Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

15.Kolečka osudů se roztáčejí 1/2

 


Povídka - Je to to, co chci?

Ze světa HP, tahle povídka je o Smrtijedech a Bystrozorech

"Zištnost je útesem, o které se roztříští každé přátelství."



Moje drahá, chtěla jsi vědět, jaký člověk doopravdy jsem a tady je pravda. Pravda, která neměla být nikdy vyslovena!“
Otče! Tím myslíš, že...“
Dělal jsem pro tebe jen to nejlepší, nechtěl jsem ničit tvé nivní představy o vlastním otci, O člověku, kterého bys měla ctít a bezvýhradně obdivovat. Takový cit jsem totiž ke svému otci nechoval a proto jsem chtěl aby mé děti měli jiný život. Myslel jsem si, že mě závazky dokážou změnit, ale pak... Ano, miloval jsem toho muže.“
Shirley nevěřícně zavrtěla hlavou. „Jak to můžeš říct? A co ta žena, za...,“polkla, „zabil jsi ji?“
V té době jsem nevěděl, že ke svému příteli chovám tak vroucný cit. Myslel jsem si, že pro něj chci jen to nejlepší z toho důvodu, že byl mým jediným a nejdůvěrnějším přítelem a ta žena by mu zničila jeho život. Stejně tak to cítil i jeho otec a požádal mě o laskavost.“
Tím chceš říct, že to byl pro jeho dobro? Zabil jsi anebo nechal zabít člověka, kterého miloval z celého srdce a myslel jsi... Co sis vlastně myslel? Jak by ti to mohl zapomenout anebo dokonce, odpustit?“
Věřil jsem, že to pochopí, ale...“
...začal tě nenávidět!“
S tvojí matkou to bylo stejné, ale přeci jiné. Potřeboval jsem vliv pokud jsem chtěl, aby o mě svět věděl a ten jsem neměl. Jedině svazek s někým jako ona mi mohl pomoci!“
Miloval jsi někdy někoho tak moc a přece mu neublížil? Nebo lépe řečeno – miloval jsi někoho zcela bezištně?“
Oliver se na chvíli jako kdyby ztratil ve vzpomínkách. „Ano, miloval!“
A?“
Podíval se na ni a na chvíli zavřel oči. „Kdysi dávno,“ pousmál se a opět se zadíval v dál. „Existoval člověk, pro kterého byl udělal všechno na světě. Stačilo jen, aby mě o to požádal. Mohlo to být cokoli a já bych to splnil. Bohužel tomu osud nechtěl.“
Dívka pozorovala jeho na chvíli tak důvěrně známou tvář, kterou na svém otci vídávala doopravdy jen vzácně. Takhle se tvářil, když byl šťastný. Nejspíš mu ty vzpomínky připomněli ten dávno ztracený pocit naplnění.
Zabil jsem mnoho lidí a do dnešního dne necítím lítost. Nelituji ani jednoho z těch mnoha, kterým jsem ukončil život. Všichni si to zasloužili, ale bohužel jsem nezničil toho, kdo může za to, že ten člověk kterého jsem miloval už není.“
Kdo to byl?“ zašeptala tiše.
Oliver se ušklíbl, postavil se a pomalým krokem došel až k oknu. „Ty to víš!“

