Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Zařazování, které nakonec zařazováním nebylo.
Nový výmysl Brumbála.
Malfoy nastupuje jako učitel do Bradavic/co za tím stojí?

Na hradě už všichni čekali na opozdilce. Kterými nebyl nikdo jiný, než Sarah a
Evelyn.
Brumbál byl už dost nervózní.
„Co když se jí něco stalo?“ Mumlal si pod vousy.
Už chtěl někoho poslat, aby je šel hledat.
Nebyl k tornu však donucen.
Rozrazily se dveře, a dovnitř vstoupil Malfoy. A za ním pomalými kroky kráčely dvě
dívky. Obě byly krásné, každá však byla jiná.
Všechno ztichlo.
Dívky se dívaly na Malfoye. (Ještě neviděly Siriuse:))) A chlapci pozorovaly ty dvě.
Jako první se vzpamatoval Brumbál a uvítal je.

Rozhlížel jsem se kolem dokola. Nemohl jsem ji však najít.
Přece se, jen tak nevypařila? Nebo to byl doopravdy anděl?
Stále na někoho čekali. Všichni prváci již byli zařazeni, ale stále se čekalo.
Všichni byli netrpěliví, a hlavně. Měli hlad.
Pak se rozrazily dveře, a dovnitř vstoupil Malfoy.
Jako by mu to tady patřilo. Odfrkl jsem si.
A dvě krásné dívky.
Ta jedna byla Sarah, ale tu druhou jsem neznal.
Kdo to může být?
Nejspíš jsem nebyl jediný, kdo se na to ptal, protože si všichni šeptali.
Vedle mě se ozvala Elison. „Která z           těch dvou to je?“ Zeptala se.
Určitě chtěla, aby to vyznělo nezúčastněně.
Ale opak byl pravdou.
Měl jsem ji dokonale přečtenou, za ty roky.
Ona snad žárlí. Pomyslel jsem si.
Dál jsem se však věnoval, jako většina kluků, pozorování dvou nejkrásnějších holek
na světě. Nebo alespoň na naší škole.
A neodpověděl jí na otázku.
Neslyšel jsem, kdo co říká. Nic jsem nevnímal.
Až když se ke mě Elison naklonila a zašeptala. „Hele, vzbuď se a přestaň slintat.
Brumbál nám chce něco říct.“
„Chci vám oznámit, že bude vybráno. Z každé koleje, pět studentů, kteří společně.
Všichni společně, se spojí a vznikne z toho nová kolej. Takže vás bude dvacet.“
Bylo ticho, jako by nikdo z nich nemohl uvěřit tomu co slyší. Ale to nebylo vše.
Brumbál ještě neskončil.
„To není vše.“ Pokračoval. “Tyto dvě dívky nebudou zařazeny do kolejí, ale budou
patřit do této - společné.“
Všichni zalapali po dechu. Zvedl se les rukou.
„Upozorňuji vás, že všechna jména, jsou vyvěšena na tabuli, kterou vám Prefekti
ukáží. Jsou se vším obeznámeni.“
Ukončil Brumbál svůj proslov.
Posadil se a dál už ničemu nevěnoval pozornost.
Viděl jsem, jak se dohaduje s mužem, který seděl po jeho pravici. Měl černé vlasy a
velký nos, nikdy jsem ho tu neviděl.
Oba dva divoce gestikulovali, pak se ten neznámý zvedl a odešel.
Nebyl jsem jediný, kdo si toho všiml. Sarah i Malfoy tornu také věnovaly pozornost.
Potom se Sarah otočila na Malfoye, který se s ní posunkem rozloučil a odešel tím samým směrem. Jako neznámý muž.
Ještě jsem si stihnul všimnout jak si shrnul rukáv. To nemůže být náhoda.
Pomyslel jsem si
Jak už jsem řekl. Brumbál tomu nevěnoval pozornost. Pouze dvakrát tleskl a mezi stoly se objevil pátý.
Nad nímž se objevil znak všech čtyř kolejí.
 
