Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

13. První změny větru 2/2

Jde o povídku:
Je to to, co chci?


****

Jeden z nemnoha hotýlků na Obrtlé ulici, je přivítal plesnivým a téměř nedýchatelným vzduchem. Pohledy všech přítomných na jejich tvářích setravaly jen nepatrnou chvíli a pak se začaly věnovat jen sami sobě. Roy přistoupil k hostinskému a nechal Shirley stát u vchodu. Kdyby bylo potřeba co nejrychleji zmizet.
Žena se opatrně rozhlížela z pod kápě. Nikdo nesměl poznat, že se pod tím zchátralým zevnějškem ukrývá pohledná žena. Nemusela by uniknout bez povšimnutí, v těchto místech se totiž taková stvoření moc nevyskytovala. Možná tak nějaká stará kulhající čarodějka s bradavicí na nose.
Několik šeptem vyměňovaných vět a tichá dvojice si to bez slova mířila do zaplaceného pokoje, který byl i přes to, kdo se nacházel, velice předražený.
Je to sice jen jednolůžkový pokoj, ale...“ ohlédl se dozadu a pokračoval ještě tišeji. „...postel nechám vám a já si ustelu u dveří. Bohužel budeme muset nechat otevřené okno, pro všechny případy!“

Když se ráno probudila, Roy už stál u okna a hladil po pírkách malou sovičku. Její pohled jej donutil, aby na ni pohlédl. „Přinesl zprávu od vaší přítelkyně, jedná se o vaši dceru a... provedla pěknou hloupost!“


Drahá Shirley,
možná se ptáš proč ti píši právě v tuhle těžkou chvíli, ale... Měla by ses dozvědět, že má tvoje dcera závažné problémy. Jedná se o jeden novinnový článek. Tvůj bývalý manžel se to snažil utajit, ale několik informací uniklo na veřejnost. Shirley totiž prohlásila, že...
Promiň, těžce se mi to píše, když jsme o ní uvažovaly tak špatně a když jen pomyslím na to, jak zle jsem o ní jen mluvila.
Když to po sobě čtu, zdá se mi to všechno ještě zmatenější.
Vrátím se tedy k danému tématu. Postavila se za všechny řeči, které se týkají návratu Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Nevím, kde tohle všechno vzala, ale jakmile jsem tohle zaslechla, byla jsem na ni tak moc hrdá, ale.... Poté nastalo to, co měl každý očekávat. Do celé této věci se pustil Oliver a... po Shirley se slehla zem. Nikdo o ní nic neví, ale šeptá se, že za tím stojí její otec.


Dále už zdrcená matka nečetla. Dopis jí vypadl z prstů a tiše dopadl na zem.

