Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Jo, jde o Kde je pravda?
PS: Zatím mám napsanou jen část této poloviny kapitolky. Do středy, nejpozději, dopíšu.
Začátek je stejný jako u první poloviny kapitoly.

Aktualizováno 17. února 2009, pod vysvětlivkami je dopsaná kapitola.

***
 
Celou se rozlehl děsivý a šílený smích. „Koho nám to čerti nesou? Snad to není slovutný Lord, Lord Voldemort! Proč jste se uráčil poctít mě svojí přítomností?“
„Drahá Evelyn. Chtěl bych ti objasnit tvoji situaci. Nabízím ti svobodu, za jisté…“
Opět se rozesmála. „No ne, kam to zapsat? Vy, zrovna, vy, po mě něco chcete? Snad,… jasné, vy chcete, abych se k vám přidala. Nenechte se vysmát. Tohle bych nikdy neudělala a Sarah k tomu také nedonutíte. U Evansové se vám to možná povedlo, ale já nejsem ona. Já ne!“ zalykala se smíchy. „Nejsem na prodej a není nic, co byste mi mohl dát, nic.“ 
„Nic?“ zašklebil se povýšeně. „Jsi si jistá?“
Dívka zbledla, ale stále zachovávala chladnou hlavu. „Ano, jsem.“
Voldemort se chladně usmál, oči mu žhnuly vítězstvím. Pokrčil rameny a opřel se zády o chladnou zeď, sepjal ruce jako by v motlitbě a přiložil si je ke rtům. „Zvláštní, doopravdy. Tvoji rodiče by nejspíš byli nadšení, ale co tvoje dcera? Co ta, by řekla na to, že,…“
„Ne,“ zašeptala nalomeným hlasem. „Ji do toho netahejte, prosím.“
Nereagoval, jako kdyby ji neslyšel, pokračoval dál. „No a co takový Potter? Nechala bys ho zemřít?“ zeptal se a přimhouřil oči. Tušil, že má vyhráno.
Evelyn zbledla ještě víc. Skousla spodní ret a sevřela ruce v pěst. Lehce zasyčela bolestí a mezi prsty ji protekly kapičky krve, stejně jako ze rtu. Olízla ji, a jako kdyby ji to probralo. „Tohle neuděláte! Nedovolím, aby,…“
„Mlč, hloupá holko!“ zasyčel a přistoupil k ní blíž. „Nerad bych si s tebou špinil ruce, ale nedáváš mi jinou možnost. Rozmysly si to!“ promluvil naposled a vyšel z kobky. „Trochu si s ní pohrajte, ale nezabít,“ otočil se na dva mozkomory a zmizel ve tmě.
„Parchante…!“ zařvala naposled. Zbytek jejich slov zanikl v nelidském skřeku.
 
***
 
„Sarah, je pryč. Teď je vhodná doba na to, abys zmizela,“ ozval se ode dveří tichý hlas dívčiny tety, Heleny.
Spěchající kroky a skřípění otvíraných dveří, ji přerušily v pokračování hovoru. Ženské ruce ji vtáhly dovnitř a posléze zavřely dveře, samozřejmě je nezapomněly pojistit zamknutím a kouzlem. „Co ty? Co bude s tebou? Nemůžeš,…“
„O mě se nestarej, já se o sebe umím postarat a mě,… Nemůže mi už ublížit, už ne,“ dodala pevně a vyprostila se z pevného sevření neteřiných rukou. „Hlavně, že budeš v pořádku ty a dítě. O nic dalšího se nestarej.“
„Dobrá,“ usmála se Sarah, křečovitým úsměvem. „Nerada, ale,… souhlasím s tebou. Jesti,…“
„Pštt, nic už neříkej. Pojď za mnou.“
 
