Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Bylo brzo ráno a všichni z nové skupiny vyšetřovatů, již čekali na svého šéfa. Na toho, kdo jim bude velet, protože zná zdejší prostředí a je jeden z nejlepších detektivů.
Komisař, Henry Dent, měl zpoždění.
Všichni to prozatím brali v klidu, až na jeho starou známou. Ta stála u okna a neustále z něj vyhlížela. Po půl hodině znovu vyhlédla z okna, odfrkla si a otočila se na ostatní. „Už jde a nikam nespěchá, co by jste od něj také čekali, co?“
Jack se jí podíval do očí, uviděl v nich jen pohrdání a nenávist. Sakra, co se mezi nimi stalo? To byla první myšlenka, která ho napadla a samozřejmě to chtěl zjistit. Není detektivem pro nic za nic. Je v tom přece dost dobrý.
Za dvě minuty se ve dveřích objevil Dent. Všechny si změřil jediným pohledem a zastavil se na Helen. Zaregistroval její pohled a tázavě pozvedl obočí. Helen se však posadila na židli, co nejdál od komisaře a otevřela desky s případem.
Pokrčil tedy rameny a také se posadil. Samozřejmě na stůl, který se pod ním lehounce prohnul. Jam se uchechtl a podíval se na Johna McKaina. Ten, stěží zadržoval smích a tak si raději odkašlal.
Nikdo na nic z toho nereagoval a tak mohl Dent začít.
„Tak! Mohl by mě někdo z vás říct, co víme o našem neznámém?“
Chvíli nikdo nemluvil. Pak se však slova ujala Helen. „Jedná se nejspíš o vyšinutého jedince, který nenávidí ženy a,...“
Dent ji však skočil do řeči. „Na to, jsi přišla jak? Podle mě je ten člověk nemocný, ale vše si plánuje. Plánuje do posledního detailu a myslí si, že jsme tak hloupý, že na nic nepřijdeme. Jestli to takhle půjde dál, tak,...“
„Co si o sobě, sakra, myslíš! Jen proto, že ty, by jsi to tak dělal, nemusí,...“
„Sakra, Helen. Je to už minulost a to sem nepatří. Zapomeň na to!“
„Jsi jen sebestřednej idiot, kterej si myslí, že mu svět leží u nohou. Zničil jsi nám život, proč jsi to, do prdele, dělal!“
Všichni jen nechápevě sledovali výměnu názorů svých dvou kolegů. Nikdo z nich se však neodhodlal k tomu, aby zakročil. Byli prostě zvědaví, co z nich vypadne.
„To ty nepochopíš.“ zavrtěl hlavou a otočil se na ostatní. „Kde jsme skončili?“

Nyní se slova ujal John. „Náš neznámý, je podezřelý, prozatím, z tří vražd.“ odmlčel se, aby mohl za chvíli pokračovat. „První jeho obětí, byla padesátiletá vdova. Žila sama, se svým psem, bezdětná. Zabil ji tak, že ji ubodal. Pokud vím, tak, tak zabil prozatím všechny svoje oběti. Bydlela v New Yorku, od narození, kde byla i zabita.
Druhou, byla také žena. Tentokrát mladší, třicet let, svobodná matka. Zabil ji v Kalifornii, před dvěma lety. A nakonec poslední,...“
„O které víme.“ skočil mu do řeči Jason Ford.
„Ano.“ přikývl John a pokračoval. „Třetí obětí, známou, byla dvacetiletá studentka, která si přivydělávala prostitucí. Žila sama a neměla přítele.“ dokončil a posadil se na své místo.
„Další?“ zeptal se Dent a čekal.
Vstal Jam a všechny si změřil svým pohledem. „Jak jsem se na to díval, tak všechny maj něco společnýho. A to je, že neměly moc štěstí na mužský. A také, jejich jména. Nezdá se vám zvláštní, že všechny začínaj na písmeno é?“ posadil se zpět a dál nepromluvil.
„Dobře. Nejspíš by jsme měli začít s tím, že vás pošlu po dvojicích a to: Jack a Helen, Lee a Lisa, a nakonec John a Jam. Nějaké otázky?“ Nikdo nepromluvil. „Dál si rozdělíte práci. Tým číslo jedna J+H, se pokusí zjistit, jestli se ve státech neudály ještě nějaké podobné vraždy. Tým dva L+L, zjistí co si odnesl sebou a co s tím asi bude dělat. No, a tým tři, J+J – ten dostává za úkol si promluvit se svědky a pozůstalými. Všichni na to máte týden. Jak se rozdělíte a kdo bude co dělat, to je jen na vás. Musíte spolupracovat! Tím rozpouštím tuto schůzi a nashledanou za týden, ve stejnou dobu.“
„Hlavně, abys nezmeškal, už na tebe určitě čeká.“ zašeptala nenávistně Helen.
Nevypadal, že by to slyšel. Zvedl se a odešel.

