Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

13. První změny větru 1/2



Tak jako se střídá den s nocí, střídá se úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí.


Jde o povídku:
Je to to, co chci?



Liso, Marku, chtěla bych vám říct něco důležitého. Dnes se ke mně dostala velmi důležitá zpráva a já se budu muset vrátit na nějakou dobu do Anglie,“ oznámila jim jejich matka necelé tři roky poté, co zaslechli o Tajemné komnatě, jen tak mezi řečí a zmizela ve svém pokoji.
Pohledy, které si dvojčata ihned po jejím odchodu vyměnily, hovořily za vše. A co my? Jako první prolomila ticho Lisa a vyslovila to, na co oba tiše mysleli. „To my tady jako máme zůstat sami?“
Mark jen pokrčil rameny a také zmizel ve svém pokoji a samozřejmě nezapomněl pořádně třísknout dveřmi.
Hned ráno je čekal prázdný dům a na stole byl jen jednoduchý dopis. „Nemějte strach, brzy se všechno dozvíte. Jen neudělejte žádnou hloupost. Kdyby se cokoli dělo dejte vědět tetičce Natálii a ona mě kontaktuje.“
Jak se dalo od matky čekat. Vždycky nás informuje tak, abychom už s tím nemohli nic udělat.“
Jo! Ale...“
Marku, ona...“
V chlapcových očích se zaleskly slzy. Dívka natáhla ruku směrem k němu, ale on ji od sebe odstrčil a opět odběhl do svého pokoje.“
Ty přece víš, že to všechno dělá pro nás!“

Naposledy se rozhlédla kolem sebe. Jako kdyby se se vším kolem sebe loučila. Jako kdyby měla strach, tušení, že se sem už nikdy nevrátí. Věděla, že dělá chybu, když se s nimi nerozloučí, ale také věděla, že kdyby k tomu došlo, nedokázala by odejít. Ne po tom, co zjistila.
Opět otevřela dopis, který jí před několika dny poslala Tonksová. Poté, co zemřel Kevin, neměla s ní vůbec žádný kontakt. Muselo to být něco důležitého, že...


Drahá Adriano,
vím, že jsi ode mě neměla žádné zprávy a doopravdy se za vše omlouvám, ale... Tony určitě ví některé věci o kterých já nemám ani tušení. Hodně mě překvapilo, když jsem se od něj dozvěla, že udržuje vztah s Natálií Werren. Kdyby se o tom dozvěděla Susan... nechci jen pomyslet.
Ale abych se vrátila k tomu, co ti chci sdělit. Je to bezmála tři roky, co byla otevřena Tajemná komnata, stejně jako před padesáti lety. A dva, co se prokázala nevina mého strýce, i když ne před soudem. A také je to několik měsíců, co se vrátil!
Ano. Pochopila jsi správně. Nikdo z vlády tomu nevěří, ale Brumbál... To je ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích stojí za mladým Potterem. Myslím, že jsi neznala jeho rodiče, ale on je určitě znám i tobě.

Na chvíli odtrhla zrak od dopisu a setřela jednu z osamělých slz. Jak by mohla zapomenout! Právě tohle všechno ji opět připomnělo důvod proč odešla. Jen nechápala proč v té době vůbec zavítala na ostrovy. V té době věřila, že jí tam začne nový život, šťastný. Ale opak byl pravdou. Jediné co získala byly dvě krásné děti. I když o to nestála a bolelo ji u srdce už jen při pomyšlení na to za jakých okolností se tak stalo.

A tohle je ten pravý důvod, proč ti píši. Jak určitě chápeš, potřebujeme každou pomocnou ruku a ta tvoje by byla jedna z nejlepších. Vím, že po tobě žádám příliš, ale...
Kolik je vlastně tvým dětem?
Možná se ptáš jak to vím, ale to není podstatné. Jen mě mrzí, že jsi ke mně neměla dostatek důvěry a nesvěřila se mi s tím vším.
Prozatím musím končit. I když nepřijedeš jsem ráda, že jsem našla dostatek odvahy k tomu, ti napsat.