Tleskl potřetí, něco pronesl a na stolech se objevila všechna různá jídla. A všichni se dali do jídla.
Zavedly nás. Evelyn a mě do našich pokojů. Lépe řečeno pokoje.
„Ale stejně by mě zajímalo. Kam bych se dostala.“ Zašeptala jsem Evi, když jsme ležely ve svých postelích s nebesy.
„To se dědovi nebude líbit. Myslím, to s tím spojením, být s někým ze Zmijozelu.“ Řekla Evelyn.
Zatajila jsem dech a zeptala se. “Proč myslíš?“
„Většina z nich totiž patří k Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. A děda jako ministr,..
A sakra.
Zaklela jsem v duchu.
„Co si o tom myslíš ty?“ Zeptala se mě po chvíli.
Chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem se rozhodla, že ji řeknu pravdu. Alespoň část pravdy. To, že jsem jeho vnučka, raději vynechám, a to s jejím dědou také.
Nemusela by mi věřit, určitě by mi nevěřila.
„Abych ti řekla pravdu. Tak moje matka, chodila do Zmijozelu.“ Čekala jsem na její reakci.
Vytřeštila oči, otevřela pusu.
Pak ji zase zavřela, asi si uvědomila, že to není moc slušné. A snažila se napravit, to co řekla. Nebo spíš, jak to vyznělo.
„Já si, ale nemyslím, že jsou všichni stejní. A to, že tvoje matka chodila do Zmijozelu, ještě nic neznamená. Děda se s některými i přátelí.“ Chvíli mlčela, ale pak to
ukončila. “Neznamená to, že je zloduch.“
Jo. A že je tvůj děda ministr, ještě neznamená, že je hodnej. Řekla jsem si v duchu.
Asi neví, co dělá po nocích.
„No, já to nezjistím. Protože jsou moji rodiče mrtví.“ Zalapala po dechu. “Ty si na ně nepamatuješ?“
Neodpověděla jsem. Otočila jsem se k ní zády a popřála ji dobrou noc. „Dobrou.“ Odpověděla mi. “Promiň.“
Nereagovala jsem.
Zavřela jsem oči a pomalu usínala.
 
Sen, který se zdál Sarah
 
„Ale. Taková krásná holčička. Pojď za dědečkem.“ Promluvil na malou holčičku starý muž.
„Pojď Budeme se koupat.“
Holčička za ním důvěřivě přišla, a zeptala se ho: “Kde je maminka s tatínkem?“
Muž, který se ještě před chvílí usmíval, se zamračil a natáhl ruku.
Přitáhl si holčičku blíž k sobě. “Budu tě muset potrestat.“ Řekl a ohnul si ji přes koleno. “Takhle se trestají neposlušné holčičky.“ Dodal.
„Ne, já nechci.“ Vzpouzela se.
Nic to však nebylo platné. Co zmůže desetileté dítě, proti silnému muži. Stáhl ji kalhoty i spodní prádlo.
Pohladil ji po zadečku a pak se napřáhl a uhodil. A tohle opakoval ještě několikrát. Děvče vykřiklo.
„Budeš-li neposlušná. Vždy budeš takto potrestaná.“ Promluvil. V jeho hlase bylo slyšet i něco navíc. Byl to chtíč.
Vzal ji do náruče a položil na postel.
Vytáhl hůlku a vykouzlil pouta, která se těsně ovinula kolem jejich rukou. Poté se
sklonil a,…
 
S výkřikem jsem se probudila.
Vedle mé postele seděla Evi a starostlivě mě pozorovala.
Promiň, nemohla jsem tě probudit. Křičela jsi. Probudila jsi mě. Měla jsem strach.“ „Co jsem křičela?“ Zeptala jsem se Evi a podívala se jí do očí.
Evelyn se ošila a zašeptala. ‚Asi to nebyl moc pěkný sen. Křičela jsi — Nesahejte
mě, ne, prosím. A taky jsi se ptala na svoje rodiče a křičela jsi. No, a pak jsi se probudila.“
Zavřela jsem oči a lehla si na záda. „To byla jen noční můra. To je v pohodě. Takové sny se mi zdávají každý den.“
Cítila jsem na sobě její nedůvěřivý pohled.
„Když myslíš, ale měla by jsi si s někým promluvit. Co takhle s tím, co tě doprovázel?“ Zeptala se a v očích ji zajiskřilo.
Otočila jsem se na ni. „Raději si na něj nechej zajít chut. Je ženatej. A já vím, co říkám.“
„Ty jsi s ním něco měla?“ Zeptala se zvědavě.
Zase mě překvapila, takovou přímou otázku bych od ní nečekala. „Myslíš?“ Zeptala jsem se a doufala, že ji nachytám.
Pozorně si mě prohlížela a pak dodala. „Jestli ne. Tak on by chtěl, to jsem na něm viděla.“
„No. Možná.“
Nechala jsem ji at si to přebere a vstala jsem.
Zapadla jsem do koupelny, kde jsem se vysvlékla a vlezla do sprchy. Ucítila jsem melou bolest na zápěstích.
Podívala jsem se na ně, a co jsem uviděla mě vyděsilo. Moje ruce nesly stopy po poutech.
Stejně jako v tom snu, to nemůže být náhoda. Ještě, že hábity mají tak dlouhé rukávy, skvěle to skryjí.
Oblékla jsem se a vstoupila do pokoje, kde se mezitím objevily dvě nové postele. „Byl tady nějaký, fakt dost hezký chlap. Nejspíše profesor — představil se jako, myslím Potter. A řekl, že nám tady bude velet.“ Uvítala mě nadšeně Evi. Která však ještě zdaleka neskončila. „Budeme tu mít dvě nové spolubydlící.“ „Jo. Díky za informace, nemyslíš, že by jsme měli jít dolů a podívat se na rozpis?“ Přikývla a dál jsme nic nerozebíraly.
 
