Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

15.Kolečka osudů se roztáčejí 2/2

Povídka - Je to to, co chci?

Ze světa HP, tahle povídka je o Smrtijedech a Bystrozorech
Prohlížela si poklidnou tvář své dcery a snad nevědomky si zavzpomínala na to jaké to bylo, když byla ještě mladá
a vůbec nic nevěděla o okolním světě. O světě, který byl tak krutý, až z něj mrazilo. Právě teď pochopila, že by měla být vděčná svým rodičům že nad ní tak dlouho drželi svoji ochranou ruku. Kdyby nebyla tak sobecká... možná by ještě žili! I když nenáviděli lidi z nekouzelnických rodin, nikdy si nepřáli jejich smrt anebo snad odstranění z celého světa.
Jedinou pozitivní věc na svém dalším životě viděla jen to, že se jí narodily dvě krásné děti na které právě teď mohla být tolik hrdá. Ani jedno z dětí ji nezklamalo tolik jako ona zklamala své rodiče.
Myšlenky se jí zatoulaly k době kdy věřila, že bude šťastná se svým novomanželem. Mužem, kterého milovala tak moc, až se vzdala své vlastní rodiny, která ji tolik let držela nad vodou.
O to strmější a bolestivější byl pád, když zjistila, že jí lhal!


Šťastně se usmála a vyběhla ze svého pokoje. Musela tuhle radostnou událost vykřičet do celého světa a hlavně se
o tom musel dozvědět Oliver. Věděla, že právě teď je jistě zaneprázdněn svojí prací, ale tohle přece bylo důležitější než práce! Pomalu kráčela k jeho kajutě a tiše si prozoěvovala jakousi melodii. Zastavila se před dveřmi a na chvíli se zamyslela. -Proč má vlastně pokoj téměř na druhé straně lodě? Nemá snad...?- Rozesmála se nad tím na co právě teď myslela. Tohle by jí nikdy neudělal. Za chvíli se měla dozvědět jak moc byla naivní – věřit Smrtijedovi.
Natáhla ruku ke klice. Stále v ní však hlodal červík pochybností a tak poté ruku nechala volně spadnout a jen kkonečky prstů se dotkla kovové kliky.
Ohlédla se na všechny strany a přiložila ke dveřím ucho a na chvíli se zaposlouchla. Nic neslyšela a tak se rozhodla k činu, který však neudělala protože zaslechla dva známé hlasy. Byl to Oliver z Philipem. Už byla v pokušení se k nim rozběhnout, ale v poslední chvíli to vzdala. Schovala se za roh a čekala až se objeví v jejím zorném poli.
To co pak uviděla si nedokázala představit ani v těch nejdivočejších snech. Oba muži vypadali jako by se drželi za ruce a chovali se k sobě tak důvěrně jako dva milenci. Poté se zastavili před dveřmi. Oliver si k sobě přitáhl druhého muže
a vášnivě jej políbil. Poté nenechal své ruce zahálet a dal se do prozkoumávání Philipova těla.
Shirley si položila ruku před ústa. Ucítila, že se jí v očích kumulují slzy, ale skousla ret a čekala na to, co Philip udělá. Viděla že má obě ruce položené na hrudi jejího muže jako kdyby jej chtěl odstrčit, ale pak polibek opětoval.
Oliver nahmatal v ruce kliku a stiskl ji. Dveře se otevřely a oba vešli dovnitř.
Jakmile se za nimi dveře zavřely, Shirley se svezla na zem a tiše se rozplakala. -Jak mi to mohl udělat zrovna teď?
S mužem! A k tomu spolu čekáme dítě.-

Začala toho bastarda nenávidět. Jak si mohl dovolit vzít jí jejího muže! Jak se jí po tom všem mohl podívat do očí
a ještě se na ni usmívat. Ne, nedávala to za vinu Oliverovi!
On se prostě nemohl bránit. Ten bastard ho dokázal nějak očarovat!
Hned druhý den po tom, co uviděla se rozhodla. Musí si s očí do očí promluvit s Philipem a dát mu jasně vědět, kde je jeho místo! Nemůže přeci rozvrátit rodinu, která se brzy rozroste o krásné dítě.
Phile, mohl bys na moment?“ vyrušila jej u večeře. Sice bylo neobvyklé, že jedl sám a nikde v okolí nebyl Oliver, ale to jí vyhovovalo.
Jistě,“ odvětil s úsměvem.
-Ten pokrytec!-
Shirley kráčela rychlým krokem na příď lodi a Philip ji tiše následoval. V hlavě mu kolovalo množství otázek, ale nevěděl kterou z nich má položit. Pak se žena zastavila a zůstala stát opřená o lanoví. „Byla bych ráda abys byl první člověk, který se to dozví. Beru tě za svého přítele stejně tak jako Oliver.“
Muž zrudl a sklopil pohled. „Já...“
Čekám dítě! Oliver bude otcem a my konečně budeme celou rodinou!“
To je skvělé,...“ šeptal.
Shirley překonala všechen odpor který k němu chovala a vřele jej objala. „Jsem tak ráda, že máš radost.“

