Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Druhá polovina povídky o smrtijedech. Sice je kraťoulinká, ale,...

„Tak, myslím, že by to stačilo. Teď se rozdělte do dvojic. Ne,“ zavrtěla rozhořčeně hlavou. „Kevine, ani za nic vás nenechám spolupracovat s Tonym. Nechci dávat dohromady ten binec! Rozdělím si vás sama.“ Rozhlédla se kolem a usmála se na Susan. „Slečno?“
„Já?“ zakoktala mladá dívka a zrudla.
Adriana ji zachytila za paži, přitáhla si ji k sobě a něco jí zašeptala do ucha. Susanina tvář nabyla růžového odstínu. „Dobře.“
„Tak,“ zamnula si ruce. „Jak se tak dívám, není ti profesor Moody a tak budete rozděleni takto: Royi, vy běžte za Kevinem. Věřím tomu, že jej usměrníte. Tady Susan půjde k Tonymu. Nakonec nám zbyla?“
Nymf se snaživě přihlásila. „Tonksová,“ vyhrkla dřív, než se profesorka nadechla.
„My to zkusíme spolu! Pokud bude nějaký problém, obraťte se na mě. Dobrá, můžeme začít.“
 
„Mdloby na Tebe!“ ozvalo se od jedné dvojice. Osoba, na kterou bylo toto kouzlo mířeno, uhnula za minutu dvanáct. A jen o kousek minulu jinou dvojici.
„Protego!“ stačila ještě zavolat a kouzlo se rozprsklo.
Švihnutí hůlkou a opět. „Mdloby na Tebe!“
Jen o kousek jej minulo a roztříštilo jakousi vázu. „Reparo.“
„Sakra, já se na to, auuu!“
„Expeliarmus!“
„Furnunculus!“  
„Impedimenta!“
„Immobilis!“
„Incarcerous!“
„Finite Incantatem!“
„Klihando!“
„Rictusempra!“
„Sakra, zruš to. Chichi, … Hej, to není… chichi… vtip…ný… chichi.“
„Tarantallegra!“
Kdosi začal šíleně házet nohama.
„Finite Incantatem!“ zavola zesíleným hlasem. „Tak. Tohle by stačilo. Všichni víte, že tohle byla jen jednoduchá kouzla. Většinu jich znáte ještě z Bradavic a jistě pochopíte, že nejsou dostačující. Může se totiž stát, že vás napadne nějaký zbloudilý stoupenec zla, upír, vlkodlak nebo… Prostě se může stát cokoli. Černokněžníků je všude stále dost.“ Na chvíli se odmlčela. „dejte si oddech. Kdyby někdo potřeboval ošetřit, zajde si za mnou.“
Dořekla a následně je všechny propustila.
„Ještě jsem zapomněla! Tady máte doporučenou četbu, která se vám může hodit. Jde o většinu kleteb a kouzel pro pokročilé a také rostliny, lektvary, zvířata. Jde o věci, které budete potřebovat. A teď už vás už propustím.“
 
„Nymf,“ zavolal na dívku, tentokrát se zelenými vlasy, chlapecký hlas.
Otočila se, tváře zrudlé vztekem. „Neříkej mi… promiň Royi. Myslela jsem, že je to někdo jiný.“ Zrudla, stejně jako její vlasy a sklopila pohled.
„V pohodě,“ mávl odmítavě rukou nad její omluvou. „nevěděl jsem, že ti tvé jméno nelíbí. Mně se totiž zdá hezké.“
„Myslíš?“
Přikývl a přitáhl si ji k sobě. „Jasně!“ cvrnkl jí do nosu. „Půjdeme si skočit na něco k pití? Zvu tě, obejdeme mudlovský hospody a...“
„Hej lidi. Tady se jde do nějakýho pajzlu? Tak to du taky,“ Kevin se otočil ke zbytku skupiny. „Jdete s námi, nebo nééé?“
Nymf s Royem jen pobaveně zavrtěli hlavami a vyběhli ven z učebny, která byla na nějakou dobu cvičištěm. Než si kdokoli všiml, že zmizeli, byli již na druhé straně ulice, skoro v centru města.
„Nechci tě rušit, ale oni zdrhli!“ vtrhla mu do jeho monologu Susan. Vzápětí však zrudla a sklopila hlavu. V duchu si však nadávala na to, jak se chová. Je to tvoje hra! Vybrala sis ji, tak to musíš zvládnout! Vytrhlo ji z přemýšlení její druhé já.
 
***
 
Natalie Werren, ta všemi obdivovaná, obletovaná, nenáviděná. Kdekdo ji záviděl i její dlouhé vlasy, její rodinu, peníze. Nikdo však neviděl, jak tuto dívka ta lesklá zlatá klec, postupně dusí. Rodiče ji milovali, sestra ji měla ráda, spolužáci také. Nikdy se však nenašel chlapec, muž, který by ji imponoval, takový, který by byl jako ona.
Když se tak po několika dlouhých letech stalo. Její štěstí trvalo jen chvíli, nepatrný zlomek celého lidského života. Jako čarodějka před sebou měla několik let navíc, oproti normálním lidem – mudlům.
Milovala a byla milována. Poté však stačil jeden slib a ten změnil vše. Zničil její štěstí a uvrhl ji do… zatracení. Věděla, že nikdy to už nebude takové… bezstarostné. Poznala, co jsou její rodiče zač. Tolik let byla ke všemu slepá, k náznakům i slovům, která plynula kolem. Až pochopila, bylo už pozdě, moc pozdě. Jak pro ni, tak i pro celou její rodinu.
 