Rozpis jmen. které budou spojeny do nové — společné koleje
 

Nebelvír

Bill Weasley

Elison Aniston

Arnold Lewis

Antony Blunt

Kirsten Steel

Havraspár

Mario Clay

David Hopkirk

Lucas Kingsley

Ginger Powers

Fay Kelly

Zmijozel

Jack Avery

Mike Maseratti

Joane Yaxley

Larry Travers

Karen Parkins

Mrzimor

Amy Knight

Steve Thomas Dean Olivander

Mary Lee

Glorie Manoli

 
Kolem nástěnky stálo lidí, jako by se tam dávalo něco zdarma.)
Upoutalo to naši pozornost a proto jsme se vydali za nimi.
Jakmile jsme se objevily, všechno rázem zmlklo a bylo ticho jako v hrobě. Po chvíli
ale začali špitat.
Nevěnovala jsem tornu pozornost a vplula jsem mezi ně, za mnou jako duch přišla
Evi. Měla hlavu skloněnou a ani na jednoho se nepodívala.
jsem si však všechny prohlédla a všimla jsem si Billa. ‚Ahoj Bille. Jak se vede?
Dlouho jsme se neviděli.“
Zase si všichni začali šeptat.
„Mě je skvěle. Podívej.“ Ukázal na papír. „Jsem tam také napsaný a tady Elison.“
Ukázal na holku, která stála vedle něj. „Bude s vámi na pokoji.“
Vypadala
Asi jí lezu do zelí.
Pomyslela jsem si.
Ale může být v klidu, já nemám v plánu si nic začínat. A navíc s klukem, který neví co
chce. Z toho jsem vyrostla.
Chtěla jsem mít přátele, kteří mi budou rozumět. A doufala jsem, že je tady najdu. A
pak jim vše řeknu a nic nevynechám.
Rozloučila jsem se s nimi a společně s Evi jsem se vydala na snídani.
Byl tam už profesor Brumbál a Severus, který se mračil na Siriuse a druhého muže.
Sedícího po jeho levici.
Podle Evina výrazu, jsem poznala, že jde o toho tajemného profesora — Pottera.
Měla bych se Seva zeptat odkud je zná.

Jakmile vešla Brumbál na chvíli přestal vnímat, co mu Severus říká.
Tak moc mu připomínala jeho syna — Gabriela. Ty nenucené pohyby, to, jak se rozhlíží kolem sebe a jediným pohledem si utřídí všechny myšlenky. Ten úsměv však patří té, co mu zničila život.
Jeho pohled na chvíli ztvrdl, pak však roztál.
Už není v jeho zhoubném vlivu, nyní si ji můžu vytvarovat k pohledu svému.

Netušil však, že osud si s nimi všemi zahraje a nic nebude tak, jak si naplánoval. Ani jednomu z nich se nikdy nesplní sen, který si oba vytyčili. Ona. Si půjde svoji cestou a ani jeden z nich s tím nic nenadělá.