S pozdravy, Tonksová.

PS: Pro tebe i třeba Nymfadora.

****

Stejně jako každý rok se těšil až se vrátí do Bradavic. Viděla mu to na očích každý rok, i když se to před ní snažil skrývat. Ano, každý rok od toho dne, kdy se jejich zraky spojili, když mu gratulovala k výhře, když Nebelvír porazil Zmijozel na školním poháru.
Kdyby v té chvíli odolala a... pak její pohled zamířil k tomu stále se usmívajícímu a veselému chlapci a její srdce vynechalo několik úderů.
Odmítavě zavrtěla hlavou a pokusila se o úsměv, protože se právě v tu chvíli dívala jejím směrem, všemi oblíbená, Pansy Parkinsonová.
Shirley, kdopak je ten šťastný?“
Co?“ reagovala ne moc inteligentně na otázku své jediné kamarádky.
Já jen, že vypadáš zamilovaně. Doufám, že jsi se nezamilovala do vašeho prince. Pansy by ti vyškrábala oči.“
Ty jsi se snad zbláznila. Ten ledovej čumák mi nestojí ani za pozdrav.“
Harry, počkej!“
Jakmile zaslechla ten hlas na chvíli se jí zastavilo srdce. Proč jsem se zrovna já musela zamilovat do tohohle blbce?
Já jen, ty jsi George nebo Fred?“ reagoval ihned chlapec-který-přežil.
Ty jsi fakt idiot!
Neříkej, že...“ nestačila domluvit, protože Shirley si to už mířila k dvojici z Nebelvíru. „Tohle nedopadne dobře!“
Vy dva byste se měli ihned uklidnit nebo vám odečtu body!“
Ale Raflingová,“ on zná mé jménonemusíš se hned rozčilovat. Já už mizím!“ odpověděl starší z chlapců. Jeho pohled se z rozjařeného změnil na zasmušilý, když uviděl její oči. Ty oči byly tak plné nenávisti, že se otřásl i Harry Potter.
Když zahlédla ten třes, v očích se jí mihl stín vítězství, ale současně cítila jako kdyby jí na srdci vězel těžký balvan.
Ano, musí v nich zanechat jen a jen strach. To je pravý důvod jejího života!
Oba dva ve chvilce zmizeli a ve velké síni zůstala jen Shirley a její mrzimorská kamarádka Helen. První z dívek se musela posadit, jak se jí pod tlakem z té přemíry citů podlomily kolena, jinak by totiž upadla.
Doopravdy je to ten, Weasley?“ pronesla do ticha a přistoupila ke své přítelkyni.
Shirley jen tiše přikývla a schoulila se své přítelkyni do náruče.

První hodina Obrany proti černé magii, začala přesně tak, jak Shirley předpovídala. Dobře totiž Dolores Umbridgeovou znala z častých návštěv v jejich sídle. Předváděla se na každém večírku, který pořádal její otec a koloval o ní nespočet historek. A jak se zdálo většina z nich byla pravdivých.
A když se na tabuli objevila slova – Obrana proti černé magii. Návrat k základním principům.  Věděla, že se nemýlila.
Několik minut byl klid a Shirley se nechala unášet svými myšlenkami. Poté nastal menší rozruch a nakonec to všechno korunoval Harry Potter, když řekl - „Podle vás tedy Cedric Diggory zemřel jen tak – sám od sebe?“
Všichni sborově zajíkli. Všichni střídavě pozorovaly profesorku a Pottera. Ano, právě teď je zajímalo, jak na to ona bude reagovat. Stejně jako mladá Raflingová, která ale očekávala přesně to, co následně přišlo! „Smrt Cedrika Diggoriho byla tragická nehoda!“ prohlásila ledově.
Dál už dívka neposlouchala.