Celou cestu ani jedna z nich nepromluvila, byly zcela zahloubány do svých myšlenek, do svých problémů. Obě věděly, že tento čin vše změní, nic nebude jako dřív, nikdy. Ne, že by předtím bylo vše v pořádku. Ne, to ne. Nikdy nemohlo být v pořádku nic, co se týkalo, byť jen okrajově, Voldemorta.
Kroky se ozývaly celým domem, nikdo se však neobjevil.
„Heleno,“ zašeptala sotva slyšitelně. Oslovená žena se zastavila a otočila se na Sarah, na svoji neteř, která na okamžik zbledla. „Kde jsou všichni? Jako to, že,…“
„Ticho, něco se děje!“
„Jak,…“
Helena pokynula rukou, Sarah zmlkla a s očekáváním se zahleděla na vchodové dveře. Čekala, až se bude něco dít.
Žena, však dále pokračovala v chůzi, nyní daleko opatrněji. Co chvíli její kroky utichly. „Sarah. Nyní musíš použít zastírací kouzlo. Zapomněla jsem na hlídače u hlavní brány.“
„Nebylo by lepší použít nějakou kletbu?“
Helena se otočila na svoji neteř a nepatrně protočila oči. „Myslíš, že jsme tak skvělé čarodějky, abychom obelstily jednoho, z jeho nejlepších Smrtijedů?“ usmála se a následně mrkla. „Nechceš mít přeci na svědomí jeho zranění.“
„Kdo?“
„Uvidíš,“ řekla nakonec a stiskla kliku.
 
„Paní,“ lehce se uklonil. „Pán říkal, že,…“ nedokončil. Rozhlédl se kolem a nakrabatil čelo. Něco se mu nezdálo, něco bylo špatně. „Zvláštní,…“ zamumlal a stočil svůj pohled na, Helen.
Helena se usmála a uchopila mladého černovlasého muže za paži. „Severusi, myslím, že můžete být v klidu. Vše je v naprostém pořádku.“
Oslovený se nepatrně usmál. „Je Sarah v pořádku? Nestalo se jí něco?“ zeptal se starostlivě.
Co se sakra stará, ať nás,… Tedy, ať ji pustí. To si snad dělá srandu.
„Mdloby na Tebe,“ ozvalo se ze stínu a mladík upadl na zem. „Heleno, nic neříkej. Mohly jsme tu zkysnout do zítřka. Nejsem ráda, že jsem to musela udělat, ale,… Teď není moc času. Půjdeš se mnou, hned,…“
Prásk! Rozlehlo se po celém okolí a přímo před nimi, se objevil Voldemort. Ten si to umí perfektně načasovat! Pomyslela si Sarah, stále skrytá zastíracím kouzlem, a podívala se na Helenu, která jen kývla. Sbohem, omlouvám se, doopravdy. Žena se jen usmála, udělala několik kroků a ocitla se před svým pánem. „Pane, Sarah zmizela. Na chvíli jsem usnula a,…“
„Mlč,“ zařval a obezřetně se rozhlédl kolem. Dívka však na nic nečekala a co nejtišeji zmizela v temnotě, která spadla na kraj během několika okamžiků. „Crucio!“ zařval, ale ona již nic neslyšela. Les, kterým procházela, veškeré zvuky utlumil.
 
***
 
Lily Potterová, se posadila do křesla v ložnici. Nohy položila na stůl a na chvíli zavřela oči. Pomalu upadala do hlubin snění, vzpomínek.
 
 
„Parchant,“ ulevila si a vyskočila na nohy. „Za to mi zaplatí, oba!“ Jako nepříčetná přistoupila k oknu. Její pohled zabloudil k jednomu ze stromů, následně zavrtěla hlavou a opravila svoje rozhodnutí. „On musí pochopit, že jsem jediná koho, kdy miloval a také, miluje!“
Podvedená žena je jeden z nejhorších nepřátel. Dokáže cokoliv, aby všichni zaplatili a nejvíce ona, ta – děvka!
Lily, vklouzla do koupelny, kde se upravila, aby se mohla vydat na trestnou výpravu. Musela zjistit, kam se spolu ty dvě hrdličky ukryly a pak zasáhnout. Stačil jeden jediný krok, který však musel být dokonalý, nesměl mít ani jednu chybu, jinak,…
 