****

Na Oboru záhad byl, abychom to řekl slušně - pěkný nepořádek. Adriana se ohlédla na Nymfadoru, která velmi zvláštní pohledem zírala na postaršího muže. Ten pohled jí připomněl, zcela neadekvátně, to co se událo asi před měsícem. Její první myšlenka byla na to, co když je tady on? Musela se o tom přesvědčit, musela se ujistit, že je v bezpečí. A několik minut na to bylo její tušení naplněno.
Oddělila se od pětice lidí z Fénixova řádu a běžela směrem, kde tušila jeho. Tonksová se za ní ohlédla a něco vykřikla, ale Adriana ji nevnímala. Musela se přesvědčit, že je v pořádku. Jedinou věc však nechápala, proč to pro všechno na světě dělá?
Zastavila se před dveřmi, které nejspíš vedly na obor záhad a pak se zhluboka nedechla. „Nikdo nesmí vědět, že jsem tady.“ Mávla hůlkou a použila zastírací kouzlo.
Opatrně stiskla kliku a chvíli bez dechu čekala jestli se neozve nějaký podezřelý zvuk. Nic se však nestalo a ona mohla vejít dovnitř.
Zaslechla změť hlasů, ale ani jednomu z nich nerozumněla a pak se dostala do místnosti ve které byli veliké police, na většině z nich stály velké skleněné baňky plné jakési hmoty. Omámeně kolem nich procházela a pak se, jakoby tlačena nějakou neznámou silou, zastavila u jedné, která byla značně oprýskaná, ale bylo na ní vidět její jméno. Natáhla k ní ruku, ale v poslední chvíli se zastavila. Tohle je určitě ta místnost. Místnost, která je plná věšteb! „Nechci to vědět!“
A nakonec pokračovala dál. Pak to šlo všechno tak rychle, že si pamatovala jen jeho hlas, jak mluvil na toho malýho Pottera a pak jen tmu.


Nevěděla, že si jí někdo z nich všiml a kdyby, tak...nejspíš by s tím nic nezmohla. Muž si vzpomněl na den, kdy jí spatřil poprvé a vlastně i naposled. Ohlédl se na Malfoye a pak zavrtěl hlavou. „Ne, nebylo to naposled. Lucius ji přeci před pár měsíci přece zachránil. Jak by se mu líbilo, kdyby...“
Odpojil se od skupinky Smrtijedů a spokojeně si zamnul ruce, když si uvědomil, že si nikdo z nich nevšiml jeho nepřítomnosti. Snažil se jít co nejvíce potichu jak jen to šlo.
A pak stál jen několik kroků od ní. Vypadala zděšeně a jako kdyby se modlila za něčí bezpečnost. Pak stačilo jediné neverbální kouzlo a žena ležela bezhybně na zemi.


Otevřela oči.
Třeštila jí hlava a nemohla se pohnout. Tahle situace jí připomínala minulost, kterou se pokoušela tolik let vytěsnit ze své mysli.
Panenka se nám probrala. Na copak si dnes budeme hrát?“
Její vyděšený pohled jej rozesmál. Ten hlas by poznala snad všude. „Vy jste, kdo?“
Ale, snad jsi na mě nezapomněla, kočičko? Podle tónu tvého hlasu však vím, že mě poznáváš víc než dobře. Kdo by zapomněl na svého prvního...“
Drž hubu,“ odsekla.
Muž vstal z křesla a pobaveně pozoroval její nenávistí zrúzněnou tvář. „Takhle by jsi se neměla tvářit pokud chceš dnešní den přežít ve zdraví.“
Sebrala veškerou sílu, kterou měla a plivla jeho směrem.
Dobrá, vybrala sis sama. A nemysli si, že za tebe bude ten bastard truchlit. On má rád jen sám sebe!“
Adriana jen zavrtěla hlavou a zavřela oči. Kdybych nebyla tak blbá a nechodila sem. Co jsem tím chtěla dosáhnout? Co bude s Markem a Lisou.
Tohle byly její myšlenky chvíli před tím, než se do ní vpil paprsek kletby, která se nepromíjí. Začala se svíjet neuvěřitelnou bolestí, která trvala tak dlouho, až zapomněla na čas a pak omdlela.
Tohle se opakovalo každý den s přímo neuvěřitelnou přesností. Adrina věděla, která hodina právě nastala vždy pár vteřin před tím než se otevřely dveře.
Nevěděla jak dlouho, ale doufala, že zemře dřív, než ji on zabije. Nechtěla, aby cítitl to potěšení, že ji zabil tou poslední kletbou. Ale možná doufala v to, že ji někdo zachrání!