Slyšela jsi o tom, co se povídá? Víš,...“ Helen ztlumila hlas na minimum a šeptem dodala, „...několik studentů se rozhodlo, že založí klub, který se bude týkat boje proti černé magii – praktická výuka. Co tomu říkáš?“
Doopravdy?“ odvětila Shirley bez špetky zájmu.
Helen přikývla. „A víš, kdo je povede?“
Druhá dívka zavrtěla hlavou a dál pokračovala v čtení učebnice lektvarů!
Harry Potter!“
A ty by ses chtěla přidat, že? Jak jistě víš, tak já bych neměla ani tu nejmenší šanci jít s tebou i kdybych sebevíc chtěla.“
Jo a proto ti to říkám!“
Co?“ otočila se na ni zmateně a zaklapla knihu.
Helen se posadila vedle kamarádky a objala ji kolem ramen. „Nevadí, že tam nepůjdeš. Já se potom s tebou o všechno podělím!“
Ale nebude problém, že se se mnou přátelíš? Víš přece jak reaguje na kohokoli ze Zmijozelu a navíc, ty jsi moje nejlepší kamarádka!“
To není problém! Já vymyslím něco, čemu bude muset věřit, kdyby se zeptal!“
Shirley se na chvíli zamyslela. „Stačí, že řekneš... kdyby se ptali, že nejsme přátelé!“
Co? Myslíš, že tomu uvěří?“
Neboj a nech to na mě!“

****

Roy a Shirley se blížili temnými uličkami směrem k Obrtlé ulici a každou chvíli se zastavovali, aby se ujistili, že je nikdo nesleduje. Od té doby co se všude kolem začalo šeptat, že se Voldemort vrátil, jejich akce se stávaly den ode dne těžší. Ti kteří byli na jejich seznamu si začali dávat větší pozor a objevovali se jen a jen ve skupinkách a nebo s nevinnými občany.
Jednou se i stalo, že je málem chytila skupinka kolem tzv. Neosmrtijedů, které měl Roy tu čest poznat před pár lety!
Shirley měla ten den velké štěstí. Nebyl totiž mezi nimi nikdo, kdo by ji znal. Pro všechny již zemřela a pro některé to bylo toho dne, kdy ji zavřeli do Azkabanu.
Několikrát během svého věznění vzpomínala na ten den, kdy ji zradil člověk, kterému věřila! Zradil ji muž, kterého milovala z celého svého srdce. Problém byl v tom, že on měl rád jen a jen sebe a žil jen a jen pro moc!


Byla v sedmém měsíci těhotenství a procházela se po Příčné ulici, když se to stalo! Několikanásobné prásk a kolem ní se objevila skupinka Bystrozorů a v jejím čele stála žena. Její oči byly plné nevýslovného smutku a bolesti, vše se ještě znásobilo, když pohlédla na břicho Shirley Raflingové.
Paní Shirley Rafling-Tomson, tímto vás zatýkáme pro údajné spolčování se s přisluhovači toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!“
Pak vše probíhalo ráz na ráz a nakonec se krčila v temné cele.

Položila ruku na nyní ploché břicho a z očí se jí spustil vodopád slz, které nešlo zastavit. Nemohla se bránit. Ona ani neměla šanci se bránit!
Oči, které se na ni dívaly z tváře milovaného muže, během soudního přelíčení, nepoznávala. Nebyl v nich ani nádech lásky a co bylo horšího ani bolesti a lítosti z toho, že bere dětem jejich matku!
Jak mohla být tak hloupá a věřit jeho slovům, když ji na každém kroku podváděl i během jejich vlastní svatby. Tak slepá!
Kdyby jen uvěřila slovům ženy, kterou tolik let obdivovala!