Severus si ani v nejmenším nevšiml, že Sarah vešla. Upíral pohled na své odvěké nepřátele. Až později si všiml, že se jejich pohled upřel ke vstupním dveřím. Oba dva se dívali na ni a ten imbecil Black, tomu druhému idiotovi Potterovi něco vysvětloval. Pak se na ni oba usmáli, a ona. Ona jim zamávala.
Pak se otočila, podívala se na tu druhou. Obě spolu o něčem mluvily. Ta druhá se posadila a Sarah kráčela k našemu stolu.
Ulekl se, že půjde za těma dvěma, ale přišla za ním.
„Pane profesore.“ Promluvila. A pak zašeptala. „Severusi, měla bych na tebe malou prosbu. Prosím. Smutně koukám.“
Trochu se usmál, cítil na sobě jejich udivené pohledy. Určitě nečekali, že takováhle nádherná holka bude věnovat, jemu, pozornost.
I když, je jenom učitel. To ho uzemnilo. Jen přikývl a ona se vzdálila.
Tak moc jí toho chtěl říct, měl však strach, že by,...
Posadila jsem se nazpátek k Evelyn a dala se do jídla. Zahlédla jsem, jak se na mě dívá ředitel.
Nedalo mi to, a co chvíli jsem ho pozorovala.
Najednou se vedle nás ozval klučičí hlas.
„Ahoj holky. Jak jde život?“
Ani jsem se nepodívala, kdo otravuje a hned jsem ho odpálkovala. „Šel skvěle, dokud jsi se tady neobjevil TY.“
A ani v nejmenším mě nezajímalo, jak na to bude reagovat. Co však řekl mě totálně rozhodilo.
„Jaká matka, taková dcera. Otec mi říkal, že byla namyšlená.“ Řekl ten otravnej hlas.
Tak tohle neměls.
Vykřikla jsem v duchu.
V tu chvíli jsem držela v ruce hůlku a mířila mu na prsa.
„To odvoláš. Rozumíš!“ Cedila jsem skrz zuby a přes vztek jsem nic jiného nevnímala. Jen to, že za to, zaplatí.
Pak mě však uzemnil jiný hlas. Byl to ředitel.
„No tak. Mládeži. Uklidněte se. Vy -“ Ukázal na toho idiota. „Máte trest s profesorem Snapem. A vy slečno s profesorem Blackem.“
Než jsem mohla jakkoli reagovat odešel.
„No teda Kennedyová. Trest hned první den ve škole. To je rekord.“ Přistoupil ke mě blíž a zasyčel. „Anebo Riddlová?“
Jakmile jsem si uvědomila, co řekl přestala jsem na chvíli dýchat.
Chytila jsem ho za rukáv a zasyčela nazpět. „Jak to víš. Ty malej zmetku?“
„Copak? Holčička by si chtěla hrát?“
„A kdyby?“
Ohlédl se za rameno a zašeptal. „Nikdo se to nedozví, ale něco pro mě uděláš.“
„A co jako? Nebylo by lepší tě rovnou zaklít anebo použít nějaké chytré zapomínací kouzlo. Co říkáš?“
Čekala jsem na jeho reakci a také se rozhlédla.
„To by jsi neudělala.“ Na chvíli se mi zdálo, že v jeho hlase slyším strach. „Půjdeš se mnou na večírek a budeš hodná.“
„Cože?“ Rozkřikla jsem se přes celou síň. Pak jsem hlas ztišila. „A kdy?“
Spokojeně se usmál.
„Věděl jsem, že jsi chytrá holka. A to s tvou matkou, je mi to líto.“
Nemyslel to vážně. To jsem hned vycítila.
„Zajímalo by mě, s kým mám tu čest?“ Zeptala jsem se a snažila se, aby byl v mém hlase slyšet jasný odpor.
Natáhl ke mě ruku. „Jmenuji se
Okázale jsem jeho ruku ignorovala. A tak ji ihned sklopil.
„Těším se na brzkou shledanou.“
A s tím odešel.
Posadila jsem se nazpátek a položila hlavu do dlaní.
„Evi. To jsem si to zavařila, co?“ Podívala jsem se na ni. Byla bledá a trochu se zakoktala. „Ty jsi příbuzná s,...“
„A sakra.“ Zaklela jsem a přisedla si k ní ještě blíž. „Já. Chtěla jsem ti to říct, ale po tom, co jsi řekla. Myslela jsem si, že se se mnou nebudeš chtít přátelit.“
„Proč jsi si to myslela?“ Zeptala se zmateně.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. „Ty si nepamatuješ, jak,...“
„Jo, pamatuju, ale já jsem řekla, co si myslí můj děda. A ne co si myslím já. Podle mě si skvělá, i když je tvůj děda,... Víš můj,...“
Nestihla to doříct, protože se u nás zjevil profesor Potter. Zapomněla, co chtěla a dívala se na něj jako na svatý obrázek.
„Děvčata. Tady máte rozvrhy a alou na hodinu. Těším se na vás při hodině obrany.“
Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem sebrala odvahu a zeptala se ho na to, co mě tížilo do té doby jak se tak škaredě díval na Severuse.
„Pane profesore?“
„Ano.“ Podíval se na mě, zdálo se mi, že se mu v očích zajiskřilo.
Nevěděla jsem jak začít. „Chtěla bych,... Mohla bych se zeptat co máte proti profesorovi Snapeovi?“
Chvíli se na mě díval a pak mi odpověděl. „Je to osobní. Snažil se mi přebrat holku a,... Bylo toho víc, ale tohle je to nejhlavnější.“
Jen jsem přikývla a už se těšila s jakou verzí za mnou příjde Severus a poté i Sirius - teda, profesor Black.