 
„Petere, sakra, kde se schováváš! Vím, že jsi tady, vylez, ty kryso!“ zaječela, když se objevila před domem jednoho z přátel svého muže. I když, dům nebylo to pravé označení, byla to spíš díra. Tak akorát pro krysu jako on.
„Lily?“ ozval se jeho pisklavý hlásek zpod jedné překližky, která ležela na zemi. „Co tady,…“
„Mlč, raději mlč. Vím, co jsi zač. Sice nechápu, proč jsi to udělal, ale důvod jsi jistě měl. Možná jich bylo více, co?“ odmlčela se. „Stejně jako já!“ dokončila a odhodila desku.
Muž, který se pod ní nacházel, přivřel oči pod náporem světla a opět pištivě promluvil. „Lily, ty chceš,… Smrtijed? Ty?“
„Jasně,“ mávla rukou. „Já vím, jsem mudlovská šmejdka a jako taková na to nemám právo. Mám však něco, co nikdo z vás nemá! Jejich důvěru. Nikdo by nevěřil, že já,…“
 
 
„Pettigrewe, koho jsi nám to přivedl.“ promluvil na něj vysoký muž. Peter se přikrčil a Lily, pochopila. Přímo před ní stál,…on. Co nejrychleji se uklonila až k zemi a sklopila pohled.
„Ona,…“
„Ticho!“ zařval a červ zmlkl.
Ucítila tlak na svoji mysl, podvolila se a čekala na ortel, který vyřkne. Na rozsudek, který bude znamenat buď její smrt, nebo,…
Po chvíli se celou síní rozlehl jeho smích.
 
 
„Přátelé,“ začal a rozhlédl se kolem. Všichni byli v pokleku oči upřené na podlahu, nikdo z nich se neodvažoval vzhlédnout ani šeptem na sebe upozornit. „Chtěl bych vám představit nového člena našeho… Jak to jen říct?… spolku. Bohužel vám ji nemohu představit osobně, její identita bude skrytá. Musí vám stačit, že jsem si ji sám prověřil.“
„*Athrpea, jméno mé,“ doplnila a poklekla před ním. „Nebo snad, **Allecto!“ zašeptala vzápětí.
 
 
Jamesi, chtěla bych s tebou mluvit. Nejde mi o to, abych,… Nechci vás rozeštvat, ale měl bys něco vědět.
 
Navždy s láskou, Lily.
 
PS: Chci, abys věděl pravdu.
 
Naposledy si přečetla své dílo a samolibě se usmála. Lehce přičichla k lektvaru, který stál na stole poblíž její pravé ruky, a přikývla. „Vše je v pořádku.“ Dopis zapečetila a poslala po své sově.
Na odpověď nemusela čekat dlouho, přišla vzápětí.
 
V pořádku. Zastavím se zítra kolem osmé hodiny. Nechci, abychom se rozešli ve zlém. Kdysi jsem tě miloval.
 
S úctou. Navždy přítel, James.
 
PS: Nechtěl jsem ti způsobit bolest.
 
„Omyl, drahý Jamesi. Nikdy jsi mě milovat nepřestal, jen jsi zapomněl.“
 
 
„Lily, o čem jsi se mnou potřebovala mluvit?“ otázal se starostlivě a jeho rysy zjemněly. Bylo vidět, že má o ni strach.
„Jamesi víš, já, já,…“ sklopila oči a podívala se na své spojené ruce. „Já nepotratila,…“
Ticho se rozhostilo po celém pokoji. Nic ho nepřerušovalo, jen jejich dech. Opatrně zvedla oči a naskytl se jí nevídaný pohled. James Potter, snad ten nejvíc ukecaný muž na světě, ztratil řeč, oněměl.
„Cože?“ zašeptal vzápětí.
Lily se postavila, uchopila do ruky karafu s vínem, ve kterém před pár okamžiky rozmíchala bezbarvý lektvar, a naklonila se nad sklenicí. „Měli bychom se napít. Doufám, že pochopíš. Nemohu pít alkohol, kojím.“ dodala jako by omluvně a posadila se zpět.
„Chápu, jistě,“ dodal bezbarvě a zavdal si pořádného loku vína. „Tohle jsem doopravdy nečekal.“
 
 
Trvalo to již několik měsíců, ale „Svatý James“ stále nic neříkal. Vždy se vracel k Evelyn, k té mrše a k jejímu parchantovi. Věděla, že s tím musí něco udělat, přitlačit.
Vše jí hrálo do karet, i lidé ji byli nakloněni, stejně jako osud. Jednoho dne přišel a řekl, že již neodejde.
Teď musela udělat jen jeden jediný krok, poslední. Napsat, té malé ničitelce manželství, dopis. Vzala do ruky pergamen, ten nejvíce neosobní, a dala se do psaní. Několikrát, pomocí kouzel, celý obsah smazala. Nakonec, asi po hodině práce, byla spokojená. Přečetla si své dílo, svázala je stuhou a přivázala své sově. Se slovy: „Na odpověď nečekej.“ Ptáka vypustila ven a zavřela okno.
 