Slečně Shirley Raflingové se podle mých zdrojů daří velmi dobře,“ vyrušil ji z myšlenek hlas jejího doprovodu.
Děkuji,“ odpověděla a setřela si z tváří slzy. „A jak vychází s ostatními studenty?“
Studuje ve Zmijozelu. Zaslechl jsem, že se přátelí se studentkou z Mrzimoru, ale nedávno mezi nimi vzniklo nějaké napětí a pohádaly se tak, že.... Rozešly se ve zlém!“
To jste mě moc neuklidnil, ale jsem ráda. Alespoň není jako já!“
Pohled který na ni upřel nemohl být už více zmatený.
To nepochopíte.“

****

Letadlo přistálo na pařížském letišti a společně s několika cestujícími z něj vystoupil Tony Smith se svojí ženou a synem. Tony se s úsměvem rozhlédl kolem sebe a vzal do náruče znaveného Matthea, který zavíral oči. Jakmile se jeho tvář dotkla otcova ramene, usnul.
Susan k nim natáhla ruku, ale v doteku ji zabránila rychlá reakce jejího manžela. Tiše zasyčel: „Nesahej!“
Proč se ke mně chováš jako kdybych ti byla na obtíž,“ odvětila plačtivě.
Jeho pohled hovořil za vše. Ty se ještě ptáš?
Cesta do hotelu probíhala v tiché až dusivé atmosféře, kterou narušovalo jen občasné zachrápání jejich syna. Ticho narušila až Susan, zase. „Je tady krásně. Jaké tady vlastně máš plány? Vyjdeme si na nějakou párty nebo na pláž?“
Ne,“ odvětil. „Jedu sem z pracovních důvodů a také... zdravotních. Potřebuji si tady totiž něco zjistit a na ostrovech k tomu nemají vybavení a do států se mě jezdit nechce.“
Doufám, že nemyslíš...“
Tony pokrčil rameny a neměl se k tomu, aby v hovoru pokračoval. Naštěstí jejich hovor přerušil řidič taxíku. „Jsme na místě!“
Vystoupili před honosným hotelem a Tony se sklonil k taxikáři a přidal mu deset dolarů se slovy: „Zítra ráno v osm na mě čekejte před hotelem. Díky!“

Když se ubytovali v pokoji a uložili Matta do postele, načal hovor Tony. „A co když ano?“
To nemůžeš myslet vážně?“
Ty mě snad chceš tvrdit, že jsi přede mnou nikoho neměla?“ ozval se ironicky a také se stejně tak zatvářil. „Byla jsi mi vždy věrná? A myslím tělesně, ne duševně. I když nevěřím ani jednomu z toho.“
Jak mě sakra můžeš bezdůvodně podezřívat,“ rozhorlila se a třískla kabelkou o zem.
Její muž se ušklíbl a vytáhl ze svého kufříku velkou obálku. „A co říkáš tomuhle?“
Susan od něj třesoucí rukou převzala obálku a otevřela ji.

****

Natálie se usmála na svoji dceru a poté se obrátila na příchozí dívku. „Copak se děje, Liso? Zase se něco stalo Markovi?“
Ne, ale matka odjela na ostrovy! A vlastně se to tak trochu bráchy týká. Od včerejšího rána se chová totiž strašně divně. Vyhýbá se mi, jakýkoli kontakt s ním je od té doby co matka odešla prakticky nemožný. Nevím, co s ním je a dokonce už nechce ani pusu na dobrou noc.“
Starší z žen se pousmála. „Možná to bude jen tím, že se u něj konečně začala projevovat puberta a nezdá se mu vhodné dávat si pusu s dívkou. Natož s vlastní sestrou.“
Nejspíš máš pravdu, ale... včera jsem nemohla usnout a tak jsem za ním zašla. Problém byl v tom, že nebyl doma. Mám o něj prostě strach.“
Natálie se zatvářila opravdu naštvaně a pak vyskočila na nohy. „Počkej tady, promluvím si s ním!“

