Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

14. Lásky mezi kapkami deště 2/2


Povídka - Je to to, co chci?

Ze světa HP, tahle povídka je o Smrtijedech a Bystrozorech
 v příští kapitolce se vrátíme k přítomnosti Harryho Pottera, přesněji - na dobu 5. ročníku a na Oboru záhad

PS: Tahle kapitolka bylo o svatbách. Ale od teď už zde nenajdete nic pozitivního. Mnoho jich zemře než se dostaneme do konce.
PSS: Každá lichá kapitolka je o minulosti, každá sudá pokračuje dál. Až se setkají, bude to již brzo,, tak bude... možná, konec.



Co se tedy stalo?
Temnota byla všude kolem něj a on si bezděčně vzpomněl na události, které doprovázeli jeho život již od jeho útlého věku. Jako například, když byl ještě malý kluk a žil se svojí babičkou a právě v té době objevil své schopnosti. Nejenom, že dokázal číst myšlenky druhých lidí! Dokázal je také obrátit proti nim a donutit je, aby prožili své nejhorší noční můry kdykoli se mu podívali do očí.
Nemohla si před ním být jistá ani zvířata!
Sice si nevzpomínal na své rodiče, ale něco mu říkalo, že nejspíš může za to, že zmizeli.
A dokonce dokázal ublížit i ženě, která se o něj tak dlouho starala. A pak bylo pozdě na jakoukoli omluvu, protože zemřela.
Stejně tak jeho život pokračoval v zaběhnutých kolejích v jeho novém domově, sirotčinci. Již od začatku se tam cítil jako vyvrhel a proto nemohl změnit své zaběhlé chování. I zde se choval jako někdo, kdo je nadřazený nad ostatní. I když možná v hloubi srdce tušil, že to, co dělá není správné... nedokázal však sám říct STOP!
A pak přišla ta podivně oblečená žena a on se dostal do kouzelnického světa. V té době ještě netušil, že mu právě tahle škola změní celý jeho život a on bude po jejím absolvování úplně jiným člověkem.
Nic však tomu nenasvědčovalo.
Dostal se do Zmijozelu a byl obávaný po celé škole, v mnoha ohledech se podobal jedné osobě, která tuhle školu absolvovala před bezmála půl stoletím.
Naštěstí nic z toho netušil a pak stačilo jen pár pohledů a chlapec se změnil k nepoznání.
Promnul si oči a donutil se přestat myslet na minulost. Právě teď v jeho rukou leží život ženy. Člověka, který změnil jeho život a ani v nejmenším si to neuvědomoval. Kdopak by si pamatoval někoho, kdo mu tolik let ubližoval. Určitě si jeho tvář vědomě vymazala z paměti ihned jak opustila školu a uzavřela za sebou tu temnou kapitolu svého života.
Sevřel v ruce nůž. Jedinou zbraň, kterou kdy u sebe nosil. Měl v živé paměti ten pocit, kdy poprvé v životě zabil živého tvora. Ten pocit byl tak zvrácený, potěšující. Bohužel to v té době nechápal a právě naopak se v tomto pocitu vyžíval. To ona jej změnila a on jí musí vrátit to, že mu právě tím, že byla, zachránila život!
Když dokončil školu, tak si slíbil, že už v životě nikdy nikoho nezabije a ani se o to nepokusí. Dodržoval to až do této chvíle a nikdy to nechtěl porušit, ale věděl, že pokud ji chce doopravdy zachránit, musí opět chtít někomu ublížit. Ublížit z důvodu záchrany. Ano, takhle to nikdy neudělal!
Možná se tím dostane z toho začarovaného kruhu?
Zavrčení jej vytrhlo z přemýšlení a vrátilo jej do reality. Na poslední chvíli stačil uskočit, ale muž jej šrábl svými odpornými a hlavně špinavými nehty. „Cha, už tě mám! Možná bys měl vědět, že jsem...“
Kdo jsi, mě vůbec nezajímá!“
Ale mělo by!“
Kde je?“
Jestli máš na mysli tu sladkou holubičku, tak... je v bezpečí, prozatím. A ty bys měl být rozumný hoch a spolupracovat se mnou. Ale vraťme se zpátky ke mně. Pokud jsi čaroděj tak bys měl vědět něco o tvorovi, který se za úplňku mění v krvelačnou bestii. Hmm?“ zavrčel do ticha a poté se šíleně rozesmál, když viděl Kevinův výraz.