Pondělí-Obrana-Obrana-Dějiny-Lektvary-Lektvary-Runy-Přeměna-Runy
Úterý-Bylinky-Bylinky-Přeměna-Runy-Bílá magie-Bílá mag.-X-Astronom
Středa-Formule-Formule-Černá mg-Černá mg-X-Obrana-Obrana   
Čtvrtek-Péče-Péče-Bylinky-Formule-Formule-Dějiny-Dějiny   
Pátek-X-Lektvary-Lektvary-Přeměna-Přeměna-X-X-Astronom
Sobota-Nitrobrana-Nitrobrana-X-Formule-Famfrpál-FamfrpálXX       

Dívala jsem se na rozvrh, jako bych spadla z měsíce.
„Mohla bych se vás pane profesore, na něco zeptat? Kdo nás co učí?“
Sice to nebylo to, co bych chtěla vědět doopravdy, ale nemohla jsem se zeptat.
Moc by mě zajímalo, kterej idiot to vymyslel.
„Jistě. Tady.“ A podal mi druhý papír se jmény učitelů. „Pouze u jména učitele formulí se ještě neví, kdo nastoupí.“
„Děkuji. A vyřiďte prosím profesoru Blackovi, že se těším na ten trest.“
Jen se usmál a odešel.

Obrana proti černé magii - Potter James
Dějiny čar a kouzel - Potter Lily
Lektvary - Snape Severus
Starodávné runy - Marcus Snack
Astronomie - Vektorová
Kouzelné formule -
Černá a bílá magie - Black Sirius
Přeměňování - McGonagalová Minerva
Bylinkářství - Prýtová
Péče o kouzelné tvory - Henry Prévost
Famfrpál a létání - Larry Green

Pročítala jsem si ta jména a přemýšlela co to bude zač. A pak se vedle Kouzelných formulí začala objevovat jméno. A bylo to,...
Vypadl mi z ruky. Musela jsem se posadit a podívat se na Evi.
„Mohla by jsi mi přečíst, nahlas. Kdo je učitelem formulí?“
Udiveně se na mě dívala, chtěla něco říct.
„Prosím.“
Pochopila a zvedla papír ze země.
„Stojí tam, pro Merlina - Malfoy Lucius.“
Přestala jsem dýchat, pak jsem se znovu nadechla a vydechla.
„Pojď. Raději půjdeme. Ať nepříjdeme na první hodinu pozdě. Nechci si to u Jamese pokazit. Teda u profesora Pottera.“ Opravila se a zrudla.
Chytila mě za ruku a táhla mě k učebně, kde se měla hodina odehrát.
Jako tělo bez duše jsem ji následovala.

To snad není možné. Tohle by si ani ONA nedovolila.
Vytáhne přede všemi hůlku a míří na svého spolužáka, proč to sakra udělala?
Přemýšlí nad tím, co dnes viděl profesor Brumbál.
Doufám, že Sirius bude pamatovat na to, že se zná se Severusem.
Usměje se Brumbál pod vousy. (To je teda prevít.()

Mezitím v sídle se Helena vrací k rozhovoru, který měla se Severusem.
Jak mohl říct, že slíbil Meredith,... Jak mohl něco slíbit, když mu v té době bylo kolem 11 let?
Ne, to je nemožné.
Ale, přece jen. Kdo byl ten muž, který se s nimi přátelil? Byl mu tak podobný.
Až nyní ji došlo, jak byla hloupá.
„Něco tady nesedí. Tím jsem si jistá.“ Řekla polohlasně a ještě se rozhlédla zda-li ji nikdo neslyšel.
Spokojeně se zvedla a odešla do svého pokoje. Musím se podívat do myslánky.