Přemístila se do parku, který se necházel nedaleko od domu Manciniových a vydala se ke vchodovým dveřím. Několikrát zaklepala a čekala. Trvalo to pár minut než jí otevřel rozespalý chlapec. „Co se děje, teti?“
Mohl bys mi vysvětlit proč se tak chováš?“
Jak?“ odvětil Mark zmateně.
Lisa má o tebe strach. Proč se jí tak vehementně vyhýbáš?“
Po vyslovení sestřina jména Mark zrudl a zabodl pohled do země. „No, ono se to má tak, že... já nevím, jak mám začít. Protože je to všechno trapný a tak...“
Vysvětlíš mi to uvnitř, pojď!“
Oba dva se posadili do křesel a než mohla Natálie začít se zpovědí, promluvil Mark. „Nechceš něco na pití? Třeba čaj?“
Žena zavrtěla hlavou a upřela na něj zpytavý pohled. „Tak začni!“
Mark složil ruce do klína a všelijak si začal proplétat prsty upřeně je sledoval. „Já-ji-miluju,“ zašeptal.
To je přeci normální, je to tvoje sestra,“ zareagovala naprasto adekvátně, avšak nechápala pravý význam těch slov.
Ale ne tak, jak by měl mít rád bratr sestru.“
Tak to je teda velký problém!“

****

Adriana se nervózně rozhlédla kolem sebe. Nymf na ni přeci měla čekat na Westminsterském opatství přesně v jedenáct hodin a právě teď bylo za minutu jedenáct a po dívce nebylo ani vidu ani slechu. Několikanásobné ťukání okované hůlky o zem, ji donutilo, aby se otočila a v té chvíli...
Ale, slečno Mancini? Copak vy tady děláte? Měl jsem za to, že se právě teď nacházíte kdesi v Evropě, pokud se nemýlím, tak ve vaší rodné Itálii.“
Myslím, že na to samé bych se měla zeptat já vás. Copak tady dělá někdo jako VY!“
Pohledy, které si mezi sebou vyměňovaly byly plné jisker vášně a hlavně z ženiny strany plné nenávisti. Kdyby pohledy dokázaly podpalovat. On by se už smažil v těchto pekelných plamenech.
Možná to bude tím, že...“
Drahoušku,“ ozvalo se sladce a z vedlejšího obchůdku vyšla vyděšeně se tvářící žena, „měly bychom ode...“ Z vchodu vyšla pohledná blondýnka a v závěsu za ní pobledlý chlapec, který se na Adrianu úkosem podíval. Úplný tatínek, ušklíbla se v duchu.
Myslím, že bych měla jít. Jsem moc ráda, že jsem vás mohla potkat a pozdravujte prosím ode mě pana ministra.“
Jeho dotek na rameni ji zastavil v půli kroku. S ledovým klidem pohlédla nejprve na jeho ruku a poté se zadívala do jeho očí. „Mohl byste sundat TU ruku? Děkuji.“ dodala, když tak učinil a ona mohla co nejrychleji odejít. Jakmile zašla za roh, opřela se o zeď a zhluboka se nadechla.
Proboha, co se mnou ten parchant dělá?
Sáhla do kabelky a vytáhla z ní dopis, který přišel několik dní poté, co obdržela dopis od Tonksové. Tento dopis sice nebyl podepsaný. Bylo v něm jen několik vět, ale už při prvním slově, které přečetla, věděla, kdo je jeho odesilatelem.


Je mi známo, že se zanedlouho vracíte na ostrovy a myslím, že by nebylo špatné, kdybychom začali tam, kde jsme před několika lety skončili.
Nejenom ve vašem zájmu by bylo skvělé, kdyby šlo vše ve vzájemné shodě. Tentokrát bez jakýchkoliv donucovacích prostředků. Podle vašich pohledů vím, že by vám nic z toho určitě nebylo proti srsti. Jen si musíte připustit tu touhu!
Pokud se nemýlím, víte už pravdu.
Když se setkáme v den vašeho návratu, bude o našem osudu rozhodnuto. My dva jsme si totiž určeni osudem a ani jeden z nás tomu neunikne.


