Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Nazdar, mám pro vás tady malou návnadu. Je to jen jednohubka, pokračování přibude... až se mi bude chtít.
Zatím, čao.
Jo, jde  o bystrozory a ty druhé.
 
 
Večírek pro „ctěného“ pana Malfoye, který byl jen shodou okolností v nesprávnou dobu na špatném místě, byl již v plném proudu, když se Adriana objevila před jejich sídlem. Zimomřivě si k sobě, ještě více, přitáhla klopy kabátu. Několikrát byla v pokušení se obránit a zmizet. Nakonec však překonala všechen svůj odpor a vydala se vstříc novým zkušenostem. Před dveřmi věnovala svůj pohled zasněžené krajině a po hlubokém nádechu vešla dovnitř.
Zahrada a celé okolí, vše bylo velkolepé a dávalo vědět, že Malfoyovy jsou něco víc. Nenechám se ovlivnit! Kolem domu se procházeli pávi a všemožná zvířata. Zavrtěla nad svými myšlenkami hlavou, sklopila ji a sevřela v prokřehlých prstech klepadlo. Trvalo to jen okamžik a dveře se s vrzáním otevřely. Pohlédla dovnitř, ale nic neviděla, jen zaslechla přidušené zakašlání. V tu chvíli jí to došlo a nejraději by si nakopala. Sklopila pohled a dívala se na malé ušaté stvoření, které na ni zíralo obrovskýma a vyděšenýma očima.
„Omlouvám se,“ vypadlo z ní dřív, než se mohla zarazit. Skřítek polkl, až mu poskočil ohryzek na krku a ihned zmizel. Adriana jen nevěřícně zakroutila hlavou a chtěla vejít, když se přímo před ní objevil pán domu. Sjel ji hodnotícím pohledem, aby se vzápětí rozhlédl a obočí mu vyjelo nahoru. „Vy tu jste sama?“
„Jak vidíte,“ zasyčela.
Neodpověděl, jen ji vybídl, aby vešla, poté mávl hůlkou a dveře se za nimi zavřely. Poslušně cupitala za ním a neustále se rozhlížela kolem. Bídák! Chová se jako pán a přitom je to jen špinavej Smrtijed!
Jeho kroky ustaly, ale ona si toho nevšimla a proto do něj narazila. Svíral ji v náruči, zírali si do očí. Zhluboka se nadechla a zachytila jeho vůni. V tu chvíli se pro ni svět zastavil. Vždyť já tu vůni znám! Cukla sebou, snažila se uvolnit z jeho sevření. On se však jen usmíval. „Mohl byste mě pustit, Malfoyi?“ propustila skrze pevně sevřené rty.
„Nechtěl jsem.“
Chvíli na něj nevěřícně zírala. Za co se omlouvá? Že by za to, co mi udělal před lety! „Co?“ zašeptala téměř neslyšně.
„Omlouvám se, za svoji reakci. Nechtěl jsem se dotknout vaší cti!“
Nechápavě na něj stále zírala a snad nevědomky si olíznula spodní ret a kousla do něj. Lucius Malfoy se celý napnul a sevřel v prstech svoji vycházkovou hůl. Napřáhl k ní volnou ruku, aby ji vzápětí spustil podél těla.
„Ahm. Pane?“
Otočil se na narušitele, z očí mu šlehaly blesky. „Co chceš!“
 
