Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
-----------

Nevím, co se mnou je, ale až teď sem přidávám další část kapitoly. Nevím, jak jsem na ni mohla zapomenout. Sorry, ale je to jen ukázka. Zbytek přibyde později, snad zítra. Uvidíme.

Ještě jednou, prosím za prominutí. Asi bych si měla odpočinout.

Jo, a je to - Kde je pravda.

Aktualizace a dopsání kapitolky - 3. ledna 2009

-----------
Probudilo mě ticho. Jsem snad v nebi?
Byla moje první myšlenka, když jsem otevřela oči a uviděla bílo. Všude kolem mě, byla jen bílá barva, která bila přímo do očí. Strašně moc, mi to připomnělo první den ve Voldemortově sídle. Ta sterilní a neosobní atmosféra.
Kde jsem?
Bylo první, co mi přišlo na mysl, když jsem se postavila a pomalu došla ke dveřím. Co mě za nimi čeká? Kdo tam bude?
Stiskla jsem kliku, a přitom si myslela, že je zamčeno. Připadala jsem si jako blázen, který neví, co ho čeká tam, tam za dveřmi.
Oproti mému očekávání, se dveře otevřely a mně se naskytl pohled na schodiště. Na schody, které vedly do přijímacího sálu v Temném sídle.
Sestupovala jsem stále níž a při každém kroku jsem se obezřetně rozhlédla kolem. Jakmile zapraskaly parkety, zastavila jsem se a obhlídla terén. Když se nic nepohnulo, pokračoval jsem do haly. Sešla jsem třicet schodů, které mě dělily od pravdy.
Ve dveřích, vedoucích do jeho pracovny, jsem se opět zastavila. Než jsem mohla otevřít, dveře se samy otevřely a do mých očí se díval,…
„Sarah, co ty tady?“
„Malfoyi? Na to samé bych se mohla zeptat já.“ Nepříjemně jsem se na něj zašklebila. „Ty jsi věděl o tom, že tady budu?“
„Ne.“sklopil oči. Takhle tě neznám. „Je to jen náhoda. Jak se daří Matt…“
Naši smysluplnou konzervaci přerušil ledový hlas hostitele. „Luciusi, myslím, že bys měl odejít. Musím se Sarah, něco projednat.“
„Jistě.“odvětil a nešťastně se na mě usmál. „Omluvíte mě.“uklonil se a byl pryč.
Nevěřícně jsem zírala na jeho vzdalující se záda a nešlo mi do hlavy, jak se mohl tak změnit.
„Co se stalo za tu dobu, co jsem tu nebyla! Nechceš mi to vysvětlit?“ otočila jsem se na svého dědečka.
Nestál již ve dveřích, ale seděl na svém křesle. Pokynul mi, abych se posadila. „Díky, já raději postojím. Měla bych,… Kde jsem se tu, jak to, že jsem tady? Byla jsem v Azkabanu. Co je se, Siriusem?“
„Ale? On tam byl s tebou? O tom se mi ministr nezmínil. Nevadí, mohla bys mi poděkovat za to, že jsem ti zachránil život a ne mě tu napadat.“mluvil.
Stále jen něco mluvil, ale já ho nevnímala. Co se sakra stalo? Jak to, že sem tam objevil. Jak to, že mi zachránil život, když nevěděl o tom, že tam jsem. Něco mi na tom nehrálo. Omyl. Nic mi na tom nesedělo.
„Vypadá to tak, že mě nevnímáš. Měla by sis odpočinout. Delší pobyt s Mozkomory, duši nesvědčí. Jen bych se chtěl zeptat, kde je Liam?“
„Ano? Po tom ti dědečku nic není. Celý rok jsi se na něj a ani na mě, neptal. Tak proč ti to teď leží na srdci? Promiň, ty přeci srdce nemáš.“ Usmála jsem se jeho reakci.
Zíral a nenávistí se mu zúžily oči. Začala se projevovat jeho pravá tvář, kterou jsem zpočátku neviděla. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila o, co mu jde.  Ještě, že mi to došlo dřív, než bych toho mohla litovat.
Nehty zarýval do desky stolu.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Snad počítal do deseti? Několik okamžiků trvalo, než je otevřel a křečovitě se usmál. Zašklebil.
„Dobře, nevadí.“odmlčel se. „Určitě je v dobrých rukou, Kdybych věděl o tom, že tvůj muž zemřel, jistě bych se ti ozval. Nechtěl jsem rušit vaše společné chvíle.“
Zvedl se od stolu a došel k oknu. Opřel se a chvíli bylo ticho. Pak se otočil a díval se na mě. Do očí. Chtěl se mi, sakra, dostat do hlavy. Tohle však byla ta pověstná poslední kapka.
„Co si sakra myslíš! Ty se mi chceš přehrabovat v hlavě! Po mých myšlenkách, je ti, velký hovno. Jasný!“ Zlost ze mě jen čišela. „Proč jsi byl sakra v Azkabanu!“
„Holčičko, takhle se ke mně chovat nebudeš.“pronesl ledově. „Půjdeš do svého pokoje, nesnesu žádné odmlouvání, a až se uklidníš, tak si promluvíme. Nenuť mě, abych použil hůlku. Jeden z nás, by toho litoval. A musím tě upozornit, že já bych to nebyl. Jsi v nevýhodě.“
To mě bylo jasné. Já u sebe neměla hůlku a s kouzlením to už delší dobu nebyla žádná sláva.  A on, on byl ten nejodpornější kouzelník na světě. Neštítil se použít ničeho a nikoho, pro svůj prospěch. Jak už několikrát prokázal. A také, kouzlit uměl jako jeden z mála.
Sklopila jsem hlavu a posadila se na židli, která stála naproti té jeho.
„Jsem v klidu a,… Omluvám se, že jsem se nechala unést. Je to neodpustitelné a nevychované. Doufám, že mi odpustíte, pane.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho rudých očí. Ano, zas byly rudé.
Usmál se na mě a posadil se na své místo. „To jsem rád, že jsme si rozuměli. Nejlepší bude, když ti ukážu, co se stalo v Azkabanu. Jsi připravená?“
„Ano.“
Mávl hůlkou a na stole se objevila miska. Myslánka.
Postavily jsme se a on vytáhl lahvičku, ve které byla vzpomínka. Odzátkoval ji a vylil do kamenné misky. Až ji naplnil až po okraj, položil skleničku na stůl a natáhl ke mně ruku. „Pojď.“

