Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

12. Pravá mise začíná právě teď!

12.

Pravá mise začíná právě teď!



Moc není ani dobrá, ani špatná. Moc se může stát dobrem, moc se může stát zlem, záleží na tom, kdo ji používá, jak s ní dovede zacházet.


Připomínka děje:

Je to to, co chci?


O co jde:
Jde o povídku o bystorozech a smrtijedech. Lásce a nenávisti, přátelství, penezích, zradě. a hlavně, jde zde o moc!
Hlavní je to, co je očím neviditelné! Nesuď!



Děj:
 
Povídka je rozdělena do více etap a jde o více osob! Postupně se vše dozvídáte, ale podstatná část je skryta (doufám, že se mi to povedlo).
Po prvním pádu Voldemorta dochází k míru, všichni si myslí, že zlo padlo, ale je to doopravdy tak?


MOTTO:
Konec jednoho zla je jen krokem k druhému
Walther von der Vegelweide
 
Doufej ve spravedlnost, ale buď připraven i na bezpráví
Lucius Annaeus Seneca


poznámka: objeví se v téhle kapitolce vztah mezi dvěma muži

Tonksová byla několik dnů v bezvědomí, ale její životní funkce byli v naprostém pořádku. Jediné co jí tedy chybělo bylo, že se stále neprobírala. Kevin se od ní nehnul ani na krok jako kdyby si dával za vinu její současný zdravotní stav. Roy nad jeho chováním jen pokrčil rameny a dal se do práce, která se začala za ty dva dny, které strávili v jeskyni a jejím okolí až povážlivě navršovat. Prohledali celý prales, ale po knize jako kdyby se zem slehla.
Několikrát zaslechli, že se kolem jejich místa pobytu, vyskytuje podezřelá skupinka asi pěti osob, kteří pátrají po tajemné knize, která prý měla být již několik staletí ztracená. I oni se prý několik hodin nacházeli u TÉ jeskyně.
Do Rocova příbytku vběhl udýchaný muž a cosi vykřikl. Bohužel mu nebylo vůbec rozumět a tak se na něj Roy-Roco, několik vteřin jen netečně díval a čekal až se muž uklidní.
Promiňte,“ ozvalo se nakonec z jeho úst, „ale právě před chvílí se stalo něco... stalo se něco...“ opět ticho. „Já nevím jak to říct, ale... našli jsme tu knihu!“
Tohle mi říkáte až teď,“ utrhl se na něj naštvaně a vyběhl z pokoje rovnou ven. Rozhlédl se kolem a rozběhl se do budovy, kde se nacházela Nymf s Kevinem.
Několik kroků za ním běžel jejich informátor a stěží popadal dech. „Ještě něco,“ křičel, „musím vám ještě něco říct, tak se prosím zastavte.“
Ano?“ křikl Roco přes rameno. „Co je to? A říkejte mi Roco stejně jako Wang. Jsme přeci na stejné lodi, ne?“
Jistě,“ odvětil muž. „Já jsem Akira a ohledně té knihy. Nejspíš neexistuje žádná cesta jak se k ní dostat. Pokud... určitě nebudete chtít podstoupit tu obět!“
Prosím?“ Zastavil se zcela nečekaně a tak do něj Akira narazil. „Co myslíte tou obětí?“
Muž sklopil pohled.
To snad nemyslíte vážně?“

****

Susan pohlédla stranou a veškerá krev z jejích tváří se zcela ztratila. Její Tony si to vykračoval s pohlednou ženou, která se jako kdyby snažila od něj co nejvíce vzdálit, on jí však spíše pronásledoval. Když viděla ten pohled, který na ni vrhal. Ano, přesně tak si představovala lásku. Několikrát se nadechla a rozběhla se jejich směrem. „Tony!“ vykřikla a on se otočil jejím směrem. Pohled, který na ni vrhla ta žena ji zastavil v půlce pohybu. Ty oči! Tohle je určitě sestra Nancy té malé děvky, která se vydala pro tu knihu.
Ahoj Susan. Co ty tady vlastně děláš? Neběla jsi být na ministerstvu?“
Dívku stále mrazilo z toho pohledu, který na ni ta žena vrhla, ale odpověděla mu. „Potřebovala jsem nakoupit, ale co ty tady?“
Dostali jsme se do problému a Adriana nás poslala pryč. Za žádnou cenu nechtěla, abychom přišli k úhoně a ty víš jaké dokáže být, když se rozčílí. I když... kdyby se jí něco stalo, tak... měla by myslet na svoje děti.“
Do toho se vložila Natálie. „Ona na ně právě myslí až moc. Myslí na ně tak moc, že ji to určitě jednou zabije. Ona tohle všechno dělá pro ně, pro jejich budoucnost. Aby měli lepší možnosti než my!“
Když to říkáš takhle.“
Pohledy které si v té chvíli vyměnili jako kdyby byli plné porozumění, vzápětí se však výraz starší ženy změnil na zděšený. „Promiňte, ale musím jít domů.“ otočila se a s tichým prásknutím zmizela.