****

Susan pohladila svého syna po tváři a přitiskla si jej k sobě. Právě teď věděla, že před lety udělala nejhorší věc svého života. Proč se přidala k někomu, kdo jí zničil život! Copak si doopravdy myslela, že tím získá nějakou moc? Doopravdy v té době byla tak naivní!
Pojď, zajdeme si na zmrzlinu a pak vyrazíme do zábavního parku. Co bys řekl...“


Zradila jsem.
Chápete to!
Já. Ta holka, která slíbila, při Bohu, že bude dodržovat desatero božích přikázání! Já, která nikdy neublížila ani mouše!
Holka, která byla pro ostatní oporou, byla jejich vrba. Pomohla každému, kdo ji o to požádal a neptala se proč.
Osoba, která byla viditelná jen pro ty, kteří něco potřebovali. Kamarády jsem měla a mám. Když já, potřebovala podržet, najednou tu nikdo nebyl. Nenašel se nikdo, kdo by tu byl pro mě.
Možná neviděli, že se trápím. Možná jsem jen nepatrný hmyz, mezi všemi. Možná si mysleli – Ona to zvládne, ona pomoc nepotřebuje!
Proč je obhajuji? Proč stále hledám odpovědi? Proč! Už jsem zradila a neexistuje cesta zpět.
Kdo by věřil zrádci! Kdo by se znovu opřel o toho, kdo zradil! Kdo by měl tu sílu, tu odvahu!
Nikdo takový se nenajde, nikdo by to nedokázal. Ani já, bych to nezvládla. Mohla bych se opřít o toho, kdo mi vrazil kudlu do zad! Ten nůž bodá, stále ho mám v těle, proniká až do srdce, do plic a já nemůžu.
Zradila jsem přátele, které jsem snad neměla?
Ne!
Oni, byli mými přáteli, byli tu pro mě, ale já to neviděla. Nechtěla jsem je zatěžovat svými problémy!
Zničila jsem jejich víru. Věřili tomu, že já, já je nezradím. Spletli se a to hodně.
Důvod?
Ten se vždycky najde, ale proč jen ten můj, musel být tak malicherný, hloupý. Já zradila z lásky, ne z té povznášející, ale z té, co zabíjí. Neopětované. Láska, která byla nepochopena a pouze jednostranná.
Nezradila jsem ve víru lásky, ale zloby, nenávisti a pomsty.
Temnota pohltila moje srdce, celá jsem byla pohlcená tmou a zlobou.
 
Erik – tak se jmenoval. Byl to on, kdo mi vzal srdce a nevrátil ho zpět. Snad ani nevěděl,… Neviděl ani mě, ani moji lásku.
Nebyl extra krásný, ne žádný Black nebo Malfoy. Ano, i tyhle dva jsem znala, kdo by je v mém světě neznal. Nebyl to ani sportovec, jako třeba Potter, anebo dost chytrý jako Lupin anebo Snape či Evansová. Byl prostě něčím zvláštní – měl od každého z nich trochu. Kapku toho a zlomek jiného.
Byl – možná se někdo zeptá, proč to slovo, proč – byl. Ano. Byl, protože už není a kdo je toho příčinou?
Anebo, co když… Není možné, že to neviděl, protože jsem to dobře skrývala?
Proč jsem se ho nezeptala? Stačilo jedno jediné slovo, věta a vše by bylo jinak.
Lepší?
 