Celý den byl, jako by ve snách. Ještě, že jsou formule až ve středu.
Stejně by mě zajímalo, kdo to všechno vymyslel? Děda to určitě nebyl, tohle by Brumbál nedovolil. Tím jsem si byla jistá.
„Neříkej, že nejsi ráda.“ Ozval se mi v hlavě zase jeden z těch hlasů. „Uvidíš ho,…“
„Okamžitě toho nech. Už tě nechci slyšet, jasný!“ Okřikla jsem ho nahlas.
Otočila se po mě snad celá třída. Měli jsme zrovna  Lektvary se Sevem. A on z toho vyrušení také nebyl nadšený.
„Slečno Kennedy. Dnes večer u mě v kabinetu. Vás čeká trest.“
Tohle jsem si teda nechtěla nechat líbit. „Pane profesore, já se omlouvám. Ale bohužel nebudu moci přijít.“
„A proč ne.“ Otázal se mě jedovatě.
To snad ne, on se na mě zlobí. To jsem nechtěla.
„Protože mám už trest s panem profesorem Blackem. Budete se spolu muset domluvit. Anebo mě musíte rozpůlit, či naklonovat.“ Odpověděla jsem mu pohotově. A zatvářila se ublíženě.
„Dobře. Jakmile vám skončí trest u Blacka, tak vás čekám před svým kabinetem.“
Zasmála jsem se pod vousy. Dostala jsem, co jsem chtěla.
„Jistě pane. Mohu se posadit?“
Nic neodpověděl, pouze mi pokynul.
A dál pokračoval ve výkladu, poté jsme měli uvařit lektvar.
Mnoholičný lektvar.
Odevzdala jsem ho jako první.
Byl samozřejmě perfektní, učil mě je totiž mistr nad mistry a ten sedí naproti mně.
Uznale nadzvedl obočí a usmál se.
On se usmál, to je perfektní.
„Slečno Kennedy, máte za jedna. Ale ten trest vám bohužel nezruším.“
Zatvářila jsem se neštasně, ale přitom jsem uvnitř jásala.

Severus byl rád, že ta hodina skončila.
Nevěděl co s očima, tak moc se podobá na svoji matku, kdyby jen věděla. A nejenom ona, ale i pán.
Musel se proti své vůli usmát.
Nikdo ho přeci nemůže spojovat s mužem, který žil před dvaceti lety. A přátelil se s jejími rodiči. Vždyť mu v té době bylo stejně jako jim. Nyní by byl už starý.
Ale, zradil jsem ji, byla v té době ještě dítě a já ji nechal.
Ihned, jak si vzpomněl na vše, úsměv mu z tváře zmizel. Vystřídal ho utrápený výraz.
Byl jeho stoupencem, vydával se za někoho jiného. Za Larryho Whitta, přítele Gabriela. To on je dal dohromady.
Kdyby se to dozvěděl Brumbál nebo ON, zabili by ho a to oba.
Přitom měl udělat něco úplně jiného. Proboha, proč se tomu propůjčil?
Nemohl uvěřit tomu, že byl před dvěma lety tak naivní. Věřil, že dokáže něco změnit, a přitom udělal pravý opak. Všechno ještě zhoršil.
Kdyby se tomu nepropůjčil, určitě by všichni žili.