Luciusi, kdopak byla ta milá dáma? Mě se zdálo, že jsem ji už někde viděla. Mohl bys mi pomoci si vzpomenout?“
Ano, byla to Adriana Mancini,“ odvětil a vyrazil opačným směrem než kterým odešla žena o které mluvili.
Narcissa se lehce usmála na Draca a tiše odvětila: „Ach ano. Ta malá bystrozorka. Už si vzpomínám na naše první setkání.“
Matko?“
Ano, Draco? Drahoušku?“
Proč je ti ta žena tolik podobná?“
Myslíš?“

****

Shirley, musím s tebou mluvit!“
Ano?“ odvětila otráveně a otočila se na řítící se osobu. „Helen, to jsi ty? Omlouvám se, ale v první chvíli jsem tě nepoznala.“
To nevadí, ale... Fred s Georgem udělali velkou blbost!“
Druhá dívka se ušklíbla a opět se začala věnovat četbě svého rozečteného románu. „To přeci není žádná novinka, oni to dělají přeci pořád!“
Jo! Ale tentokrát je to o hodně vážnější a nejspíš už ve škole skončili!“
Ne, to je hloupost. ON přece není zase tak blbej aby... vždyť je čekají OVCE a bez nich...“
Odhodila vše na zem a vyběhla před bradavický hrad a vzápětí zamířila k hranicím pozemků, které sousedily s lesem. „Ten hlupák,“ vykřikla a svezla se po kůře stojícího stromu k zemi.
Ale Raflingová,“ ozvalo se za ní posměšně. „Copak se stalo?“
Se slzami na krajíčku se obrátila jeho směrem a pokusila se o klidnou řeč. Vycházely z ní však jakési pazvuky, které stojícího idiota ještě víc pobavily.
Koťátko by chtělo škrábat, co?“
O co ti jde, Malfoyi?!“ ozvalo se mu za zády.
Dívce na chvíli po tváři přeběhl úsměv, ale sklopila oči k zemi. Nechtěla, aby ji právě ON viděl takhle zlomenou a zničenou.
Jsi v pořádku?“ promluvil těsně u jejího ucha.
Cukla sebou a pohlédla nahoru. Usmíval se od ucha k uchu a natahoval k ní ruku.
Jasně,“ odsekla a nabízenou pomoc osteativně nevnímala. „Nepotřebuji, aby mi nikdo pomáhal a hlavně ne nikdo z Nebelvíru.“
To je fuk. Já pomáhám komu chci a nepotřebuji za to slova díků.“
Aha, tak ty zachráníš kohokoli, i kdyby to byl Malfoy!“
Jasně! Ale pak bych si to nechal zaúčtovat.“
Tentokrát se mu podívala do očí. „Kolik jsem dlužná já?“
Ty?“ na chvíli se zamyslel. „Stačí jeden polibek. Sem, tady,“ ukázal si prstem na tvář a stále se usmíval.
Moc dlouho se nerozmýšlela a udělala to, na co myslela tak dlouho. Postavila se na špičky a uchopila jej za klopy kabátu a pak... políbila ho na ústa. A pak, co nejrychleji to šlo, odběhla pryč.
Chlapec chvíli nehnutě stál a pak si položil dlaň na rty a tiše zašeptal: „Tak tohle bych od ní nečekal.“ Nevěřícně se díval za její pomalu se vzdalující drobnou postavou. Přesně v tomhle rozpoložení jej našel jeho bratr. „George, kde si sakra byl?“
Na to bych se mohl ptát já tebe.“
No,“ ošil se Fred, „já se přeci loučil s Angelinou.“
Druhý z dvojčat se pousmál a pak odvětil. „Vidíš a já se loučil právě tak!“


22.12.2010 12:14:03
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one