Nejde nic z toho vrátit. Udělala jsem to a teď musím nést své břímě. Nést to, že jsem zradila a zabila.
Nejenom je, ale i sebe.
Nezabila jsem jen jeho. Toho, kdo mě nemiloval. Zabila jsem i část sebe. Oprava je nemožná, neexistuje náhradní díl, který by to napravil. Není srdce, které by nahradilo to mé. To, které je okoralé a zlomené.
Možná existovalo něco před tím, až teď. Teď už ne.
 
****
 
Budeš poslouchat mé rozkazy, které…“ nevnímala, co mluví. Věděla, že bude muset někoho zabít, ale kdo to bude?
Povstaň Susan Hagerty, nyní si jednou z nás. Pozři do mých očí. Já jsem tak laskav, aby i mudlovský šmejd mohl bez obav pohlédnout do mých očí. Pokud patří k mým věrným. Věř však, že moje oči tě budou sledovat všude. Kdo už jednou zradil, může zradit i podruhé.“
Podívala se mu do jeho rudých očí a lehce se otřásla. Pokynul jí a ona o krok odstoupila.
Přiveďte ho!“
Vtrhli dovnitř, měli mezi sebou člověka, muže. Bránil se, ale byl zraněný. Proti nim neměl šanci, žádnou šanci. Odhodili ho od sebe, až dopadl na zem. Byl celý od krve a nejspíš měl i několik zlomenin.
Poznáváš ho?“ zašeptal jí do ucha, stál jen kousek od ní.
Polkla a pozorně si ho prohlédla. „To je, Erik.“
Usmál se, jeho úsměv byl tak,… Nešlo to popsat slovy. A pak se rozesmál, rozchechtal se šíleným smíchem.
Tak co, šmejde! Poznáváš ji?“
Erik pozvedl svůj pohled k dívce a zavrtěl hlavou.
Na co čekáš, začni.“ vkřikl na Susan.
Ona jen polkla, podívala se do očí toho, koho milovala. Nemohla, nechtěla. Když však uviděla, že ji nezná, nepamatuje si ji. To byla poslední kapka. Tolikrát mu pomohla, byla tu pro něj, když potřeboval pomoc. Myslela si, že je alespoň jeho přítelkyně.
Pevněji sevřela hůlku a pozvedla ji. Zašeptala slůvku, dala do něj všechny své emoce. „Crucio.“
Začal sebou cukat a křičel, později jeho jekot, přešel jen v bezhlasé otvírání úst. Svíjel se na podlaze, muselo to být šílené a jí stékaly po tváři slzy.
Dost.“ vykřikl Voldemort.
Podívala se na něj, nechápala, proč to přerušil!
Tak co? Poznáváš ji?“
Zavrtěl hlavou, na slova neměl sílu.
Temný pán se podíval na Susan a přikývl.
I ona se naposledy podívala na svoji lásku, první a nadlouho i poslední, možná navždy. Vyslovila slovo, kletbu, která se nepromíjí. Stejně jako ta předchozí. „Avada Kedavra!“
Z úst mu uniklo jen pár slov a pak vydechl naposledy. „Susan, já to chápu. Promiň.“
Zhroutila se na zem, neslyšela to, co vypustil z úst. Nikdo to neslyšel.
Nebo snad?
Muž stojící jen pár kroků od toho všeho jen povzdechl a přetřel si kořen svého nosu. Podíval se na tělo chlapce i na vzlykající dívku, otočil se a odešel.
Připlazila se k jeho tělu, naposledy se mu podíval do očí. Do těch očí, které ji uchvátily. Nebylo v nich nic, jen tupě zíraly, bez ducha a bez ...
Musela jsem,… ty jsi,… nebyl si,…“ šeptala mezi vzlyky.
Pak se pomalu zvedla, otřela si slzy do pláště a bez ohlédnutí odešla.

Věděla, že tam zanechala část své duše i srdce.


Setřela si z tváře slzy a i přes to vše se usmála. Vedle ní kráčel někdo, kdo jí ukázal, že i ona má šanci ukázat jaká doopravdy je!
Tím, že jí její manžel zcela neodvrhl věřila, že tentokrát bude vše jinak.
Ano, i přes všechno co prožila byla stále stejně naivní.

****

Tony společně s celým Fénixovým řádem již několikátý den stále bezúspěšně hledali jakoukoli stopu o nynějším pobytu Adriany. Tonksová se konečně odhodlala k napsání dopisu a několik dní na to na ostrovy přiletěli její děti v doprovodu Natálie a její dcery.
Stačil jeden jediný pohled na Natálii s dcerou a Tonyho myšlenky se jako splašení koni rozeběhly do doby, kdy byl jen povrchním floutkem, který hledal povyražení úplně všude. V té době jej netížilo něco jako svědomí. Vědomí toho, že by svými činy mohl někomu ublížit a zanechat na jeho srdci šrám, který nelze zahojit.
Teď viděl svoji bláhovost.