Vydala jsem se za profesorem Blackem.
„Nemohla jsem se už dočkat,… Co to tady melu?“ Vykřikla jsem v duchu. Ale nejspíš to v duchu nebylo, protože se na mě všechny obrazy pohoršeně podívaly.
Došla jsem ke dveřím a zůstala jsem stát s rukou v půli cesty.
Uslyšela jsem totiž několik hlasů, které se hádaly.
Chtěla jsem se dát do odposlouchávání, ale bylo mi to znemožněno otevřením dveří. Takže jsem vpadla dovnitř a rovnou do náruče Severusovi.
Chvíli mě držel.
Pak jsem se mu vyprostila a on se usmál.
„Prominete mi. Ale já bych tu měla mít trest s panem profesorem, ale jestli vás ruším. Tak já můžu odejít.“
Black mi však skočil do řeči. „Tady Srab…, tedy. Chtěl jsem říct profesor Snape právě odchází.“
Málem jsem vyprskla smíchy.
Severus se zatvářil ublíženě, otočil se a odešel.
Plášť za ním majestátně povlával.
Vypadal tak úžasně.
Co to zase melu.
„Slečno Sarah, můžete jít dále. Já si ještě půjdu něco vyřídit.“
Sedla jsem si a on ještě dodal. „Chovejte se tu jako doma, ale pouze jako.“ Podotkl a usmál se na mě tím svým odzbrojujícím úsměvem.
Čekala jsem fakt dost dlouho, než se znovu objevil. Vypadal zničeně, ale spokojeně.
To by mě zajímalo, kde se flákal.
„Slečno. Myslím, že můžete odejít.“
Vyjeveně jsem na něj zírala. „A to je jako všechno? A co ten trest?“
Pomalu se ke mně přiblížil, zapomněla jsem dýchat. A najednou byl jen centimetr ode mě a díval se na mě těma nádhernýma očima.
Opětovala jsem jeho pohled.
Nevím, co to do mě vjelo, ale chytila jsem ho za zátylek a přitáhla k sobě.
V hlavě mi začalo blikat výstražné světlo a jeden z hlásků mě nabádal. „Přestaň, ženeš se do problémů.“ Ale ten druhý. „Jen do toho.“
Jemně jsem ho políbila na rty a chtěla se odtáhnout. On však využil situace a přitáhl si mě ještě blíž.
Rozevřela jsem rty a od mi do pusy vjel jazykem. Líbal mě tak, jako by měl být konec světa.
Podlomila se mi kolena.
Chytil mě do náruče a položil mě na stůl. Tlačil se na mě čím dál tím víc a pomalu mě svlékal.
„Pane profesore.“ Vysoukala jsem ze sebe, přes vášnivé vzdechy. „Tohle by jsme,…“ Líbala jsem ho dál a nemínila přestat.
Pak jsem byla nahá a on do mě pomalu a jemně vnikl.

Milovali jsme se, trvalo to ani ne 2 minuty.
Přestal, políbil mě.
Zamrkala jsem a uvědomila si, že jsem spala s profesorem. Pro Merlina, spala jsem s profesorem.
Odstrčila jsem ho, seskočila jsem ze stolu a začala se oblékat.
Nic neříkal. Jen tam stál a koukal se na mě.
„Pane profesore, už musím jít.“ Vyhrkla jsem.
Ani jsem se na něj nepodívala. Na nic jsem nečekala a polosvlečená, polooblečená jsem vyběhla z jeho kabinetu.
Opřela jsem se o dveře nejbližší učebny.
V hlavě se mi, jako ve zpomaleném filmu odehrával celý scénář předchozí situace.
Připadala jsem si jako,...
Trochu jsem se usmála.
Dooblékla jsem se a vydala se směr sklepení.
Ani v nejmenším mě netrápily výčitky a ani svědomí se neozvalo. Žádný z hlasů nepřidal svou trochu do mlýna, byly až nepřirozeně ticho.
„Jen aby se to samé nestalo i se Sevem.“ Usmála jsem se nad tím pomyšlením.
„A proč by ne. Je to kus chlapa.“
„Kennedyová, na co myslíš!“ Okřikla jsem se v duchu.

Jakmile Sarah odešla, posadil se Sirius do křesla a položil hlavu do dlaní.
„Co to se mnou udělala? Jsem profesor a ona je moje studentka. Nemělo se to stát.“ Ale líbá skvěle.
„Cože?“
Proboha, doopravdy jsem na to myslel?
Zeptal se sám sebe.
Olízl si rty. Oblékl se a vydal se za Jamesem.

