Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Konec povídky Pravá tvář. Úvod kapitolky navazuje na Prolog. Doufám , že si počtete. No, a můžete mě poctít svým komentářem.
Potěší.


„Brzy poznáš a pochopíš. Jako já! Nezapomeň!“ zařval.
Zavřela za sebou dveře. Ty poslední slova, věty, které pronesl, rezonovaly jí v hlavě, ozývaly se stále dokola, dokola. Zničeně se složila na židli, stojící ihned za dveřmi a přiložila prsty ke spánkům. Chvíli je masírovala, dýchala rychle a mělce. Ani se nezeptal, co se stalo s dítětem. Nezajímalo ho, nic, nic,…
 
Při návratu domů, na ni všechno padlo. Poznání toho, že bude sama a nikdy už nebude nikdo, kdo by,… Zavrtěla hlavou, vyběhla schody do patra. V pokoji se vrhla ke skříni, z které sundala velký kufr. Hodila jej na zem, otevřela skříň a bez ladu a skladu do něj začala házet všechno oblečení, co jí přišlo pod ruku.
„Mami?“ ozval se ode dveří tichý hlas jejího syna. „Ty někam odjíždíš?“
Ani se neotočila, vyhrkla na něj, rozčíleným hlasem: „Eriku, sbalte si věci, za hodinu vyrážíme. Stěhujeme se, nechci aby se na nás dívali skrze prsty. Ne, teď ne.“
„Ale mami, já mám,…“
„Něco jsem řekla! Hned!“ vykřikla. Jakmile se za chlapcem zavřely dveře, zaslechla jen jeho tichý pláč, posadila se na kufr a rozplakala se.
 
Naposledy se podívala na dům, ve kterém strávila tolik šťastných let. Nejprve po boku rodičů a pak se svým manželem a dětmi. Otřela si slzy, které ji během té krátké chvíle skrápěly tvář, otočila se a vstoupila do auta. Chtěla začít nový život. Chtěla začít od začátku. Tam, kde ji nikdo nezná. Tam, kde ji nikdo nebude soudit za činy jejího muže. Jejího, bývalého muže.
„Mami?“ ozvala se Eleonor. „Co bude s tatínkem?“
Emily, se na chvíli zastavilo srdce, zhluboka se nadechla a otočila se na svoje děti. „Váš táta udělal něco zlého a proto je ve vězení. Jste na to ještě moc mladí, nechtěla jsem vám to říkat, ale,…“
„Táta někoho zabil?“ otázal se zvědavě Erik.
Jejich matka se otočila zpět, zastrčila klíček do zapalování a nastartovala. Ohlédla se, aby mohla vycouvat z příjezdové cesty. Když vyjela, zastavila auto na silnici a opět se otočila dozadu. „Ano.“ Bylo jediné slovo, které k tomu řekla, a pak se rozjely pryč. Začít někde od začátku.
 
Cesta, skoro přes celé státy, trvala několik týdnů. V každém městě se zastavili nanejvýš na několik dní, či dokonce jen na pár hodin. Přespali v nějakém hotelu či motelu a vydali se dál.
Děti, hrály takovou hru: Vždy si vzaly mapu, položili ji na sebe a jeden z nich zapíchl prst dovnitř. Kde se dotkl prst papíru, tam vyrazili. Ten den, to bylo zrovna tak. Místo, které vybraly, se mělo stát jejich domovem již navždy.
„Mami, teď to je Bay City v Michiganu. Tam by se mi líbilo.“ Promluvil dost hlasitě Erik a rozhodně se podíval na dvojčata, která hned začala horlivě přikyvovat. „Jasně, tam by to bylo super. Mami, víš, kdo se tam narodil?“ nečekala na odpověď. Madonna!
Matka se s úsměvem otočila. „Vidíš. To jsem nevěděla, ale teď to vím.“
Evelyn pokračovala tam, kde začala. „Je to blízko Kanady, mají tam krásný jezera a… Bude to tam určitě skvělé, mamí, že tam zůstaneme.“
Auto zastavilo, chvíli bylo ticho a pak byl pronesen ortel, který,… „Jestli tam bude nějaký krásný dům, tak by to mohlo vyjít.“
„Jupí,“ zakřičely trojnásobně a začaly svoji matku objímat. „To bude super.“  
 
Sherman Street, stálo na tabuli, kolem které jeli. „Mamííí, zastav. Hned.“ ozval se kňouravý hlásek. „Ten dům je přímo jako stvořený pro nás.“
Auto, se skřípěním brzd zastavilo, a všichni se vyhrnuli z auta, na sluncem rozpálenou silnici.
 