Když někdo v New Yorku, řekne jméno – Tony, a dodá, Smith. Všichni vědí, o koho se jedná. I když vám každý odpoví jinak.
Někdo řekne: Máte na mysli toho, milého, společenského a hezkého hocha? Ten je všude oblíbený a všichni ho mají rádi. Je přátelský, vždy ochotný pomoci každému, bez rozdílu.
Pak se však ozve někdo jiný a řekne: Jo, ty myslíš toho bezcitnýho hajzla! Ten parchant, si hraje s cizími city. Myslí jen na sebe a svoji vizáž. Ten, kterýmu všechno vadí a každého pomlouvá!
Mezi těmito dvěma nesmiřitelnými tábory, nenajdete jednu sortu lidí. Ne, právě naopak, nejsou rozděleni podle ničeho.
Ti, kteří ho mají rádi, jsou jak dívky, tak chlapci. Ti, co ho nesnáší, jsou mladí i staří. Ti, kteří ho obdivují, patří jak k dobru, tak ke zlu. Ti, co ho milují, mají různou národnost, jiné názory, i jiné pohlaví.
Prostě je nic necharakterizuje, jen to, že ho mají anebo nemají rádi.
Snad právě proto, se tento čtyřiadvacetiletý mladík, stěhuje do Velké Británie, do Londýna. Chce začít nový život, chce začít od nuly tam, kde ho nikdo nezná a nemůže jej soudit.
Je však možné změnit to, co je nám dáno? Je možné změnit se úplně?
V Londýně, začíná Tony, s čistým štítem, který je však několik hodin po příletu, pošpiněn. Sice jen trochu, ale je to začátek.
 
****
 
Vystoupil z letadla a rozhlédl se kolem sebe. U jednoho ze stolků, které stály v hale, seděla pohledná dívka. Hnědé vlasy, se jí leskly, jak na ně dopadaly sluneční paprsky, které pronikaly dovnitř, skrz žaluzie. Jejich pohledy se setkaly a přeskočila mezi nimi jiskra.
Dívka se usmála, on její úsměv opětoval a poté se rozešel jejím směrem. Dívka se zmateně rozhlížela kolem sebe a pak se doširoka usmála. (Naivka.) Zastavil se od ní jen několik kroků a promluvil. „Ahoj, jmenuji se Antonio Smith, ale přátelé mi říkají Tony. Chceš být moje kamarádka?“ usmál se svým, typicky, odzbrojujícím úsměvem a uchopil ji pod paži.
Dívka přikývla a zrudla. (Trubka.) „Já jsem Nancy a jsem z Londýna.“
Tony, se k ní naklonil a políbil ji. „Na tykání.“ odmlčel se. „Nezajdeme si na drink? Pak bych tě mohl pozvat do hotelu. Co říkáš?“
Nancy, znovu přikývla a zakoktala. „Nejdeš na to moc rychle? Vždyť se neznáme.“
Nechtěl bych aby mě o tebe někdo okradl. Tak krásné dívky jako ty, jsou obvykle zadané.“ zasmušil se. „Doufám, že ty nejsi ten případ. To by mě doopravdy mrzelo.“
Dívka hned vyhrkla. „Ne, to ne. Jsem bez přítele. S nikým jsem ještě,…“
Muž se usmál pod fousy a dívku objal kolem ramen. Netušil jsem, že to s Britkami, bude tak lehký. Naivka. Nahlas však řekl něco jiného. „Tomu se divím. Asi jsou britští muži slepý.“
Tím to nebude,“ zašeptala. Pak však sklopila pohled a doufala, že ji neslyšel.
Antonio, ji však slyšel, ale vůbec si tím nelámal hlavu. Prostě je to jen další mudlovské dívka, která se snaží být zajímavá. Tím to uzavřel a přitiskl si ji blíže k sobě.
Byl podzim a venku foukal ledový vítr. Tony si sundal kabát a položil jej na dívčina ramena. Vděčně se na něj usmála a přitiskla se k jeho silnému tělu.
Po chvíli, ze sebe dostala tichou otázku. „Nebude ti zima?“
S tebou? Ty záříš a vydáváš nádherné teplo.“ kontroval. „Ty jsi na někoho čekala?“
Dívka se trochu křečovitě usmála a pak přikývla. „Na sestru. Neboj se, nebude mít strach.“ zašeptala. Jako kdyby to Tonyho zajímalo.
 