Adriana využila jeho chvilkové nepozornosti a ztratila se ve skupince, která právě procházela kolem. Co čert nechtěl, byli mezi nimi zrovna takový jako ON. Skousla si jazyk a pohledem zavadila o pohlednou blondýnku, která to vše pozorovala se značnými rozpaky. Nemohla tomu uvěřit, ale byly si hodně podobné. V tu chvíli, kdy ji tahle skutečnost uhodila přímo do očí, jejich pohledy se střetly. Obě dvě v neuvěření pootevřely ústa. Výhled jí však narušily rozložitá záda pána domu. Přitočil se k ženě a vyzval ji k tanci.
Posadila se ke stolu a nepřítomně převzala skleničku, kterou ji kdosi podal do ruky. Zhluboka se napila a zpola vypitou skleničku položila na stolek. „Nádherný pár, že ano?“ ozvalo se jí u ucha. Pohlédla na neznámého. „Nepředstavil jsem se… doufám, že mi to prominete. Oliver Räfling, jméno mé! A vy jste?“ zmlkl.
Několikrát po něm přejela pohledem a poté se opět chopila skleničky. „Adriana Mancini, pracuji na ministerstvu v právnickém sektoru.“
„Vy jste TA, Adriana?“
„Prosím?“ upřela na něj své zelené oči.
Zavrtěl se, ale odpověděl. „Byla to Vaše práce, že většina z těch bláznivých zbytků jeho stoupenců neušla spravedlnosti. Vaše a těch několika dalších.“ Obdivně si ji prohlédl. Cítila však, že je v tom něco víc. Kdyby věděla.
„Děkuji,“ zrudla.
„Ale to není to, proč jste mně učarovala. Chtěl jsem se jen zeptat, vy jste příbuzná s paní Malfoyovou? Víte, ta podoba, až na ty oči.“ Zavrtěl hlavou a stále ji sledoval.
„Paní Malfoyovou?“ vykoktala ze sebe nechápavě.
„Nazdar Adri, co ty tady?“ zachránil ji známý mužský hlas. Oddechla si a otočila se na nově příchozího. „Už dost dlouho jsem tě neviděl. Snad rok? Vypadáš stále stejně, neodolatelně.“
Rozesmála se. „Tak to není zase tak dlouho, Kevine. Copak tady děláš? Snad tě také nepozval pan Malfoy?“
„Už to tak bude! Viděl jsem tady Tonksovou, Tonyho s tou jeho, ale Roye ne! Nevíš, co se s ním vůbec stalo?“ Ani jeden z nich si nevšiml toho, jak sebou druhý muž trhnul a zbledl. „Omluvíte mě,“ dostal ze sebe a zmizel. Ne, nevšimli si toho, že odešel.
„Co máš stále proti Susan? Vždyť je strašně milá a také, očekávají přeci spolu potomka. No, a o Royovi jsem taky dlouho neslyšela. Možná by něco mohla vědět Nymf.“ usmála se, když si všimla, jak lehce zrudl po vyslovení posledního jména. „Proč jí neřekneš, co k ní cítíš?“
Posadil se vedle ní, prohlížel si vzor na ubrusu a nervózně přejížděl prsty po své holi. „Víš, čeho jsem si všiml? Já… jsem mu podobný, co říkáš!“ pronesl zcela mimo řeč.
„Nazdar lidi,“ zahalekal pobavený ženský hlas a tak je vyrušil z rozhovoru. „Jak se vám vede? Nezdá se vám, že jsme vlastně neudělali vůbec nic? Vždyť se rozhlídněte kolem. Všude samej smrti…“
„Sklapni. Zbláznila ses?“ snažila se ji uklidnit příchozí těhotná žena.
Oslovená jen protočila oči a posadila se Kevinovi na klín, ten následně na to, zrudl ještě víc. „Ahoj,“ políbila jej na tvář a objala kolem ramen.
„Čau,“ zakoktal v odpověď. Poté se nešťastně podíval na Adrianu a neslyšně ji žádal o pomoc. Ta se na něj jen usmála. „Omluvte mě,“ dostal ze sebe. Skoro ze sebe setřásl dívku a odběhl.
Tonksová smutně pozorovala jeho vzdalující se záda a oprašovala si svoje šaty. „On je ještě větší nemehlo než já! A to je co říct.“
Blonďatá žena na ni upřela svůj pohled a shovívavě se usmála. „No jo, to je fakt, ale nejzajímavější na tom je, že se to stává výhradně v tvojí přítomnosti. Nezdá se ti to, zvláštní?“ Nymf na to nereagovala a tak Adriana dál pokračovala ve svém monologu. „Zajímavé je, že… zachránil ti život a přitom si způsobil tolik problémů. Roy se ztratil. Tony si vzal tvoji nejlepší přítelkyni. Nejspíš nemáš v lásce moc štěstí.“ Tonksová na ni upřela svůj skelný pohled. Polkla, aby vzápětí vyskočila na nohy. „Omluvíš mě? Musím hodit řeč s někým, kdo pro mě hodně znamená. A… díky.“ Rozpačitě se usmála a byla pryč.
 
***
 
Shirley Thomson, společně s Royem Cainem, se vydali k Natálii Werrenové. Podle Roye byla jediným možným pojítkem mezi Oliverem Raflingem a zbytkem jejich spolku, Rudého draka. Jen ona měla známé jak mezi exsmrtijedy tak ostatními.
Několik minut nerozhodně postávali před vchodem, aby vzápětí rozhodně udeřili do gongu, který se nacházel vpravo od schodiště. Úder, který se rozlehl celým okolím, je donutil, aby si zacpali uši.

26.04.2009 14:23:28
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one