Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
 Pravá tvář.

-----------------------------
Detektiv Thomson vyběhl těch několik schodů a zastavil se u dveří, byly pootevřené. Nic tedy mladému detektivovi nebránilo, aby vešel.
Pravou rukou, na které měl rukavici, strčil do dveří, otevřely se dost, aby jimi mohl projít. V hlavě mu šrotovalo a uvažoval jestli dělá vše, tak jak má. Nesmím udělat chybu!
Pohled mu spadl na podlahu, všude je krev. Vrah se  úklidem neobtěžoval. Buď byl hloupý anebo měl čistý štít. Pokud však bude vraždu vyšetřovat komisař. Nemá ten maniak šanci, ani nejmenší.
Uklidňoval se detektiv v duchu.
Něco mu říkalo, že to nebyla vražda v afektu. Takhle by přeci někdo někoho nezabil jen tak. Musel k tomu mít důvod anebo to byl šílenec.
Rozhlížel se okolo, nic mu nepřišlo podezřelé. Nebylo tam nic, co by tam nemělo patřit anebo naopak, přebývalo. Až když jeho pohled zamířil k posteli.
Na přikrývce leželo něco krvavého, musel jít blíž. To co uviděl, do nejdelší smrti nezapomene. Zvedl se mu žaludek, měl co dělat, aby nevyklopil dnešní večeři.
„Pro Boha.“ zašeptal.
Dal si dlaň před ústa a přetřel si tvář. Chlape, vzpamatuj se! Okřikl se v duchu. Jsi policajt a ne, třasořitka.
Prokřupal si prsty a sevřel ruce v pěst, poté je narovnal a vzal do levé ten, hnus. Musel najít nějakou nádobu, nemůže to srdce nechat jen tak, to mu bylo jasné.
Našel sklenici, která byla, překvapivě, čistá. Vložil dovnitř, tu věc, a položil, to, na stůl.
Jeho pohled sjel na dveře, které nejspíš vedly do koupelny. Přistoupil k nim, nadechl se a stiskl kliku. Vevnitř bylo překvapivě čisto. Byl zde cítit čisticí prostředek.
„Detektive!“ ozval se hlas komisaře. „Pojďte sem, máme menší problém.  Rychle, na co čekáte? Na pozvánku?“
Thomson si to vše ještě prohlédl a vyšel ven. Nějakou dobu mu trvalo, než sešel dolů, kde na něj čekal komisař. Vypadal hodně naštvaně.
„To je dost, že jste tady.“
„Ale, pane,…“ snažil se obhájit, ale byl přerušen.
„Vrátím se k tomu problému, šéf si nás zavolal na kobereček. Samozřejmě i vás, protože jste v mém týmu. Nápadně se tento případ shoduje s jiným, který se stal v Kalifornii. Vypadá to tak, že to bude federální případ. Pustí se do toho F. B. I. a my budeme,… Vy víte, kde.“
Detektiv se nervózně pousmál a přikývl. Teda! První pořádný případ a hned F. B. I. Fakt, super.
 