V jednom z barů, do kterého zavítali, se posadili do jednoho z boxů a objednali si pití. Nancy, nejspíš nebyla zvyklá na tolik alkoholu. Během několika skleniček byla hodně přítulná a vláčná. Stále o něčem štěbetala.
Tony se k ní po dvou hodinách naklonil a zašeptal. „Nešli bychom ke mně do hotelu? Vypadáš tak, že by jsi si ráda lehla. Jsi určitě unavená.“ Ohlédl se přes rameno a zavolal na číšníka. „Budeme platit.“
Seděli ještě nějakou chvíli, když se Tony postavil a natáhl k Nancy ruku. Ona ji přijala, ale postavit se nedokázala. Každou chvíli, se jí podlomily nohy a ona si znovu sedla na zadek.
Tony vypadal už dost naštvaně. Vypadá to tak, že s ní nic nebude... Na co jsou kouzla. Uklidňoval sám sebe. Nepozorovaně vytáhl hůlku a dívka se trochu vzpamatovala. Překvapeně si ho měřila, ale no tomu nevěnoval pozornost.
Ty jsi…“ zašeptala.
On jí však domluvit nenechal a skoro ji odtáhl ven na ulici. Dívka se otřásla a on ji k sobě přitiskl, sundal si opět kabát a přehodil ho přes dívčina chvějící se ramena.
Trvalo jen pár minut, než došli k hotelu. Nancy vypadala ospale a opírala se o Tonyho. Vešli dovnitř a zastavili se na recepci. „Pan Antonio Smith, mám zde objednaný pokoj.“
Jistě.“ přikývl muž a po očku se podíval na dívku.
To je v pořádku, ta dívka je tu se mnou.“ odvětil Antonio.
Dívka napřáhla ruku „Nancy,“ představila se recepčnímu, který v němém úžasu vytřeštil oči. Chtěl něco říct, ale Nancy na něj mrkla. Muž se vševědoucně usmál a podal jim jejich klíč.
Tony nic z toho neviděl, protože se zcela věnoval pozorováním dívek a žen, které hodily sem a tam. Mohl na nich oči nechat.
Naivně si myslel, že ta dívka, která je tady s ním, neví nic o kouzlech. Myslel si, že je to jen naivní mudlovská husička. Možná, že byla naivní a husička, ale mudla, to tedy ne. (Ne, ona je, určitě taková.)
Tenhle hotel byl jedním z mála, které byly kouzelnické. Tohle věděli oba dva, jen on si myslel, že ona ne.
Na pokoji se dívka ihned vrhla do koupelny. Po půl hodině z ní vylezla. Měla na sobě jen ručník a druhým ručníkem si vysoušela vlasy.
Zastavila se u postele a pohled ji padl na Tonyho. Ležel na boku, čelem k oknu. Spustila ruce na suk, který držel ručník na jejím těle, a zatáhla. Ten potichu dopadl na zem a Nancy byla za okamžik u postele. Sklonila se k Tonymu krku a políbila ho.
Antonio se otočil a strhl ji na sebe. Dívka vyděšeně vykřikla a pak se rozesmála. „Myslela jsem, že spíš. Vyděsil jsi mě, za to si zasloužíš,…“
Umlčel ji jediným polibkem a stáhl si ji pod sebe na postel.
 
Ráno dívku probudilo ticho a slueční paprsky, které ji šimraly na tváři. Labužnicky se protáhla a sáhla vedle sebe.
Nic.
Posadila se a protřela si oči. Sním, či bdím? Jak byla, vstala z postele a vydala se z ložnice do kuchyně. Myslela si, že tam Tony bude. Snad si, myslela, že bude chystat snídani, či vařit kávu.
Prošla celým apartmá, ale po Tonym nikde ani stopa. Nenechal ani vzkaz, vůbec nic. Jako kdyby tu ani nebyl.
Parchant!“ vykřikla a posadila se na zem. Rozplakala se a schoulila se do klubíčka. „Za to mi zaplatíš. Smithe!“ šeptala a třásla se vzlyky.
 