Objevila se na hranicích jejich pozemku a jak nejrychleji to šlo vběhla dovnitř a zamířila do svého pokoje. Shodila ze sebe špinavé šaty a vběhla do koupelny právě včas. Chvíli na to totiž dovnitř vstoupil její otec. „Nat, měla bys vstávat...“ zbytek zanikl v hlasitém proudu vody v koupelně. Následně na to, se dveře opět zavřely.
Stihla jsem to tak, tak“ zamumlala tiše a svezla se po stěně spchového kouta do podřepu a tiše se rozplakala. „Ano, dnes skončí můj život jak svobodné dívky. Dnes se stanu ženou toho slizkýho parchanta. Proč zrovna Crabe.“


****

Rád bych Vám oznámil radostnou událost,“ čekal až se všichni uklidní a pak pokračoval, „za dva dny si beru Shirley Thomsonovou za ženu.“
Dopad příboru na zem a následný tichý a zároveň zoufalý výkřik vyvolal na jeho tváři úsměv. Susan prostě nedokázala skrýt své rozčarování.
A zároveň bych vám rád oznámil, že mise, která se uskutečňuje na východě nejspíše spěje ke zdárnému konci - jak jsme samozřejmě předpokládali.“
Mohl bych mít dotaz?“ ozvalo se opatrně z jedné strany. „A co s těmi bystrozorskými sráči? Zaslechl jsem, že se nachází někde poblíž našich přátel.“
To je dobře, že vím i nějaké novinky. Tahle věc se ke mně prozatím nedostala. Děkuji za hodnotné informace, je něco, co bys ode mě žádal za prokázané služby?“
Ne, děkuji,“ muž sklopil oči dříve něž Oliver mohl nahlédnout do jeho mysli. To si alespoň myslel. Za několik hodin se ukázalo jak byl bláhový.
Oliver se pousmál, ale nic neřekl a jen pokrčil rameny.
Za pár minut nechal rozpustit schůzi a zůstal v místnosti jen se Susan, která ho pozorovala snad až přímo s náboženskou úctou.
Susan rád bych, abys zavolala toho mladíka, který během naše schůze promluvil. Rád bych mu za jeho služby poděkoval a dal mu to, po čem tak moc jeho srdce touží.“
Mohla bych vědět, co...“
Ne, to nemohla,“ odsekl naštvaně a mávl jejím směrem hůlkou, „Crucio!“ Několik vteřin ji nechal trpět a pak hůlku sklonil. „Jak to, že už nejsi zpátky!“ pousmál se a čekal, až přivede toho chlapce. Podle jeho vlastního úsudku mu nemohlo být ani sedmnáct let, ale už teď byl tak opovážlivý, aby toužil po takovém trpkém ovoci.
Olízl si rty a na chvíli zavřel oči.
Pane,“ ozvalo se nesměle. U jeho nohou klečel ten pohledný mladíček a neuvěřitelně se třásl. Bylo na něm vidět, že má neuvěřitelný strach z toho, co jej čeká. Kdyby jen tušil! Později si však uvědomil, že ten ustrašený pohled nepatřil jemu, ale Susan. On se bál té málé zrádkyně.
Jak se jmenuješ, chlapče?“
V jeho očích se mihly slzy a sklopil stydlivě oči. V té chvíli vděčil Oliver tomu, že sedí. Nedokázal pochopit, že ho ten pohled na nesmělého mladíka dokázal tak neuvěřitelně vzrušit. A to si myslel, že si s ním jen pohraje a pak... co chtěl vlastně udělat pak? Práve teď pochopil jaké city ty dlouhé roky choval k Royovi.
Pane, jáá... nezasloužím si, aby se ke mně někdo jako vy choval tak hezky a mile.“
To máš pravdu, nezasloužíš,“ přerušila jej Susan neurvale. „Ty slizkej malej parchante.“
A dost! TY ihned vypadni.“
Susan se vítězně ušklíbla směrem k mladíkovi a pak... Do hrudi ji opět udeřil paprsek a ona se opět svíjela v krutých bolestech, které se nedaly s předchozími vůbec srovnat. Za co? Mihlo jí myslí a poté upadla v bezvědomí na studenou podlahu.
Chlapec se chtěl vrhnout k jejímu tělu, ale Oliver jej zastavil jediným: „Pojď!“