„Nat, musíš si jej vzít. Jeho rodina nám zajistí… nebudeme muset prodat náš dům.“ Skoro prosil její otec. Milovala jej, ctila, ale nikdy nechtěla, aby…
Zavrtěla hlavou a posadila se do hlubokého, ale nepohodlného, křesla. „Tati, já si toho idiota nevezmu. Jeho bratr si vzal tu čúzu z našeho ročníku.“
„Mladá dámo, takhle se nechová dívka, tvého postavení, původu!“ rozhořčeně.
„Co je mi sakra do nějakýho… původu. Patřil k jeho stoupencům a,…“ zavrtěla hlavou a polkla. „Já vím, že jste k nim taky patřili, patříte. Chcete, aby se vrátil, zabíjel. Ničil rodiny lidem, kteří si zaslouží, aby žili. Žili alespoň jako my!“
 Otec přišel až těsně k ní, naklonil se a zašeptal jí do ucha. „Věděla jsi to, ale stejně jsi nic neudělala. Jsi jako my, oni.“
Polkla, věděla, že má pravdu. Nikdy nebude jako Tony, jako oni – dobro. „Máš pravdu,“ zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „Nemám právo na to, abych vás soudila. Na to jsou jiní a oni… oni to udělají. Jednou.“
Jemně se na ni usmál a objal ji. „Věděl jsem, že budeš rozumná.“
Dívka položila hlavu na otcovo rameno, po tváři jí stékaly slzy, její oči ztratily ten dávný lesk. „Já vždycky,“ zašeptala žalostně.
 
***
 
„Susan, co si vlastně myslíš o klucích v našem „týmu“? Je některej, kterej by ti imponoval?“ otázala se zvědavě a upřela na svoji přítelkyni zvědavý pohled.
Dívka se otřásla a pokrčila rameny, aby se vzápětí na svoji kamarádku podívala podezřívavým pohledem. „Tobě se některej líbí?“
„Možná,“ odpověděla tajemně a vlezla do koupelny. „Ještě řekni, že nejsou hezcí.“
Hnědovláska se posadila na židli a zasněný pohled upřela do tmy venku. Dlaněmi si podepřela obličej a nechala unášet své myšlenky někde v dál. Nymf má pravdu. Každý z nich má něco do sebe.
Nymfadora Tonksová, pro přátele – Tonksová, se vrátila ze sprchy v dobré náladě a hlavně se ujistila v tom, že je zamilovaná. Pohled na její spolubydlící a zároveň kamarádku, ji pobavil. Chvíli ji pozorovala, aby se posléze šíleně rozesmála.  Tento smích samozřejmě vytrhl Susan ze zamyšlení. Cukla sebou a nechápavě se podívala na původce toho nepatřičného zvuku. „Co je, co se stalo?“ zmateně.
 „Kdybys viděla ten svůj výraz, také by ses rozesmála. Promiň,“ dodala, když uviděla, jak dívka rudne vztekem. „No, já myslela… Nezahrajeme si něco?“
 
***
 
Usměvavá blondýnka za sebou zavřela dveře, jakmile tak učinila, její výraz se zcela změnil, vypadala nešťastně a zlomeně. Svezla se do křesla, složila hlavu do dlaní a začala se otřásat tichými vzlyky.
Ťukání.
Vytáhla z kapsy kapesník a hlasitě se vysmrkala.
Opět kdosi zaťukal. „Adriano? Jste tam? Chtěl bych s vámi mluvit ohledně mé neteře. Mohla byste,…“
„Pojďte dál,“ ozvalo se dříve, než dořekl. Dveře zavrzaly a otevřely se, aby mohl vejít dovnitř. „Omlouvám se za ten nepořádek, neměla jsem dost času uklidit.“
„Stalo se něco?“ otázal se starostlivě, když uviděl její rudé oči.
Mávla rukou a snaživě se pokusila na obličeji vykouzlit úsměv, z kterého vznikl spíš škleb.
„Mám přijít později?“
„Ne. V pořádku. Prostě to na mě najednou všechno padlo. Minulost, vzpomínky… strach o blízké, z toho, že se vrátí… Je toho tolik.“
Posadil se vedle, opatrně jí položil ruku na nohu a pohladil ji. „Já chápu…“
„Cože,“ skočila mu do řeči. Rozrušením jí přeskakoval hlas. „odpusťte Alastore, ale tohle nemůže nikdy chlap chápat, nikdy. Omlouvám se, nechala jsem se unést.“ Snažila se zahnat do autu to, co vypustila z úst. Na to však bylo pozdě, moc pozdě.
Vzal její dlaň do své a podíval se do jejich očí. „Adriano, co se vám stalo?“ starostivě.
Opětovala jeho pohled, zavrtěla hlavou a pokusila se postavit, jeho oči ji však zastavili dřív. Smířlivě se usadila zpátky do křesla. Otevřela pusu a dala se do vyprávění.

12.03.2009 19:19:10
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one