****

Tony a Susan společně sledovali svého syna, který si hrál v parku, když se po chvíli Susan zdvedla a přistoupila k Tonymu. Pohlédl vzhůru a ona po několika hlubokých nádechech začala mluvit. „Myslím, že by bylo nejlepší, kdybych odjela zpět na ostrovy. Slyšela jsem, že se něco stalo. Říká se, že byl viděn na ministerstvu a ministr konečně přiznal, že se vrátil.“
Nemyslíš si, že právě to je důvod tady zůstat?“ odvětil zcela logicky.
Susan zavrtěla hlavou. „Já... chci dokázat, že jsem se změnila a že už nechci... Ráda bych všechno vrátila do starých kolejí a hlavně...“
Hmm. A co uděláš s tím, že jsi zabila Kevina?“
Já! Nevěděla jsem co dělám, v té době jsem byla pod velkým tlakem a on... nenáviděl mě. Myslel si, že o mě ví všechno a...“
Posměšně se ušklíbl, také se postavil a pobaveně na ni shlížel. „On tě prokoukl už dávno, nikdo z nás mu ale nevěřil. Přiznávám, že na jeho smrti máme svůj podíl viny. Kdybychom tě prokoukli tak jak on!“
Nedaleko od nich přistála sova, ale ani jeden z nich si ji nevšiml. Jen Matt se usmál a rozběhl se směrem, kde sova přistála. „Tati, tati, přišel ti dopis!“


Drahý Tony,
moc tě prosím, aby ses vrátil na ostrovy. Stalo se mnoho věcí a hlavní je, že... Adriana se ztratila. Možná jsi něco slyšel o tom, co se stalo na ministerstvu. A právě v tu dobu se to stalo. Byla tam s námi a pak... Mám strach. Pokud by se jí něco stalo, tak co bude s těmi dětmi?
Promiň, musím končit. Zatím ahoj.

Tonksová

Co se stalo?“
Přečti si to,“ odsekl a přemístil se pryč.
Tichý pláč ji vytrhl ze zamyšlení, když dočetla dopis a posadila se zpět na lavičku. „Mamííí, kam šel tatínek? Chtěl jsem s ním jít na zmrzlinu.“
Neboj, on se vrátí. Jen si potřeboval něco důležitého vyřídit. Půjdeme spolu.“
Synek popotáhl a pokusil se o úsměv.

****

Mladá Raflingová se naposledy ohlédla na dům se kterým si spojovala ty nejšťastnější chvíle svého dosavadního života. Nikdy by si nepomyslela, že odsud odejde s hořkostí v srdci. Otec ji nikdy neměl rád, nikdy. Ale kam půjde?
Jako první ji napadla teta Susan, ale ihned tento návrh sama zavrhla. Zaprvé byla jednou z mnoha milenek jejího otce a zadruhé pokud se nemýlila tak se ani nenacházela na ostrovech.
Její matka nepřicházela v uvahu, protože... je mrtvá. A bratr... za tím by nešla ani kdyby měla smrt na krku. Zbývalo jediné, musí odhodit všechnu svoji hrdost a vydat se na Příčnou ulici a sehnat si nějakou práci. Kdo však zaměstná někoho jako ona? Anebo... co takhle brigáda v mudlovském světě? Ale kde sežene potřebné doklady?
Možná... Přemístila se pryč od domu.
Jak byla zahloubaná do svých myšlenek, tak si ani nevšimla, že se během chvilky ocitla před oprýskaným krámkem. Zastavila se a pohlédla do dopusud prázdné výlohy. Na štítě se skvěl nápis – Kratochvilné kouzelnické kejkle a pod ním (nebo to bylo nad ním) bylo napsáno jeho jméno.
Srdce jí vynechalo jeden úder.
Zavřela oči a nadechla se, aby poté vešla dovnitř. Plášt, který měla na sobě si těsněji přitiskla k tělu a na hlavu si nasadila kápi. Naštěstí byla červená a tak nepřipomínala Smrtijeda.
Pohledem projížděla celou místnost a pak pohlédla směrem, kde tušila pokladnu. Zahlédla rudé vlasy, které vykukovaly zpod pultu. Poté ven vykoukl chlapec. V první chvíli nevěděla, který z bratrů to je, ale srdce odpovědělo za ni.
Dobré ránko, slečno. Musím vás zklamat, ale ještě nemáme otevřeno. Jakmile se tak stane určitě rádi přijmeme vaši návštěvu. Moment,“ optal se lehce zmateně, „možná se mě to zdá, ale... neznáme se? Mohla byste jít blíž?“
Než se mohla zastavit, tak odsekla a on ji ihned poznal. „To určitě.“
Shirley, tada Raflingová, co tady děláš?“
Opět její ústa reagovala dřív, než její mozek.
Vyběhla ven a zapomněla zavřít dveře. George vyběhl za ní, ale zahlédl jen její vzdalující se záda. „Co tady dělala?“
Poté zamyšleně vešel dovniř. V tomto rozpoložení jej našel jeho bratr a ihned se snažil dozvědět, co se stalo.
Byla tady,“ zašeptal.
Kdo?“ odvětil Fred a v obavách čekal na odpověď, která nepřicházela. „Slyšel jsi o tom, co se stalo v Bradavicích?“ Odpověď nepřicházela, on ji ani nečekal a tak pokračoval dál. „Ta malá zmijozelačka, však víš která, ta... Raflingová!“
Druhý chlapec zpozorněl a otočil se na Freda, který z toho nic nezpozoroval.
Zdá se, že zabila svoji kamarádku a pak zmizela.“
To je blbost. Jseš idiot!“ utrhl se na svého bratra a vyběhl do ulic.