Pane?“ pronesl nechápavě, když Olivera následoval do jeho komnaty. Jak mohl pochopit, když uviděl místnost do které vstoupili. „Proč jsme právě tady?“ opět stydlivě sklopil své modré oči.
Oliver k němu přistoupil a pohladil ho po blonďatých vlasech. Druhou rukou jej chytil na bradu a donutil jej aby opětoval jeho pohled. „Chci ti splnit tvé přání.“ pronesl jednoduše a čekal na mladíkovu reakci.
Ten jen polkl a nezvózně si olízl rty.
To rozhodlo.

****

Adriana otevřela oči a v tu chvíli se jí poskytl pohled na ta mrtvá těla. V první chvíli nechápala co se stalo, ale pak.. jak to, že je stále naživu? Výkřiky nekouzelníků se mísily s houkáním sanitek a následně se kolem objevily auta plná mužů v černých oblecích. I přes vážnost celé situace se na její tváři na krátký okamžik mihl úsměv. Ano, tohle jsou ti pravý muži v černém. Kdyby jen ti lidé věděli jak blízko se dostali k pravdě.
Ona je prostě nikdy nemohla nazývat mudly!
Slečno, slečno, jste v pořádku,“ promluvil na ní kdosi mile. „Měl jsem strach když se nad vás sklonil jeden z těch mužů. A pak, když se blýskl ten nůž...“
Adriana jej přerušila. „Mohl byste jít se mnou? Potřebuji jít za svými dětmi...“ Musela jej dostat pryč odsud, nechtěla aby přišel o vzpomínky, které by ji mohli v ledasčem pomoci. Věděla že se v téhle chvíli chová strašně sobecky, ale musela to udělat. „Tady teď není bezpečno.“
Našťěstí si jeich zmiznutí nikdo přes ten zmatek nevšiml. Nacházela se totiž v dostatečné vzdálenosti od vlastního epicentra dění.
Noviny pak, opět, označily to místo za centrum výbuchu plynu.

****

Jeho opět tak nesmělý pohled jej nutil k tomu, aby ho chránil. V tuhle chvíli si nedokázal představit tu bolest, kdyby se mu mělo něco stát a proto... Právě proto teď nemohl udělat to, po čem tak moc toužil. Ne, pokud to on nebude chtít. Proto se ho musel zeptat, musel vědět jestli je to to, po čem touží z celého svého srdce. „Jestli se ti to zdá nemorální a odporné, nemusíš to dělat. Já jen...“
Pane,“ pohlédl do jeho očí, „ne, doopravdy jsem po tom toužil už od první chvíle, co jsem vás spatřil. Ale... ty ženy kolem vás a... Nemohlo to fungovat! To jsem si myslel!“
Blázínku,“ políbil jej na nos, „pokud ti to bude nepříjemné, tak řekni a já hned přestanu.“
Mladík jen přikývl.
Vysvlečeš se, anebo ti mám...“ polkl, „chtěl bys abych si tě vzal? Tady a teď?“
Jmenuji se, Philip,“ dodal a stáhl si přes hlavu tričko, které ihned odhodil na stranu. Opět sklopil oči a olízl si rty. Kdyby v té chvíli věděl jak je sexi – pomyslel si Oliver a posadil se na svoji postel.
Zcela nečekaně udělal dva kroky a přitiskl se ke staršímu muži, který se chvěl těžce skrývaným chtíčem. Položil třesoucí se ruce na první knoflík Oliverovi košile a poté pokračoval na další a další.
U posledního se zastavil a složil ruce do klína. „Já, já...“
I přes všechna předsevzetí však musel Oliver jednat, jinak by... Uchopil jej za stále se chvějící ruce a přinutil jej aby vstal. „Pokud se na to necítíš, tak... nech to na mě.“
Přitáhl si jej k vášnivému polibku, pohladil jej po hrudníku a mířil stále níž a níž...