****
 
Mezitím už Tony stál před Ministerstvem kouzel. Ani v nejmenším už nemyslel na Nancy ani na jejich společnou noc. Dnes se šel přihlásit na bystrozorský výcvik, chtěl být známý. Možná i chtěl, aby vládla spravedlnost, ale možná ne. V jeho pohnutkách se nikdo nikdy nevyznal. Někdy ani on sám, nevěděl proč dělá to nebo ono.
Byl u jednoho z bystrozorů a ten mu řekl, se má za měsíc dostavit. Přesně 17. listopadu, bude nábor nových posil. Berou jen ty nejlepší z nejlepších.
Doufal, že ta holka z jeho pokoje vypadla, ale už se tam nevrátil. Zašel na Příčnou ulici, kde si v Gringotovic bance, vyzvedl peníze. Nakoupil něaké věci a zapadl do Děravého kotle, kde si pronajal pokoj.
Sedl si k baru a objednal si ohnivou whisky. Pohledem bloudil po všech hostech, až se zastavil na jedné dívce, která jej rentgenovala očima.
Pousmál se pozvedl skleničku, ona udělala to samé a zvedla se ze židle. Zastavila se u něj a tázavě pozvedla bradu. On ji rukou pokynul, aby se posadila.
Nezajdeme k tobě?“ zašeptala mu za několik minut do ucha.
Vyrazila mu tím dech, ale nedal to na sobě znát. Přikývl a oba se zvedli, ona šla za ním a co chvíli se ohlédla. Nechtěla, aby ji viděl někdo z otcových přátel. Nepřežila by to. Tahat se s neznámým chlapem a ještě mu skočit do postele.
 
Jak se jmenuješ“ zašeptal jí do ouška.
Protočila oči. „Nat.“
Natálie,“ šeptal a slastně zavřel oči. Po několika hodinovém sexu, byl už úplně odrovnaný a během pár sekund, už hlasitě oddechoval.
Usnul.
Idiot. On se mě zeptá, když je po všem, jak se jmenuju. To je fakt magor. Jako kdyby mě zajímalo, jak se jmenuje on. Vždyť to byl jen sex.
Zvedla se z postele a chvíli čekala. Nic se však nestalo a tak se Nat sehnula pro šaty a během okamžiku, byla oblečená. Naposledy se na něj otočila a vyčarovala si pergamen.
Já po sobě vždy zanechám vzkaz.
Chvíli okusovala brko a pak napsala: Sorry, mladej, ale neklapalo by nám to. Chvíli si své dílo zálibně prohlížela a pak mlaskla. „Jo, tohle vypadá dobře.“
Tonymu už nevěnovala ani jediný pohled a vyšla z pokoje, zanechávajíc za sebou jen jasnou stopu parfému.
 
Ráno se Tony probudil lehce rozlámaný. Chvíli šmátral rukou kolem sebe, ale když do nikoho nenarazil na chvíli se zhrozil. Snad mi nešla uvařit kávu anebo? Co nejrychleji to šlo, vyskočil z postele a vtrhl do druhé místnosti. Nikde nikdo.
Oddechl si a posadil se na židli.
Ona odešla? Jak to? Vždyť vždycky odcházím já a ne ony. Holčičko, holčičko. Tohle si ještě žádná nedovolila.
Po deseti minutách se zvedl a odešel do koupelny. Když se vrátil nazpět do ložnice, uviděl na stolku pergamen. Vzal ho do ruky a začal číst. Trvalo mu to dlouho, snad tu krátkou větu četl několikrát?
Ta mrška, dostala mě. Musím zjistit, kdo to je.“
 