***
 
Emily Palmerová, nyní Joyce Reyesová, si začala přivydělávat výrobou různých koláčů, různých salátů. Prostě všeho, co si mlsné jazýčky jejích sousedů, přáli.
 
Stála u okna a vyhlížela paní Freysovou. Tahle žena byla vdova, kterou již nikdo nenavštěvoval. Žila sama, bez přátel. Chodila pouze do obchodu a nazpět.
V jídelně odbily hodiny desátou hodinu. Zrovna v tu chvíli, se otevřely venkovní dveře domu číslo 3049, vyšla z nich postarší dáma. Byla těžce nemocná, chodila velmi pomalu a nejspíše trpěla velkými bolestmi.
Jakmile se jí ztratila žena z dohledu, zazvonil kuchyňský budík. Žena z trouby vytáhla masový koláč a položila ho na linku.
Ze stolu vzala dvě dózy, zavřela je a položila na nejvyšší polici. Zvláštně a nebezpečně se usmála a posadila se ke stolu.
Koláč pomalu chladl, byl čas. Opět se postavila, přistoupila k lednici a vytáhla z ní mísu se salátem. Vzala si struhadlo a jakousi rostlinu. Nastrouhala ji a celý salát zamíchala.
„Je čas.“ Zašklebila se, vzala do jedné ruky salát, do druhé talíř s koláčem. Došla k vchodovým dveřím, vše položila na botník, obula si boty a otevřela dveře.
Cesta k domu číslo 3049, jí trvala deset minut. Zastavila se u dveří a zazvonila. Věděla, že jí nikdo nepřijde otevřít, ale… Po třetím zazvonění se otočila s úmyslem odejít domů, když se ozval hlas staré ženy. „Paní Reyesová, počkejte! Byla jsem nakoupit, potřebujete…“ Oslovená se obrátila tváří k ženě a na rtech se jí rozhostil úsměv. Nazvedla ruce, aby bylo vidět, co nese. „Ach,“ zašeptala stará paní překvapeně. „To jste nemusela.“
„Já vím, ale udělala jsem o jeden víc a tak. To víte, děti, neví, co by jedli a tak…“
„Jistě, pojďte dál. Popovídáme si, uvařím vám kávu.“
Paní Freysová, šouravým krokem došla k Stacy a spolu se vydaly k domu. Stařenka odemkla a vešla. Druhá žena se opatrně rozhlédla kolem a vešla do domu za ní. Ve dveřích se naposledy otočila, usmála se a pronesla: „Dnešek začíná opravdu krásně.“
Dveře zaklaply a na ulici se sneslo ticho, ticho před bouří.
 
***
 
Vstala, jako každé ráno, v osm hodin. Otevřela dveře, z prahu si vzala noviny a mléko. Zavřela za sebou dveře a vydala se do kuchyně. Mléko položila na linku a se zíváním se posadila za stůl. Otevřela městské noviny, otočila několik stránek a poté zabodla zrak do toho, co hledala.
 
Dnes v ranních hodinách bylo nalezeno tělo paní Elizabeth Freysové. Tato jedna z našich nejstarších občanek trpěla mnoho nemocemi. I přes to je však její smrt velkou ranou pro naše městečko. Prosíme všechny, kteří tuto ženu znali, aby,…
 
Dál již nečetla, jen se nepřítomně usmála. Postavila se k lince, do mísy nasypala mouku a do ní přilila mléko.

 

END

21.02.2009 16:25:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one