Prní co uviděl, když otevřel oči byla klidná tvář jeho milence. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech, jej nenapadlo, že se splní jeho sen. Konečně se mu splnilo to, po čem toužil téměř od první chvíle kdy spatřil Olivera Räflinga.
I když to nejspíš ani nemohla být láska na první pohled. Zamiloval se do něj od té chvíle, kdy pochopil, že jej přitahují muži. Nikdy si nic nezačal se žádnou dívkou. Ne, že by na to neměl, ale... nechtěl si nic nalhávat.
Philipe,“ ozvalo se ospale.
Chlapec od něj odtrhl svůj zamilovaný pohled. Nechtěl, aby jeho pán něco z toho věděl. „Ano, pane,“ rozechvěle.
Oliver nespokojeně zamručel a přitáhl si jej k sobě. Postel se prohnula pod náporem jejich těl. Philip zavzdychal a poté vykřikl, když do něj po několika minutách příprav Oliver vniknul.

Pohlazení po zpocené tváři ho probralo a obrátil svoje modré oči na ty šedé. „Miluju tě!“ zašeptal do naprostého ticha Oliver. V Philipově očích se zaleskly slzy. Posadil se, nechtěl, aby věděl, že ho to nesmírně potěšilo.
Už v třetím ročníku totiž pochopil, že toho uchvatnýho sedmáka miluje. A když nedopatřením zjistil, že sympatizuje s Tím-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, rozhodl se, že po skončení školy nastoupí do jeho služeb. Pak však Voldemort padl a po Oliverovi Räflingovi jako kdyby se zem slehla.
Asi tak dva roky na to, se seznámil s Nancy Werrenovou a poté jej opět uviděl. Ta aura, která se nad ním vznášela mu téměř podlomila nohy a on se do něj opět zamiloval. Ta láska byla o dost silnější než před tím, i když si to dřív ani nedokázal představit. Jediný problém byl v tom, že...
Podíval se zpět a uviděl Oliverův nechápavý pohled.
Jak to, že dokáže být tak jemný a něžný, když zabíjí bez mrknutí oka?
Řekl jsem něco, co...“
Philip jej nenechal domluvit a tentokrát převzal iniciativu sám.

****

Dluho uvažoval nad tím jestli má říct Kevinovi, co zjistili. Nedokázal si však představit jeho reakci a tak to neustále odkládal a pak... pak už bylo pozdě.
Nymfadora se po týdnu konečně porobrala a první co uviděla byla spící tvář O´Briana. Usmála se a natáhla ruku tak, aby jej mohla cvrnknout do nosu. Jeho ruka ji však zastavila. Poté přeskočila ta pověstná jiskra a Tonksová ucukla. „Konečně jsi vzhůru, měli jsme o tebe strach.“
Kde je Roy?“ odvedla okatě řeč jinam.
Nevím, nejspíš hledá tu debilní knihu. Neukázal se tady od té doby, co jsme se vrátili. No a je to bezmála týden. Nejspíš je to pro něj důležitější než život jeho přátel.“
Co meleš za kraviny,“ okřikla jej Nymf rozhořčeně, „dělá to všechno pro životy ostatních.“
Myslíš?“ pohlédl jí do očí. „Já vím, že to dělá jen pro svoji pomstu!“
Dívka zavrtěla hlavou a pokusila se vstát. Bohužel opět upadla zpět do postele. „Jak tohle můžeš říct, jak,...“ rozplakala se.
Kevin se od ní odvrátil. Nemohl ji vidět plakat. Vstal a zamumlal: „Jdu mu říct, že jsi se probrala a snad nám řekne něco nového.“
Jakmile vyšel z budovy zastavil se před ní a promnul si oči. „Proč musím mít zrovna tuhle odpornou schopnost. Já o ni přece nikdy nestál. Vždycky mi to přineslo jen a jen problémy. I když... v dětství jsem za ní byl tak rád. Pak jsem ale pochopil, jak jsem byl bláhový. Dokázal jsem lidem jen ubližovat. Teď se to musím snažit napravit. Musím napravit všechny ty rány na jejich srdcích.“
Royova chatrč se nacházala na druhé straně tábora, přesněji řečeno na jeho východní straně a tak mu to trvalo dost dlouho, aby si v hlavě urovnal všechny myšlenky.
Zaklepal na dveře a po vyzvání vstoupil. Pohled který se mu naskytl jej neočekávaně rozesmál. Ne, doopravdy si nikdy nedokázal představit, že jej někdy uvidí takhle. Roy byl špinavý, rozespalý a hlavně se tvářil jako kdyby pro něj skončil celý svět.
Co se stalo?“
Než mu mohl odpovědět, vtrhl dovnitř Akira. Pohlédl na Kevina a lehce se uklonil. Poté jen zvolal: „Já, pane, už je nejvyšší čas. Jak jste se rozhodl ohledně té oběti?“
Oběti?“ zašeptal Kevin vyděšeně.
Akira se na něj otočil a poté promluvil, jeho slova směřovala k Rocovi. „Vy jste nikoho neinformoval o tom, co jsme zjistili? Pane,“ tentokrát mluvil na Kevina. „Nemusíte mít vůbec žádný strach. Nejedná se o obět v tom pravém slova smyslu. Jen... možná vám to přijde směšné, ale....“ otočil se na Roca jako kdyby hledal jeho pomoc.
A tak převzal otěže on. „Nemusíme nikoho zabíjet. Tu knihu totiž hlídá Succubus. A ty určitě víš, co tohle všechno znamená, pokud se nemýlím.“
Kevin přikývl. „Já to udělám!“