****

Když se ráno probudil, uvědomil si, že je v domě opět sám a tak nechal své myšlenky rozběhnout pryč a vzpomínal na dny, kdy byl relativně šťastný.

Téměř všechny dny a nezřídka i noci, trávil s Phillipem a nezdálo se, že by to Shirley vadilo. Spíš jako kdyby si to užívala. Jen Phillip byl den ode dne sklíčenější.
Po další promilované noci se Oliver naklonil ke svému milenci. „Děje se něco? Zdá se mi to anebo tě něco trápí?“
Já,“ vzlykl a položil hlavu na Oliverovo rameno. „myslím, že by ses měl více věnovat své ženě. Jste na líbánkách a... kdy jste se vlastně naposledy viděli?“
Ty blázínku, já jsem šťastný, když jsem s tebou a jí to nevadí.“
Jak to víš? Ptal ses jí někdy na to, jak se cítí? Nebo tě nezajímá, že i ostatní lidé kolem tebe mají city a ubližuje jim, že se jich nevšímáš!“
Řekla ti něco?“
Oliver zavrtěl hlavou. „Nemusí nic říkat, vidím to na ni. Já vím jak bych se cítil, kdybys dával přednost někomu jinému přede mnou, ale... ona je tvoje žena. Má na to právo!“
Možná, já jsem však šťastný s tebou.“
Copak jsi doopravdy tak sobecký?“
Cože,“ zasyčel mrazivě.
Druhý muž si však vůbec nevšiml změny v jeho chování a pokračoval dál. „Měli bychom se přestat stýkat, protože...“
Jo, jsem sobecký, chci tě jen pro sebe. Máš ve všem pravdu! Jen v jednom se mýlíš, i když jsi to ještě nevyslovil. Nejsem s tebou, že bych tě miloval. Nic mě k tobě neváže a ano, dnes to skončíme, ale tak, jak chci já!“
Jeho brunátné tváře hovořili za vše a mladší z mužů věděl, že tohle pro něj nedopadne dobře. Oliver ze stolku vytáhl hůlku a několikrát s ní kolem něj mávl. Na Phillipově končetinách se objevily pouta, která jej pevně uvázala k posteli.
Co chceš...dělat!“ vykřikl slabě.
Mlč!“