Slečno, Evelyn Finley,
 
Ráda bych ti oznámila, že James Potter (stále ještě můj muž), se ke mně vrátil. Možná sis myslela, že jsi mi ho vzala. Omyl, musím tě zklamat. Nikdy nebyl tvůj. Nyní pochopil, otevřela jsem mu oči, očarovala jsi ho.
Na moji prosbu, aby se vrátil ke mně a našemu synovi, odpověděl pozitivně. Nechce tě již vidět. Nechá také prověřit, jestli to dítě, dcera, je vůbec jeho.
Očekávej v blízké době dopis z ministerstva.
Lituji toho, že tě vůbec potkal. Není dne, kdy by ani on nelitoval.
Jeho nenávist, k tobě, mu nedovoluje, aby s tebou jakkoli mluvil. Mohl by se nechat unést a nedopadlo by to dobře.
 
S „úctou“, Lily Potterová
 
PS: Neočekávejte lítost. Můžete jen doufat v to, že vás nezničím!
 
„Jediné štěstí je, že jsem ten dopis pojistila tak, aby se sám zničil. Tohle by nedopadlo dobře.“
 
 
„Otevři ty zasraný dveře! Evansová!“ ozval se ode dveří hysterický hlas. „Nezajímá mě, co jsi mu nakecala, ale sama víš, že,…“
Dveře se otevřely a v nich stál James Potter. Tvářil se nesmírně naštvaně, měl brunátné tváře a tik v pravém oku.
„Jamesi,“ zašeptala šťastně a skočila mu kolem krku. „Chyběl jsi mi, co se stalo?“
Setřásl ji, zamračil se a zavřel dveře.
Dívka chvíli nevěřícně zírala na zavřené dveře, lapala po dechu. Opřela se o zárubeň a položila čelo na dřevo. „Pro Merlina, Jamesi. Promluvme si, prosím.“
Dveře se za chvíli otevřely a přímo na dívčin obličej, mířila hůlka. „Vypadni,“ zasyčela nenávistně, Lily. „Hned vypadni nebo toho budeš litovat!“
„Ne,“ odsekla ji mladší žena.
Starší se nebezpečně usmála. „Jak chceš, já tě varovala!“
V ten okamžik proběhlo vše tak rychle, že by to snad nezaregistroval ani ten nejlepší pozorovatel. Do mladší z žen se vpil paprsek světla a ona upadla.
„Díky,“ zahuhlala děkovně a vtáhla bezvládné tělo do bytu. Vytrhla z dívčiných vlasů několik a hodila je do skleničky, kde se se zasyčením rozpustily. „Teď ta těžší část,“
 
 
Vysvětlivky:
 
* Athrpa – z etruské mytologie
(Atropos)
V řecké mytologii byla jednou z bohyní osudu (Moiry).
 
Moiry jsou v řecké mytologii dcery bohyně osudové nutnosti Ananké. Jsou to bohyně osudu, životního údělu.
Ve starších mýtech se uvádí, že jim podléhá i nejvyšší bůh a neodváží se odporovat jejich rozhodnutí. Pozdější mýty však uvádějí, že Zeus sděluje Moirám svá rozhodnutí, může jejich úmysly změnit a může odvrátit přestřihnutí nitě života, chce-li některého z lidí zachránit. Jsou představovány jako dcery Dia a bohyně Themis.
Moiry mají v mytologii zvláštní postavení, částečně vystupují i v lidské podobě. Mluví se o jedné nebo o třech Moirách, které „předou nit osudu“. Bývají někdy připodobňovány našim Sudičkám.

Klóthó (Předoucí) nit načíná
Lachesis (Udělující) nit dále rozpřádá nebo rozvíjí
Atropos (Neodvratná) nit přestřihuje

Moiry prý znají všechna tajemství. Spíše než určovat osud lidí, je jejich posláním nad nimi bdít. Jsou zpodobňovány jako staré ženy nebo vážné panny. Klótho mívá v ruce vřeteno, Lachesis globus a Atropos knihu života nebo sluneční hodiny, na kterých ukazuje hodinu smrti.
 