***
 
Vyběhli schody do druhého patra a komisař zaťukal na dveře, na kterých visela cedulka. Vrchní komisař, Henry Tallbott.
„Dále.“ ozval se hluboký hlas, který neznal slitování. Kohopak to tu máme? Dente, Dente! Zase potíže, vy je snad přitahujete. No, a kdo je tu s vámi? Snad ne slavný, Jack Thomson. Jak vidím, vy jste se hledali, až jste se našli.“
Oba dva si vyměnili nechápavé pohledy a Jack ten svůj sklopil.
„Co se tedy stalo, šéfe.“ dodal naštvaně Dent a založil si ruce na prsou.
„Jak jsem vám řekl, před třemi měsíci, se stall podobný případ v Kalifornii. Byla zabita žena středního věku. Některé orgány jí byli odebrány a našli ji asi za měsíc. Nebudu vám říkat, v jakém byla stavu, to je vám určitě jasné. Zítra by měli přijet vyšetřovatelé z F. B. I. , snad nám poskytnou bližší informace."
Ani jeden z mužů, se neměl k odpovědi a tak je vrchní komisař poslal do…, pryč.
„Jacku, co byste řekl skleničce? Zvu vás!“
„Jistě, komisaři.“ odpověděl mu Thomson. Když si však všiml nesouhlasného pohledu komisaře. Ihned se opravil, „Henry, budu rád.“
Ten jen přikývl a vydali se společně do hospody. Byl to takový pajzl, ale chodili sem většinou policisté. Taková policejní hospůdka, nic moc, ale byla tam příjemná obsluha.
Sedli si do jednoho ze čtyř rohů a pustili se do pití.
„Slyšel jsem, že jste dostal sprďáka, od šéfa." ozval se od pultu jeden dost opilý hlas.
Komisař se otočil a nenápadně protočil oči. Byl tak nenápadný, že to viděli všichni v putice a rozesmáli se, lehkým osvobuzujícím smíchem.
Copak? Stará ti nedala, Connelly, že prudíš? Běž říct svýmu milýmu a on ti podrží, on ti to nahradí."
Pár lidí se nervózně usmálo. Věděli, co teď bude následovat. Terry Connelly, svým klátivým krokem přijde ke komisaři a bude se snažit ho udeřit.
Tak se taky stalo, pouze s tím rozdílem, že nyní komisař neuhl, ale Terrymu vrazil. Ten protočil oči a upadl.

***

„Tak jo, jsou tu všichni? Mohli bychom tedy začít. Měl bych se vám asi představit. Jsem zvláštní agent, Jason Ford a velím těmhle." ukázal na tváře ve svém "oddíle" a pokračoval v představování. „Jedinou ženou v našem týmu, je Helen Hornet. Má na starost styk s veřejností a je to výborná střelkyně. Naším analytikem, je John McKain. Má dobré pozorovací vlastnosti a vyzná se v psychologii vrahů. Posledním naším členem je Jam. Je to jeho přezdívka, to je vám jistě jasné a on,... O tom asi jindy. A co..."
Nebylo mu však dopřáno, aby svoji řeč dokončil, protože dovnítř vpadl komisař Dent.
První, co vypustil z úst, bylo.
„Zmeškal jsem něco?"
Odpovědí mu bylo ticho a jemné podupávání boty. Pohlédl do očí toho, kdo tak osteativně dával najevo svůj nesouhlas a tiše hvízdl.
"Kohopak nám to čerti nesou? Helen, co ty tady?"
„Vy se znáte?" ozval se vrchní komisař, fakt chytře. Když se do něj zabodly dva páry očí, jen dodal. Normálně jsem se zeptal. A taky, já jsem tady šéf."
Šéfe, já měl tu čest, s ní spolupracovat. No.. Měl byste vědět, že jsem..."
Helen mu však skočila do řeči. „Naši spolupráci to však narušovat nebude. Nebudeme moc ve styku. Že, Jasone." dodala, aby se ujistila a podívala se na svého nadřízeného.
„Jasně, Helen. Budeš spolupracovat s..." ukázal na Jacksona.
„Jackson Thomson, detektiv."
Helen přikývla a s úsměvem se otočila na svého nového parťáka. Mohla dopadnou o dost hůř, třeba skončit s další ženskou z tohoto zapadákova.
„Teď je to na mě, abych představil svoje lidi. Nemají zvláštní nadání, jen to jsou dobří poldové a vyšetřovatelé,"
Helen si odfrkla a podívala se na Denta. Ten se jen usmál a posadil se na židli. Nohy hodil na protější a zhoupl se na své.
„kde jsem skončil? Jo, už vím. Šéfem mého týmu, je Henry Dent. Dalšími členy jsou Jack Thomson a Lee, hmmm. To je fuk, prostě, Lee. Jedinou ženou v naší partě, je Lisa Minneli.
Všechny pohledy, se stočily na tmavovlásku, která se prozatím skrývala ve stínu.