****

Když došla zpátky do hradu a zastavila se u sedící kamarádky. „Helen, já udělala pěknou blbinu.“
Jakou?“
Shirley se ošila a zašeptala: „Já-ho-políbila.“
Co?“
Helen, co víš o mých rodičích? Nejednou jsi nakousla, že se tvoji rodiče znaly s těmi mými a tak... chtěla bych vědět jaký byl jejich vztah ve škole?“
No. Oni se vlastně na škole moc nestýkali. Tvůj otec je myslím o dva roky starší než tvá matka a naopak od ní, studoval v Havraspáru. Možná bych měla začít tvým otcem, protože o něm vím podstatně více věcí než o tvé matce a tak....“ odmlčela se a rozhlédla se kolem. „Povídalo se, že v den svého nástupu do školy rozesmál Moudrý klobouk, ale nikdo neví jak to dokázal.“
No, mě otec řekl, že se ho zeptal na něco ohledně strany a otec odpověděl: „Která mi toho dá víc.“ No a to bylo všechno.“
Helen se nepatrně ušklíbla. „Takže alespoň víme, po kom to máš!“
Co?“
Mohla bys mi říct jaký je tvůj názor na tuhle školu? Nebo spíš na to, že by zde měli studovat jen čistokrevní čarodějové?“
Ale ty můj názor přece znáš! Nikdy bych nechtěla, aby byli zabíjení, ale... Ano, máš pravdu, nechtěla bych to, ale když jsem poznala pár lidí z této školy. Trochu jsem svůj názor pozměnila. Když se podíváš na takového Malfoye, tak... jsem ráda za někoho jako je Hermiona.“
Cože?“
Mno, když jsi se mi vyhýbala a chodila kolem mě velkým obloukem. Potkala jsem ji v knihovně, hned jak mě uviděla tak chtěla zmizet, ale já ji řekla - „Nemusíš nikam chodit, tedy pokud ti tady nevadím já!“ A víš co na to řekla?“
Druhá dívka jen zavrtěla hlavou.
Jen se usmála.“
Nato Helen nijak nereagovala a pokračovala s vyprávěním o Oliverovi Raflingovi. „Seznámil se s Nebelvírským studentem a... povídalo se, že k němu chová docela silnou citovou závislost. Možná ho i miloval.“
Můj otec? To je hloupost,“ rozesmála se Shirley.
Helen se nenechala vyrušit a pokračovala. „Po skončení studia anebo někdy během posledního roku se tvůj otec velmi změnil a začalo se povídat, že vstoupil do služeb Ty-víš-koho. A tak začal jejich vztah nabývat zpočátku jen nepatrných trhlin, ale nakonec,...“ dívka polkla a odmlčela se.
A?“
Ten muž, jmenoval se Roy Caine, byl zasnoubený a měla se konat svatba. Ta dívka nebyla čarodějka a neměla o našem světě ani nejmenší tušení. Tvůj otec svému příteli tenhle svazek rozmlouval. Zpočátku. Ale pak přestal. Nejspíš si Roy myslel, že se s tím smířil, ale....“
Helen, proč mě sakra tak napínáš?“
V den svatby byla její rodina téměř vyvražděna. Přežila jen její mladší sestra a před tím, než zemřela i jeho snoubenka, tak... Říká se že jí slíbil, že za to všichni zaplatí.“
Shirley na svoji přítelkyni upřela své zelené oči. „Jak tohle všechno víš?“ polkla.
Moje matka se s ní přátelila a jen shodou náhod tam nebyla,“ odpověděla a opětovala její pohled. „Já, já jsem chtěla vědět jaká jsi. Proto...“
Takže naše přátelství byla jen hloupá hra!“ vykřikla.
Ne, tak to není! I přes to, jaká jsi, tak...“
Shirley se ušklíbla. „A co má ten příběh společného s mým otcem. Mimo toho, že svému příteli ten hloupý svazek vymlouval?“
Ten Roy byl přesvědčen o tom, že za tím vším stojí právě tvůj otec. Dokonce se povídá, že ten přízrak, který se objevil a odstraňuje Smrtijedy, je právě on.“
A moje matka?“

****

Tonksová rozhořčeně pohlédla na hodiny a opět se nadechla k odporu, tentokrát ji však přerušil sám pan ministr. „Děje se něco?“
Já... mohla bych už odejít na svoji schůzku?“
Pokud je to důležitější než bezpečnost našeho světa, tak jistě. A pokud ne, tak si sedněte zpátky a poslouchejte zprávy které nám poslala paní....“
Dál už neposlouchala. Jestli se Adrianě něco stane, do nejdelší smrti si to neodpustím. Nechci aby to dopadlo jako s Kevinem. Každý na kom mi záleží... tak...
Slečno Tonksová, už můžeme jít. Velice plodný monolog našeho ctěného pana ministra právě skončil a vás jistě čeká mnoho další práce. Práce která nepočká, že!“ mrkl na ni Moody a odbelhal se pryč dřív, než mohla reagovat.
No tak, na co čekáš?“ zavelel Kingsley. „Slečna Adriana na tebe nebude čekat do nekonečna. Je to asi deset minut, co vešla na půdu našeho ministerstva. Určitě nechceš, aby potkala jednu nám velmi známou osobu, ne?“
Kdyby jen věděli, že se tak stalo na místě, kde by ji nikdo z nich neočekával.
Dívka vyběhla z místnosti jako neřízená střela a zastavil ji až klidný a milý hlas, který by poznala snad všude. „Kam tak spěcháš? Snad jsi nezaspala?“
Adri,“ vykřikla nadšeně. „Konečně jsi tady. Kdybys jen věděla jak jsem se až doteď skvěle bavila. Nic není tak povzbuzujícího jako přednáška našeho pana ministra.“
Myslím, že je vše při starém, co?“
Tonksová jen přikývla a poté si pozorněji prohlédla Adrianu. „Stalo se něco? Připadáš mi jako kdyby tě přejel parní válec.“
Prosím tě, kde na tyhle fráze chodíš?“
To víš, táta,“ odbyla to mávnutím ruky mladší z žen.
Starší jen přikývla. „Mohla bych si někde sednout? Před pár minutami jsem totiž setkala s někým koho bych nejraději už nikdy neviděla. Prosím tě, nevíš, co dělal Malfoy...“
Tys potkala toho...“
Drahá, uklidni se, mohl by tě někdo slyšet.“
No a?“
Kde bychom si mohli promluvit?“
Pojď se mnou,“ odpověděla jí Tonksová a chytila ji za ruku.

