Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Kde se to zlomilo?
 
Probudili se, jako každý den. Objímal svoji manželku, políbil ji na tvář a vstal z postele. Ona jen zvedla hlavu, usmála se a otočila na druhou stranu.
Celým domem bylo cítit jídlo. „Snídaně.“ Vykřikla asi dvaadvacetiletá žena a posadila se na posteli. Nemusela ani vstát, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil, jen o pár let starší muž. Na rukou držel tác, ze kterého se kouřilo. Byla to káva a křupavé rohlíčky.
Žena se těžce posadila a natáhla se pro snídani.
„Miláčku, tohle mi nedělej. Za chvíli budu jako koule a už tě nebudu přitahovat.“
Rozesmál se a posadil se k ní blíže. Znovu ji políbil na tvář a pak na vypouklé bříško.
„Ty? Nikdy.“
 
„Tak co? Jak to vypadá? Těšíš se? Dvojčata se nerodí každý den a navíc, holky. Určitě budou celá matka. Emily se má dobře, sluší jí to.“
Nervózní, nadcházející otec, si nervózně poposedl a nahnul si ze skleničky. „Chce, abych s ní šel k porodu, ale já mám strach. Co když se něco,…“
„Nesýčkuj. Vše bude v pohodě.“
 
Dvě holčičky se usmívají z postýlky. Mají kaštanové vlasy a zelenomodré oči. Jejich hrdí rodiče jim jejich úsměvy, vrací.
Oba se drží za ruce a koukají na své prvorozené dcery. Příště, to bude, kluk.
 
„Eriku! Kde jsi? Měli bychom jít, asi budu rodit. Ne asi, ale určitě.“ Vykřikla vyděšeně.
Ozvaly se kroky a do pokoje vstoupil, výše oslovený, muž. Vypadal vystrašeně, možná i hůř, než nastávající rodička.
„Jsi si jistá? Neměli bychom,…“
„Ne! Teď hned.“
Muž se procházel po nemocniční chodbě a něco si mumlal. „Měla, měl jsem,…“ Posadil se a položil hlavu do dlaní. „Co když? Ne! To se nesmí stát.“
Pohnula se klika a z porodního sálu vyběhla sestřička.
„Je to kluk. Máte syna.“
Rozběhl se a zastavil se u dveří. Chytil ji do náruče a vykřikl. „Děkuji.“ A pak se rozběhl k porodnímu sálu. Zastavil ho však ženský hlas.
„Pane Palmere, ještě tam nesmíte, je mi líto.“
Otočil se po hlase a zklamaně svěsil hlavu. Pomalým krokem se vydal zpět a zhroutil se do křesla. „Moc by mě zajímalo,…“
Seděl a čekal nejméně tři hodiny, než se dveře znovu otevřely a stál v nich doktor. „Pane, můžete jít. Vaše žena je na pokoji číslo 13. Doufám, že nejste pověrčivý. Vaše manželka si ho vyžádala.“ Zavrtěl hlavou a odešel.
 Zastavil se přede dveřmi a natáhl ruku ke klice. Nadechl se a položil ji na ni, stiskl a dveře se potichu otevřely.
Jeho žena ležela v posteli a dívala se ke dveřím. V náruči uzlíček, s jejich synem.
„Jak se cítíš?“ Zašeptal a přišel až těsně k ní. Posadil se na židli, která stála jen asi metr od postele a přitáhl si ji blíž, k lůžku.
„Báječně, když jsi tady se mnou. Měla jsem strach, trvalo ti to dost dlouho. Vypadá krásně, co říkáš?“ Rozpačitě se usmál a přikývl.
„Je ti podobný.“
 
„Holky! Kde jste? Maminka už přijela i s bratříčkem. Pojďte je přivítat.“
Ze schodů seběhly dvě, asi pětileté, dívky.                                          
 
„Miláčku, pojď si poslechnout, co říkají v televizi. To je hrozné.“
Stále ještě pohledná, asi pětatřicetiletá žena, přišla do obývacího pokoje a posadila se na pohovku. Oči jí zamířily na obrazovku. A poslouchala, co se zase stalo.
 
Dnes, v ranních hodinách, bylo nalezeno tělo, dosud neznámé ženy. Nebylo možno odhalit, o koho se jedná. Její tělo bylo zohaveno. Našlo se jen torzo. Jedná se, nejspíše, o ženu středního věku, bílé pleti. Nalezena byla v jedné ze zapadlých uliček, našeho města Melates City.
Bližší informace jsme bohužel nezjistily. Na případ je uvaleno přísné, informační embargo.
Jakmile budou známy další formace, neprodleně vám je sdělíme.
Dále,…
 
„Eriku, vypni to. Nemohu už dál poslouchat, je to nechutné. Kam ten dnešní svět spěje? Toho maniaka by měli zabít.“ Zavrtěla hlavou a vrátila se do kuchyně. „Proboha, co když se něco stane,…“
Odcházela a naštěstí si nevšimla pohledu svého muže. Ani nezaregistrovala, že si opět pustil televizi a s úsměvem sledoval další zprávy.
 
V deset hodin večer byl přerušen pořad a divákům byly podány další informace o řádění fantoma a vraha v jedné osobě.
 
Z důvodů, které vám budou později známy, pokračujeme o zprávě šíleného maniaka, který vraždil v našem mírumilovném městečku.
Pokud se někde poblíž vyskytují děti, pošlete je spát. Citlivé osoby by neměly dále poslouchat, vypněte si prosím váš přijímač. Děkuji.
Jak už jsme informovali v dřívějších hodinách. Bylo nalezeno torzo ženy. Jedná se o slečnu Elizabeth Scott. Tato dívka, pochybné pověsti, si vydělávala prostitucí.
Co je však nejvíc zarážející, nikdo ji neviděl v blízkosti nikoho podezřelého. Nestěžovala si na žádného člověka, který by ji nějak ohrožoval.
Identifikace byla možná jen podle otisku jejího chrupu. Tělo, jak již jsme dříve řekli, bylo zbaveno končetin. Byl ji vyříznut jazyk a do úst ji vložil kousek látky. Jaký je význam, dosud neznámí.
Byly ji odřezány genitálie a měla vyříznuté srdce. I toto postrádá, prozatím, kdejaký význam.
Nejspíš se jedná o vyšinutého jedince, který,…
 
Vypnul televizi a pohodlně se opřel do křesla, vytáhl si staré album a otáčel stránku po stránce. Dostal se k jedné fotce. Vytáhl ji a položil na stůl a pak zašeptal. „Oni to nechápou, ale pochopí.“
22.07.2008 18:17:56
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one