Helen si prozatím prohlížela ostatní členy, nyní již společného týmu. Všichni si sedli a prohlíželi se navzájem anebo si povídali.
Mezi nejmladší jistě patřil Jack, jak se dočetla z papírů, které si vzala ze stolu. Musela vědět, kdo budou její parťáci. Měl třicet let a u policie pracoval let
pět. Jak se sluší na policistu, byl svalnatý a určitě sportoval. Výška 185cm a váha 80kilo, svobodný, žije s matkou - vdova. Vlasy špinavý blond, trochu delší, zelené oči.
Další byl Lee, v papírech jeho jméno napsané nebylo. V poznámkách bylo dopsáno, že je machr na počítače. Najde úplně všechno. Asiat, 155cm a váha 58kg. Mrštný a ne moc svalnatý. Prostě jasný asiat, tmavé vlasy, šikmé oči - hnědé. Třicet dva let u sboru dva roky.
Poslední novou tváří, z jejího pohledu, byla Lisa Minneli. Její jméno, které bylo dost podobné jedné herečce, ji dost vystihovalo. Půvabná, ale vypadala chytře, dost chytře. Podle papírů má dvě vysoké školy, které nebyly přesně specifikované. Měří 179cm a váha 56kg. Tmavovláska s modrýma očima, spíše šedýma. Blbě napsaná barva, měla bych si ji prohlédnout. Taktéž třicet dva let, u sboru pět let.
Nakonec jí zbyl její starý známý. Henry Dent, vůbec se nezměnil. Pořád stejně namyšlenej frajer, který pohrdal vším a všemi. Pro nějj neexistoval žádná autorita, snad jen Bůh. Byl věřící a to dost. Tady u sboru, byl deset let. Předtím pracoval v New Yorku, na vraždách. Nikdo nevěděl, z jakého důvodu odešel, ale říkalo se, že na vlastní žádost. Byl nejstarším z celé čtveřice, čtyřicet dva let. Vysoká postava měřící 195cm a váha 98 kilo, začal se mu, pomalu, ale jistě, Tvarovat pivní břicho, stále vypadal k světu. Tmavé vlasy, kterými občas prosvítaly šediny a samozřejmě hnědé oči. Tyhle oči prokoukly každého. Tohle věděla z vlastní zkušenosti.

Na protější straně, se dal do "rozboru", Jack. Jako první si vzal Helen.
Drobná blondýnka, stáří třicet tři let. Moc by mě zajímalo, kdy a jak, se seznámily a hlav
ně, kde. Hnědoáoká, váha 50kg, výška 156cm. U F. B. I. tři roky.
Jam. Afroameričan, na hlavě měl dready a čapku, vypadal jako kdyby se díval mimo. Třicet pet let, vlasy tmavé, stejně jako oči. Váha 87kg a výška 176cm, trochu při těle. Žije s... Cože? Stará se o nemocnou matku a je v
dovec. Zajímavé, musím s ním hodit řeč. U nich, pět let.
John McKain, árijský typ. Blondýn s modrýma očima, výška 198cm a váha 70kg. Svobodný, stáří třicet sedm let. Členem tohohle "sboru", dva roky.
A nakonec, jejich šéf. Jeho barva očí, byla takovou směsicí, že to měl napsané i ve složce. Havraní vlasy, nejspíš barvené. Výška 170cm a váha 74kg. F. B. I. se těšilo jeho osobností, již dvanáct let. Starý čtyřicet let, byl u námořnictva. Ženatý a otec dvou dcer.
To je mi, ale tým. Jsem zvědavý, co z toho vznikne. Doufám, že s nimi bude dobrá spolupráce.
 
-------------------------


26.09.2008 19:20:26
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one