Trvalo to nejméně čtvrt hodiny než se objevily poblíž nenápadného parku. Tonksová Adrianě podala papírek a dodala: „Přečti si to a zapamatuj!“ Grimauldovo náměstí 12 Jakmile papírek dočetla vzňal se a shořel. Chvíli na to se před ní objevil dům, přesně mezi číslem jedenáct a třináct.
-
-
-
Všichni seděli u stolu a čekali. Nikdo z nich netušil, že tenhle den rozhodne téměř o všem. Bylo to už tři měsíce, co se Adriana vrátila na ostrovy. Měsíc a půl ode dne, kdy se znovu setkala s Luciusem Malfoyem a také se svým osudem. S osudem, který ji on předurčil.
Ten krásný den nezačal vůbec špatně, ale o to hůř měl skončit.


Pan Weasley dostal echo, že by se v domě Luciuse Malfoye mělo vyskytovat něco ze zakázené sféry magie, přesněji řečeno z černé.
Adriana se nabídla, že jej doprovodí a přesně tohle rozhodnutí bylo základním kamenem do stavby jejich společného osudu.
Když vešli dovnitř, k jejich velkému údivu jim pan Malfoy ani nikdo z rodiny nekladl žádný odpor. Naopak jim vyšel vstříc a dokonce je pozval i na oběd. Který samozřejmě s díky odmítli, ale jeho pohled který věnoval Adrianě, říkal, že to není naposled, co se vidí.
Druhý den nato, jí přišel úřední dopis, ve kterém ji ministr žádal, aby se zastavila v jeho kanceláři. Jde prý o neodkladnou záležitost.
A tam se dozvěděla o co se jedná. Malfoy si vyžádal speciálně ji, aby mu dělala společnost na jakémsi společenském večírku, kterého se jeho žena nemohla zúčastnit. A jak přesně napsal, jedná se o satisfakci. Protože byl jejich „zátah“ zcela nepatřičný a neadekvátní.
Neustálá společnost Luciuse Malfoye, jeho vybrané chování a charisma, v ní vyvolávalo zvláštní pocity, které nedokázala pochopit.
V jeho společnosti se cítila jako kdyby byla jediná na celém světě. Nikdy jí neřekl, že je v manželství nešťastný a ani slovem se nezmínil o té dávné události, která ji změnila život. Až jednoho dne, když se opět setkali byl to jejich druhý společný víkend. Ani jeden z těch nemnoha dní nezašel až tak daleko, aby si zopakovali svoje první setkání. Až ten den, o kterém už byla výše řeč.
Adriano, chtěl bych...“
Ano?“ odvětila a pohlédla na něj.
Jejich vztah, nevztah, nebyl založen na vzájemné blízkosti. Jen si byli jakýmsi zvláštním způsobem blízcí. Něco jako kdyby je spojovalo, nějaké jemná a snad až neviditelná nitka. Tenhle den se však mělo něco změnit.
Mohla bys jít blíž ke mně? Jedná se o dost delikátní záležitost.“
Scházeli se sice v pronajatém domě v mudlovské části Londýna, ale i zdi mají uši. A dokonce i na takovém místě.
Jistě,“ i přes vzájemné sympatie k němu stále chvílemi cítila odpor, i když jen nepatrný. „Jestli se už nemůžeme dále scházet, tak...“
Ne, o tohle vůbec nejde. Právě naopak. Nikdy jsem ti nesliboval, že máme společnou budoucnost anebo , že bych se nechal kvůli tobě rozvést,...“
Opět mu skočila do řeči. „Ano! Tohle bych po tobě přeci nikdy nechtěla. Jen si spolu krásně povídáme a máme spolu hodně společného, pokud nejde o politiku!“
...mohla bys mě nechat domluvit, zlato.“
Tohle oslovení od něj za celou dobu ani jednou nezaslechla. Srdce jí vynechalo jeden úder. Tohle nevypadá vůbec dobře.
Ten den, kdy jsem tě poprvé uviděl. Ta podoba, ta krása. V té době jsem tajně miloval Narcissu Blackovou, i když to asi nebylo zas tak tajně.“ zamyslel se na chvíli. „Chtěl jsem si to užít alespoň s někým, kdo vypadá jako ona. Dnes vím, že jsem byl bastard, ale mohl bych to omlouvat tím, že kdyby tě do rukou dostala Bella... možná bys to nepřežila.“
Možná bych na tom byla líp.“
Přikývl.
Ale nenarodily by se mi dvě krásný děti.“
Jeho pohled, který na ni upřel. Opět nakřápl její okoralé srdce. Srdce, které právě on zničil. Právě jak ho tehdy zničil, teď ho chtěl zahojit. „Jsou...“
...tvoje? Já nevím!“ dodala zlomeným hlasem. Než mohla jakkoli reagovat už ji objímal. Nedělal nic jiného, než že ji svíral ve svém náručí.
Nevím, kdy se to stalo, ale,“ šeptal jí do vlasů.
Nenechala jej domluvit. Nechtěla aby už dál mluvil. Uchopila jej za tváře a přitáhla si ho k sobě, k polibku a nemusím říkat, že jen u jednoho nezůstalo. A nejenom u polibku!