 
** Alléktó
(latinsky Allecto) je postava řecké mytologie, jedna ze tří Erínyí, bohyň pomsty a kletby. Alléktó byla ve svém hněvu nejnesmiřitelnější. Byla proto také nazývána Bohyně nesmiřitelného hněvu.
 
 
Několikrát mávla hůlkou, zamumlala pár nesrozumitelných formulek, (při kterých nespouštěla bezvládné tělo své sokyně i svého muže, z očí) na jejím těle se objevilo identické oblečení, které na sobě měla dívka. Znechuceně se podívala na lektvar a na jeden zátah ho vypila. Chvíli se nic nedělo, ale pak,…
Podívala se do zrcadla a otřásla se. „Vypadám jako…“ raději nedořekla. Jednoduchou formulkou probudila Jamese, chvíli ho pozorovala, a jakmile zahlédla jeho šokovaný výraz, poslala na něj Cruciatus. Muž se, po několika minutách, zhroutil opět v bezvědomí na zem a někdo se snažil vtrhnout dovnitř. „Sakra, co teď?“
Přistoupila ke dveřím a čekala. „Anthrpo, otevři! Mám něco vyřídit od Pána.“
„Ano?“ otázala se, ale dveře neotevřela. „Co si můj Pán přeje?“
Chvíli bylo ticho. „Do hodiny se zde objeví Black, do té doby musí být vše, tak jak má.“ Domluvil. Ozvaly se rychlé kroky ze schodů a skřípot branky. Poté bylo jen ticho.
 
Po hodině, se celým Godrikovým dolem ozval zvuk několikanásobného přemístění, a do domu vtrhl houf kouzelníků. Nad dětskou postýlkou stála žena, s hůlkou v ruce, otočila se na příchozí, chtěla promluvit, ale byla sražena kouzlem. Ze země se, rozechvěle, zvedla rudovlasá žena. Její zelené oči, vyděšeně, těkaly z jednoho na druhého a poté se zhroutila.
„James, kde je?“ vykřikl vyděšeně jeden z mužů. Vytrhl se těm, kteří ho zachytili, když se chtěl vrhnout na dívku v bezvědomí, a dal se do prohlídky domu. „Pro Merlina! Co ti,…“
Zbylé postavy, se na sebe podívaly. Několik jich zůstalo u žen v bezvědomí a zbytek se vydal za Siriusem Blackem.
„Kde je ten kluk?“ zašeptal vyděšený ženský hlas. Chvíli se rozhlížela kolem sebe a pak si to uvědomila. „Postýlka!“ Vrátila se zpět do místnosti, odkud vyšla a vzala malého chlapce do náruče. „Vezmu sebou Harryho a Lily, musejí do nemocnice. S tou…“ podívala se nenávistně na dívku. „… dělejte si s ní, co chcete. Ublížit dítěti,…“ zbytek nechala vyznít do ztracena. „Půjdeš se mnou, prosím?“ otočila se na mladšího muže tmavší pleti s otázkou v očích.
„Jistě.“
„Vezmeš, Lily a já se postarám o něj.“ Otočila se a vyšla před dům, odkud se přemístila.
 
Několik týdnů byl James Potter v bezvědomí. Jeho žena jej každý den navštěvovala, i se synem. Když se probudil, vypověděl vše, co si pamatoval a tím odsoudil Evelyn k Azkabanskému vězení. Řekl, co viděl, nic víc, nic míň.
 
Sirius Black, měl několik dní šílené noční můry a hlavně, výčitky svědomí. Neustále si dával za vinu, že neochránil svého přítele a jeho rodinu.
 
Lily Potterová, byla spokojená. Splnilo se to, co chtěla. Pomstila se a zbavila se své sokyně, navždy. Tak si to alespoň myslela. Jak byla naivní.
 
Evelyn, už nikdy nespatřila svoji dceru.
Anebo?
Možná ano.
Kdo ví?
Doba je zlá a štěstěna je vrtkavá.
Kdo ví, co se motá tomu-koho-nesmíme-jmenovat hlavou?
Nikdo! Ani já ne.



15.02.2009 17:34:35
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one