****
 
Byl konec listopadu, ale Tony o tajemné neznámé dívce, jménem Nat, nic nezjistil. Jako kdyby ani neexistovala, jako kdyby se jednalo o přízrak. Nechtěl si to přiznat, ale něco mu na ní imponovalo. Chovala se tak, jako on. A tím ho dostala.
Chodil na různé večírky, ale nikdy netrefil na ty správné. Míjeli se a přitom si byli tolik blízko. Rozdíl byl v tom, že Nat, na něj vůbec nemyslela. Nejvíc ji totiž trápilo něco úplně jiného, i když to mělo s tím chlapem hodně společného.
Kdyby jen věděla, že ten muž, o kterém její sestra mluvila a ten, se kterým se před několika dny vyspala, jsou jedna a tatéž osoba. Nejspíše by si blahopřála. Takhle se však trápila a nevěděla jak své sestře pomoci.
Osud jim snad byl nakloněn, anebo to byla náhoda? Kdo ví? Druhého listopadu, se konal večírek na který byla pozvaná ta nejvyšší smetánka. Tony měl tolik štěstí, že se jen několik hodin před tím, seznámil s jedním z vážených hostí.
Zachránil život jednomu Smrtijedovi, muži, který zabil už tolik nevinných lidí. Kdyby věděl, že jednou, jednou toho bude litovat.
Teď však byl šťastný a měl být ještě víc.
 
Ta krása ho uchvátila, nemohl uvěřit tomu, že se tolik let obešel bez tohohle všeho. V Americe sice patřili k těm z vyšších kruhů, ale tady. Tady to bylo něco jiného, slavnostního, až královského.
Tak co, Tony, jak se ti tu líbí.“ otázel se jeho „přítel“.
Ten se lehce usmál. „Je to nádhera, Luciusi.“
Oslovený se samolibě usmál a sjel jedním pohledem všechny zúčastněné. „Promiň, ale musím jít za svojí ženou. Omluvíš mě.“
Jistě.“ přikývl Tony.
Lucius odtančil dál a chytil za ruku pobledlou, ale pohlednou blondýnku. Několik žen, na ni vrhlo žárlivé pohledy. Pak si všimly Tonyho a vydaly se k němu. Ten se zděšeně rozhlédl kolem sebe a skoro utekl na balkon. Použil zastírací kouzlo a zůstal stát co nejblíže zábradlí.
Dívky a ženy, kolem proběhly a pak bylo ticho.
Tony si oddechl a zrušil kouzlo. Opřel se a zadíval se do dálky.
Také se schováváte?“ ozval se za ním známý hlas.
Otočil se a pohledem utkvěl na Natálii. Úžasem otevřel pusu a zíral.
To jste vy?“ zavrčela otráveně a chtěla odejít.
Zastavil ji však jeho dotyk. „Prosím, neodcházejte. Já, já vás hledal. Chtěl bych o vás něco vědět,…“
 
***
 
Nancy, tomu neuvěříš. Já se zamilovala, chápeš to? To je neuvěřitelné.“ radostně sdělila své sestře tu úžasnou novinku.
Bylo to sice už několik měsíců, co se dali dohromady, teď to však bylo dost vážné. Chtěla ho představit svým rodičům, proto se v jejím hlase objevily i stopy obav. A ty obavy ji potvrdila i její sestra.
Jo? A co na to řeknou rodiče! Ti ho přeci neznají, a já také nevím, o koho se jedná.“
Stejně ho neznáš.“ odbyla ji její starší sestra a vyběhla z pokoje.
Celý den si zpívala a dobrou náladu ji nemohli zkazit ani rodiče, kteří se netvářili moc šťastně. Od určitého dne se však změnili. Nebyli takový, jako dřív. Tu jejich změnu ani jedna ze sester nechápala, ale byly rády.
 
Tony stál před jejich rezidencí a ruce žmoulal kytku. Měl zpocené ruce a nervózně podupával. Nat, ještě nevěděla o tom, že je Bystrozor a on nevěděl, že její rodiče jsou Smrtijedy.
Patřili totiž k těm, kteří nebyli moc známí. To bylo jejich jediné štěstí.
Ty?“ ozvalo se za jeho zády nenávistně. „Jak se opovažuješ tady ukázat. Ty, parchante.“
Muž se otočil a nechápavě zíral na, pro něj, neznámou dívku. „My se známe?“ zeptal se, se zájmem.
Dívka zbrunátněla a z očí ji šlehaly blesky. „Jasně. Před několika měsíci jsme se spolu vyspali. To si nepamatuješ?“
Najednou se ozvalo tříštění skla a někdo zalapal po dechu. „To jsi byl ty!“ vykřikla. Ozvalo se hlasité prásk, a pak jen ticho.
Nancy si povýšeně změřila Tonyho výraz a odběhla do domu. Ve dveřích se ještě otočila a vykřikla. „Už se tady nikdy neukazuj. Naši by tě zabili.“

****

Adrianiny oči si pomalu přivykaly temnotě.
18.02.2011 11:53:05
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one