Prubudila se, a když její oči přivykly tmě uviděla vedle sebe muže, muže, kterého tolik let nenáviděla. A teď! Co k němu vlastně teď cítila?
Ani po tolika letech vlastně nevěděla, co by k němu měla cítit. I když se s ním vyspala a on jí šeptal tak krásná slova. Slova, ve která ani nedoufala. Slova, která nikdy nezaslechla s úst muže, kterého by mohla milovat. Doopravdy milovat z celého srdce.
Pohladila ho po hrudi a zachvěla se stejně jako on. Přitiskla se k jeho tělu, které bylo i přes jeho věk tak pevné a krásné. Tělu, které stálo za hřích. Zvedla se a přistoupila k zrcadlu, které sahalo až k zemi a mohla tak vidět celé své tělo. Tělo, které i přesto, že porodila dvě děti, si stále uchovávalo svůj mladiství vzhled. Jak jí potvrdil i Lucius Malfoy, když otevřel oči a uviděl ji jak se před zrcadlem nakrucuje. „Pojď sem,“ klepl rukou na postel vedle sebe,“ vypadáš pořád tak nádherně jako před lety. Vůbec jsi se ani krapet nezměnila.“
Posadila se a on si ji přitáhl blíž k sobě a hladově ji políbil.
Lehla si do postele a on odešel pryč, aby se za několik vteřin vrátil zpět a viděl ji jak spokojeně oddychuje. Ležela na posteli jak jí pánbůh stvořil a lákala jej svojí bezbranností. Chvíli se na ni jen díval a poté se nad ní obkročmo posadil. Políbil ji na ňadra a pokračoval stále níž. Otevřela oči a zašeptala jeho jméno.
S jeho jménem na rtech do ní pronikl.


