Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Ahojky, tak tu máte pokračování povídky Kde je pravda. Jenom bych chtěla oznámit, že jsem ji přejmenovala na - Tajemství zrození (Je to prozatimní název, ještě projde drobnou úpravou)

Je to jen polovina, druhá snad bude zítra nebo v pondělí.

Dny v Temném sídle, byly stále stejné. Dlouhé, ubíjející a nudně klidné. Sarah měla neblahé tušení, že je to jen klid před bouří, která musí jisto jistě přijít. Tak se i po týdnu stalo.
 
„Jak si to představujete! To mi říkáte až teď, že zmizel! Cože!“ ozval se jeho výkřik. Poté následoval jiný a ten byl plný bolesti, nelidský skřek.
Sarah se otřásla. Přitiskla kolena ke hrudi a položila na ně hlavu, poté si přitiskla ruce na uši. Snažila se ten srdcervoucí křik vytěsnit ze své mysli, zbavit se ho.
Naivně.
Křik se opakoval, ubýval na intenzitě, až zmlkl docela.
Dveře do pokoje, se se skřípotem otevřely a mezi nimi se objevil Voldemort. „Jak se cítíš?“ starostlivě.
Odfrkla si a otočila hlavu k oknu. Jsi hloupá, slabá. No tak, dělej se sebou něco! Ozval se jí v hlavě varovný hlásek. Nechceš přeci, aby zvítězil. Zavrtěla hlavou, vyskočila na nohy a upřela na svého „milovaného“ dědečka „láskyplný“ pohled. „Omlouvám se za svoje chování. Je neodpustitelné, že se chovám jako malý nevychovaný spratek, fakan. Prosím, pane, odpusťte mi.“ uklonila se až k zemi.
„Drahá,“ ucítila závan jeho dechu na své šíji a otřásla se. „Nemáš se za co omlouvat, vůbec ne.“ pohladil její tvář a uchopil ji za bradu. „Mám po tebe malý dárek. Určitě budeš spokojená.“ Pustil dívčin obličej a zvedl ji za paži.
Následovala ho se zatajeným dechem.
 
To si snad dělá legraci! Proč, za co! Zuřila jsem v duchu a už alespoň po stopadesáté, jsem udeřila pěstí do peřin, které se pomalu ale jistě trhaly. On si snad myslí, že se vyžívám v bolesti a mučení nebo,…
Někdo zaťukal a bez vyzvání vešel dovnitř. „Co je?“ utrhla jsem se na neznámého, který mi nestál ani za pohled. „No teda, to bych si nemyslel, že po tom všem na mě,…“
„Lestate, co vy tady?“ otázala jsem se radostně a vrhla se upírovi kolem krku. Objala jsem jej a poté ho od sebe odstrčila na délku paže. „Vypadáte, strašně,“ usmála jsem se.
„Díky,“ zašklebil se v odpověď. „Vy vypadáte jako vždy, úchvatně.“
Potěšeně jsem se usmála. Ucítila jsem, že ve tvářích rudnu. Co se to se mnou, sakra, děje! Zanadávala jsem v duchu. „Díky, vy jste jako vždy, šarmantní. Na každém kroku a vždy.“ Zasmušila jsem se a posadila se zpět do křesla.
„Paní,“ zašeptal a pokleknul přede mnou. „Měla byste se vrátit do Rumunska, tady vás nic dobrého nečeká. On,“ kývl hlavou ke dveřím. „Má s vámi další plány, chce se dostat k Brumbálovi a na Ministerstvo a vy, máte mu k tomu pomoci.“
„Prosím, nekleč přede mnou. Nejsem žádná paní, jsem jen vystrašené a hloupé děcko. Myslící si, že sežralo všechnu moudrost světa. Jsem jen loutkou v jejich rukou, jsem,…“
„Mlčte,“ zašeptal prosebně. „Moc vás prosím, nikdy už nic takového neříkejte. Ne, vy nemůžete a nejste slabá. Musíte si věřit a pak dokážete velké věci.“
Upřela jsem na něj pohled. „Ty věříš, že,…“
 
***
 
Karen byla již týden v Siriusově bytě jako doma. Mladému Weasleymu, se to vůbec nelíbilo, ale snažil se krotit. A Black? To byla kapitola sama o sobě. Žádný den nebyl doma, pořád lítal někde po všech čertech a nikdo o něm neměl žádné informace.
Až v neděli se jen tak, jako kdyby se nic nedělo, objevil ve dveřích na rtech úsměv.
„Siriusi, konečně jsi tady! Měli jsme o tebe strach, nedal si vědět kdy a jesti vůbec, se vrátíš. Náš klučina totiž strašně vyváděl. Začaly mu totiž růst zoubky, celé dny proplakal.“
Oslovený muž se usmál, vešel do svého bytu a svalil se do křesla. „Konečně doma,“ hodil nohy na stůl. „Tohle mi chybělo, strašně.“
„Kde,…“
„Elison, nevidíš, že je utahaný.“ Snažil se situaci uklidnit, Bill. „Měl práci a vrátil se,…“
Sirius se rozesmál štěkavým smíchem. „Bille, nemusíš mě ochraňovat, dokážu se o sebe postarat sám. Měl jsem malé problémy s rodinou a pak jsem hledal Sarah.“
„Kde je, jak se jí daří,“ skočila mu do řeči Karen a posadila se i s malým Liamem, na pohovku. „Dělám si o ni velké starosti. Kdybych já měla být bez své,“ odmlčela se a sklopila hlavu. „Eli, prosím, pohlídej ho, musím se jít podívat na svoji dceru.“ vyskočila na nohy a během chvilky jako kdyby jí nebylo.
Sirius se nechápavě otočil na zbylou dvojici a v otázce nadzvedl obočí. „Něco mi snad uniklo?“
Oba dva se na sebe podívali a vybuchli smíchy. Muž se zatvářil uraženě a zalezl do koupelny, musel relaxovat a přemýšlet.
„Siriusi, my to nemysleli zle. Omlouváme se,…“ ozvalo se z obývacího pokoje.
„V pořádku, jsem jen unavený.“ zavolal z koupelny a pustil na sebe ledovou vodu. „Za chvíli jsem zpět a vy my vše vysvětlíte.“
 
