalu přibývat na intenzitě. Pak ze zástupů kentaurů vyběhl jeden vypadající opravdu majestátně a zamířil si to k mladé Lily Potterové. Zastavil se těsně u ní a promluvil na ni: „Těší mě, že poznávám nejmladší a jedinou dceru z rodu Potterů. Znám vašeho otce.“ Odvětil a poté se vrátil do svých řad, aby poté zmizel v lese následován svými druhy.
Wow, viděli jste to!“
Tak tohle je dcera Harryho Pottera.“
Jaká si myslíš, že je...“
Lily si jen tiše povzdechla a naklonila se k Lee. „Už to začíná. Měly bychom jít, abychom neprošvihly naše zařazování. To by byl docela průšvih. Máma by mě nejspíš zabila a táta, škoda mluvit. Už se nemůže dočkat až mě zařadí do Nebelvíru, i když říká něco jiného!“
Myslíš, že....“
Neměj strach, kdekoli budeš ty, tam budu i já! Věř tomu!“ snažila se Lily druhou dívku povzbudit a chytila jí za ruku. Obě dvě na sebe upřely své uči a Lea se usmála. „Máš pravdu, budu věřit!“

Slečna Nottová!“ vykřikla čarodějka svírající ve své ruce kloubouk. Lea sebou trhla, vůbec si nevšimla, že již došli k jejímu jménu. Poté se hlas čarodějky ozval znovu: „Je tady slečna Nottová!“
Pro Merlina,“ ozval se hlas její sestry. „Tohle snad nemůže být pravda!“
Poté se Lea probrala a rozběhla se ke stoličce ze které před chvílí vstal chlapec, který málem skončil v jezeře a vydal se k Havraspárskému stolu. Někdo a nebo spíš něco se jí připletlo pod nohy a dívka se rozplácla jak dlouhá tak široká přímo před židličkou. Vstala rudá až za ušima a nechala si kloubouk nasadit na hlavu. „Tohle teda pěkně začíná,“ zamumlala. Jako v odpověď se ozval hlas, na který reagovala docela zděšeně. Poposkočila na židličce, která se s ní málem převrhla. Zachránila ji však pohotovost profesorky, která stála u ní. „Ale, mladá Nottová!“
Slečno, uklidněte se, ano.“
Lea polkla a přikývla. „Jistě!“
Kampak s tebou? Tohle je docela těžké! Hmmm.“
Mohla bych...“
Ano?“ ozvalo se jí v hlavě jakoby potěšeně.
Dívka polkla a pak pokračovala. „...je už předurčeno do jaké koleje půjdu? Jestli ne, tak bych chtěla do... Nebelvíru!“
Jsi si jistá? Hodila by ses i do Havraspáru a nemusíš mít strach, u tebe nejsou žádné předpoklady ke studiu ve Zmijozelu. I když tvoje představy ohledně této koleje jsou lehce zkreslené!“
Určitě!“ ulehčeně si oddechla.
Nebelvír!“ ozvalo se nahlas a Lea potěšeně seskočila ze stoličky a usmála se na Lily. Druhá dívka pozvedla obě dvě ruce sevřené v pěst na znamení vítězství.
Posadila se na volné místo a čekala až zařadí její kamarádku, která byla podle očekávání všech zařazena do Nebelvíru.

Viděli jste mladou Potterovou? Děda říkal, že je až neuvěřitelně podobná na svoji babičku. Není to zvláštní?“
Fakt?“
Můj to taky říkal! A hlavně, víte o tom, že jeden z ředitelů byl do ní kdysi zamilovaný! Myslím že se jednalo o...“
Byl to Severus Snape, bývalý ředitel nejen Bradavic, ale i Zmijozelské koleje. To je ten, který se velkou měrou zasloužil za to, že vyhrál Harry Potter. On byl ten pravý hrdina!“
Je vidět, že jsi student Zmijozelu!“
Hej, to odvoláš!“
Proč bych měl?“
Kluci neblbněte a vraťte se do svých pokojů. Za chvíli bude večerka!“
Jistě slečno prefektko!“ ozvalo se posměšně.
Možná bych mohla... strhnout body!“
On se omlouvá! Řekni něco blbe! Chceš snad připravit naši kolej hned první den o body!“
Jasně Albusi! Tak promiňte slečno, já se vám svým jménem omlouvám. A jako pravý džentlman se vás ptám. Nešla byste se mnou na rande?“
Scorpiusi, ty jsi fakt nepoučitelný!“ rozesmála se dívka. „Přece bych nepřipravila svoji kolej o body a, kdo by šel z tebou na rande? Kdyby to řekl...“ otočila se na mladého Pottera, který však se smíchem zmizel pryč.
Alexandro, ty toho snad nikdy nenecháš!“
Já vím, ale já ho totiž miluju.“
Ty přece víš komu patří jeho srdce!“
Jasně, ale proč zrovna ona! Vždyť ona ho nenávidí!“
Mladý Malfoy se rozesmál. „To jo, ale lásce neporučíš!“