Musíme ihned vyrazit na odbor záhad!“

****

Tvoje matka studovala ve Zmijozelu a spřátelila se tam s jednou z nejlepších studentek. I když to možná bylo obráceně, kdo ví. Já jsem slyšlela od matky, že si ji vybrala ONA. Jmenuje se Natálie Werren a její rodiny byla v té době jedna z nejbohatších a nejvýznačnějších. Všichni kdo do této rodiny patřili měli co dočinění s vládou a ministerstvem. Pak, ale nastala změna a jejich předchozí vliv byl zcela zapomenut a právě v té době se dostával k moci ON. Shirley Thomsonová se stala jeho stoupenkyní a... její přítelkyně však s tímto činem nesouhlasila a tak...“
Jak tohle všechno víš?“
No... matka je totiž hodně zvědavá,“ odvětila Helen a pokračovala ve vyprávění. „Matka se náhodou ocitla poblíž, když se spolu setkaly. Nejspíš to bylo po dlouhé době, protože obě byly dojaté, ale pak se to změnilo. Atmosféra se změnila, když tvoje matka řekla tu větu. Větu, která byla nejspíše osudová. „Přidala jsem se k nim, podívej!“ Bylo slyšt, že Natálie zalapala po dechu. Stejně jako moje matka, když Shirley pokračovala dál. „Dokonce jsem i zabila,“ chlubila se, bylo slyšet jak je na svůj čin hrdá.“
To nemyslíš vážně, moje matka? Kdy se tedy seznámila s mým otcem? Já vlastně ani nevím jestli byl někdy jeho stoupencem anebo dokonce Smrtijedem.“
Pokud nemá znamení zla, jako je tohle,“ odvětila Helen a odkryla svoji ruku na které se skvělo právě TO, znamení.
Co má tohle všechno znamenat?“
Víš, poslal mě sem tvůj otec a myslím, že je načase abych odhalila svoji pravou totožnost. Právě za chvíli totiž skončí účinek mnoholičného lektvaru a já se ti budu moci představit.“
Jak...“ zakoktala Shirley.
Helen se od ní odvrátila a pak... za okamžik se na ni dívala neznámá žena, která byla možná stejně stará jako její otec.
Těší mě, že s tebou konečně mluvím a mohu vidět vlastníma očima ten tvůj vyděšený pohled. Konečně můžu ublížit té malé bestii, která mi všechno ukradla. Vidím, že jsi stejná jako tvá matka. A, já se ještě nepředstavila. Jmenuji se Nancy Werren a jsem milenka t...“
Moment,“ přerušila ji Shirley. „Nancy je přece mrtvá. Otec mi jasně řekl, že ji někdo zabil.“
Žena zavrtěla hlavou. „To má nejspíš špatné informace. Ty přece na vlastní oči vidíš, že jsem živá víc než dost.“
A kde je Helen.“
Co myslíš? Dokaž, že máš alespoň něco ze svého otce.“
Vy jste ji...“
Trefa! Ano, zabila jsem ji.“ rozesmála se šíleným smíchem. „A abych se vrátila k tomu, co se stalo s tvojí matkou. Oliver si ji vzal jen proto, aby měl po svém boku někoho kdo by jej reprezentoval, poslušnou manželku, která mu porodí hezké děti a pak...“
A pak se jí zbaví.“ dodala Shirely. „A co... Voldemort? Doopravdy se vrátil?“
Kdo ví, ale já si myslím, že ano. Zeptej se svého otce, ten ví víc, než si myslíš!“

A necelý týden nato se po Shirley Raflingové slehla zem. Všude kolem se šeptalo, že mohla za smrt své jediné přítelkyně a ta fáma, že rozšiřuje lži o tom, že Ten-jehož-jméno-se-nevyslovuje, vrátil, je jen hloupá pomluva.
Nikdo z kouzelného světa o ní od té doby neslyšel, až když...
Jak to tedy bylo doopravdy?
Skončila její existence anebo je jen někde schovaná a čeká na svoji chvíli?

****

Tony druhý den v osm hodin čekal na objednaný taxík a kouřil již svoji druhou cigaretu. To, jak bude Susan reagovat po tom, co otevře tu obálku, nečekal ani v těch nejdivočejších snech. Ta hloupá husa se rozbrečela a všechno mu vykecala.
Jediné co jej z toho všeho uspokojilo bylo, že Matt je jeho syn. Kdyby to tak nebylo, určitě by ji na místě zabil, ale nemohl dopustit, aby jeho syn přišel o matku, i když byla taková!
Dohodli se na tom, že od dnešního dne bude žít každý sám a pak... pak se uvidí, jak naloží se svým společným životem. Ona se jej za žádnou cenu nehodlala vzdát a on nechtěl přijít o syna.
Natálie Werren se nacházela právě teď v Itálii a to byl důvod proč odjel do Francie. Tento stát byl přeci jen blíže než Anglie.
Se zaskřípěním brzd u něj zastavil taxík a on bez dalších slov nastoupil. Taxikář se odlepil od obrubníku a vyjel jako namydlený blesk směrem, který mu Tony řekl.
Prokličkovali všemi možnými uličkami a za dvacet minut byly na předem určeném místě, kde na Tonyho už čekal jeho známý advokát ze států.
Rád bych založil manželskou smlouvu, moje žena ji již podepsala a já jen potřebuji tvůj podpis Michaile a podpis nějakého svědka. Bude stačit tenhle taxikář?“
Proč ne.“

25.12.2010 10:32:40
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one