Druhý den se probudil vedle třesoucího se klubíčka. Chtěl se jej dotknout a prosit jej za odpuštění, ale jakmile tak učinil Philip ucukl a odtáhl se od něj nejdál jak to šlo. „Ne, prosím. Pane, nechte mě, prosím,“ vzlykl. Posadil se na posteli a poté sjel na zem, aby se mohl odplazit do koupelny. Celé Oliverovo srdce se sevřelo a on si právě teď uvědomil, že tím vše krásné skončilo.
Zavřel oči a nechal se opět odnést na křídlech snění do nočních můr.
Pane,“ ozvalo se nad ním a Oliver otevřel oči. Díval se do páru dvou očí, které jej dříve tak uchvátily. Nyní byli tak prázdné, až zapomněl na okamžik dýchat. „Budete něco potřebovat? Anebo mohu odejít?“
Sedni si vedle mě.“
Mladší muž si vzal židličku a posadil se na ni.
Myslel jsem...“
Ty oči, jako laň chycená do pasti.
Dobře. Máš pravdu a měl jsi jí vždycky. Jsem necitelnej bastard, kterej když nemá to co chce, tak ubližuje všem kolem sebe. Když jsem tě potkal tak jsem tě chtěl jen využít a pak odkopnout jako kus hadru.“
Prosím pane, už víc neříkejte. Já pro vás udělám všechno na světě, stačí jen říct. Teď už vím, že nejsem nic, jen hračka. Jakmile jsem vyslovil názor, tak...“
Oliver pohlédl Phillipovi do očí a přitáhl si jej k sobě, i když se mladší z nich bránil, neměl proti němu šanci a pak se poddal jeho pažím a v náručí se mu tiše rozplakal. „Vím, že po tobě nemůžu chtít, abys mi odpustil. Mohli bychom začít od začátku.“
Odpusťte pane, ale vaše povinnosti by měli být někde jinde. Vaše žena čeká v ložnici.“


Promnul si oči a vyrazil do podkroví, kde sundal z jednoho obrazu plátno, kterej jej halilo. Zavřel oči a nechal zpod víček uniknout pár kapek slz. Z obrazu se na něj dívaly ty nejkrásnější oči, v té době ještě plné naděje. Proč jsem to udělal!

****

Utíkala pryč od krámku a v duchu si spílala za to, že podlehla nutkání a vešla dovnitř. A to jen proto, aby jej mohla vidět. Sice byla daleko, ale nemohla se donutit, aby přestala utíkat. Dívala se na zem a z toho důvodu vrazila do pomalu kráčejícího muže. „Promiňte,“ zamumlala a chtěla pokračovat ve svém bezhlavém úprku, ale ruka na jejím rameni ji zastavila.
Slečinko, vás neučili doma slušnému chování? Obyčejné - promiňte nebude stačit. Budeš mi muset zaplatit zničené sako. Vidíš tuhle skvrnu! Tu mám od kávy, kterou jsem nesl.“ Měřil si ji pobaveným pohledem.
Zvedla hlavu a kápě ji sjela z obličeje.
Ale, ale,...“ zavrněl a chytil ji za bradu, aby si ji mohl lépe prohlédnout. „...taková pěkná tvářička by se neměla toulat v takovýchto ulicích a ještě v tuhle dobu. Možná by za tebe šéf zaplatil nějaký ty libry. Půjdeš se mnou,“ zavrčel a hrubě ji chytil za paži až téměř upadla.
Shirley se vyděšeně rozhlédla kolem sebe. Až teď si uvědomila kam vběhla. Ani omylem nebyla na poklidné Příčné, naopak se právě teď nacházela na nebezpečné Obrtlé. Její vyděšený pohled jej rozesmál a přitáhl si ji blíž k sobě. „Je zbytečné abys křičela, tady ti nikdo nepomůže.“ A jako kdyby na povel se celé okolí vylidnilo.
Pusťte mě, prosím. Udělám cokoli jen když mě pustíte.“
Muž se olízl jako mlsný kocour a začal ji osahávat po celém těle. Shirley se všemožně kroutila, vrtěla hlavou a znovu prosila ať ji nechá jít.
Avada Kedavra!“ ozvalo se z temnoty a muž bez života spadl na zem. „Děvče by se tady v těchto dobách nemělo vůbec... Nejsi náhodou Shirley?“ Jeho hlas byl docela milý a tak jen přikývla. „Můžete vylézt, určitě bude ráda, že vás vidí!“
Z vedlejší temné uličky vykoukla ženská tvář a Shirley zalapala po dechu. Právě teď se dívala na svoji starší kopii. „Mami?“ stačila jen zašeptat a z vysílení se zhroutila k zemi.
12.01.2011 19:16:21
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one