„… nakonec z ní vypadlo, že se Jackem rozešla. Neřekla sice proč, ale nejspíš to bude kvůli jeho otci. Kvůli jeho pravé rodině.“ domluvila Elison a položila ruce do klína.  
Sirius chvíli nechápavě těkal pohledem z jednoho na druhého a poté otevřel pusu, aby se na něco zeptal. „Kvůli jeho rodině? Ona nevěděla, že je jeho otec Smrtijed?“
Oba dva se na sebe napjatě podívali. „No,“ začal Bill. Jeho přítelkyně ho uchopila za ruku, stiskla ji a povzbudivě se usmála. „Jeho otcem není Avery.“
„Co?“ Sirius zavrtěl hlavou a díval se na ně jako na blázny. „To si snad děláte legraci, kdo je tedy jeho otec a co jeho pravá rodina?“
„No,“ opět to nakousl, ale byl přerušen příchodem Karen, která se zjevila ve dveřích. „Ahoj, tak ty jsi zpátky? Ty jsi,…“
Usmála se, došla k nim a posadila se i s dítětem mezi ně. „Chtěla jsem vám ji konečně představit.“ Pronesla pyšně a odkryla dívčinu tvářičku. Z povijanu na ně vykulilo své zelené oči, černovlasé děvčátko.
„Pro Merlina. Karen, ta je nádherná,“ zavýskla mladá žena a lehce dítě pohladila po tvářičce. „Víš, že se podobá mladému Potterovi?“
 
***
 
„Lily, sakra, je to přeci moje dcera.“
„Jasně a její matka tě chtěla zabít, nás, našeho syna.“ zařvala v odpověď a vyběhla ven.
James, se zničeně posadil zpět na židli, ze které před chvílí vyletěl vzteky. Jeho žena totiž rozhodla o tom, že ve svém domě nechce nemanželskýho parchanta, jak se před chvílí vyjádřila o jeho dceři. „Vždyť je to moje dítě,“ zašeptal zlomeně. Položil hlavu do dlaní a nechal se unášet pocitem naprosté beznaděje.
Z jeho letargie ho však vyrušil dětský pláč. Malý Harry, si vyžadoval společnost. Co bude se Stephanii, kdo se o ni postará. Nikoho už nemá. Proletělo mu hlavou. Jsi její otec!
Zavrtěl hlavou a vydal se do synova pokoje. Malý křikloun už měl rudé tvářičky a z očí mu tekly slzy. „Co s tebou, chlapáku,“usmál se na svoji zmenšenu kopii. „Co na mě kulíš ty nádherný kukadla, moc se jí podobáš.“ Vzal jej do rukou a vyzvedl z postýlky. „Víš, že tvoji mámu miluju,“ políbil jej na nos a malý Potter se usmál bezzubým úsměvem.
Okolo Jamesových boků se omotaly ruce jeho ženy a políbila jej za ucho. „Taky tě miluju. Ty víš, že…“ šeptala mezi polibky. „pro tebe udělám všechno, cokoli.“
„Já vím,“ políbil ji taky a otočil se čelem k ní, i se synem v náručí. „Je to moje dcera, stejně jako Harry. Musíš se s tím smířit, prosím.“
„Dobře,“ zašeptala smyslným hlasem. „Já ho nakrmím a pak se postarám o tebe.“ Lehce jej od sebe odstrčila a počkala, až odejde.
Jakmile se za ním zaklaply dveře, změnila se jako mávnutím kouzelného proutku. Zašklebila se potlačovanou nenávistí a zhnuseně se posadila do křesla. „To děcko nepřekročí práh, nikdy. O to se postarám.“ Nyní se již nemusela přetvařovat, byl pryč a ona mohla zahodit tu masku, která se jí už hnusila.
Harry, se opět rozbrečel. Jeho matka však jen mávla hůlkou a křik jako kdyby ustal, dítě však stále otvíralo pusinku a bylo celé rudé.
„Ach jo, to je nuda,“ položila si ruku na čelo a pohodlně se uvelebila.
Po chvíli se šíleně rozesmála.
 
„Jamesi? Miláčku, kde jsi?“ zašvitořila mile a nakukovala do všech pokojů. Jako poslední si nechala ložnici, nakoukla do ní a naskytl se jí nevídaný pohled. Její manžel si spokojeně pochrupoval. „To snad,…“
 
***
 
Celou se rozlehl děsivý a šílený smích. „Koho nám to čerti nesou? Snad to není slovutný Lord, Lord Voldemort! Proč jste se uráčil poctít mě svojí přítomností?“
„Drahá Evelyn. Chtěl bych ti objasnit tvoji situaci. Nabízím ti svobodu, za jisté…“
Opět se rozesmála. „No ne, kam to zapsat? Vy, zrovna, vy, po mě něco chcete? Snad,… jasné, vy chcete, abych se k vám přidala. Nenechte se vysmát. Tohle bych nikdy neudělala a Sarah k tomu také nedonutíte. U Evansové se vám to možná povedlo, ale já nejsem ona. Já ne!“ zalykala se smíchy. „Nejsem na prodej a není nic, co byste mi mohl dát, nic.“  
„Nic?“ zašklebil se povýšeně. „Jsi si jistá?“


06.02.2009 19:36:18
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one