Tou dobou v Temném sídle:

„Pane.“
„Copak je, Luciusi?“ Zeptal se Pán Zla otráveně.
„Neměl by na ni dohlédnout někdo spolehlivější? Než Severus?“
„Koho máš na mysli?“ Odvětil Voldemort.
Začínalo ho zajímat, s čím na něj mladý Malfoy příjde. Tak moc se podobal svému otci.
ON však nedopustí, aby jí ublížil.
Ublížil tak, jak ublížil jeho otec Heleně.
„Na nádraží jsem potkal ministra a,... On je jedním z těch, co,...!“
„Ano. Já vím.“ Zamračil se jeho pán.
Lucius nevěděl jak dál, dostal se na tenký led. Ten se může lehce prolomit.
„Ta dívka. Co se s ní Sarah přátelí,“ odmlčel se. „Je vnučka, pana ministra. A podle toho, co jsem zjistil.“
„Co jsi zjistil?“ Otázal se Voldemort tázavě.
Lucius si setřel pot z čela. Nyní věděl, že má již skoro, vyhráno.
„Stalo se jí to samé. A jistě. Vy nejlépe víte, že pomsta je lákavá a to velmi.“
Pán zla přikývl.
„Překvapuješ mě Luciusi. Uvědom si, že jsi ženatý a tvoje žena čeká dítě.“
Lucius polkl a zbledl. „Ano pane, to mám. A jsem si vědom, že,...“
„Mlč.“
Voldemort ho pozoroval, chtěl vědět o co mu jde. A pak se usmál.
„Postaráš se, aby tato dívka chtěla pomstu co nejvíc. Sarah si nevšímej, rozumíš! Ji má na starost Severus. Důvěřuji mu.“
A pak si v duchu dodal - On myslí mozkem, ne jako ty,...

Vraťme se opět na hrad za Sarah:

Trest se Severusem proběhl v pohodě.
Akorát, jsem myslela na jeho ruce. Jak má štíhlé prsty. A jaké by to bylo, kdyby mě jimi hladil, a,...
Zatřepala jsem hlavou a snažila se soustředit na práci.
Uvařily jsme pět lektvarů a pak mě propustil. Bylo kolem půlnoci. Alespoň jsem si to myslela, on mě však vyvedl z omylu.
„Severusi. Byly to skvěle strávené čtyři hodiny,...“
Přerušil mě. „Ne, omyl Sáro. Jsou tři hodiny ráno, takže sedm hodin.“
Rozloučila jsem se s ním, políbila jsem ho na tvář.
A než se mohlo cokoli stát, vystrčil mě ze dveří a zabouchl mi před nosem.
Zastavila jsem se u okna. Otevřela ho a dívala se na hvězdnou oblohu.
Najednou, jako by se mi něco otřelo o nohu.
Podívala jsem se dolů a. Na zemi ležel pes, byl nádhernej. Vypadal jako medvídek.
Sehnula jsem se, vzala ho do náruče a pomalu ho nesla do svého pokoje.

Sirius si vydechl.
„Ještě, že se neotočila. Jinak by mě uviděla. Vypadá to, že se jí ten pes líbí.“ Řekl.
S tím se obrátil a odešel.
Nezahlédl, že se otevřely dveře a z nich vyšel Severus Snape.
Byl rudý vzteky.

Ráno jsem se probudila, byla jsem totálně rozlámaná.
A nemohla jsem přijít na to proč. Pak jsem si vzpomněla na včerejšek a na psa.
Hned se mi rozsvítilo.
Posadila jsem se na posteli a pohled mi spadl na toho nádherného psa.
Co když se někomu ztratil, a ten někdo ho hledá? Měla bych se podívat, jestli nemá na obojku něco napsané.
Ležel mi u nohou a díval se na mě těma svýma nádhernýma kukadlama. Byl černobílý. A podle mě to nebyla čistokrevná rasa.
Právě proto byl tak krásnej.
Zavolala jsem na něj a on přišel, skočil mi do klína. A začal mi olizovat obličej, to mě rozesmálo a nešlo to zastavit.
Věděla jsem, že všechny vzbudím, ale bylo mi to fuk.
Zaregistrovala jsem, že na obojku něco má.
Stálo tam – Pro anděla od jeho pokušitele. Tajemný ctitel.
„To je krásný.“ Vyhrkla jsem.
Zaslechla jsem tichý povzdech a pak jsem zahlédla vlasy vykukující z pod polštáře. Byla to Elison.
„Copak? Probudila jsem tě?“ Zeptala jsem se jí, protože mě to zajímalo.
Zvedla hlavu a podívala se mi do očí. „Jo. Probudila. Ale to je fuk, Tobě je jedno, že,…“
Přerušila jsem ji. „Jak ty můžeš o mě něco vědět! Neznáš mě, tak toho nech.“
„A ani tě poznat nechci. Pěkně děkuji.“ Odpověděla mi otráveně a otočila se na bok.

01.04.2008 12:40:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one