Lily, chceš slyšet vtipnou historku?“
Jistě!“
Tak si přečti tenhle dopis, který mi poslali rodiče. Anebo raději ti řeknu obsah. Moji drazí rodiče byli překvapeni tím, že jsem v Nebelvíru, ale vzali to v pohodě. Hlavní však je tahle věta, poslouchej - „Alespoň budeš mít tu mladou Potterovou stále na očích.“ Není to legrace? Oni se fakt nepoučí a to byli tak naštvaní, když jsem si... Lily, ty mě neposloucháš!“
Poslouchám, ale ráda bych už spala abych zítra nezaspala. Nechtěla bych opakovat chyby svých příbuzných. Já se tak moc těším na to až se naučím pořádně kouzlit!“
To já taky,“ ozvalo se v odpověď zasněně a poté se ozval rozhodný hlas další z dívek. „Nebylo by lepší, kdybychom se navzájem představily? Já jsem Claudie Longbottomová.“ Po chvilce ticha promluvila i zasněně se tvářící divka „Elison Creevey.“
Hmm, já jsem Lily Lenka Potterová a ta holka, která před chvíli vykládala tu srdceryvnou historku je – Lea Nottová! No, a teď můžeme jít spát, ne?“
Jo, dobrou noc!“
Dobrou!“
Broučci tak se vyspětě do růžova.“
Sklapni a spi! Dobrou noc!“

Nový profesor Lektvarů si prohlédl celou svoji pracovnu a spokojeně se svalil do křesla, které jako jediné vypadalo pohodlněně. „Starý dobrý Severus Snape. Škoda, že se nezachoval ještě nějaký jeho portrét, skvěle by se sem hodil a mohl jsem s ním hodit řeč. Alespoň bych se dozvěděl jak se mu povedlo...“ nedomluvil, protože jej vyrušilo podrážděné zakašlání. „Ale, kohopak nám sem čerti nesou? Není to snad světoznámý...“
Vy jste ten nový profesor Lektvarů o kterém se po celém hradě šíří ty nehorázně hloupé klepy? Kdybych se tak moc nenudil, tak...“
Ale, ale.... Co byste řekl tomu, že bych váš portrét umístil do učebny... “
Zbláznil jste se... já jsem tak rád, že jsem se zbavil těch hloupých obličejů studentů, kteří navštěvují tuhle školu!“
Nejste zvědavý na...“
Nevím, co jste o mě slyšel, ale tyhle informace jsou poněkud mylné. Zvědavost patří, nebo bych spíš měl říct – patřila k vlastnostem Albuse Brumbála, ne k mým!“
Dobrá! Ale už jste určitě musel zaslechnout... když se tak nudíte! Kdo tenhle rok nastoupil do prvního ročníku.“
Jistě! Nastoupilo hodně tupých studentů, kteří se pokusí vyhodit školu do vzduchu a u toho já určitě nemusím být. Sbohem a hezké sny!“ Poslední slova pronesl patřičně jedovatě a měl se k odchodu.
Je jí až neuvěřitelně podobná!“ Muž na obrazu chvíli zůstal nehybně stát, aby poté zmizel pryč. „To bych si tedy nemyslel, že....“ Vzal obraz do ruky a vyrazil do učebny lektvarů, kde jej pověsil přímo nad tabuli. První hodina jeho prvního roku v Bradavicích měla začít právě se studenty prvního ročníku a to z Nebelvíru a Havraspáru. Ano, světe div se, nebylo to spojení Zmijozelu s Nebelvírem.

****

Lily nervózně přešlapovala před učebnou lektvarů a měla nevysvětlitelný strach. Od svého otce slyšela, že v lektvarech nijak zvlášť nevynikal, spíš naopak a máma? Ale z jedné strany se jí zdálo, že by na tom nemusela být zas tak moc špatně. Vždyť její babička byla v lektvarech jedna z nejlepších až po...
Dveře se otevřely a v nich stál... kdyby některý ze studentů znal Severuse Snapea, zažil by mírné deju-vu. Sice se mu profesor (Sergej Anton) Sakašvili nepodobal, ale oblečení jej zcela vystihovalo. Zahlédnout jej zezadu, pár z nich by zažilo nepříjemné mrazení v zádech. „Jsem šťasten že mohu vidět vaše nadšené tváře, které jsou natěšené na studium lektvarů. No tak, pojďte dál a nemějte strach. Já děti nejím!“
A co teda jí?“ otočila se Lea na Lily. Druhá dívka jen pokrčila rameny a vešla dovnitř. Jako kdyby byly její nohy taženy nějakou neviditelnou rukou, sedla si přímo před katedru. Její pohled ji stejně jako nohy neposlouchal a zamířil nad tabuli, kde pohlédla do temných očí. Šeptem se ozvalo: „Pro Merlina!“ což zaslechla jen Lily a profesor Sakašvili, který se tajemně usmál. Dívka zamrkala a muž na obrazu zmizel.
Stalo se něco?“ ozvalo se jí u ucha. Lily se ohlédla a usmála se na Leu, která si sedla vedle ní a starostlivě se na ni dívala. „Nic se neděje.“

21.04.2011 10:33:06
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one