***
 
Sirius Black, se probudil. Všude kolem něj jen temnota, nic víc. Postavil se a rozhlédl se kolem, jeho nohy bohužel selhaly a on se zhroutil k zemi. Chytl se za hlavu, třeští mu, ale nemůže si za nic na světě vzpomenout proč. Vše, co se do této doby stalo, má jako by v mlze.
Sedá si zpět na zem, pokládá hlavu do dlaní a snaží si vzpomenout.
 
Muž stojí se ženou před branami Azkabanského vězení.
 
Opět ten samý muž, stojí v pevnosti vedle ministra a povídají si o něčem důležitém. Sirius, se otáčí, zdá se mu, jako kdyby něco slyšel. „Pane ministře, měl bych se jít podívat za svojí přítelkyní. Mám takový pocit, jako kdyby,…“ zbytek jeho slov zanikl v stenu.
„Je mi líto,“ je to poslední, co slyší.
Nad jeho, prozatím, bezvládným tělem stojí dvě postavy. Jednou z ní je ministr a ten druhý – Voldemort!
 
„Do prdele!“ vyklouzlo Siriusi Blackovi z úst. „Tak to jsem v mega bryndě. Jestli tohle přežiju, tak podám žádost o medaili za zásluhy anebo o okamžité propuštění. Stejně by mě ale zajímalo, co se mnou ten hajzl zamýšlí. Jak to, že jsem,…“
„Drž už tu špinavou hubu!“ ozval se, za dveřmi, známý hlas. „Krvezrádče!“ nenávistně.
Muž se, i přes závažnost celé situace, uchechtl. „Moje milovná sestřenka, co ty tady? Snad mě nechceš mučit? Hmmmm, nebo mě zabiješ?“
„Ráda bych, ale neupřu svému pánu tu zábavu, aby tě mohl potrestat za tvoji opovážlivost. Za to, že sis dovolil sáhnout na jeho krev.“ Rozesmála se šíleným smíchem. „Mohla bych si s tebou pohrát,…“
Ticho!
Šepot!
„Otevři ty zatracený dveře.“ Nesouhlasné bručení. „Hned!“
„Pán řekl,…“
„Crucio!“
Odporný řev se začal rozléhat celým sklepením. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu. Pak se ozval šepot a pak odpověď, která byla neslyšně vyslovena. Dveře se, se skřípěním otevřely a vězni se naskytl pohled na černě oblečenou ženu. Její havraní vlasy vlály v neviditelném větru, snad ve hněvu.
„Vypadáš naštvaně,“ vypadlo mu z úst dřív, než se zamyslel nad významem svých slov. „Dnes ti to sluší,“ posměšně.
„Ty,…“
Muž se opřel zády o zeď, na tváři se mu rozlil povýšený úsměv. Stále stejný i za prekérní situace. „Ano? Co bys mi ráda sdělila, sestřenko?“
„Vzkaz. Crucio!“
Několik okamžiků na to, následovala další kletba, tentokrát do zad ženy, která se sesunula k podlaze. Kroky, které se blíží, jsou ženské.
Sirius se, s vypětím všech sil, nazvedl v loktech. „Ty?“ zašeptal a v bezvědomí zavřel oči.
 
***
 
Sarah a Voldemort, se objevili v špinavé místnosti. První, čeho si mladá žena všimla, byl muž. Zavrtěla hlavou a podívala se na svého průvodce. „Co tady dělá, on?“ ukázala prstem na muže, který se jako by na zavolanou otočil a podíval se tím směrem, kde oba stáli.
Dívka se chytila za pusu a ohlédla se také. V rohu místnosti leželo tělo malého chlapce, nehýbal se, nedýchal. Nebo snad?
Muž udělal dva kroky a poté se rozběhl k nehybnému tělu, vzal jej do náruče a přemístil se i s ním, neznámo kam.
„Co to sakra, mělo znamenat? To byl,…“
„Ano, byl to tvůj bratr.“
Zavrtěla hlavou a opřela se zády o dveře, které se nacházely za ní. „Vždyť,… Já,… Viděla jsem ho… umírat. On, byl… Nemožné!“
„Pojď,“ chytil ji za ruku a celý svět se s nimi zatočil. Objevili se na mýtině, před nimi se tyčila velkolepá stavba, sídlo rodu …“
„Avery? Jak je to možné? Kde je tedy můj bratr?“ Podíval se na ni, nepromluvil, ale ona pochopila. „Jack! On je můj, … bratr.“
Celý svět se opět začal točit,…
 
Dívka, se posadila zpět do křesla. Lépe řečeno – svalila se do něj a položila hlavu do dlaní. „Tohle ne,… Proč se to stalo?“ slzy ji kanuly po tvářích, nikoho nevnímala. Temný pán, se samolibě usmál a otočil se k Sarah zády. Jeho pohled se zabodl do zahrady a začal myslet na to, co udělá s tím zrádcem. Co, s Blackem!
17.11.2008 17:37:34
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one