Výraz plný zoufalství, který se poté změnil na zcela nepřítomný. A pak promluvil: „No a co? Pokud právě teď není úplněk, tak je vše v pořádku!“
Myslíš? Tak to nejsi moc správně informovaný. Náš lektvarista totiž vynalezl úžasný elixír. Když se jej napije vlkodlak mimo úplněk, tak...“ zbytek nechal vyznít do ztracena. Sáhl si do kapsy kabátu a vytáhl skleněnou lahvičku, která byla obalená lýkem, aby do ní nemohlo světlo. „Je sice trochu nestálá, možná je i trochu nebezpečná, ale já to risknu.“
Jsi idiot,“ pokusil se jej zastavit, bylo však už pozdě. Vlkodlak si celý obsah vylil přímo do krku a pak polkl. „Může tě to zabít!“
Výraz Šedohřbeta se zcela změnil. Oči upadly v sloup a bylo vidět jen jejich bělmo, zachroptěl a poté upadl na zem. Vypadalo to jako kdyby dotal epileptický záchvat. Kevin si moc dobře pamatoval jak dopadla jeho babička, když... on byl příčinou toho, že zemřela!
Z úst mu začaly téct sliny. Natahoval před sebe ruce a poté si je položil na krk jako kdyby se chtěl sám uškrtit. Nedostával se mu dechu a pak... zhluboka se nadechl a poté už nedýchal.
Kevin jej chvíli vyděšeně pozoroval. Čekal na jakoukoliv reakci, ale nic se nedělo, muž stále ležel jako mrtvý. Nadechl se rozběhl se směrem, kterým tušil Tonksovou.
Zastavil se a rozhlédl se kolem, na zemi ležela dívka a nehýbala se. „Jsi...“ zašeptal a sklonil se
k nehybnému tělu. Položil svoji ruku na její hrudník a poté chvíli bez dechu čekal až se pohne. „...jsi
v pořádku.“ Pomalu ji vzal do náruče a postavil se na roztřesené nohy. Opět se zhluboka nadechl a vydal se směrem ven. Pak si však uvědomil z jakého důvodu je tedy a vydal se zpět k brlohu toho démona. Ta kniha tam někde musela být, ten zablešený vlkodlak ji totiž u sebe neměl.
Prohledal snad všechny kouty, ale po testamentu nebylo nikde ani památky.
Nehledáš tohle?“ ozvalo se mu za zády a on se nevěřícně ohlédl. Za ním stál ten chlap, ale vůbec nevypadal jako běžný vlkodlak. Jeho vzevření se spíše podobalo člověku! Stál na dvou nohách. Z úst mu visel dlouhý jazyk, chlupy na něm trčely do všech stran.
Působil dojmem vlkodlaka, který se právě proměňoval a někdo mu v té proměně zabránil. A důvodem byl nejspíš ten lektvar.
Opět zavrčel a vrhl se směrem ke Kevinovi, který tak tak ucukl. „Možná jo... možná ne! To se ještě uvidí,“ ozvalo se posměšně nalevo od něj. „Já tu totiž nejsem tak sám jako ty!“
Co tím myslíš?“
Tahle holka se sem nedostala přes ty dva, kteří stojí u hlavního vchodu do jeskyně. Sem totiž vede ještě jeden vchod a tam byla moje spojenkyně.“
A?“
Ti dva ani v nejmenším netuší, že se tu děje něco, co neočekávali! Nemohli ani tušit, že jsem tady a teď. Holubička je nechráněná, že?“ zavrčel a skočil směrem, kterým ležela Nymfadora.
Kevin mu však skočil do cesty. Nůž držel před sebou a ten se lehce zabořil do měkkého masa. Vlk zavyl a z posledních sil se zakousl do odhalené paže svého protivníka.
Sice byl zasažen poblíž srdce, ale mrtvý zdaleka nebyl! To však Kevina nezajímalo, teď byla důležitější Tonksová. Utrhl si kus rukávu a zavázal jím prudce krvácející ránu. Druhou rukou se dotkl dívčiny tváře a ona otevřela oči. Její pohled se stočil k jeho ruce. „Jsi zraněný!“
To je v pořádku. Můžeš jít?“
Ano,“ odvětila a sevřela jeho ruku ve své. Ani jeden z nich neslyšel tiché zaklení a následný paprsek, který je naštěstí minul!