****

Mohla bych vědět vaše jméno? Vděčím vám za svůj život.“ prohodila přes rameno směrem k tomu neznámému muži, který kráčel několik kroků za ní.
Jmenuji se Ethan a jsem spisovatel na volné noze. Bohužel tahle práce moc nevynáší a tak pracuji
v restauraci jako číšník.“
Jakmile zašli za další roh, Adriana se zastavila a opřela se o zeď. Potřebovala si odpočinout a vydýchat se – nejspíš měla zlomená alespoň tři žebra a nějaký ten otřes mozku. Celý svět se s ní zatočil a ona se po zdi svezla k zemi.

Otevřela oči a pohlédla na strop v neznámé místnosti. Pípání jakých si přístrojů ji přesvědčilo o její domněnce, že se nachází v nemocnici.
Slečno, konečně jste se probudila. Pan doktor měl strach, že...“
Prosím, mohla byste mi říct, kde právě teď jsem? Měla bych totiž dát vědět svým dětem.“
Ach. Promiňte, paní!“
Adriana se pousmála a odvětila. „Nemusíte se omlouvat. Nejsem vdaná.“
Konečně jsi se probrala,“ vykřikl kdosi ode dveří. Adriana pohlédla tím směrem a uviděla muže, který jí zachránil život. „Měl jsem strach, že...“
Sestřičko, mohla byste nás na chvíli nechat o samotě? Ráda bych si promluvila se svým přítelem a pár důležřitých věcech.“
Jistě.“
Za chvíli se za ženou zavřely dveře a Ethan se posadil na volnou a jedinou židličku. „Co bys chtěla vědět?“
Co jsi viděl?“
Zrovna jsem vycházel restaurace, když jsem uviděl jak na zemi leží tělo. V první chvíli jsem se chtěl rozběhnout, ale pak jsem zahlédl muže, který se nad to tělo sklonil. Držel v ruce nůž a pak... zavřel jsem oči, ale on jen odřízl pramen vlasů a...“
Adriana se dotkla svých vlasů a doopravdy jich kus chyběl.
...chvíli tě pozoroval a pak se poblíž objevil další člověk a cosi mu řekl. Ten blondýn se zatvářil dost nakrknutě a pak v ruce sevřel ten pramen a jemně... Doopravdy. V tu chvíli mě to zarazilo. Ten pohled který na vaše tělo upřel byl tak jemný. Přičichl k těm vlasům, držel je jako jakýsi fetiš a pak prostě zmizel.“
Ten bastard!“

****

Hala se pomalu plnila hosty z té nejvyšší společnosti, když se na schodech objevila Natálie Werren a otráveně shlížela na ty snoby! Jak ráda by právě teď byla někde jinde, s někým jiným a dokonce by jí nevadilo, kdyby to byl Tony Smith.
Drahoušku, konečně jsi tady. Tvůj snoubenec byl doopravdy nešťastný, když tě včera neviděl na snídani a neobjevila jsi se ani na večeři. Kdepak jsi byla?“
Otče, myslím si, že právě teď není ta nejlepší doba na takové otázky. Dnes by přeci měl být ten můj nejšťastnější den. Pokud se nemýlím a to bych nerada.“

01.12.2010 10:52:10
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one