„Helen, mohl bych s tebou mluvit? Pokud máme spolupracovat, chtěl bych vědět. Co se mezi vámi stalo?“ promluvil na svoji parťačku Jack.
Ta se jen pousmála. „Myslím, že je to moje věc. Dej si něj pozor, jsi totiž jeho typ.“
„Cože!“ vykřikl a vyvalil oči. „To snad nemyslíš vážně, on je?“
„Jo, je na chlapy. Přebral mě mého přítele, snoubence. Měli jsme se brát a on, sprostě mi ho vzal a pak. On byl, jo, byl.“ zašeptala, když viděla jeho pohled. „Právník, dost dobrý obhájce. Zabili ho při nějaké přestřelce a já, potratila.“
„Proboha.“

Henry Dent, právě v té chvíli přemýšlel. Uvažoval nad tím, kde udělal chybu. Šel přece jen za hlasem svého srdce. Jo, ale co tím způsobil!
Zničil všechno a zabil, i když to neudělal sám. Byl prostředníkem a ona teď mluví s Jackem, kdo ví, co mu nakecá. Bude mě nenávidět a přitom, já od něj nic nechci.
Posadil se do koženého křesla a zhoupl se v něm. Pohled mu padl na fotografii, která ležela na stole. Byli tam spolu, to byli ještě šťastní. Pak se to ale muselo všechno zvrtnout.

„Liso? Měl bych na vás otázku. Jak se rozdělíme? Myslím, že my bychom ani nemuseli, stačí zajít na patologii. Co říkáte?“ Lee, si ji měřil pohledem svých šikmých očí a čekal na odpověď.
Usmála se na něj a chytila ho za ruku. „Pojď, zavedu tě tam.“

John a Jam, se měřili nenávistnými pohledy a jako první promluvil dreadatý černoch. „Seš rasista?“
„A ty?“ odpověděl mu na to modrooký blonďák.
„Ne!“ řekli oba a vydali se před stanici.
Pod schody se zastavili a John vytáhl krabičku zápalek. „Kdo si vytáhne kratší konec, jede do New Yorku a kdo delší, tak do Kalifornie. Potom se sejdeme na letišti v tomhle, zapadákově. A obhlídneme to tady. Bereš?“
„Jasně.“ přitakal Jam a jednu zápalku zlomil a vložil ji zpět do krabičky.
Druhý muž se na něj podíval a pokrčil rameny. Znovu tedy sáhl dovnitř a vytáhl dvě sirky. Jedna byla kratší než druhá. „Kdo bude tahat?“
„Kámen,...“
„Jasně, že váháš.“
Vyhrál John a tak jako první tahal. Bohužel, měl smůlu. Vytáhl si kratší ze sirek a pobaveně si změřil Jama. „Nevím, jestli je to prohra.“
„Proč?“ zeptal se nechápavě černoch a podezřívavě si toho – bledýho nácka, změřil pohledem.
Ten neodpověděl a jen mávl rukou. „ Za tři dny, nashle.“

Jason Ford, hlavní vyšetřovatel z F. B. I., seděl za svým stolem a prsty klepal do jeho desky. Byl nervózní, za záda mu funěli novináři a hlavně, jeden ministr.
Poslední zavražděná dívka, byla jeho neteř. Chtěl za každou cenu zjistit, o koho se jedná. Ten parchant, nesmí ujít trestu. To věděl i sám, nepotřeboval rady nějakého politika.
Z jeho přemýšlení, ho vyrušilo zazvonění telefonu. Chvíli ho nechal vyzvánět a poté ho vzal do levé ruky. „Halóóó, tady Jason Ford, zvláštní,...“
„Rychle sežeňte Denta, máme další. Není ještě mrtvá, snad. No, prostě ji ještě nenašli. Okamžitě jej pošlete za mnou.“
„Pane, a kdo,...“
„Pardon, vy jste mě nepoznal. Jasně. Vrchní komisař.“ domluvil a zavěsil telefon.
Tak to je super. Ten idiot všechny poslal pryč. Tak je to na nás.

07.10.2008 11:38:19
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one