Kevin se probral a vyděšeně se pokusil posadit. Nepodařilo se, jen zavyl jako poraněný vlk. „Neměl by ses přepínat,“ ozvalo se tiše nalevo od něj. Pohlédl tím směrem. Na jeho přikrývce ležela pomačkaná tvář Nymf a usmívala se na něj. Dotkla se jeho paže, ale on ucukl.
Neměla bys,“ odvětil a lehl si spět do měkkých peřin. „Kde jsem? Nezdá se mi, že bych byl v táboře ve své tvrdé posteli anebo spíš, rohoži,“ ušklíbl se.
Dívka se na něj nedívala, nyní nepřítomně zírala z okna. To zjistil, když se opatrně ohlédl jejím směrem. „Kevine, děkuji ti, že jsi mi zachránil život....“
Konečně jsem ti splatil ten dluh.“ zašeptal.
Nyní na něj pohlédla. „Jestli máš na mysli to, co se stalo před lety ve škole, tak...“
Já dluhy... ty si pamatuješ...?“ dodal zmateně, když si uvědomil, co řekla.
Přikývla. „Myslíš, že člověk zapomene, že někoho zachrání. Ti kluci by tě skoro zabili. Vím, že jsi se v té chvíli určitě cítil strašně poníženě. Tebe, někoho, kdo nahání strach téměř celým Bradavicím, zachrání holka.“
Pamatuješ si, co jsem ti řekl?“
Zvláštně se usmála, položila hlavu na složené ruce a podívala se mu do očí. „Jasně. Řekl jsi: „Já bych si poradil sám!“ Pak jsi se postavil a když jsem ti nabídla ruku podíval jsi se na mě jako na nějaký obtížný hmyz a se vztyčenou hlavou odkráčels.“
Ano, ale zaslechl jsem, co jsi řekla. Zněla jsi hodně vážně a právě to mě zasáhlo. „Nemysli si, že jsi vyjímečný! Zachránila bych kohokoli, protože nemám ráda, když se někomu ubližuje. I kdyby si to sebevíc zasloužil.“ Ten tvůj hlas mi dlouho rezonoval v hlavě.“


Adriana se hned když vystoupila z myslánky usmála na Nymfadoru a pak odvětila: „Takže vy jste se vlastně znali již za studia v Bradavicích.“
Ano. On byl... zvláštní. Když jsem jej viděla během výcviku, tak.... Zpočátku jsem si myslela, že to ani není on. Sice se poté události trochu změnil, ale... teď byl tak přátelský!“

****

Nikdo nemohl být tak zmatený jako ona. Ten pocit, který cítila, když ležela vedle tiše oddechujícího muže. Muže, který možná ani nevěděl s kým se to před chvílí miloval. Po celý jejich akt měl totiž zavřené oči. Cítila se spokojeně. Ne proto, že konečně něco dokázala, ale jako kdyby byla až právě teď celá!
Možná konečně našla někoho na koho se může spolehnout. To bylo poslední na co myslela, když se jí začali klížit víčka a usnula.

Protřela si oči. První, co uviděla byla velká rozložitá záda. Chvíli si zmateně mnula oči a pak otevřela ústa. Muž ji však předběhl a řekl větu na kterou čekala tolik let! „Vezmeš si mě!“ Nebyla to otázka, byl to fakt a ona téměř bez dechu přikývla. Věděla, že ji neslyší, ale on pokračoval dál jako kdyby ho nezajímala její odpověď. „Za týden se vezmeme. Bude to jen malá svatba a bude o ní vědět pouze Adriana. Konečně musím nést zodpovědnost za své činy.“ dořekl a bez jediného ohlédnutí odešel ze svého bytu!
Ze svého polosedu se svalila na záda a položila si ruku na břicho. Jako kdyby tušila, že se uvnitř tvoří nový život. Poté natáhla obě ruce před sebe a rozesmála se naplno. „Všechno jde podle mých představ. Skoro jako kdyby to byl sen, nesmím se probudit! Nikdy se nesmím probudit.“



06.01.2011 13:35:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one